Andor.cz - Dračí doupě online

Jsou to kouny mlčení

"Děkuji paní, děkuji," řekne kumula, vezme stříbrňák a peláší pryč.

Tak snad nic opravdu neviděla jak říkala, byť je to velmi nepravděpodobné.

Nezbývá než doufat, že je opravdu mlčenlivá a nelže.

Shit. Kounová děvka!

Do prdele všech prdelí, proč nic nemůže jít podle plánu? Ze stínu sleduji děvku, která si prostě nemohla vybrat jinou uličku! Vzhledem k tomu, jak se živí, tak třeba, já nevím, kdyby byla chytrá, tak si vybírá TROŠKU RUŠNĚJŠÍ MÍSTA! VŠAK CO UVIDÍ TADY?

No... Nás.

"Nic jsem neviděla, nebojte,"

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Povzdechnu si. Bleskne mi hlavou, že bych ji mohla taky zabít, ale to by byla další mrtvola navíc a tahle blbka přišla už po té první, to vytvoří NEKONEČNÝ ZAČAROVANÝ KRUH. No a taky nechci zbytečně zabít šlapku, jenom protože šlape zrovna na blbým místě. Navíc, šlapky se s muži zákona úplně - no, nemyslím si, že půjde práskat vraždu. Vraždu cizích lidí, po který jí je reálně asi docela hovno.

"Hej signoro!" zavolám na ni a hodím jí obloukem stříbrňák. Stříbrňák, "díky že držíš hubu," stříbrňák.
"Přeju úspěšnej večer."

Dilema 2!

Podívám se na děv- dívku a následně na Alessandru.

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Protože Alessandra určitě nemá dvojitý standard. Určitě ne, že jo... ale vsadím se, že tuhle prostě můžeme pustit pryč, když "nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže," nemělo určený, na koho platí či nikoliv.

Oh. Oh.

Jelikož štěstí je vrtkavá věc a bohužel nejde koupit, prakticky ihned co první pobuda žbluknul, respektive spíše pateticky mírně šplouchnul o tu trošku vody a kamení, musela se na mostě objevit nějaká náhodná osoba.

Žena, od pohledu na její vlasové kouny, bylo jasné, jak se živí a co tu v noci pohledává. I když se tváří, že jakoby nic, viditelně sebou cukla, když viděla mrtvoly.

Ale dělají jakoby nic a kličkuje opatrně mezi těly.

"Nic jsem neviděla, nebojte," pronese roztřeseným hlasem, když jde kolem vás.

Hehe a teď jestli někdo vyleze!

"Já bych i milostivá byla, choti můj nejdražší. Ale přeživší prostě mluvěj. A já nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže."
Ne teda, že by mě asi dokázal nějak dobře popsat. Ale stejně. Podle mě by začal burcovat poplach ve chvíli, kdy bychom ho milostivě pustili a on se dostal z dosahu našich nožů.

"Tak šup šup," vyzvu ho a chytím "tohoto nevolníka" za nohy, jak říkal. "Ať jsou co nejdřív mimo dohled."

Sory bokááá - KUCH

"No, chvilku jsem si říkal, jestli nebudeš i milostivá princezna. Ale jak vidno, jsi jako každý feudál jenom krutovládce. Ještě, že máme tu naši demokratickou republiku! Ono i v Římě věděli, co dělají."

A nebo prostě Alessandra ráda zabíjí lidi. Oboje je možnost.

"Tedy," a hluboce si odkašlu, "ooo, vznešená panno. Smím vás požádat, že vezmete tohoto nevolníka za nohy, zatímco já jej vezmu za ramena a pomůžete mi jej hodit do vody? Navrhuji prvně všechny naházet dolů, aby si jich nikdo nevšiml a až potom je tedy nějak hezky poskládat pod ten mostek, ať vůbec nejsou vidět. Zatím máme klid, ale otázka je, na jak dlouho."

A pak teda budu muset najít můj nůž, co je někde v prdel.

Oh, nono, pako.

"Ten poslední je teda taky tvůj, když jsi ta princezna!"
Vtipné, poslední, co uslyší je, že jsem vlastně prej peincezna! Snad mu to bude alespoň vrtat hlavou. Chvilku.
"Prosím, vzdávám se!"
"Drahoušku," odpovím klidně a udělám k němu zvolna pár kroků. Jdu uvolněně, jako kočka, která usoudila, že lov vlastně není takový adrenalinový zážitek, jaký mohl být. "Na to už je pozdě."

Je smutné, že tady nemám meč. To bych ho probodla prostě ve stoje, a frajersky si mohla na mrtvolu odplivnout. Takhle si prostě musím jako pitomec čupnout a vrazit mu nůž do hrudníku, než začne řvát.

"Promiň, ale nechci žádný svědky, kteří by mě nahlásili strážím," svěřím se umírajícímu.
"Jsem tady ve městě za hodnou holku. Jen jste mě prostě neměli srát."
A bejt oplzlý! Nesnáším to! Jen Bastiano o mě smí vést oplzlý řeči!

Dilema!

Poslední chlapík zahodí před sebe klacek, který měl jako zbraň a začne zběsile couvat od toho krveprolití, na které nebyl zjevně psychicky připravený.

"Prosím, né, prosím né!" volá zatímco couvá, až zakopne o jednu nesouvislou kočičí hlavu a svalí se na záda.

"Prosím, vzdávám se!" volá a natahuje před sebe prázdné ruce.

Nešťastný močič do toho něco chrčí, zatímco se svíjí v bolestivé křeči. Nůž v břichu není tak rychlá smrt, jako nůž v krku.

Hehe, nesečtělá děva, hehe.

Takže násilí. Jako vždycky. Přeci jenom, násilí je prostě nejvyšší autorita, od které se odvíjí všechna ostatní práva.

Pokývnu, že rozumím. A pak vrhnu nožem po chcáčovi, kterému zasviští až do bříška, kde mu nejspíše udělá dobře. A nebo možná taky ne, vzhledem k tomu, že se v předklonu skácí k zemi.

Nemarním časem a levačkou šahám pro další nůž, který házím po dalším otrapovi, ale ten jenom neškodně kolem něj prolítne do tmy.

Ah. Asi jsem už druhou rukou vyšel pomalu ze cviku, jak tak koukám.

"Ten poslední je teda taky tvůj, když jsi ta princezna!" zvolám k Alessandře, která mezitím povraždila tři neštasťníky.

Jak jako tupá štětko? Já nejsem tupá, jen ne tak sečtělá!
2x nat6 +3. Well, guys. Sowiboka.

No, ať už moje máma byla nebo nebyla ubulená, za chvilku ji, vy bando blbejch mamrdů, můžete osobně pozdravit. Můžete jí říct takový ty normální věci. Že jsem se dobře vdala, do bohatý rodiny, tak jak to ona měla ráda. Že jsem lepší assasin, než byla ona - no minimálně jsem ještě, narozdíl od ní živá, žejo - a tak. No a že pozdravuju a na návštěvu se ještě dlouho nechystám, úplně by mi to tam asi nesvědčilo na pleť.

Nás je pět a vy jste dva. Jste se posrali či co?
"No to je právě ten, hm, kámen úrazu, " pokrčím mnohoznačně rameny. Může to znamenat leccos. Že se bojíme, protože jich je hodně a váháme. No a nebo taky to, že je jich prostě a jednoduše vlastně docela málo. Málo na to, aby mě sejmuli i samotnou, když na to přijde. A to jsem ještě i střízlivá.

"... jim mám hodit nějaké ty mince jako odškodné?"
"Je pravda, že jich je pět a není tady v okolí NIKDO, kdo by nás viděl a tak nám nikdo proti takové přesile nepomůže,"
Jsem dramatickej osel, že? No a nebo to znamená NIKDO NÁS NEUVIDÍ! Protože prsty naznačím odpověď na jeho otázku, zda je odškodníme a necháme být - "NE."

Popravdě mě dosralo to o tom, že se "chtějí ještě pobavit." Do tý doby byl si řekla, že to jsou jen blbí, opilí ale skoro snad i hodní kluci. Takhle... No nene. Tohle je ten tyo zmrdů, co mi doma v Benátkách NIČÍ ZBOŽÍ! Takže to začíná bejt bohužel osobní.

Pak naznačím, že já jdu doprava. Začnu od velitele.

"Tak možná bychom se přeci jen mohli nějak domluvit, když je vás tolik," začnu zeširoka a pošlu mu s těmito slovy bez jakéhokoliv náznaku nebo upozornění nůž mimochodem do břicha. Během toho v jedné vteřině natáhnu ruku k druhému. Skrytá čepel s tichých zasvištěním vyjede do jeho krku. Nůž vytáhnu, pro jistotu ho bodnu rychle ještě jednou, do hrudníku, prosmýknu se okolo něj za jeho záda a třetího z kumpánů zezadu podříznu pod krkem. Když stojím za ním, tak to nevadí, že z něj crčí marast. Ale raději mu ještě pošlu skrytou čepel do ledvin, protože, já nevím... Co kdyby náhodou ještě začal běhat? To nesnáším, když běhaj okolo a všude crčí, jak podřezané slepice.