Andor.cz - Dračí doupě online

Ty kostky jsou fakt random, lula

"Aha, aha." říká první docela nevzrušeně. Asi to není poprvé, co poslouchá opilecké kecy.

Ten druhý se stále však uhrančivě na oba naše hrdiny divá.

Až udělá krok zpět a je vidět, že mírně posunul ruku na halapartně tak, aby (jak si trénované oko zabijáka umí všimnout) ji držel v lepším balanci.

"A vy dva tu jenom pijete celý den? Nedostali jste se sami do nějaké rvačky či něčeho takového?"

Hérečka je to no

"Je to tak pane strážný!" přidám se a zapracuju na opileckém přízvuku.

"My tu *škyt* jenom popíjíme a nikoho nemordujeme. Né, že bych byl teď ve stavu na to, někoho zapíchnout. Možná tak opíchat. Hehehe. No, moje žena měla jako vždy pravdu a něco slyšela. Ale to jsou holt ženský, že jo. Oni furt něco slyšej. A s někým vás *škyt* viděj, i když vy jste Kamilu neviděli půl roku, takže jste s ní logicky nemohli být minulou středu nikde k vidění, že jo."

Jsem tak skvělý herec.

Now čum, Alessandra se učila herectví OD NEJLEPŠÍCH!

Přeruší nás hlídka. No, ještě že ten kámen je schovanej. Já to říkala, že ho mame schovat. Takhle jsme jenom pár s vínem na lavičce. Takže nic divnýho. Určitě předpokládaj, že se tu chcem muchlovat! Což jako... Nebudu lhát, klidně bych Bastiana trochu pomuchlovala! Tam nahoře v tý zahrádce! Úplně jako když jsme byli ještě starší děcka, se vším všudy! Pamatuju si, když jsme takhle poprvé, tehdy na karnevalu, se v zahrádce ukryli, ať nás nikdo neotravuje a můžeme být sami, dost opilí a plní, řekněme do tý doby nenaplněného sexuálního napětí, umocněného tím, že jsme spolu od puberty vlastně sdíleli pokoj a neustále se ve vtipu dožírali a...
... Jo, tohle, stráže.

Nadechnu se a vrátím Bastianovi víno, aby všichni viděli, že tu SEDÍME PŘI VEČERU TAKHLE S VÍNEM.
"Vidíš?" řeknu mu poplašeně. "Já ti říkala, že to nebyl jen opilecký řev! To opravdu někdo někoho bil!" křečovitě ho obejmu.

Nech Britney Bastiana napokoji!

Než se naši hrdinové dokáží dohodnout, co budou zítra dělat, jejich klid vyruší dva chlapíci v půlplátech v helmě a s halapartnou. Tedy nejspíše městská hlídka.

"Hej, vy dva! Kus odsuď se odehrál menší masakr a někdo pobil partu chlapů a naházej do řeky. Neviděli či neslyšeli jste něco? Přeci jenom, není to daleko," řekne první, zatímco druhý na vás podezíravě kouká. Otázka jestli mu něco šrotuje či tak blbě čumí na každého je už samozřejmě na místě. Ale to se na první pohled poznat nedá.

wtf Bastiano!

"Tak proto se ptám, neasi!"
"Co? Ptáš se proto, abys mi naznačil, že máme finanční trable? Potopila se ti někde loď s drogama a nemáme na novou, nebo...?" povytáhnu obočí. Nechápu "proto se ptám" ani na co to vlastně je.

"Heh, neví ani hovno o žádných tajných zbraních. Co by tak asi měl, zásobu pistolí, které dokáží střílet několik kulí rovnou za sebou bez přebití? Nebo nějakou jinou fantasmagorickou sračku? Řeckej oheň? Tss, tajná zbraň. To, že tu nakupuje Němce je tak možná jediná tajná zbraň. No asi ne ani tajná. Tajná zbraň vole, neasi. Se divím že ho něco takovýho napadlo. Heh. Tajná." ufrknu si a přihmu vína.

"Nemyslím si, že bychom zítra měli pomocí nafingovaného prodeje zkoušet hledat tajné zbraně. Víš co si myslím? Že bychom se měli zítra pořádně vyspat a nevymejšlet koniny. Možná si tak na trh zajít koupit nějaké ovoce. Nebo novej parfém, třeba. Pokud tam taky teda díky tomu jejich blbýmu svátku nebudou prodávat maximálně tak Ježíšovo Pižmo, naprosto a bezpodmínečně pravý. "

Pfff

"Tak proto se ptám, neasi!" řeknu Alessandře.

"Proto jsem to dal i jako poslední možnost. Na druhou stranu... kdybysme s ním někde šli a někdo ho poznal, alespoň zjistíme, co byl ten týpek zač. Třeba opravdu ví něco o nějakých tajných zbraních a tak. Třeba to byl i Templář. Takhle by nás to navedlo na nějakou stopu. "

A nebo by nás to navedlo do problémů. Těch možností je samozřejmě více.

"Můžeme ho tedy zkusit prodat jen naoko! Tak nám zůstane a třeba takhle i najdeme nějaké zajímavé vodítko! A máme co dělat na zítra, kromě povalování se a pití vína."

Hehe

"Třeba tenhle nás bude mít rád!"
"Jako Baressi?" vyprsknu. Baressi se dost netají tím, že moc dobře ví, co jsme zač a co děláme a že mu v Benátkách děláme bordel - a rád nás za to moc nemá. I když ví, že máme jakousi nepsanou tichou dohodu o nestrkání našich lidí do šatlavy. Která se projevuje i zbytečným nevražděním jeho lidí, když na to přijde. Takový oboustranně prospěšný obchod. Což je dobře, protože Baressi je, narozdíl od Pitigliana, budiž jeho kouskům, na který se rozprcal, země lehká, takovej slušňák, že nejde pořádně ani uplatit.

"Co udělám s tím šutrem?"
...
Hm.
"To, že jsme beztak někoho zabili, bude všem jasný už předem. Tak my se prostě bavíme. Mám takovej zvláštní talent přitahovat šarvátky, nechápu proč. Snad mám nějakej provokativní xicht, nebo co," nevěřícně zavrtím hlavou. "Proč ho vlastně chceš prodat? Máme nějaké rodinné finanční problémy, o kterých jsi mi neřekl?" povytáhnu obočí.

No, určitě bych ho neprodávala tady, takových kamenů v okolí asi moc není a úplně nepotřebuju přijít ke klenotníkovi, který by byl třeba bratranec Chcáče. Vlastně bych ho neprodávala vůbec, takový pěkný kámen přece! Proč si ho neukřečkovat? Jak by vyoadal vsazený do jílce meče, třeba?

Random hody no. Proto jsou random.

"Tak, jako když na to přijde, ty měšce tam furt jsou..." řeknu a zazubím se, zatímco schovávám safír do taštičky.

"Stačí jenom přijít a... vzít si je. Byť si říkám, že šance na nějaký další diamant je docela malá. Ale co já vím. Třeba to byl nějaký opilecký výlet cechu zlatníků či co. Kdo ví. A nebo zbytek u sebe neměl cokoliv. A nebo byl obchodník. Námořní kapitán. Těch možností je spousta. Ale to už nám nepoví."

Né teda, že by mě na první pohled napadlo se ho na cokoliv z toho ptát.

"A podle nás vypakoval, protože chtěl klid. A jak je vidno, my klid moc nepřinášíme. To poznal dobře. Byť teda hromadu mrtvol jsem úplně nečekal. Jako počítal jsem, že asi zbijeme pár chlapíků a asi i nějaká krev poteče, ale mrtvoly jsem neironicky neočekával. No, ale tak stalo se no. Musíme se holt skamarádit i s místním velitelem stráže. Třeba tenhle nás bude mít rád!"

Jako každý. Že ano.

"Co udělám s tím šutrem? Necháme si ho pro strýčka příhodu? Zkusíme ho prodat tady či někde jinde? Řekneme to zbytku a nebo raději taktně pomlčíme, že jsme museli hnedle odkráglovat nějakou bandu týpků?"

Tvoje hody na random výsledky random eventů ode zdi ke zdi jdou, dobrý pane!

"No já vím, ale tohle byl můj nůž."
Awww, broučku, tohle docela chápu, tohle mě mrzí!
Konejšivě ho k sobě rukou, kterou ho objímám, přitisknu a pohladím po rameni dlaní. Ztratit oblíbené, zdobené vybavení, je vždycky prostě bolest. Doufám teda tak trošičku, že si na ně nenechal, já nevím, vyrýt svoje jméno, nebo tak. Ale tak i kdyby, teď je přece pan Grubber. Žejo.

"Neboj, určitě neskončíš jako Luca. Málokdo dokáže být jako Luca. Dobroser plnej děvek. Haha."

"No popravdě už jsi trochu ze cviku, protože, hej, necvrnkej mě do nosu, haha, hej, já řekla, tyyy!" zavrtím se, ale jsem moc blízko na to, aby se mi podařilo uhnout. "Protože jsi ho musel dodělat, žejo." Nedám se odbýt!

"A než ten měšec otevřeš, buďme realisti. Měl tam pár měďáků na víno a to je všechno."
"No ale už to budou naše měďáky na naše víno!" mrknu vesele. Teď už to fakt absolutně neřešíme. Ale jako učni jsme z drobných na víno měli upřímnou radost, kterou si pamatuju. Ono být starší assassin sebou přináší už tak dost peněz. Být hlava řadové pobočky pak už velmi mnoho peněz - a hej, raději nebudu zabíhat do detailů, jako je náš boční byznis s pochybnou pověstí - a to nemyslím náš bordel, který má taky dost značný příjem!

*****

"No to mě ovšem poser," šeptnu překvapeně, když se v Bastianově ruce zaleskne drahokam.
Ono, když vypadl stříbrný, už jsem se nadechla na nějaké svoje posměšné "haha, tak vidíš, ještě že jsem to vzala, stříbrňák je dobrej!" ale tohle je vpravdě docela masakr. Chvilku si říkám, jestli mě Bastiano nelakuje a nevytáhl ho nějak nepozorovaně z kapsy, jako nějaký čarodějný trik. Ale viděla jsem na vlastní oči, že se prostě vysypal, navíc - Proč by Bastiano nosil u sebe safír? Teda, ono, proč by kdokoliv, ale tak...

"Skoro si člověk říká, že smůla, že jsme nezkusili odříznout dva, že?" zažertuju trochu. "Možná to radši schov, prohlídnem si ho později. Jestli to byl třeba místní zlatník, tak by mohlo být divný, že on je xichtem dolů v řece a my tady čumíme na... No, na tohle, shodou náhod."
Zavrtím nevěřícně hlavou.

"To je přesně ten důvod, proč nás Baggio vypakoval z Ancony, co? Protože prostě děláme průsery, kam se vrtnem."

Jedna ale jakože menší než tři, NGL

Heh. Na víc se v mysli nezmůžu.

"Dobřéee, to jsem asi nečekal, když jsem to řekl nahlas. Hej... ono možná doopravdy byl bohatý a měl nějaké informace, co nám mohl možná předat. Protože jinak takový vágusové nenosí po kapsách tohle. No. Nemám moc slov. Heh. Jaká je šance, že?"

Ne. Reálně. Jaká je šance. Hádám tak devadesát pět ku stu. Nebo tak nějak. Ale tak když nic, máme na další víno. Soudek. Nebo možná i menší vinárnu. Kdo ví.