U Spáleného úhoře

Město Angvern,
hostinec U Spáleného úhoře


Gunhilde neodpověděla, protože se snažila hostinskému opsat někoho koho hledá. Moc jí to nešlo, ale se zájmem jsem se na ní dívala. Byla to jako hra, kterou jsem hrála s tátou když jsem ještě byla malá. Předstíral, že je nějaké zvíře a já jsem měla uhodnout jaké. Nejradši jsem měla když předstíral krávu, nebo kocoura. To byla hrozná prča. Takže teď se s úsměvem dívám na Gun a snažím se uhodnout co ukazuje. Medvěda! Hledá medvěda! Velkého s dlouhou bradou!
Pak to zkouší i na servírku a já se věnuji svému jídlu. Mladíka co vypil víc než by zvládl jsem si nevšimla. Nejsem z těch Co se dívají křivě na všechny co se postaví a jdou se vyčůrat nebo si jsou objednat pivko k baru.

Vytáhnu z guláše kousek masa, polovinu ukousnu a druhou podám Svanovi.  

U Spáleného Úhoře

Město Angvern, hostinec U Spáleného Úhoře
Pátek, 12. září 895, večer
Všichni - převážně Hernando, Enlil, Fergus a Tobold

Exorcismus. Temné síly. Magie. Atmosféra v tomto případě se poněkud zhušťuje. Ne, že bych za svoji praxi nikdy nic takového neviděla, ale přeci jen to vždycky bývala až ta poslední varianta. Málokdy se prokázala vyšší moc, natož démoni. Ale to asi neplatí pro tento kraj. V něčem je jiný, to jsem si všimla, už když jsem sem poprvé vstoupila.

Jenom se drobně pousměju směrem k Hernandovi, když zmíní, že s problémy si nemám dělat starosti. No, ujištění je to milé, ale uvidíme, jak moc reálné to je. Navíc si stačí uvědomit to, že nikoho z těchto lidí neznám. Většina se jen ohání dopisem, který se tváří stejně jako ten co jsem dostala já. Což také vůbec nemusí být pravda, a pokud toto město obchází nějaký temný duch, tak… Ne, na černé myšlenky bude čas později, teď je potřeba zkusit jednat. A měla bych začít jednat dřív, než mě doopravdy dožene vlastní strach.
Pomalu kývnu. „Ano, já klidně mohu vyrazit hned. Jenom teda si nemyslím, že bychom v noci byli méně nenápadní, spíše naopak. Ale to se dá vždycky vysvětlit.“ Tiše si povzdychnu a začnu se pomaličku zvedat od stolu.

Pak se otočím na Ferguse a věnuji mu úsměv. „Potkala bych se zpátky tady. Nebo minimálně já se sem budu muset vrátit. Svoji klisnu úplně po městě tahat nechci a tady jí bude lépe.“ Což mi připomíná, že bych se za ní měla zastavit a také přihodit pár měďáku štolbovi, aby se mi o ni dál hezky staral.
„Počkám venku. Musím ještě skočit do stáje.“ Pronesu směrem k Hernandovi a Enlilovi. „Dávejte na sebe pozor, dobře?“ Otočím se ke zbytku společníků u stolu. „A ještě mě tak napadá, pokud byste snad ve slumech našli někoho, kdo by opravdu potřeboval lékařskou pomoc. Dejte mi potom vědět. Myslím, že budu moct pomoci, a rozhodně za menší obnos, než by si řekl jakýkoliv městský léčitel.“ Hlavně toto směřuji na Ferguse a Tobolda, který je místní. A pak už se rozejdu pryč.

Čekala jsem, že si stihnu dát aspoň jídlo a nějaké pití, ale nakonec se vše odehrálo, tak rychle, že odchází bez večeře. No. Myslím, že to můj žaludek opravdu přežije. Zaběhnu do stájí, abych zkontrolovala Sněženku, trochu se s ní pomazlila a uklidnila ji, že se brzy zase vrátím.
Štolbovi jsem vyplatila další měďáky, které zaručí, že se mi o ni opravdu postará i přes noc, když to bude nutné. A pak už se vydám před hostinec počkat na Hernanda s Enlilem.

U Spáleného úhoře

Město Angvern, hostinec U Spáleného úhoře
Pátek, 12. září 895, večer
Všichni u stolu

Nějak pořád nejsem spokojený a to celé rozdělení se mi nelíbí. Každopádně tady evidentně jsou Ti nejhlasitější přesvědčení, že je to takhle správně. Máme dva dny, i když budeme předpokládat, že převor je tedy nevinný. Máme tu prokleté tělo a chlapa, který je náhodou exorcista...nebo teda amatér. Pořád se mi nelíbí, ale se mnou nejde, takže vlastně mě, to může být jedno. Mě to vlastně je jedno.

"Dobře. Souhlasím."

Nahlas pronesu, ale stejně jsem vnitřně proti. To tady ovšem nebudu ventilovat, protože to stejně nemá cenu. Opravdu hodně bych se chtěl jít podívat na tělo mrtvého radního, navíc když jsme to ještě měli psané na tom lístku od neznámého. Myslím, že můj společník trpaslík má na celou věc asi stejný názor jako já. Je otázka jak to vezme a co udělá on. Já tam půjdu tak jako tak, protože je pravda, že já a moji bratři máme s chudinou nejlepší vztahy obecně a pokud se druhá skupina vloupá do domu nebo nějak střetne se strážnými, tak bude lepší když já se tam ochomýtat nebudu.

"Kde se sejdeme potom? Tady nebo jinde?"

Za mě velmi důležitá otázka.