Rozhovor mezi spolužáky

Paul se usměje při Ericově otázce a pokrčí rameny "No možná trošku..." Odpoví souhlasně a zavrtí hlavou "Ale to je přece vedlejší... Umíš si představit, co vytvořili? Jako když kdysi přišly první fotografie, nebo když vznikly první hry a první brýle pro virtuální realitu... Posouvá to celý průmysl mílovým krokem dopředu. A až se to rozšíří, budeš se moct projít ve všech ikonických hrách a skutečně se tam rozhlédnout." Podotkne Paul lehce zasněně.

Když přijde Samuel, tak na rozdíl od Erica jej poznal a usměje se na něj přátelsky. NA ťuknutí moc není ani Paul, ale přesto ze zdvořilosti si se Samuelem ťuknul, aby se necítil divně.
Samuel se usmál a přikývl "Jo, člověk bude mít čas si zahrát i jiné oblíbené hry. A co teprve, až tuhle technologii více rozvinou... Umím si to představit například pro studenty ke studiu, nebo pro lidi, kteří potřebují vypracovat nějakou slohovou práci nebo dlouhý referát. Touhle hrou to jen začíná, ale ta jejich technologie by mohla být víceúčelová... Každopádně se nejvíce těším na tu možnost se osobně procházet v herním světě. Chci zkusit, jak tam funguje fyzika, jestli ucítíme když na něco sáhneme nebo vlhkost vody... Jsem zvědavý jak hodně to mají propracované" Odpoví nadšeně Samuelovi

Na akci

Paul se mě už asi pátou minutu pokoušel přesvědčit, jak je tahle věc revoluční a jak to celé změní historii herního světa. Měl do jisté míry pravdu, ale já neměl mentální kapacitu, abych se s ním o tom dohadoval. Bože ať už je konec.
Zatím co jsme si povídali, tak se k nám připojí nějaký kluk. Asi tak v našem věku a přišel mi trochu povědomý. Kromě toho jsem ale nedokázal říct víc. Teprve až když se představí a řekne že je z naší třídy, tak si ho zařadím … tak trochu.
Bezva, takže ještě tu budeme mít třídní sraz.
Nabízenou pěst jsem ignoroval. Na podobné věci jsem nikdy moc nebyl. Místo toho sním dvě poslední jednohubky, které mi na talíři zůstaly. S odpovědí na Samovu otázku počkám, dokud nedojím.
„Hmmm. Zní to hezky, ale jsem z toho trochu nesvůj. “
Jedna hodina ve skutečnosti za dvanáct ve hře. Takže za dvě hodiny to máme jeden celý den.
Průměrný hráč stráví hraním několik hodin denně, což se může rovnat několika dním. Hodně rychle se tak začne vytvářet propast mezi realitou a hrou.
Jak dlouho asi potrvá, než se člověku rozhodí vnímání reality? Co bude následovat pak?
Možná je to jenom můj pesimismus, možná že ze mě mluví všechny ty sci-fi a horory které jsem viděl a možná na tom všem něco bude.
„Určitě si to rád vyzkouším, ale jinak asi zůstanu u ověřené klasiky.“

Sobotní akce

Přečkal jsem ten zbytek týdne, kdy jsem ke konci už i odpočítával hodiny do akce. Těšil jsem se jak malé dítě na Vánoce. Vlastně ani nevím, co se teď bralo ve škole, jak jsem se nedokázal soustředit na nic jiného a přemýšlel jen o tom, co všechno se tam můžu dozvědět.

A tak přišel ten den. V napětí jsem přečkal těch pár hodin, které zbývaly od mého probuzení do začátku akce. Nahodil jsem na sebe rifle, bílé triko a koženkovou bundu, popadl sluchátka a vyrazil na cestu. Ještě před barákem jsem se ujistil, že mám nabitej mobil i power banku. Nerad bych, aby mi zdechl telefon a já tak nemohl ukázat svůj lístek.

To, že jsem tu správně jsem poznal hned. Dav lidí už netrpělivě čeká, až se brány otevřou a oni tak budou moct vstoupit na tak očekávanou událost. A tak jsem se v tichosti taky zařadil do fronty jako ostatní a trpělivě čekal, až to celé začne. Nebýt sluchátek, tak bych si nervozitou snad i začal hryzat nehty na rukou. Nakonec se dveře otevřely a po kontrole lístků nás i pustili dovnitř. Jo, našli se i takoví, co se snažili podplatit si vstup, ale neúspěšně.
"Tyyy... vole.." hlesl jsem, jak jsem viděl ten sál. Nikdy jsem na takovém místě nebyl. Jako jo, nějaký ten veletrh jsem navštívil, ale to se s tímhle nedá srovnat. Tohle je o level jinde. Netrvalo dlouho a majitel společnosti, jak se nám sám představil, nám sdělil, co bude následovat. Nejlépe utracených padesát doláčů! Jídlo, hudba, novinky a samotná hra. Dvanáct hodin progresu za pouhou hodinu reálného času. A navíc to, co se tady odehraje bude součástí historie hry! To mě poser!
Musel jsem si dát něco na zakousnutí, něco sladkého, čím uklidním vír myšlenek. Tak jsem si jako ostatní vzal talířek a nabral nějaké dobroty. Převážně sýry a salámy a k tomu i trochu toho sladkého. Spokojeně jsem se rozhlédl po okolí a uviděl své dva spolužáky. Pohled mi na nich zůstal chvíli stát a přemýšlel, jestli je půjdu oslovit nebo ne. Nakonec jsem se zakousl do zákusku a rozešel se k nim. Horší zkušenost než s kamarádkami od ségry to nemůže být.
"Čus... ehm... Sam..." nabídl jsem jim ťukanec pěstí "chodíme spolu do třídy..." dodal jsem, kdyby se na mě dívali jak na pako. "Co na to říkáte. Dvanáct hodiny progresu za pouhou hodinu reálného času," zkusil jsem nějak nadhodit řeč, aby to neskončilo trapným tichem.

Sobotní akce


Týden se vleče pomalu kupředu a díky škole se to zdá všechno ještě mnohem delší, než ve skutečnosti je. Jak se sobota ale blíží, tak pozoruji určité změny. Zprávy na většině herních fór se točí kolem připravované akce a i ve škole zaslechnu zmínky o firmě. A to i mezi lidmi, které hry nezajímají.
Nakonec nastane den na který všichni čekali a já si zase jednou nejsem tak úplně jistý, jestli bylo dobré na tu akci jít. Úplně nejradši bych zůstal doma u počítače, s dekou přehozenou přes záda. Tady mám klid a můžu odpočívat. Novinky z akce se stejně tak jako tak dozvím. Možná ne tak rychle jako ti co tam budou, ale nakonec ano. Už jsem to ale jednou slíbil, tak se mi nechce couvnout. Ostatně Paul dorazí už asi dvě hodiny předem. To bylo dost času, abychom došli tam a zpátky nejméně dvakrát. Nadšený byl rozhodně za nás za oba. Hodím na sebe bundu a nakonec společně s Paulem vyrazíme na akci.

Na místě je docela živo, jak se ostatně od podobné akce dá očekávat. Taky jeden z hlavních z důvodů, proč se takovým věcem snažím vyhýbat. Tolik “přátelských“ lidí, kteří si chtějí povídat o blbostech, o kterých rozhodně nechci slyšet.
Nezapomněl jsem doma něco? Možná bych se ještě mohl vrátit.
Nemám moc chuť se s ostatními přátelit, tak se zašiju někam stranou a čekám, než to všechno začne. Naštěstí nejsem sám, tak je ten okolní nápor trochu snesitelnější. Netrvá to dlouho a nakonec celá akce začne. Před námi se objeví majitel společnosti a začne mluvit. Působí celkem mile a přátelsky, ale jeho projev je na můj vkus trochu ... divný.
No nevím jak ostatní, ale pokud někdo mlží a neřekne mi o hře nic, podle čeho bych si udělal obrázek, tak je to za rozhodně pár bodů dolů. Tajemství netajemství.
Až po chvilce konečně řekne něco užitečného a to přítomnost stolů s občerstvením. Technologické novinky mě tolik nezajímají, stejně si nic z toho nemůžu dovolit. A kapely, nemyslím si, že budou hrát něco, co se dá poslouchat, nebo by se mi dokonce líbilo.
Už vím na, co jsem zapomněl. Nechal jsem si doma sluchátka. Sakra.
Když nakonec pan majitel domluví, tak zamířím ke zmíněnému občerstvení, kde popadnu prázdný talíř a naberu si na něj od každého druhu něco. Nějaké jednohubky, sladké, mini řízečky, zeleninu, roládu a cosi podivného, co sice nedokážu identifikovat, ale voní to dobře. Já vím, jsem barbar ale je mi to upřímně jedno a nezajímá mě, co si o tom budou ostatní lidi myslet. Jakmile je má mise splněna, tak vyhledám Paula, který se mezi tím vydal obdivovat technologie společnosti. Beztak už o nich ví víc než většina lidí tady v sále. Natáhnu k němu talíř s jídlem a pobídnu ho, ať si něco vezme.
„Tak co si myslíš?“ zeptám se svého kamaráda. „Ani trochu podezřelý, co?“ dodám opatrně a jsem připraven, že Paul spustí příliv slov plných úžasu a obdivu. Něco, co úplně nechápu. Je to nová technologie, to popírat nehodlám, ale pokud bych si měl vybrat, tak bych zůstal u starých her.
Hmmm, možná se pak starého pána půjdu na něco zeptat, když už to nabízí. Zatím nezbývá, než čekat.
Kouknu se na telefon na hodiny a pomalu počítám, kdy konečně skončí všechno to kolem a konečně přejdeme k tomu podstatnému.

Večer před zahájením akce
Sobota 6.12

Dee

Setkání s Rayem bylo zvláštní. Zatímco ty jsi ho zasypávala informacemi a otázkami, Ray odpovídal jen velmi stručně. Jeho introvertní stránka byla velmi znatelná ale přesto jste si pár témat našli. Informace o tom, že budeš zpívat na akci, kde bude jako host ho zaskočila ale sám nesebral odvahu k tomu, aby v tématu pokračoval a promluvil o tom, že pozvali i jeho.
Nicméně ti alespoň lehce přiblížil samotnou hru. Ačkoliv opět jen tolik, aby nemusel mluvit příliš a poskytl ti jen úplný základ. Jak už řekl, bude to revoluce v herním světě-. Po tvé otázce doplnil, že helma tě uspí a prakticky tě do světa přenese pomocí snu a taky, že to bude fantasy s otevřeným světem. Více informací ti nedal ale nejspíš ani nemohl. Samotná společnost totiž o moc více informací nevypustila, což Rayovi i vyhovuje, jelikož ti nemusí dávat podrobnější vysvětlení.

V dalších dnech ses tedy rozhodla podepsat smlouvu a zaslat ji zpět, načež se ti téměř ihned dostalo odpovědi
"Jsme potěšeni vaším zájmem a budeme se těšit na vaše vystoupení. Přijďte prosím v 17:00 až v 17:30 a následně se prokažte u vstupu občanským průkazem. Budete vpuštěna dříve aby jste se mohla připravit.
Přeji vám pěkný den."

Samuel

Obnovování stránky přineslo své ovoce. Dokážeš si domyslet, kolik lidí v tu chvíli dělalo totéž ve snaze získat svůj lístek. Nakonec máš ale štěstí a stihneš si jeden zakoupit. Už po zakoupení lístku se opět podíváš na stránky a vidíš, že během té minutky se lístky vyprodaly. S pocitem úspěchu využiješ volný čas po škole k menší procházce a už přemýšlíš nad tím, co asi ta akce nabídne.
Zbytek týdne není příliš záživný a je to spíše běžný a rutinní. Ve škole je to nezáživné, doma tvá sestra občas využije příležitost k tomu ti udělat další památný den svou snahou ti "pomáhat" ve tvé socializaci a rodiče jsi celý týden neviděl vyjma krátkých okamžiků s mamkou.
Naneštěstí jsi ani další dny nenašel příliš odvahy ani nenašel vhodná slova k tomu navrhnout spolužákům společnou cestu. A tak když přijde ten den, nezbývá ti než se obléknout, vyrazit a snad přemýšlet nad nějakým kontaktem až na místě. Nebo taky můžeš doufat, že tě osloví oni a nechat ten první krok na nich.

Eric

Paul na tvá slova párkrát pokývl hlavou "Jasně, pojď" Odpoví ti přátelsky a tak chvilku jdete spolu. Nicméně se moc nemá k tomu, aby ti samovolně prozradil více. Cestou změní téma a začne se s tebou bavit o některých předvánočních eventech v dalších hrách, které spolu hrajete.
Až další den se ti svěřil s tím, že jeho sestra onemocněla a včera ji musel vyzvednout léky, protože jeden z rodičů je v práci a druhý u ní. Má silné horečky, které dosahují i 40° a už potřetí ji mění léky, které pokud nezaberou, bude muset jít už do nemocnice. Jeho sestra je poměrně tichá ale přesto milá. Na veřejnosti je to taková plachá šedá myška a doma tráví prakticky všechen čas u sebe v pokoji a hraje hry. Jen škoda, že ji zajímají úplně jiné hry než vás. Ačkoliv ráda píše i povídky i když spíše píše fanfikce mezi mužskými postavami.
Přišla sobota a ačkoliv Alexander chtěl vyrazit s vámi, tak žádná domluva neproběhla a tak vyrážíte s Paulem sami k budově Virtual Gaming.

Ray

Návštěva kavárny byla zvláštní zkušenost. Většinu času mluvila Dee, ale občas se tě i na něco zeptala a dala na chvíli slovo i tobě. Nebo tě možná přiměla se do konverzace zapojit a přeměnit monolog v dialog.
Ať už sis návštěvu kavárny užil, či nikoliv, neměla dlouhého trvání. Dozvěděl ses, že bude na tom večeru vystupovat s vlastními písničkami. Otázku na tvůj názor jsi odbyl s tím, že její skladby tak dobře neznáš. Následovala ale otázka o tom, co víš o samotné hře. Naštěstí toho není moc, co by jsi mohl říct. Brzy na to návštěva kavárny končí a jdeš opět domů.
Zbytek týdne je už klidnější a žádné další pozvánky nechodí a tak se můžeš vrátit ke své rutinně až do sobotního večera.

Alexander

Po návratu domů ses nejspíš chceš otce zeptat na to, co má znamenat ten zakoupený lístek. Nicméně jak to už bývá, nepotkáš ho celý týden.
Nahraješ své nejnovější videa, ve kterých nezapomeneš nalákat sledující na blížící se video ze sobotní akce.
Zbytek týdne se nic zajímavého neděje. Škola, hraní her, stříhání videí a občas nějaký úklid nebo zapnutí pračky, protože jako obvykle, tvůj otec ani netuší, že něco takového máte. Možná byla ta vstupenka jakési neohrabané poděkování za to, že se tolik staráš?

Všichni:

Ať už jste se během soboty připravili jakkoliv, a vyrazili s předstihem, či na poslední chvíli, tak se dostavíte před budovu společnosti. U vstupu stojí dva urostlí hlídači a před vstupem je už menší dav většiny hostů a další stále přicházejí.
Občas prochází okolo známý zpěvák s vlastními bodyguardy, kterého hlídači hned vpustí. Některé může překvapit, když přijde Dee a přistoupí k hlídačům. Ukáže jim občanský průkaz a hlídači ji ochotně pustí dál.
Pár lidí se pokusí projít, naléhat na hlídače, jeden se dokonce pokouší jim nabídnout úplatek. Hlídači však nikoho z hostů nevpouštějí dříve, než jim je přikázáno.

Když jste vpuštěni dovnitř, hlídači vás upozorní k vytvoření fronty, i když ta se prakticky vytvořila sama a každý si hlídá své místo v pořadí. Následně to je podobné jako v kině a každý kdo přistoupí se musí prokázat vstupenkou.
Po průchodu krátkou chodbou vejdete do prostorné haly, kde na vás čeká několik ovládacích panelů různě rozmístěných. Na nich jsou k dočtení různé novinky, které již byly zveřejněné o dalších projektech. Nový tablet, monitor, který dokáže zobrazit vaše počínání ve hře, nebo například . Mezi nimi se nachází též pár stolů a nich vystavené jejich nedávné produkty. Tablety, monitory, nebo například mobil schopný nahrávat 3D záznamy, které si díky běžným brýlím či jakékoliv helmě na virtuální realitu dokážete prohlédnout téměř jako v kině. Ale nakonec nic z toho není tím, co dnešní hosty skutečně zajímá.


V čele toho všeho je pódium, kde již stojí starší muž v kostkovaných kalhotách a saku. U límce jde pod sakem vidět kravata a bílá košile. Delší již prošedivělé vlasy a upravený šedivý plnovous.
S úsměvem se dívá na všechny hosty a čeká, až se shromáždíte a obrátíte svou pozornost k němu "Vítám vás v sídle naší společnosti. Mé jméno je Nicolas Banter a jsem majitelem této společnosti. Jak mnozí z vás jistě vědí, celý vývoj naší nové sestavy pro virtuální realitu byl opředen značnými tajnostmi. Pro úvod mi dovolte se osobně omluvit a zodpovědět vám na možnou otázku 'Proč ty tajnosti?'. Samozřejmě je na trhu spousta podobných společností, které by udělaly cokoliv pro sebemenší náznak toho, jak ve svém vývoji postupujeme ale byly zde i další důvody. Například známá věc, že je v lidské přirozenosti se více zajímat a nadchnout pro utajované projekty." Řekne a mírně pobaveně se usměje "Ale tento večer je k tomu, aby zodpověděl maximum vašich otázek a probořil konečně tu zeď tajností. Na úvod zde máme různé občerstvení. Od zákusků, přes jednohubky až po obložené mísy. Nechte si chutnat a můžete se podívat na naše novinky na panelech, pokud vám na internetu unikly poslední zprávy, nebo si můžete jen užít občerstvení a živou hudbu. Máme zde 3 známé skupiny, kterým bude předcházet jedna místní talentovaná slečna. Každá skupina odehraje pouze pár svých písní a dohromady tato část zabere nanejvýš 45 minut. Doufám, že si toto malé rozptýlení před hlavním programem užijete. Po tomto bude následovat možnost se mě zeptat na cokoliv, co vás zajímá. K tomu navíc budou zveřejněny další informace. A v poslední hodině přijde slíbená možnost si vyzkoušet hru. Nemusíte se ničeho obávat, máme tady sestavy pro každého a tak nebudete stát žádné fronty a zahrajete si všichni společně. Nemusíte se bát ani o čas. Půjde o samostatnou herní misi, která bude v samotné hře už jako událost, která již proběhla. Každý z vás se tak stane součástí historie herního příběhu. A myslíte si, že je jedna hodina málo na prozkoumání hry? Nemějte obavu. Díky tomu, že se hra odehrává skrze sen, dokáže naše zařízení změnit vaše vnímání času. Hra oproti skutečnosti běží 12x rychleji. Jinými slovy ta jediná hodina zde bude 12 hodin ve hře. Na tento aspekt jsme obzvláště hrdí a naše hra již není pojídačem času jako jiné. Samozřejmě na herní obrazovce máte skutečný čas a vedle něj ten herní. Tudíž máte neustále dokonalý přehled o tom, jak dlouho hrajete. Děkuji všem za pozornost a užijte si úvodní zábavu" Pronese svůj monolog hrdým až vznešeným hlasem avšak stále s přátelským a milým tónem. Působí jako milý stařík a hned k úvodu prozradil i pár zajímavostí, které vám nechá rozležet v hlavě. Jistě jen jako malou ochutnávku, která v hostech vzbudí pár dalších otázek, které mu budou chtít položit.

Dee doplněk:

Po tvém příchodu k herní společnosti vidíš dav lidí, který již čeká v předstihu na otevření. Projdeš okolo nich až ke vchodu a ukážeš hlídačům občanský průkaz. Dva svalnatí hlídači se podívají na průkaz a porovnají ho s papíry. Poté ti podávají průkaz zpátky a ustoupí, aby jsi mohla vejít. Uvnitř vidíš už poslední přípravy na večer. Lidé nosí na stoly různé obložené mísy a nějaký postarší muž stojí uprostřed sálu a projednává s dalšími lidmi osvětlení. Zkoušejí různou ostrost světla, úhly nasvícení a podobně. Když si tě všimne, ohlédne se a vřele se usměje "ah vy budete jistě slečna Dee Perish. Moc mě těší, mé jméno je Nicolas Banter, vedoucí téhle společnosti. Místo v zákulisí je vám k dispozici. Můj personál vám ukáže váš koutek, kde se budete moct připravit. Též se tam setkáte s dalšími zpěváky, pokud si budete chtít popovídat. Po vystoupení můžete jít zpátky za nimi, nebo dolů mezi hosty. To bude jen na vás. Omluvte mě prosím, máme ještě nějaké přípravy" Oznámí ti v rychlosti a potom se zdvořile omluví, než se vrátí k přípravám.

V zákulisí se setkáváš se zpěváky i jejich kapelami, kteří ti věnují zvědavé pohledy. Někteří si upravují oblečení, jiní si nechávají nanést makeup a zpěváci si zkoušejí hlasivky.
Jeden ze zpěváků k tobě přistoupí a podává ti ruku. Je to mladý zpěvák ve věku 24 let, s úžasnou kapelou, která na jeho koncertech též odvádí spoustu práce. Zpěvák samotný umí zpívat dobře ale není to žádný mistr, ačkoliv se zlepšuje a už teď má spoustu fanoušků. "Ahoj, ty budeš vystupovat? Já jsem Derrek. Jsi zpěvačka nebo hraješ na nějaký nástroj?" Zeptá se tě přátelsky a nabídne ruku k podání.

Cesta domů

Další krásný den ve škole. Takže vlastně šílená nuda a nic moc nového. Jediná věc, proč jsem tentokrát nespal nebo nedělal nějaké svoje věci během hodiny bylo to, že jsem sledoval mobil a každou chvíli aktualizoval stránku. A pak to konečně přišlo. Velký event, na který se těší každý hráč videoher. Okamžitě jsem tam koupil lístek a bylo to tak tak, protože jejich počet byl silně omezen. "Jen padesát... to bude hodně close event..." usmál jsem se v očekávání velkých věci a v myšlenkách už projížděl scénáře, co vše tam může být. Od první zkoušky hry až po nějaké nové informace. Či nějaké in-game bonusy? Hehehe...

Když pak konečně skončilo vyučování, shrnul jsem věci do batohu a zamířil ven ze třídy. Neuniklo mi ale, že i ti tři hráči z mojí třídy, si taky koupili lístky. Probudila se ve mě chuť je oslovit. Ale... jak? Čus... nezajdem tam všichni? Jo... to nepůjde... Místo toho jsem jen nasadil sluchátka a zamířil ven ze třídy do šaten a pak ze školy domů. Dneska jsem se ale nějak toulal. Poslouchal hudbu a prostě někam šel. Doma stejně dneska nic zvláštního není. Učení už taky moc není. Takže malý výlet neuškodí.

Cesta domů

Uběhlo pár minut a já nechávám budovu školy daleko za sebou. Šli jsme s Paulem spolu po obvyklé cestě, ale jak to tak vypadalo, tak měl na dnešek jiné plány. Nějaké zařizování ve městě, jak sám řekl. Jeho odpověď mě trochu zaskočila. Nestávalo se často, aby šel do města z nějakého jiného důvodu, než kvůli návštěvě obchodu s komixy nebo videohrami. Ne, že by byl Paul až tak jednoduchý, měl i svou vážnější stránku. Ta se však neprojevovala tak často, jako ta jeho veselá a hravá část.
Asi je to důležité.
„Žádnej problém.“ Okomentuji Paulovo sdělení a jenom pokrčím rameny. Chvilku přemýšlím, že bych se zeptal, o co jde, ale nakonec to neudělám. Kdyby Paul chtěl, tak mi to sám řekne. Protože to ale neudělal, tak z nějakého důvodu zřejmě nechce.
„Jestli nevadí, půjdu kousek s tebou. Potřebuju si po všem to sezení trochu protáhnout nohy.“

A tak jsme šli. Doprovodil jsem ho kousek k městu a nakonec jsem se odpojil a pokračoval domů. Byla to o něco delší cestou než obvykle, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. To co jsem Paulovi říkal o protáhnutí nohou byla pravda. Lidi o hráčích obvykle tvrdí, že jsou líní a nemají žádný pohyb, ale v mém případě to rozhodně pravda nebyla. Navíc jsem měl procházky rád., člověk si mohl alespoň utřídit v klidu myšlenky.

Samuel:

Žiješ v menším městečku Morristown ve státe New Jersey. Je to menší ale přesto působivé město. Studuješ na místní střední škole, která je nedaleko od městského centra. V samém centru je pár obchodních domů, sídla několika společností od obchodních až po právní ale co především - Sídlí zde i herní společnost Virtual Gaming. Dnešní datum je 1.12... Zbývá už jen chvíle do vánočních prázdnin a do vydání samotné hry.
Na stránkách společnosti se objevila informace o chystané slavnosti. Má být tuto sobotu, 6.12. Je to vůbec poprvé od doby, kdy vytvářejí hru, co pořádají nějakou veřejnou událost. Příliš informací k tomu neposkytli ale stručný popis je nejspíš maximum, co jsou ochotní říct. Ovšem vzhledem k jejich tajnůstkářské povaze není divu, že ani zde neposkytli příliš detailů. Na stránkách se píše:
Krásný den všem našim věrným! Pokud sledujete tuto stránku, znamená to, že se těšíte na vydání naší herní sestavy pro virtuální realitu spolu s první hrou a za váš zájem jsme velmi vděční! Hra je již připravená a během vánoc půjde do prodeje. My vám do té doby nabízíme malou odměnu za vaši trpělivost. V sobotu 6.12 bude v naší společnosti veřejná akce. Ta bude začínat v 18:00 a pomalu se chýlit ke konci ve 22:00. Vstupenka stojí 50 dolarů. V ceně vstupenky je zahrnuto následující:
Bude zde pití a jídlo zdarma, možnost si vyzkoušet hru a též zodpovíme několik otázek hostů. To vše za doprovodu živé hudby.
Vstupenek bude pouze 50 a budou ke koupení jedině zde na této stránce.

Po tom, co se odemkla možnost si pořídit vstupenku jsi reagoval rychle a jednu si pořídil. Naštěstí jsi to stihl, jelikož vstupenky se vyprodaly velmi rychle. A jejich prodej začal zrovna během vyučovací hodiny.
Ve třídě máš pár spolužáků, kteří též tráví spoustu času hraním her. Nicméně nikdo z nich není moc otevřený tomu navazovat přátelství nebo nějak více komunikovat s ostatními okolo. Je tady Paul. Vášnivý fanoušek, který se těší na vydání hry více, než na samotné vánoce. Dále Eric. Jeho dobrý kamarád a též vášnivý hráč různých her, ale jinak poměrně uzavřený člověk. A ještě Alexander. Relativně úspěšný youtuber, který má téměř milion sledujících a natáčí převážně herní videa. Ale ačkoliv ve videích působí energicky, ve škole to moc poznat nejde. Když končí škola, vidíš, jak Alexander přikročil k Paulovi a Ericovi s návrhem, že by na akci mohli vyrazit společně, jelikož mají všichni 3 vstupenku.

Eric a Alexander:

Paul zvedne pohled a podívá se na Alexandra. Moc se s ním neznáte, ale nakonec tam budete tak či tak. A pokud to nevadí tobě tak jen pokrčí lhostejně rameny na znak, že mu to nevadí "Dobře, tak se tam tedy sejdem" Odpoví bez většího zájmu v hlase a podívá se na Erica "Vlastně musím dneska do města... Takže půjdu ze školy jiným směrem" Sdělí Ericovi omluvně a balí si sešity do batohu.
Rád by šel s ním a ještě probral něco... Například to, co si myslí o Alexandrovi a taky, jestli bude večer hrát. Ale to muselo počkat, protože ho rodiče něčím pověřili.

Ukecaný Ray

"Vypadá fakt skvěle." Poukážu na dort který si Ray objednal. Sama jsem si dala horkou čokoládu abych se trochu rychleji zahřála. Vždyť už je prosinec.
"Ty seš dneska nějakej ukecanej." Začnu se smát s hrnkem čokolády v rukou když na mě Ray vybalí tu dlouhou větu. "Promiň." Omluvím se vzápětí za svoji odpověď. Ale fakt teď zaválel. "A vzali tě?" Zeptám se zvědavě.

"Mám od nich nachystanou smlouvu. Jen ji podepíšu a je to. Pozvali mě 6.12. navečer na nějakou jejich akci. A mě oslovili abych jim tam zazpívala." Culím se nadšeně. "Proto se tě ptám na moje písničky. Chtějí nějaký moje vlastní. Budou tam i známější zpěváci a pro mě je to obrovská možnost jak navázat kontakty." Byť jen na malou chvíli, zasním se abych konečně upila tu čokoládu až mi na puse zůstanou čokoládové vousy.

"To by bylo skvělý kdyby tě vzali a byl bys tam taky. A co to vlastně bude za hru?" Tenhle svět jde trochu mimo mě, ale zase si aspoň trochu rozšířím obzory.