Andor.cz - Dračí doupě online

Haha Bastiano tu bude běhat jak handlerka ve finálovým kruhu!

Posuzuje a zakazuje!
Teda, samozřejmě že uznávám, že má plné právo to posoudit a zakázat, když je můj manžel a co si budeme - ani šlapky nenosí šaty nad kotníky, natož nad kolena - ale stejně se neubráním smíchu, když ho takhle vidím překotně a horlivě vysvětlovat, proč je to špatný nápad a jak ho celá jeho podstata úplně sere!

Je to vlastně vtipné, Kassandra nosila taky krátkou sukni a v její době se nad tím nikdo nepozastavoval. I proto, že ji nosili, no, tak nějak všichni. I muži! Doslova i muži nosili necudný sukně!

Ale v naší době je to problém. Přitom co prostě, tak by člověk občas viděl kus něčí prdele. To toho.

"Ty máš nápady."

Přestanu se smát a donutím se zvážnět. Tedy jen, aby to vyznělo. Pak dramaticky rozpřáhnu rukama.

"Alessandro, mám takový plán! Překvapíme Marca a ty mi budeš hrát štětku!" pronesu nejlepší napodobeninou zvučného hlasu ochotníka, jaký dovedu. Pak popojdu o dva kroky a postavím se jakoby čelem k místu, kde jsem doteď stála, abych tou změnou pozice naznačila "a taky ty:"

"Alessandro!" znovu dramatické gesto, tentokrát doplněné i sevřenými prsty poitalsku. "Takhle nemůžeš chodit! Co by si pomysleli lidi, kdyby uviděli tvoje krajkové spodky!"

Ano, část. Asi i dostatečnou.

Je to všechno sice větší než potřebujeme, ale tak je to alespoň něco... A zadrž ženo!

"To nééé," vyhrknu na Alessandru. "To nejde, abys chodila takhle necudně. To posuzuji a zakazuji. Ty si vezmeš i kalhoty a já si zatím vystačím jenom s košilí. Není to tu jediní stan. Prostě se půjdu, já sám, nakouknout do dalšího stanu a určitě v něm najdu nějaké další kalhoty. To nejde, abys tu pobíhala polonahá. To raději, kdybych náhradní kalhoty nenašel, tak půjdu já. U mě to nebude tak šokující. Pfff. Ty máš nápady."

Hrozný je má. Ty nápady.

Well, tak část máme

Jen přikývnu, když mě umlčí a prostě čapím ve stanu, připravená v nejhorším zasáhnout. Ale na to nakonec nedojde. Bastiano něco rabuje z truhlice, není úplně s podivem, že to vypadá, jako oblečení.

Protože je mi to trošku trapné, takhle si krást od vojáků, kteří jsou daleko od domova a odkázáni na žold, položím na truhlici několik mincí, jako náhradu za zcizené svršky. Ráda bych řekla, že to oblečení nutně potřebujeme, víc než oni - ale buďme k sobě upřímní, chceme ho, aby nám ještě dneska neskončila sranda a my nemuseli domů. Takže je to, no, důležité jen svým způsobem.

Pak se rychle vyplížím za Bastianem ven.

"Tak co tam měli?" vetřu se k němu, abych si lup prohlídla.

Vypadá to na dvě košile a kalhoty. No, to není špatné, i když nám to od pohledu úplně nebude. Ale aspoň to nepáchne po hovnách. To je vždycky velká výhoda, kterou u oblečení ocením.

"Když si vezmu tu větší a přepásám ji páskem, možná to projde i jako hodně necudné šaty," nadhodím.
"Asi tak pocuď," ukážu na stehno, dost vysoko na stehno.

Pls, řekni to Loredanovi a bude z něj Sadge!

Kamarád spícího žoldáka nepřišel a tak jste se mohli hezky zase vyplížit ven, aniž by si vás ten, který přítomen byl, vůbec ve svém spánku všiml. A tak se sejdete kousek od stanu, bohatší o dvě košile, které jsou trošku větší, než byste potřebovali a to jak v ramenou, tak délkou a kalhotami, které taktéž nejsou pro drobnou postavu. Ale všechny tři uzmuté věci jsou, alespoň v rámci možností, čisté.

Umět hodit pětku a šestku je víc, než placení daní!

Ano, někdo tady je. Není třeba to říkat nahlas, když to taky vidím. Nebo spíš slyším. Je jedno. Alessandro, pšššt. A naznačím alespoň rukou před pusou, že má mlčet.

Ženský prostě tu kušnu nezavřou, pokud jim to někdo nezavře.

Vezmu obě dvě košile a kalhoty.

Nejsme zloději, abysme brali více. Snad Alessandru nenapadne, že by potřebovala to válečné kladivo. Protože prostě máme doma warhammerů více než dost. Ale vzhledem k tomu, že tu je prazdná postel, tak to může kdykoliv přijít další chlapík. Čas hned zmizet, než se něco pokazí.

A vylezu, odkud jsem přišel.

No naházeli jste to dobře.

Muž spí evidentně velmi tvrdě. Což je pro všechny, včetně něj, vlastně jen dobře. Takže on zůstane spát, zatímco Alessandra moc neví co uvnitř dělat a Bastiano rabuje truhlu. Jsou v ní dvě náhradní světlé košile nevalné kvality, troje náhradní spodky a jedny kalhoty. Nějaký svrchník, jeden pár náhradních kožených rukavic na pracku dost velkou, tedy nesedících ani jednomu z vás a vedle bedny čabraka od koně, na ní položený slaměný klobouk proti slunci. Pár nezajímavých osobních drobností, něco, co by se dalo tipnout na dost páchnoucí onuce (no, ono i zbytek oblečení by asi dost možná potřeboval přečváchnout, ale je to to poslední, co tohoto člověka, který harcuje s vojskem, nejspíše znepokojuje)
Pak je tu pár loučí, u slamníku, který si chlapík spokojeně sehnal, stojí taky pár jeho bot, obyčejné, ale funkční válečné kladivo, dvě dýky a meč. A pak kousek od toho ještě jedno kladivo a meč a vlastně ještě jeden prázdný improvizovaný slamník s přikrývkami. Takže ten spáč má kámoše a kámoš někde rajzuje venku.

Hm hm, tak jsme oba dali hody na to, že ho neprobudíme, jak ee cítíš, ty rádoby platiči daní?

No, moje nadšení ze stavu mého oblečení je ještě o dost menší, když se opravdu na vlastní oči ujistím, že do té kupy hnoje Němci chodí chcát, beztak už celou noc s včera beztak taky a kdoví kolik dní už to tu takhle báječně praktikujou! No fuj. Ale tak aspoň bude na co vzpomínat.

Mezi námi, Bastiano, už jsme byli někdy takhle pd hoven? Jako jo, párkrát jsme byli po kolena ve sračkách, ale spíš tak nějak příslovečně, žejo. Tohle jsou docela doslovný... Hej kam jdeš?

Automaticky lezu za ním, protože jsem trošku zmatená že takhle bez náznaku čehokoliv leze do stanu. I když, ve chvíli, kdy mám pod plachtou hlavu a soukám se dovnitř, tak mi tak nějak dojde, že bych... No, že bych mohla spíš asi hlídat venku, jestli někdo nepřijde a navíc... Cože, tady ale někdo je?
Chrápání, no spíš hlasitější oddechování, ho prozradí.
Nás, zatím, neprozradilo nic.

"Někdo tady ale je," zašeptám zoufale, hypnotizuji tmavé místo, kde pod přikrývkami spí neznámý voják a čapnu si na zem kousek od Bastiana, zatímco horečně vymýšlím výmluvu o tom, jak jsme si spletli stan a doufám, že Bastiano tentokrát zahraje opilce bez škytání.

Chvíli mi pohled sjede i na skrytou čepel, kterou mám stále na ruce, i když je možná teď... No, způsobující něco, co mi kdysi Pepe popsal jako "strnutí šíje." Když se koňský hnůj dostane do rány, tak se to může stát. Většinou se to stane, když je rána způsobená bodem dlouhým, tenkým předmětem, zacelí se a hnůj zůstane uvnitř.
Ježíši, proč si to pamatuju!!!

Tak či onak se mi nechce zabít dobrého může který za pár dní má kosit nedobré Francouze! Takže jsme si spletli stan, kdyby něco!

Bastiano si může dělat nadpisy, jaké chce. Je dospělý plátce daní!

Tak, skoro prázdno, to je vlastně parádička.

Chvilku ve stanu posedím, aby si oči více zvykly na tmu. Jenom bůh ví proč, zamnou musí jít i Alessandra! Jak kdybych to nedokázal nakrást sám!

Najdu po tmě truhlu a zkusím v ní najít kalhoty a košil - víc ve finále teď ani není potřeba. Když jdeme pak teda rabovat kasárny.

A jak rychle dovnitř, tak stejně ven.

Bastiano to vymyslel, ale taky posral tag nadpisu! Hehe

Močitel si vás nevšímá, proč by vlastně taky měl, jeho plná pozornost je upřená k tomu, aby si nezakapal nohavice. A možné taky je myšlenkami zpátky u ohně s kamarády a loutnou, protože není lepší zábavy, než špatného zpěvu po večerech, ať už si o tom Madonna Alessandra myslí cokoliv chce.

Bastiano tedy přijde k nejbližšímu stanu, krátké rozhlédnutí vlevo vpravo, šup a je pod plachtou, no jak mu to, mizerovi zlodějskýmu, ale jde! Uvnitř je samozřejmě docela tma, jak to tak ve stanech bývá a... A podle zvuku tichého chrápání taky jeden chlapík, který nepotřebuje evidentně ani víno na kuráž, ani pomilovat markytánku (ne tedy, že by v táboře nějaké byly, vlastně naopak jste neviděli asi ani jednu ženu, z toho, co můžete soudit, takže stráže budou buďto dosti neoblomné a nebo místní kumuly nemají potřebu riskovat vstup do ležení, plného podnapilých vojáků) každopádně zpátky k muži, který ani jedno nepotřebuje - tento muž působí dojmem, minimálně z faktu, že zrovna sám chápe, že se jako jediné potřeboval tak nějak v klidu vyspat. Zatím ho nic neprobudilo, otázkou je, zda to tak i zůstane.

Jak vypadá, není ve tmě pod pokrývkami vidět a ne, že by to bylo nějak důležité pro kontext. Ze zvuku je vidět, kde je. To už se do stanu, nutno říct, že o dost míň elegantně, než Bastiano, dere pod plachtou i Alessandra.

No, nakonec to Bastiano vymyslel!

"Ano, přesně tak. Konečně jsi docenila můj plán!"

Naši intimní noční poradu sice přeruší močařník, ale je to vlastně jedno. Nic špatnýho tu neděláme.

Počkám až batalionový čůráč odejde a pokynu Alessandře k nejbližímu stanu, abysme tedy konečně šli krást nějaké to oblečení.

Hezky nenápadně k němu a když to bude vypadat, že se nikdo nedivá, šup vklouznout pod kraj dovnitř.