"Tady je kapitán Rodriguez z Celesty-13. Žádáme o povolení zahájit dokovací sekvenci. Přepínám"
"Celesto-13, tady Lunární orbitální stanice 4. Povolení uděleno pro dokovací sekvenci. Prosím pošlete identifikační kódy vašeho plavidla a srovnejte vektor s dvojkou. Přepínám"
"Rozumím. Přeposílám kód. Vektor srovnán. Přepínám."
"Přijato, Celesto, kód ověřen. Vektor máte potvrzen, můžete zahájit dokovací sekvenci."

Malé, trhané zážehy orientačních trysek začaly posouvat Celestu metr za metrem k dokovacímu portu. Navigační počítač předával pilotům všechny potřebné informace, přestože tato sekvence byla z většiny automatizovaná.

"Tři... Dva... Jedna... Kontakt." Velké drápy na přídi Celesty se zakously do stanice a dopomohly vytvořit hermetické utěsnění. Kapitán instinktivně přepnul spínač na palubní desce. "Dámy a pánové, hovoří k Vám kapitán Rodriguez. Dokovací sekvence byla dokončena, můžete se odpoutat a připravit se na přesun na stanici. Dávejte pozor na hlavu a užijte si svůj pobyt na Luně. Děkujeme, že jste si pro tuto cestu vybrali právě nás." Stejně instinktivním pohybem kapitán přepnul spínač do původní pozice. "Tak to bychom měli. Já beru příští lander do Shackletonu hodit si pár kostek. Bobbie, ty máš první šichtu - zkontroluj stav pohonu, zdálo se mi že sebou trochu škubal při tom korekčním manévru." Ladným pohybem se vysunul ze svého křesla a ve stavu beztíže se přesouval ke dveřím z kabiny, dopomáhajíce si madly zabudovanými do plastových panelů.

Lunární orbitální stanice sama o sobě nebyla nic moc. Malá rachotina, která neměla ani rotační sekci pro vytváření umělé gravitace, sloužila převážně jenom k přesunu pasažérů do malých landerů, které je dopraví zbytek cesty na Shackleton. Kapitán Rodriguez se nechtěl drát do prvního přeplněného landeru, na stav beztíže byl cvičený a nedělalo se mu z něho tak nevolno jako ostatním. Nedokázal si však nevšimnout jednoho z pasažérů, který na tom vypadal obzvláště špatně. Držel se za břicho a nepřirozeně moc se potil.
"Jste v pořádku?"
Pasažér na něj vystřelil svůj pohled. Vypadal, že každou chvíli zkolabuje. "Jsem v pořádku, jenom na tohle nejsem dělaný."
"Nejste jediný, tohle je vaše první cesta vesmírem?"
"Druhá, napoprvé to nebylo o moc lepší"
"Pojďte se mnou, pomůžu vám dostat se na Shackleton, tam vás ošetří. Nevěřil byste co s vámi ty jejich zdravotní koktejly dokážou udělat. Za chvíli zapomenete, že vám bylo špatně."
Pomalu se odkopl od zdi stanice, zatímco držel nemocného pasažéra za obě ruce a udržoval ho ve stabilní pozici. Oba dva nastoupili do landeru a připoutali se. Poklop stanice se za nimi uzavřel a odpojení vzduchu posunulo lander od stanice. Retrográdní zážeh hlavního pohonu pak začal lander pomalu a jistě zpomalovat - prosklené části umožňovaly nádherný pohled na krátery zjizvenou krajinu Měsíce. Bylo to překrásné.

"Jenom to teď trochu bude kopat, pak to bude v pořádku." Řekl kapitán svému společníkovi.
"Nebude." Po jeho tváři začaly stékat slzy. Při pohybu čelistí uvolnil jeden ze svých zubů a zkousnul ho. Křup.

Exploze roztrhala lander na tisíce kusů, šrapnely zasáhly všechny ostatní landery, které začaly nekontrolovaně padat na povrch. Poklop, vážící alespoň pár desítek kil, byl odstřelen do orbitální stanice, ve které způsobil masivní trhlinu. Náhlý únik vzduchu ji roztočil a začal vyhazovat ven všechny, kteří na ní ještě byli. Celeste samotná dostala několik zásahů od šrapnelů - únik vodíkového paliva do kabiny plné kyslíku byl zakončen masivním výbuchem, který plavidlo rozerval zevnitř a vzal zbytek stanice s sebou.

Na orbitě zbyly jenom masivní, pokřivené kusy trupu stanice. Polovina šrapnelů však měla namířeno na povrch - na Shackleton.

Pracovat na povrchu měsíce nikdy nebylo výdělečnější - tedy alespoň pro korporace, které vlastnily kus Luny. Přidejte se do služeb lunárního korporátu LunarTech Industries a odhalte spiknutí, které ohrožuje budoucnost lidstva.

Neváhejte a zapište se na roční turnus na Luně a zjistíte, že zpátky na Zemi už vás vlastně nic nečeká. Přidejte se ještě dnes a první měsíc kyslíku a vody dostanete zadarmo!