Andor.cz - Dračí doupě online

Nechť random kostka rozhodne o bohatství tohoto muže

Bastiano vezme měšec do jedné ruky a vysype jeho obsah do své druhé ruky.

A obsah měšce překvapí nejspíše oba naše hrdiny. 5 měďáků. 6 stříbrňáků. A asi jako palec velký a jako oceán modrý safír.

Ale... ale 1 a 2 jsou vždycky menší než 3. Tak funguje matematika.

"No já vím, ale tohle byl můj nůž. Je rozdíl, jestli to je nějaký erár a nebo byl můj. Já na nich mám gravírování a tak. Nejde jen tak zahazovat vybavení. Pak skončíš jako Luca."

Hrozná představa.

"A jde mi tak nějak o princip, než o ten konkrétní nůž. Ale tak, jak říkáš, o nic vlastně nejde. Ale tak snad už jsem nevypadl ze cviku. Jak ty ráda říkáš, už 'nejsem pořádně asasín' a tak," řeknu a cvrnku Alessandru do nosu.

"A než ten měšec otevřeš, buďme realisti. Měl tam pár měďáků na víno a to je všechno. Nečekal bych nějaké bohatství či cokoliv hodnotného. To lidi tohohle zjevu nemají."

A bum. Tam diamant. Bych se docela zasmál. Ale víme všichni, že to tak nebude.

Vína máme míň než dva, ale koukám

Ach, takže víno fuč. No co už, kdyžtak si někde seženeme, až tohle dopijem. Jak těžké může být v pátek tady sehnat nějaké víno? Ono i kdybychom chtěli zevlit v krčmě, tak by to nebyl problém - ale to nechcem, chceme být ma vzduchu, kde to nesmrdí nemytejma lidma.

Protože, co si budeme, lidi se prostě obecně moc nemejou. Někteří věří i že to není zdravý. Což je samozřejmě pěkná blbost, však Římani se myli pořád a jak v pohodě byli! Teda až do doby, kdy pak už nebyli, hm. Ale to nebylo čistotou. Vlastně je asi přejela smradlavá nečistota. Protože co jiného si představím pod pojmem "barbar," než smrdutýho nemytce, co si beztak ani nečeše vlasy a vous neholí? Tak. To bychom měli k historicky-kulturnímu okénku.

"Tak vrhací nože se ztrácejí furt, nad tím bych se asi úplně nehroutila," ujistím ho, obejmu okolo ramen a vezmu si láhev do druhé, volné ruky.
Pak se spokojeně napiju a víno vrátím. Je docela dobré, škoda, že jsme o to druhé přišli. No co už. Hehe. Třeba si ho olízne nějaká žába a bude mít hezkej večer.

Při vzpomínce na žáby mě trošku oblije odpor. No, už nikdy nebudu cumlat obojživelníky! Ne dobrovolně, minimálně. A neumím si moc představit situaci, kdy by se mi v puse objevila žába proti moji vůli, takže asi tak nějak. To bychom měli k filozofickému okénku.

"Tak se mrknem, co měl ten pán u sebe, hm?"
Hodím Bastianovi do klína ukořistěný měšec. Žel máme jen ten jeden váček s překvapením a ne pět, jak jsme mohli mít, kdyby nás nikdo nevyrušil.

Vždy menší než tři

"Eh," řeknu Alessandře, zatímco nervózně proklepu rukama svoje kapsy.

"No, asi je na mostě. No. Stejně jako můj druhý vrhací nůž, který tam někde zůstal no. Ehm no."

No... to je docela trapný. Ne, že by je to přivedlo asi nazpět k nám, ale je to prostě trapný. A smůla. A škoda zdrojů. A tak všechno.

Vytáhnu alespoň z baťůžku druhou láhev, ať máme na té lavičce co tedy vypít.

"Vypadá to úkladně no. Ale tak co už. Teď s tím nic nenaděláme. Stalo se. Třeba tu mají nějaké gangy. Určitě mají. Jsou dost velký město na to, aby tu byl zločin. A teď je tu i hromadu lidí, kvůli tomu svátku. Podle mě, to je úplně v pohodě. A podřezali jsme je nožema. To taky není nijak podezřelí. Takže bych se ničeho vlastně nebál. Možná bude z toho humbuk, ale určitě budou otravovat nějaký nebožáky a ne nás."

Menší než tři, Bastiano!

"Jo, proč ne," přijmu návrh na zevlení na lavičce. Je to stejně dobrý nápad, jako všechny jiný.
"Máš někde tu první láhev, nebo jsme ji při souboji, hehe, propili?" popravdě ani nevím, jestli ji pak schoval, než chlapci přišli a nebo prostě někde zůstala, spadla, rozbila se... Drží ji pořád vlastně v ruce? Položil ji, když šel dorazit toho ničemu? Pohled mi mimoděk sjede k Bastianovým rukám.

Pak se zaposlouchám do zvuků, vycházejících od mostu.
"Možná jsme je měli nechat ležet tak, jak byli. By to prostě vypadalo, že se pobili. Takhle naházený v řece to vypadá, no trošku úkladně."

Tsss

"Já rád mluvím, vždycky jsi věděla, že rád mluvím!" řeknu Alessandře, zatímco mě táhne pryč.

A není na tom nic špatného, když někdo hodně mluví!

***

"No, jaké to štěstí. Máme tu všechny možné způsoby jak se skrýt. Navrhuji vytáhnout láhev a splynout s okolím na lavičce."

Na střechu pak můžeme vylézt vždycky i pak. A je to míň nápadné, než lézt na střechu, kdyby náhodou přišli strážní.

ESTOLÓ!

Když doběhnete dál, najdete klidné místo, kde jsou lavičky, seno i kam lézt po střeše, na které je i typická středomořská zahrádka.

A z dálky je už slyšet křik stráží, kteří našli pozůstatky masakru, který *někdo* způsobil.

Teď zbývá otázka, jestli je stopa zavede k vám, či nikoliv.

Hehe, tak padáme!

"Na to nemáme čas, blabla, budeme si povídat,..."
No, co si budem, zatímco mi vykládá, jak nemáme čas, prostě jeden měšec čapnu a uříznu.

"... ale nevím, jestli to už není moc."
Pak čapnu Bastiana za ruku a táhnu ho směrem pod most a dál, pryč odsud, opačnou stranou, než odkud jdou slyšet stráže.
"Není, ale pojď už," řeknu, evidentně v dobré náladě. Ne samozřejmě, že by mi dělalo radost dorážení bezmocných a tak, ale... No dobře, tak jo. Když jsou to zmrdi, tak mi to možná radost dělá. Jsem díky tomu snad šílenec? Rozhodně nejsem, ale taky vím, že se nemíním nikdy na tohle raději vážně ptát nikoho nahlas!

Tam, kde je nejmíň světla, ho pustím a vyběhnu po vydlážděném korytu nahoru. Rozhlídnu se, jestli někde není nějaká lavička, nebo seno, nebo něco, kde bychom splynuli s okolím. Jaki nenápadní lidé. No a nebo můžeme pořád vyšplhat na ten dům.

"Tak jo, měls pravdu. Bít se s nima byla nakonec docela dranda."

Hehe, lul

"Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj."
Krátce se uchechtnu, pokrčím rameny a pomůžu s nejčerstvější mrtvolou směrem k řece.
"No ušetřilo by nám to trochu trablí-"
Zaposlouchám se.

Ale kurva.
"Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký,"
Ach, takže jsi to taky slyšel! No, spíš bych se divila, kdyby ne.
"Vždyť to je pěkný večer," oponuju s úsměvem, zatímco poslouchám návrhy na pokračování naší dnešní krasojízdy.

"Noa? Tak si toho všimnou. Rychle s ním dolů, s trochou štěstí ještě čapneme i nějaký ten měšec a utečeme támhle podél řeky, až na tamten barák. Budou mít plnou prdel řešení krve, ani si nás nevšimnou," fláknu bezvládným tělem do vody a seskočím dolů na dláždení koryta říčky.
" Na schovávání těl asi není čas, no nasrat."