Andor.cz - Dračí doupě online

Nakonec si v centru odmávnu taxi. Je to daleko. Sice bych tam zcela jistě došla, ale nejspíš by pak se mnou nebyla zrovna zábava. Spíš bych seděla v rohu a přemýšlela nad tím, jak moc by mne zítra bolely nohy. Takto aspoň budu mít energii na tu jejich noční výpravu.

Většinu času se dívám z okénka vozu, ale pohledy taxikáře mi neujdou. Když už se v jednu chvíli dívá příliš dlouho, gestem mu naznačím, že by se měl dívat na ulici před námi.

Znovu se zadívám ven. Evidentně se dostáváme do cílové oblasti. Domečky se trochu zmenšily a už nejsou ani tak vysoké. Možná, že je dobře, že nevěděli kde přesně leží Pacific Palisades. Možná už by mě už tak srdečně nebrali do party. Ve škole jsem si za to slízla docela dost narážek a na nic horší nedošlo jen díky tomu, že jsem se o sebe dokázala až překvapivě dobře postarat. Hodiny bojových sportů jsou nejlépe investovaný čas.

Mojí pozornost z nějakého důvodu upoutá projíždějící vůz. Možná protože se po mne řidič ohlédl. Nevím, ale když se naše pohledy setkali, došlo mi, že už jsme se viděli. Můj záhadný přelud z vln. Zavrtím hlavou. I tak mi to ale nedá a ještě jednou se ohlédnu, zda i teď auto najednou nezmizelo.

Mrknu na telefon který držím v ruce. Cíl je po levé ruce. Vzhlédnu a očima najdu dům, který by měl odpovídat adrese. Usměji se.

"Kolik dlužím?" zeptám se taxikáře a pak mu přidám celkem slušné spropitné.