Andor.cz - Dračí doupě online

Vždy menší než tři

"Eh," řeknu Alessandře, zatímco nervózně proklepu rukama svoje kapsy.

"No, asi je na mostě. No. Stejně jako můj druhý vrhací nůž, který tam někde zůstal no. Ehm no."

No... to je docela trapný. Ne, že by je to přivedlo asi nazpět k nám, ale je to prostě trapný. A smůla. A škoda zdrojů. A tak všechno.

Vytáhnu alespoň z baťůžku druhou láhev, ať máme na té lavičce co tedy vypít.

"Vypadá to úkladně no. Ale tak co už. Teď s tím nic nenaděláme. Stalo se. Třeba tu mají nějaké gangy. Určitě mají. Jsou dost velký město na to, aby tu byl zločin. A teď je tu i hromadu lidí, kvůli tomu svátku. Podle mě, to je úplně v pohodě. A podřezali jsme je nožema. To taky není nijak podezřelí. Takže bych se ničeho vlastně nebál. Možná bude z toho humbuk, ale určitě budou otravovat nějaký nebožáky a ne nás."

Menší než tři, Bastiano!

"Jo, proč ne," přijmu návrh na zevlení na lavičce. Je to stejně dobrý nápad, jako všechny jiný.
"Máš někde tu první láhev, nebo jsme ji při souboji, hehe, propili?" popravdě ani nevím, jestli ji pak schoval, než chlapci přišli a nebo prostě někde zůstala, spadla, rozbila se... Drží ji pořád vlastně v ruce? Položil ji, když šel dorazit toho ničemu? Pohled mi mimoděk sjede k Bastianovým rukám.

Pak se zaposlouchám do zvuků, vycházejících od mostu.
"Možná jsme je měli nechat ležet tak, jak byli. By to prostě vypadalo, že se pobili. Takhle naházený v řece to vypadá, no trošku úkladně."

Tsss

"Já rád mluvím, vždycky jsi věděla, že rád mluvím!" řeknu Alessandře, zatímco mě táhne pryč.

A není na tom nic špatného, když někdo hodně mluví!

***

"No, jaké to štěstí. Máme tu všechny možné způsoby jak se skrýt. Navrhuji vytáhnout láhev a splynout s okolím na lavičce."

Na střechu pak můžeme vylézt vždycky i pak. A je to míň nápadné, než lézt na střechu, kdyby náhodou přišli strážní.

ESTOLÓ!

Když doběhnete dál, najdete klidné místo, kde jsou lavičky, seno i kam lézt po střeše, na které je i typická středomořská zahrádka.

A z dálky je už slyšet křik stráží, kteří našli pozůstatky masakru, který *někdo* způsobil.

Teď zbývá otázka, jestli je stopa zavede k vám, či nikoliv.

Hehe, tak padáme!

"Na to nemáme čas, blabla, budeme si povídat,..."
No, co si budem, zatímco mi vykládá, jak nemáme čas, prostě jeden měšec čapnu a uříznu.

"... ale nevím, jestli to už není moc."
Pak čapnu Bastiana za ruku a táhnu ho směrem pod most a dál, pryč odsud, opačnou stranou, než odkud jdou slyšet stráže.
"Není, ale pojď už," řeknu, evidentně v dobré náladě. Ne samozřejmě, že by mi dělalo radost dorážení bezmocných a tak, ale... No dobře, tak jo. Když jsou to zmrdi, tak mi to možná radost dělá. Jsem díky tomu snad šílenec? Rozhodně nejsem, ale taky vím, že se nemíním nikdy na tohle raději vážně ptát nikoho nahlas!

Tam, kde je nejmíň světla, ho pustím a vyběhnu po vydlážděném korytu nahoru. Rozhlídnu se, jestli někde není nějaká lavička, nebo seno, nebo něco, kde bychom splynuli s okolím. Jaki nenápadní lidé. No a nebo můžeme pořád vyšplhat na ten dům.

"Tak jo, měls pravdu. Bít se s nima byla nakonec docela dranda."

Hehe, lul

"Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj."
Krátce se uchechtnu, pokrčím rameny a pomůžu s nejčerstvější mrtvolou směrem k řece.
"No ušetřilo by nám to trochu trablí-"
Zaposlouchám se.

Ale kurva.
"Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký,"
Ach, takže jsi to taky slyšel! No, spíš bych se divila, kdyby ne.
"Vždyť to je pěkný večer," oponuju s úsměvem, zatímco poslouchám návrhy na pokračování naší dnešní krasojízdy.

"Noa? Tak si toho všimnou. Rychle s ním dolů, s trochou štěstí ještě čapneme i nějaký ten měšec a utečeme támhle podél řeky, až na tamten barák. Budou mít plnou prdel řešení krve, ani si nás nevšimnou," fláknu bezvládným tělem do vody a seskočím dolů na dláždení koryta říčky.
" Na schovávání těl asi není čas, no nasrat."

Dilema 4

"Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký," řeknu Alessandře, zatímco posledního chudáka tahám ke kraji kanálu.

"Podle zvuků jsou dost daleko, abysme ho v klidu hodili dolů, ale moc nevím co pak. Protože těla sice neuvidí, ale ten bordel okolo jo." a kývnu hlavou směrem ke kalužím krve, které kluci nechali na cestě.

"Pokud nejsou úplně retardovaní, tak tohohle si určitě všimnou."

Smolíček a Pocholíček jsou taky jména.

Když posledního chudáka chytáte za nohy a ramena, připraveni ho hodit do řeky, slyšíte jak se k vám blíží rytmické dunění bod o dlažbu.

To nehledě na místo kde jste, znamená vždycky jenom jediné.

Pochodující vojáky ve formaci.

Bourák. Jen to není Slávek no.

Jenom pokrčím souhlasně rameny.

"No jo," řeknu a zasadím chudákovi tedy ránu z milosti skrytou čepelí do krku.

"Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj."

Ne, že bych to teď takhle udělal jako naschvál. Ale občas člověk dělá chyby no.