Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Světlem v temnotě
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | U Spáleného úhoře Město Angvern, Bylo by k smíchu, kdybych o tom pohybu své společnice věděl. Mluvím tu o tom, jak je odsud hezky vidět, ale to co se mi děje pod nosem nevidím. Holt Osmička se rozhodla, že to tak bude tak to tak je. Aspoň jsem se tím nemusel stresovat a dělat nějaké zbytečné scény. "Těší mne také! Máte pravdu, že zdejší lid potřebuje pomoc a i já jsem zde proto. Ostatně. Je to úkol mého řádu pomáhat lidu Císařství, takže tato země byla logická volba. Co je ovšem zvláštní, že i já se zde mám setkat s někým, kdo mi poslal nabídku práce. Dá se předpokládat, že jste dostala dopis a máte se s ním setkat v šest hodin?" Pozvednu obočí a v klidu se opřu do židle, abych počkal na odpověď. "Jste tu déle a neměla jste takové tancování s místem usazení, takže kdo si myslíte že další dostal stejný dopis?" | ||
| |||
 | U Spáleného úhoře Město Angvern, hostinec U Spáleného úhoře Pátek, 12. září 895, večer Nevím zda to jen nehraje, ale rytíř vypadá že mu můj zjev nečiní žádný problém. No, ať už to hraje nebo ne, posadím se ke stolku. Levou ruku s čajem mám po zápěstí na stole, za to tu pravou si položím rovnou na stůl, tedy tak do poloviny stolu, abych nebyla moc drzá. Zahledím se na rytíře a chvilku přemýšlím, začnu mluvit když vidím že zvedá korbel aby se napil. A zároveň s tím, posunu pravou ruku vpřed, když je teď podtácek volný, zkusím nenápadně vysunout ten vzkaz a rovnou si jej dát do rukávu aby rytíř nic nepoznal a pokud mi to vyjde, stáhnu pak ruku zpět. "Těší mě Fergusi.. Budu k vám upřímná.. Přišla jsem, kvůli pomoci. Zdejší lid na tom není dobře. Před pár dny jsem dostala nabídku na potencionální práci a se zadavatelem jsem se měla sejít zde, ale zdá se, že tu není.. Což je škoda, protože vím o jednom muži který je tu ze stejného důvodu a mám podezření že takových lidí tu bude ještě více". Domluvím a zvednu hrnek ke rtům abych se napila. | ||
| |||
| U Spáleného úhoře Město Angvern, Už jsem se zvedal, abych děvečku zachytil, ale naštěstí sama svůj pád vyrovnala a zůstala stát na nohou. Oddechl jsem si za ní a vlastně jsem byl rád, že nevylila to pivo na mě. Nemám moc rád, když musím ze svých věcí umývat pivo. "Jste v pořádku? Nic se nestalo. Hlavně, že jste v jednom kuse a pivo taky. Politý nejsem, takže je všechno v pořádku." Usměji se na děvečku, která rudne, bledne a střídá tyhle barvy rychleji než průměrně rychlý lučištník stíhá střílet. Bylo to vlastně roztomilé. "V pořádku. Já chápu, že když přijde tolik lidí najednou, tak nelze všechno mít hned a podle představ." Lehce se hlavou ukloním děvečce a úsměvem jí vyprovodím do kuchyně. Byl jsem slušný, ale trošku mě toto překvapilo. V začátku pracovní směny být takhle "šikovný" to je tak na pohlavek od hostinského nebo tak by to asi dopadlo u nás v klášteře. Když se to vlastně celé uklidní, tak se vrátím do pohodlí své židle a zadívám se na stůl, kde je stále ta květina. Podle všeho je ta děvečka buď nová nebo tak roztěkaná, že se nedokáže soustředit na svou práci. Tu květinu měla odnést, aby mi uklidila stůl. Takhle se hrabu ve svých myšlenkách, když se ozve hlas, ke kterému zvednu hlavu. Jeho majitelka měla sice zahalenou tvář, ale to mě nijak neděsilo už jen protože to je celkem normální stav. Ne každý chce být poznaný. U této dámy rozhodně chápu, proč poznaná být nechce. "Dobrý večer. Ale vůbec ne! Je zde krásný přehled o celém lokále a to v určitých chvílích je víc než žádané. Posaďte se Morian. Mé jméno je Fergus de La Croix. Stačí, když mi budete říkat Fergusi. Na svém příjmení už dlouho nebazíruji. Vím, že to není úplně slušné se zeptat takto otevřeně, ale já moc nemám rád chození kolem horké kaše. Co někoho Vašeho ražení sem přivádí?" Morian bude možná překvapená, že mě nijak nešokuje, že je drow. Já se na ty problémy, které tady byly nedívám nijak zaujatě. Hlavně nejsem místní, takže nemám nějaké historické problémy a navíc ve svém postavení si tohle nemůžu dovolit. Já přistupuji ke každému jako k nově otevřené knize. Zvednu pivo a napiju se, zatímco čekám co mi má nová spolustolovnice odpoví. | ||
| |||
| U Spáleného úhoře Město Angvern, hostinec U Spáleného úhoře Pátek, 12. září 895, večer Posadím se ke stolku a jsem vlastně i docela ráda že nemusím zůstat u toho baru. Je tu trochu šeřeji, klid a mám i dobrý výhled na hostinec. "Děkuji". Špitnu když mi krátce na to jedna z dívek přinese hrnek a hned opět odběhne. Z hrnku jde pára a je lehce cítit vůně malin. Prozatím jej nechám být a po očku sleduji dění kolem.. Jen kousek ode mě byl usazen nějaký muž, možná rytíř nebo něco podobného. Hmm, proč ho asi usadili až sem? Že by pan hostinský tušil o koho jde a také se mu to nelíbilo? Ať tak či onak, musím se soustředit na jiné věci. Třeba na toho jižana. Počkat, vidím správně.. Že by to na tom jeho stole byla obálka? To už by na tenhle večer bylo trochu moc náhod. Uhnu pohledem když se blíží děvečka s pitím k vedlejšímu stolu. Sama pravou rukou vezmu hrnek, zvednu jej ke rtům, přivoním si a upiji. Čaj není moc silný ani sladký, ale to nevadí. Jsem jen kousek vedle a tak zaslechnu slova té děvečky. Tolik pozorujících zraků a poslouchajících uší... To jsou zajímavá slova, od někoho kdo by měl hlavně nosit jídlo a pití. Pokládám hrnek, lehce otočím hlavu směrem k rytíři když děvečka odchází a najednou si toho všimnu. Z pod tácku na kterém má pivo cosi vyčuhuje. Říkala jsem si, že ten jižan by mohl něco vědět, když má na stole tu obálku,ale.. Tohle se mi nezdá. Něco se tu děje a mě se to nelíbí. Jako by si se mnou někdo hrál. Náhodou ta holka posadí rytíře sem a náhodou má pod táckem tajný vzkaz. A nezdá se že by tu ten kdo poslal onen dopis byl. Hmm.. Nechci tu ztrácet čas a tak vstanu. Vezmu hrnek a dojdu ke stolu vedle. Stoupání si tak abych byla zády k hostinci a čelem k rytíři. "Dobrý večer.. Zajímavé že někoho jako jste vy, posadí na takové místo. Nemyslíte?" Pronesu ne přímo mile, ale klidně, tak aby mě slyšel jen on. Lehce pak zvednu hlavu, takže pokud se podívá, uvidí muž mou tvář. "Jsem Morian.. Smím se k vám posadit? Nechce se mi sedět osamotě". | ||
| |||
 | U Spáleného úhoře Město Angvern, hospoda U Spáleného úhoře „Kdyby mi to vadilo, nechám vás jim a nebo se přinejmenším neptám na váš příběh.“ odpovím Eleanor lehce pobaven jejími rozpaky. Skutečně netuším, co zrovna takové děvče dělá takhle ve společnosti, ale celkem by mě zajímalo, co ji k tomu dovedlo. „Blátives mi nic neříká, ale kde leží Hobitín, to vím...“ odpovím a v duchu si vybavím jednu z map, které jsem kdysi viděl. Všiml jsem si smutku, který jí přeletěl přes tvář a dál nenaléhám na to, abych se dozvěděl její příběh. „Ne, to máte pravdu. Opravdu místní nejsem.“ potvrdím a směrem ke krovu vyfouknu mohutný obláček namodralého kouře. „Pocházím z hor daleko od Fregwaldu a už jako mladý jsem se dal k vojsku. Prošel jsem s armádou půlku světa a nakonec přišel až do tohohle kraje, kde jsem převzal živnost po jednom sterém kováři. Když pak ale nebyla práce, rozhodl jsem se vyrazit opět na cesty, během kterých mě zastihl ten dopis...“ odvyprávím velice stručně svůj proti ní asi relativně dlouhý život. | ||
| |||
 | U Spáleného úhoře Město Angvern, hospoda U Spáleného úhoře Pátek, 12. září 895, večer Všichni Netrvalo dlouho a všichni pozoruhodní cizinci si postupně našli svá místa U Spáleného úhoře. Dokonce i nejistá Eleanor se posadila, zrovna když ji k sobě zvala dvojice nevyzpytatelně se tvářících opilců. Před konfrontací s jejich povýšeneckým humorem ji však zachránil pohotový Alberich, který se nezdráhal uvolnit židli u svého stolu a dát se s vděčnou hobitkou do vřelého hovoru.
| ||
| |||
4945.png){kind=icon} | U Spáleného úhoře Když se Alberich představí, mile se na něj usměju, nevím jestli si s ním potřást rukou nebo ne, protože vážně netuším, jestli tohle trpaslíci také dělají nebo ne a tak úsměv bude muset stačit. Potom co odpoví na mojí neobratně zformulovanou otázku, celkem se mi uleví, není sice pisatelem dopisu, ale také na něj čeká, což mi aspoň dává jistotu, že jsem tady správně a nespletla jsem si den, kdy se tu máme sejít, což už jsem si pomalu začínala myslet, vzhledem k tomu, že se pisatel dopisu pořád ještě neukázal. Ano, bude rozhodně lepší čekat společně, stejně nevím co jiného bych tady jinak dělala a takhle se aspoň můžeme seznámit, když už jsme tu oba ze stejného důvodu. "Pokud vám to nebude vadit." Odpovím, protože chápu, že mi to mohl nabídnout, jen ze slušnosti a rozhodně nechci být nikomu na obtíž. "Přišla jsem z vesnice jménem Blatives, kde jsem se poslední dny zdržovala, ale pocházím z Hobitína." Odpovím mu a snažím se nemyslet na to, proč jsem z Hobitína vlastně odešla. " A odkud pocházíte vy, jestli se můžu zeptat, nepřipadáte mi jako jeden z místních..." Ráda se dozvím nějaké nové informace o krajích, kde jsem nikdy nebyla. Mezitím se začnu koukat po někom u koho bych si tu mohla objednat jídlo, protože po dlouhé cestě mám už pořádný hlad a navíc to tu vypadá, že tu ještě nějakou tu chvíli budeme čekat. | ||
| |||
 | U Spáleného úhoře Město Angvern, hostinec U Spáleného úhoře
| ||
| |||
 | NOVÍ PŘÁTELÉ Seveřanka, ať vypadající odstrašivě a drsně jak chce, mi odpověděla opravdu mile. Neumí moc mluvit, ale o to víc je vlastně roztomilá jak se snaží. Představí se jako Gun...něco a chlupáče představí jako Svana. "Moc mě těší Gun ... a Svane." Podívám se na Svana se širokým úsměvem. To jméno se mu hodí. "Já jsem Kayka." Pak Gun řekne, že to tetování je trvalé a já ji za to obdivuji. To chce hrozně moc odvahy si vytetovat něco na tvář. Vlastně kdekoliv, protože to prý hrozně moc bolí. Ale teď si s mými čmáranicemi na tváři připadám jako podvodnice, jsem fejková. Nadechnu se, že jí na to něco řeknu, když se k nám přimluví muž, který byl u baru. Byl zdvořilý a milý už od první věty a to mám ráda. Nesnáším hrubiány. Dívám se na něj s milým úsměvem a čekám co vlastně chce. Vypadá dobře. Kvalitní oděv, meč, hezký obličej, pěkná barva pleti a musím uznat, že ten přízvuk je sexy. Kéž by byl on ten kdo mi dá tu skvělou práci, kterou mi sliboval ten elf. Řekl, že nevypadám být zdejší a nemůže být dál od pravdy. Představí se a já hned přijmu jeho nabízenou ruku. Potřesu s ní a představím se ... nás. "Mě říkají Kayka a tohle je Gun a Svan. A pleteš se, já jsem odsud z Fregwaldu. Přicházím z jihu z malé vesničky. Co tě sem přivádí, asi jsi daleko od domova, říkám asi, protože nemám ani ponětí kde leží Zaragoza." Zasměju se vlastní nevědomosti a až pak si uvědomím, že pořád držím Hernanda za ruku. Pustím ho a otočím se na Gun. "My se vlastně taky neznáme, odkud jsi ty a proč jsi tady?" Tak to vypadá, že knihu tentokrát potřebovat nebudu. Ale tu polívku bych si už dala, co jim to tak dlouho trvá? | ||
| |||
| U Spáleného úhoře Město Angvern, hostinec U Spáleného úhoře Když hobitka zamíří ke mě, jen se pousměju. Sice to není nic moc, ale je pořád milé že je někomu má přítomnost příjemná. I když... příjemnější než těch dvou ožralů by mi byla asi přítomnost téměř kohokoliv. „Není za co děkovat.“ odpovím hobitce, když jí odsunu židli od stolu, aby se mohla pohodlně posadit. „Věřím tomu, že by si nic víc nezkusili. Takoví spíš štěkají než koušou...“ dodám pak, když se i já posadím zpět na své místo. | ||