Andor.cz - Dračí doupě online

Postava Aliany vyřazena na žádost hráče

Postava Bastiany vyřazena na žádost hráče

Postava Mr. Rufuse vyřazena na vlastní žádost

Ordo Lux: Cirkus

♫♪♪♫

Co když pak přec,
si vezmeš věc,
jenž principál ti dal.

Je tu však snad,
ten prudký spád,
že by se někdo bál?

***

"Moji drazí, moji vážení, moji neúžasnější... vítejte, jen vítejte... pod šapitó snů. Těch které jsou, budou nebo byly. Těch které mohou či nemusí být, těch co jsou zatraceny i těch, které teprve naleznete. Dnes, ach jen dnes. Cirkus vášně a nenávisti, náš malý a milý karneval, jen a zcelička pro vás, drazí mí. Milenky a milenci, manželé i manželky, děti i dospělí a i ti ostatní."

Oslnivá záře výstavního úsměvu a světla, tolik světel, tolik barev a vjemů. A pak, ach ta šťastná pirueta v náručí otevřeném všem příležitostem, až se hlava točí!

"Vtiskněte své já do našich prožitků, do požitků i strastí, slastí a neřestí. Do budoucna i minula, mezi světy světů, na prkna, co znamenají svět. Oči dokořán, mí milovaní, nechť neuteče žádné přání. Tady není žádné ptaní, jen jsoucno teď. Ach zatajte dech nad artisty v oblacích, těly ohebnými jak jarní proutek, nad taji z nejsoucna, nad každým kouskem budoucna."

Těžký rudá závěs padá dolů, odhaluje řadu těl, líčení nad kterým se tají dech, vkrádá se strach i nadšení, emoce známé i nevšední.

"Vzýváme síly všech snů, přes šeď a prach... ach, všedních dnů. Vyplníme co se dá i víc, tak jásejte, křičte, plačte z plných plic! Potlesk a emoce je platidlo, pro nás i vás, olbřími divadlo. Ach mí drazí, milovaní... jaké dnes splníme přání?"

Pohled Williama Custoe se již poněkolikáté zatoulal na ten plakát hýřící barvami, co zve na všední všedno a z očí mu tak zmizelo šero i uplakané mraky Ravenmooru. V rozlehlém salonku praskal oheň a v přítmí soumraku dodával místnosti spíše více stínů, než světla. Ale tak už to bývá. On věděl moc dobře, že je to právě světlo, které ukáže tu největší temnotu. A nebo? Nebo se také říká, že pod svícnem je největší tma. Naučeným gestem si srovnal límeček košile i vázanku a několika rozvážnými kroky došel až k mechanismu na stěně, kde poblikávalo několik tlačítek. Nakonec jedno z nich stisknul a usadil se do vysokého polstrovaného křesla, které stálo otočeno zády ke vchodu. Trvalo to necelé půl druhé minuty, kdy se ozvalo uctivé zaklepání, zvuk otevírajících se dveří, následovaný tichým odkašláním.

"Pán si přeje?" Uhlazený hlas komorníka skýtal jistý komfort. Nikdy se neptal na zbytečnosti a práce byla pokaždé vykonána s precizností stroje.

"Zavolejte je, Alberte. Myslím že je čas vyrazit na představení. Děkuji." Custoe se na komořího ani neotočil, dál zamyšleně hleděl do krbu. Vlastně... tak setrvá zřejmě tak dlouho, dokud nedorazí. Ano, ano... dokud nedorazí.