Andor.cz - Dračí doupě online

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

TO POSLEDNÍ, CO BY V ŽIVOTĚ UDĚLAL


Kde: obrněný transport gen. Xaviera Siegfrieda Reinharda Lohengramma

Desátník Oskar Windischgrätz, osobní asistent generála von Lohengramma, byl neklidný. Od chvíle, co vyjeli z bran Lohengrambrünnu generál Xavier Siegfried Reinhard etc. nepromluvil, což neznačilo nic dobrého. Generálův harmonogram byl jasně daný. Každý den ráno vstával v 5:15 a ještě v posteli razítkoval povolení k veřejným popravám. Následně posnídal toust s odkrojenými okraji a přesně třemi tenkými vrstvami másla.
Dnešek byl jiný. Oskar to tušil od chvíle, kdy viděl generála pomalu odložit toust na pozlacený okraj talíře a přikázal k nástupu služebnictva. Někdo zapomněl natřít toust třetí vrstvou. Během vyšetřování se i otrlým pretoriánům jemně chvěly ruce položené na jílcích šavlopušek. Oskar, který za svou kariéru mezigalaktického vojáka zažil už mnohé, včetně účasti v několika superbitvách, to napětí nevydržel a pozvracel se do vázy.

Oskar sklonil hlavu k obrazovce personalpadu, aby zkontroloval dnešní generálův harmonogram. Byl třetí bíloden světloměsíce a to znamenalo návštěvu "mongrelského učiliště." Nešlo o nic jiného, než výběr pracovních sil do Lohengrammových továren, které založil generálův děd před více než dvěstě rokosvěty jako "první Jupiterské parostrojné jogurtárny." Starý kmet ještě stále žil a těšil se dobrému zdraví. Blondies se dožívají NADlidského věku.


o hodinu později, mongrelské učiliště Osvětlín

Zatímco si generál Xavier nechal přinést na nádvoří polstrované křeslo, Oskar postával opodál, v náruči tác s čajovým servisem.
"Kolik jednotek můžete poskytnotu tentokrát?" zeptal se Xaviér nezaujatě ředitele učiliště, ale zdálo se, že se víc zajímá o to, zda mu kybic klečící u nohou pulíruje dobře botu, než o ředitelovu odpověď. 
"Dědeček si stěžoval na pokles výkonnosti v několika jogurtárenských filiálkách. Abychom si rozuměli, pane Oberstaine. Dnes neodjedu s žádnými slabými kusy." 
Po těchto slovech generál nakopl chlapce, který mu čistil boty tak silně, až se svalil rovnou do nedaleké nevábně vonící kaluže. Oskar, držící konvici s čajem, se zachvěl posvátnou bázní. 
Kdyby tak tu konvici na pána vylil! To by bylo .. nejspíš to poslední, co by ve svém životě udělal.