Andor.cz - Dračí doupě online

!!! But!

"Cože?" vyjekne Luca překvapeně. "Vždyť jsi mě doslova o to prosil a žadonil, abych ti tohle přinesl! Že pod tím už nic jiného nemáš a jdeš s tím normálně mezi lidi, to už fakticky moje vina není!" brání se pohotově celému tomuto nařčení. Fiorella jen zavrtí hlavou. Těžko říct, jestli to znamená "odsuzuji tě ty necudníku" nebo "hahaha, klasický mistr."

Based Fiorella.

"Das ist mein Wein!" zmůže se jenom Pepe v marném odporu, když mu mizí jeho víno. "Já to nedopil a furt mám žízen. Kinder sind ungezogen..."

Alessio jenom zvedne unaveně hlavu.

"Ani ne. Ale relativně v pohodě. Jenom po ně nic nechtějte."

Ke stolu se i vrátí hostinský.

"Budete si panstvo ještě něco přát? Vidím, že vás tu stále přibývá... Pečínka i pro pana Grubera a tady paní?"

No, tak jí to nezávid!

"Dobrá práce Fiorello," řeknu uznale své bývalé učednici.

Podívám se na Alessandru.

"Co kdybychom si po jídle šli koupit nějaké dřevěné lžíce, co myslíš?"

A kdo ví, třeba i prodávají fakt hezké lžíce.

"Maestro, ty nestydo, co to zase máš sakra na sobě?"

"To mi donesl Luca! Já jsem v tom jako oběť. Kromě erárních číší, nemají ani erární župany no."

Řeknu a pokrčím rameny.

Fiorella umí německy!!!

"Sledovala, no," odpoví Fiorella a kus uhne již lehce vláčného Pepeho, aby si sedla vedle svého bývalého mistra. Věnuje mu při tom trošku tázavý pohled, jako by úplně nečekala, že se něco takového, jako veselý doktor stane. "Snad dneska nikoho nebude muset šít," utrousí jen tak do placu a vrátí se k tématu.

"Už jsem chtěla jít dovnitř za vámi, když jsem si všimla, že kus odtud se někdo proplížil po střeše. Tak jsem si řekla že bude asi lepší tu podezřelou aktivitu prověřit a sledovala jsem toho člověka. No a on zamířil na hlavní náměstí, kde je velké tržiště a tam se bavil s jinými lidmi. Nic zajímavého neřekli, to asi není podstatné. Slyšela jsem to docela všechno, protože jsem si jakože zrovna vybírala nějaké cetky vedle," a ano, Fiorella má nové náušnice. Tak daleko musela v rámci obětování se pro tým zajít!

"Takže - lidi z Říma, taková starší ženská a pak ten maročan, který byl i na vaší svatbě - se zdržují na tržišti a jejich krytí je, že prodávají dřevěné lžíce, vařečky a mísy. A nějaké blbosti tohoto typu. No a ten z Milána tady zjevně má normálně dům, nebo pokoj v domě. Protože pak šel normálně do měšťanského domu, kde dva staříci, zevlící před ním nad vrchcábami, vypadali, že ho znají a už nevyšel. No, nechtěla jsem úplně okounět, aby si mě nevšiml a já se nezdržela ještě víc, ale z kontextu bych řekla že tam bydlí,"
Fiorella se natáhne po džbánu vína který leží před Alessandrou a vezme Pepemu prázdný pohár, protože tady nejsou žádné erární a obsluha nefunguje. "Myslím, že stejně oceníte malou pauzu v konzumaci, herr Arzt.

Alessio, jsi v pohodě?"

Nalije si, usrkne a trošku nesouhlasně se zakaboní do poháru.
"Ježíši a já včera říkala, že všechny vína v Itálii jsou dobrý..." pohled ji sjede kousek bokem a rychle zvedne oči.
"Maestro, ty nestydo, co to zase máš sakra na sobě?"

Mno

"Je to tak, říká pravdu," dodám po Lucovi, aby bylo jasno, že jsme spolu určitě neobcovali.

Snad to nevyzní... ne, určitě ne.

Když v tom vejde Fiorella.

Tak, naštěstí se jí nic nestalo. Já už začínal přemýšlet, jestli je v pořádku, když už tu Luca smrdí tak dlouho a ona nikde. A ona jenom donesla další informace. Holt, je vidět, kdo byl její mistr.

"Ja, ja, das ist wunderbar," zavolám na ni a ukážu jí, at si sedne. Poté pokračuji.

"My už potkali pana mistra z Milána včera v noci. Ten nám i teda řekl o Římanech. Tys je potkala a sledovala? A nebo jsi si s nimi i něco prohodila? Protože my s nimi nemluvili. Zatím."

No, chudák hostinský

"Já bych to zase tak nedramatizoval," zamračí se Luca. Ale jen tak nějak trošku, aby nevypadal opravdu naštvaně.
"Prostě jsem ho slušně poprosil, jestli nemá župan. Však s obyčejnou lidskou slušností člověk většinou pořídí stejně nejlíp. No, jak vidíte - měl," ručník úplně přejde. "Tak jsem ho maestrovi odnesl." No a to je celý příběh z jeho strany. Pak tedy ještě dodá. "A jak Bastiano podotkl a já už nemusím, že nikdo s nikým nahoře neobcoval," zahihňá se.

Ale pak najednou Luca otočí hlavu k otevřeným dveřím, ve kterých stojí Fiorella, po které jste se tady všichni sháněli. Nic ji není, prostě vypadá, že přišla. Jde dál do lokálu a nadechne se, aby vám něco řekla - ale jakoby si pak něco uvědomila, řekne s bezchybným přízvukem "Es gibt noch eine weitere Bruderschaft in der Stadt. Ich bin einem Mitglied gefolgt und weiß jetzt, wo sich Brüder aus Rom befinden und kenne auch das Haus, in dem ein Bruder aus Mailand lebt."
Což tak nějak přináší trošičku do placu dosud netušenou informaci - a totiž, že Fiorella umí perfektně německy.

... Hostinský?

S mírným údivem sleduji, jak se jde hostinský s ručníkem a pak se otočí a zase zmizí.
Doprdele, tohle by se v Benátkách nestalo!
"No, takže to asi slyšel teď. Sbohem, oříšky," zase se opřu o loket hlavou. Nazvěme to dnes třeba mou výchozí pozicí.

Egh

"Oh, aha," řeknu Alessandře jako odpověd.

Co... co tady proboha dělali. No... nebylo mi líp v postýlce a vaničce? No, možná i snad jo...

"Já se hezky umyl. Nikdo semnou neobcoval a nikoho jsem nepohoršil."

Snad.

Blrp

"Bylo to něco o hovnech a nebo jebání. Co by to bylo jinýho?" řekne ospale Alessio a začne sprostě podřimovat na stole.

"Má pravdu. A nebo prostě něco takového. Pokud to nebylo něco úplně jiného," řekne poťouchle Pepe a pokrčí rameny.

Naštěstí pro všechny už ke stolu jde hostinský a... nese k němu zmateně ručník. Těsně před stolem zavrtí hlavou, vzpamatuje se a zmizí zpět do kuchyně.

Chrmp

Ruku opatrně vymaním zpod té jeho pryč.
Nemám žádný zájem na tom, abych si musela prostě jakýkoliv kousek lidskýho tepla, po kterým prahnu od, hmmm... No, asi sedmnácti, řekla bych odhadem, jednoduše vytrucovat. Ne, děkuji, nedám si. Naser si.

Co se jídla ovšem týče...
Ukážu na dojezený talíř, odsunutý kousek ode mě. A džbán zředěného vína.
"On tu přinesl toto, pak se zatvářil, že jsme nechutný, už nevím, co jsme řešili," mrdnu do Alessia kolenem. "Hej, vypitku, nevzpomínáš si, co jsme řešili, že se zhnusil?" houknu na něj a obrátím se zase k Bastianovi.

"Pak dolů seběhl Luca, šel do kuchyně, hostinskej odtama pak vyběhl jak namydlenej blesk, vrátil se s tím županem, co máš na sobě, hleděl na Lucu jak na obraz Madony s velkýma ceckama a pak zase zmizel v kuchyni," pokrčím rameny, jako že tak to bylo.

"A já bych to ještě něčím jako zajedla. Nechápu, co mu je, to ani neslyšel o tom, jak se mnou chce Pepe obcovat na krví nasáklý ovci..." protočím očima, jako že už jsem dneska slyšela vlastně dost debilit.