Andor.cz - Dračí doupě online

Vaclav2

No, tak máme tu nějaké dobré věci...

"No, já si beru asi meč a kuši, ty určitě halapartnu co? Hehe." řeknu Alessandře relativně potichu a začnu se sápat po složeném oblečení.

Takže oblečení. Na něj si dám šerpu. Zbroj asi nepotřebuju. Helmu si vezmu, pro jistotu. A pak teda meč, šipky a kuši. To bude dokupy fungovat. A nebude to ani vzbuzovat podezření, když nás někdo chytne na střeše. Protože kdo tam má být jinej, než chlap s kuší, že jo. Teda. Kromě chlapa s arkebuzou, ale holt nejsem v Římě. Ale v Gubiu... oh, to symbolizovalo to G vedle.

Tak záleží, který summoní NatWife...

Ve zbrojnici nikdo není. No, ani se tam nesvítí, takže tam toho není ani moc vidět. V přítmí je vidět police se složeným oblečením a to včetně strážcem u vchodu na nádvoří tak glorifikovaných šerp typu "Já mám toto a vy ne, heč, zmrdi," v barvách města.

Na několika panácích se v přítmí, chabě osvětlovaném lampou z místnosti vedle lesknou zbroje městské stráže a několik přileb. Jedna ze stěn slouží jako zbrojnice. Tam jsou ve stojanu opřené halapartny a pár mečů. Vedle toho jsou opřené o zeď i tři kuše a dřevěná bedna s šipkami do nich. Vedle leží i několik nezapálených loučí. 

Z místnosti dále již nevedou žádné dveře, jen jedno poměrně malé okno za stojany se zbrojemi.

Nic extra zajímavého tady, vzato kol a kolem, ani není.

Nat 1 je furt lepší než potenciální Nat2

Když vejdeme dovnitř, otočím se na Alessandru a jenom pokrčím rameny v 'Vidíš? žádný problém' gestu.

No, šlo to až podezřele lehce. A od teď to všechno půjde ještě snáze!

Jelikož nemáme čas na to, ztrácet čas, vydám se tedy obezřetně do zbrojnice. Podívat se, copak tu máme dobrýho.

tak ta nat1 nepadla, takže pokračujeme

Okolo strážného se prochomýtnete jak nic, do jakýchsi společných prostor. Jsou zde dva stoly, na jednom je olejová lampa, pár věšáků na oblečení, okolo zdí lavice, prostě stroze zařízené místo, určené k tomu, ať si mají strážní kde na chvíli sednout, když zrovna nemají práci. Nebo ať se můžou v klidu najíst. Místnost je prázdná a kromě okna, kterým jste se sem mohli dostat, z ní vedou dvoje dveře. Jedny budou od zbrojnice a druhé, označené pěkně vyvedeným emblémem s písmenem G nejspíše, od místnosti, určené pro kapitána místní stráže.

Asi hovno a ne zamíří

Bastiano dává naší soukromou znakovou řečí najevo, že prostě půjdeme okolo spícího strážného. Tak jen naposledy zoufale ukážu k oknu a rozhodím rukama, jako že bych docela ráda věděla, proč nepoužijeme jistou bezpečnou cestu, která se nám doslova otevírá pod nosem - ale co už. Chce to zábavnější. A dnešní večer má být prostě především zábava. Jsme dva cestováním unuděný lidi, kteří jsou čas od času docela neplešiví. A na lodi do Ancony jsme se v zásadě hrozně drželi. A z Ancony nás Baggio raději vyhnal, jako by to tušil předem! No, budeme mu tam neplešit cestou zpátky, aby mu to nebylo líto, žejo!

Následuji tedy svého společníka, okolo spícího strážného, potichu dovnitř. Musím říct, že plížení je o dost jednodušší, když člověk nemá zbroj a několik navěšených zbraní. Takže...

A zítra do Burgund Batalion zamíří...

Jsme dva. Je to výhoda, když chceme někoho zbít, ale nevýhoda, když chceme být někde nevidění - Což je zrovna teď. Já vím, že bych kolem toho strážného bez potíží proklouzl prakticky vždy. Ale dokáže to i Alessandra? Je sice furt mistr asasín, ale přeci jenom, to plížení nebylo nikdy její největší přednost. Jako určitě ho dokáže zabít dřív, než se rozkouká. I po tichu a tak, že ho nikdo neobjeví - přeci jenom, je teda v okolí hromada kupek sena. I když je v některých močovina, jako skrýš na mrtvoly fungují pořád skvěle. Ale my nejsem vrahové... teda, jako jsme, ale ne _takovýhle_ vrahové.

Kývnu na Alessandru a naznakuju ji, že jdeme potichu kolem.

A vyrazím tedy kolem něj do zbrojnice.

Tak snad se zrovna teď neprobudí, protože to by fakt byla super smůla. A tu jsme si vybrali už tím skokem důvěry. Který teda naši důvěru lehce zklamal, co si budeme!

Muvinon!

Ponechme stranou, že se Bastiano možná trochu cítí, jako příslovečný krteček, který si taky nakonec své slavné modré lacláče sehnal a navíc zcela legální cestou. Dokonce u toho měl menší vyřídilku, než náš geniální ochotník pan herec a omezoval se jen na "hele!" případně "jéé!" Bastiano, narozdíl od již zmíněného obyvatele podzemí, musel mluvit a dokonce i zpívat cizím jazykem, předstírat, že se dosral jak alík a nakonec vysolit solidní Benátský stříbrňák, ale výsledek byl stejný - mínus teda potkání raka v průběhu. Což je skvělé, protože vzato kol a kolem raka vlastně stejně nikdo nechce a Pepe ho neumí léčit. Asi tedy. I když, kdo ví.

Tak či onak, oba hlavní hrdinové tohoto příběhu se ve skrytu stanu převlečou z neplánovaně páchnoucích hader do čistého oděvu. Musí tedy vzít pár řemínků, které nejsou tolik od trusu, aby si na pár místech oblečení, které je jim volnější, řádně podkasali. Hlavně proto, že Alessandra je sice vysoká, ale oproti ramenatým, svalnatým vojákům, vlastně dost vychrtlá (přiznejme si to, někteří z nich mají i větší poprsí, než ona) a Bastiano je rychlý, hbitý, geniální parkourista, ale není to prostě žádný obr. Nakonec nikde nic nezavází, pomůže tomu vlastně i pásek s brašničkami, obsahujícími vybavení na, ehm, všechny ty nezbytné assassinské věci.

Co je zahnojeno, je složeno na smrdutou kopičku a položeno ke koním, kteří, nadšeně vítající své majitele, téměř hrozí prozrazením celé legrační akce. Naštěstí všichni z Marcovy kompanie jsou někde u ohně, i když z odložených zbraní u jednoho stanu teoreticky tušíte, který stan, stojící nedaleko koní jim patří.

No a nyní již k akci, tedy cestou do skladu kasáren, kde určitě čekají nějaké erární halapartny do Alessandry sbírky halaparten nové výzvy a nová dobrodružství této magické Gubbijské noci!

A protože to stejně hraje všem v hlavě, dovoluji si k lezení a skákání potmě po Konzulském paláci, doplnit jeden soundtrack:

Jedu takhle do Říma, Papeže rád uvidím,
Spěchám proto riskuji, přes Padovu zamířím.
Řádí tam prý strašidlo a vylízá z bažiny.
Žere hlavně Benátčany
Jmenuje se Giovanni!

Giovanni z Bažiny - močálem se plíží
Giovanni z Bažiny - k Torreglii se blíží
Giovanni z Bažiny - už si zuby brousí
Giovanni z Bažiny - kouše saje rdousí!

Projížděl jsem lesíkem,
cestou na Montemerlo
Přivítal mě s prosíkem
Rychtář jménem Gennaro

Ty jsi přece assassin,
Tak ho pro nás zamorduj
Zaplatíme - je zlosyn
Jen už na něj pochoduj!

Giovanni z Bažiny - močálem se plíží
Giovanni z Bažiny - k Torreglii se blíží
Giovanni z Bažiny - už si zuby brousí
Giovanni z Bažiny - kouše saje rdousí!

Giovanni se bojí - koho by to napadlo?
Toho, když mu před xicht - ukážete zrcadlo!

Říkám "dej mi, rychtáři,
zrcadlo a pět zlatých
Giovanniho dopadnu
v těch bažinách zrádných!"

Gennaro mi vyhověl
Dal zrcadlo Benátské
Čistý odraz, rovné sklo
Nejlepší zboží tuzemské!

Giovanni z Bažiny - odrazu se zlekl
Giovanni z Bažiny - skoro mi utekl!
Giovanni z Bažiny - dopaden byl záhy
Giovanni z Bažiny - svázaný je, nahý!

Giovanni je chycen - rychtáři už je předán
Pět zlatých se šiklo - užiju je jako pán!

A za doprovodu domnělého zvuku frkačky a zatím neexistujícího banja oba doskákali až k oknu, vedoucímu do skladu kasáren. Tedy i ke vchodu, ale ten je "strážen" jedním spícím vojákem, který své noční hlídce úplně nedá. Je možné samozřejmě projít okolo něj - no a nebo to vzít oknem do zbrojnice, kde už nikdo není, což vypadá jako ta schůdnější varianta.

Bastianek a kalhotky

No jo. Alessandra neumí německy. Proto na mě nejspíše takhle civí. Ona asi nemá ponětí, cože se to stalo. A proč mám teda ty gatě.

"Já je prostě koupil," řeknu na rovinu a pokrčím rameny.

I když, mohla být sranda vymyslet si nějakou vtipnou historku, proč mi je jen tak dal. Ale asi na to teď nemám vůbec náladu.

"Takže máme oba šativo. Můžeme se tady někde za nějakým stanem v klidu převlíct. Pak bych asi ty naše hadry schoval někde k našim koním a pak se vydal prozkoumávat okna od kasáren. Hezky čistí, jako slušní lidé."

Snad to teda zase hned nezasereme od krve. To jeden nikdy neví...

Wtf, Bastiano???

No, já to vidím tak:
- Bastiano odešel, aby ukradl kalhoty ze stanu.
- Načapal ho majitel stanu.

V tuto chvíli jsem se připravila do toho, pokud bude třeba zasáhnout, s vědomím že to může být ještě průser, pokud to neudělám tiše, rychle a ideálně zezadu a do ledvin. Tak jsem se opatrně přesunula o kousek jinam, do stínu kamsi blíž za ně.
Jenže pak jsem viděla toto:

- Muž něco řekl. Německy, takže blí blá blů, hovno vím, co mlel.
- Bastiano na něj taky nějaký "der di das" a pak ještě zazpíval písničku.
- Chlapík něco se smíchem odpověděl
- Pak šel do stanu.
- Pak se vrátil s kalhotama a Bastianovi je podal.
- Blabla, Němec se směje, jako by slyšel největší vtip na světě a odchází.
- Tak se v duchu ptám: "Cožekurva?"

Pak si chlápek jde po svých a něco si brouká. A já se znovu ptám: "Cožekurva?" Bastiano samozřejmě ví, kam jsem se poděla, takže mě nemusí hledat. Jde ke mně s kalhotami v rukou. A asi i spodkama, protože tam něco bíle svítí.

"Cožekurva?" zeptám se konečně nahlas, když přijde.
"To jsi ho přesvědčil, že tady svátek svatého Mikuláše slavíme už teď, že ti dal dárek výměnou za písničku?" povytáhnu obočí, jakože nechápu, co se to zrovna stalo. Teď mě sere, že jsem se učila francouzsky, španělsky, možná bych zvládla pár jednoduchých žbleptů řecky, malaka, ale německy prostě asi jako Alessio. Jaja, Sauerkreut, Reich and Wurst.

Lul, Bastiano the Rizzler

Ono... ono to vyšlo. Tak to je kvalitně wunderbar.

Udělám děkovné gesto a nadšeně si převezmu kalhoty.

"Ich danke Ihnen, mein Freund. Du hast mir wirklich geholfen. Der Scheiß fing an, mich an den Eiern zu jucken."

Hehe. Ten bude koukat, až pak přijdeme zpívat MY! Hehe.

A vydám se s kalhoty nadšeně zpět za Alessandrou.