Andor.cz - Dračí doupě online

Vidíš? Nechce se prát!

Zachechtám se té trefě. A rozhodnu se pomlčet o tom, že vzhledem k tomu, že jsme po proudu, i když se to proudem skoro nedá nazvat, tak kámen byl dost možná od - no, spíš ne. Pořád tady není tak dramaticky málo vody, jako si v hlavě maluju, aby to byla větší prdel. Hehe. Prdel. Hehe.

"To tu mrdam vole,"
No, docela to vystihl.
"Hm, nechce se prát," pokrčím rameny s vnitřní úlevou.
"Neboj, ještě někoho dneska poserem, když chceš, slibuju. Ale teď bychom si mohli někde najít místečko a vytáhnout to ví-HELEŽÁBA!" s nadšením po ní chňapnu, jak tam tak skáče. Na třetí pokus se mi zmítá mezi dlaněmi.

"Dívej, co mám, dívej! V Benátkách žáby nemáme!"
Zas tam jsou chobotničky. Ty jsou taky prdel!

Chrmp

Bastianuv kámen letí a zasáhne muže do hrudníku. Vypadá i přes svoji opilost mírně otresen, ale zjevně chápu co se stalo, neboť po chvíli vypustí "Jau." za kterým brzo následuje To tu mrdam vole," a následně se rozběhne pryč do uličky, kde byli jeho kumpani.

Takjo

"No vidíš, to je přístup. Musíš tomu trošku věřit no!" řeknu Alessandře. Placnu ji přes rameno a pro jistotu zopakuji. "Prostě, nevytahuj ten nůž. A bude to dobrý."

Seberu nejbližší kámen a hodím ho po chcači.

"Nauč se chovat mrdko!"

Ty se prostě chceš pobít, žejo!

To skoro vypadá, že Bastiano prostě chce tu bitku! No, já se přiznám, že se mi takhle ze startu úplně něco takového dělat nechce, doufala jsem v trochu, já nevím, víc civilní zábavy, než začneme vyloženě dělat ve městě potíže. Ale... Ale jako můžu mu to odepřít? Vypadá, že to fakt chce!

"Jediný co musí udělat je, že prostě nevytáhneš ten nůž. Pak se nemá co pokazit, ne?"
"No..."
No jenže ty to prostě nechápeš! Já v boji, včetně blbý rvačky, jednám zkratovitě, vlastně někdy mi skoro přijde, jako bych usnula a probrala se, až když je všechno hotové a plave v krvi.
Vždycky jsem to považovala za jakousi daň svým dovednostem, které možná nejsou až tak úplně moje. Nebo jsou. I tak je to asi oběť mému talentu, kdybych nad tím, co s boji dělám, moc přemýšlela, asi bych nemohla takhle...
"Já..."

Dívá se na mě. Co mám říct?
"Máš pravdu. Takhle jednoduché to je." řeknu nakonec. Ale vnitřně přesvědčená nejsem. Prostě dneska večer někoho zabiju hned ze startu. Tak aspoň že už je vychcanej. Snad se mu nechce i srát. To je vždycky nechutný.

Aeldarský jméno je třeba, já nevím JohnDeer.

On si tu jenom tak stojí. A chčije na žáby! Neasi!
Neubráním se smíchu. Ožralý lidi jsou vtipný. Třeba za chvíli taky budu. I když já jsem vtipná i střízlivá!

"No, co s tím chlapem uděláme?"
"He?" vyslechnu si nápady o zbití. Jako nápad dobrý, ale provedení takhle časně... No, asi by nebylo dobré. Nemějte ake strach pane Aáá Grubbere! Já mám nápad, co s tím provedeme a ještě to bude větší sranda!

"Nemůžeme strhnout rvačku takhle brzy. To by naše sranda skončila než začne, protože..." PROTOŽE ZAS NĚKOHO ZABIJU A BUDOU S TÍM AKORÁT SRAČKY! "bychom se, jako nevěřím, že to zrovna já říkám, jo, ale měli držet při zemi. Trošku. Aspoň ze startu. A navíc - víš, co ho bude bolet víc, než zlomený nos?" Případně řeznický nůž v břiše? Ehehe? "Ztracenej měšec."

This is where the fun begins

"Heh, asi do toho nelezu," řeknu Alessandře, na její lákavou nabídku teplé koupele.

"No, co s tím chlapem uděláme?" a mávnu ke chcáči.

"Takové věci by si neměl dovolovat. Jako, stát se to teď v Benátkách, tak vím. Asi bych ho možná zastřelil, podle aktuální nálady a opilosti, ale co bysme dělali kdysi? Půjdeme ho zbít? Aby se naučil chovat? Hehe. Samozřejmě, tak, ať zítra vstane. Mininálně relativně v pohodě."

Trošku drastické, ale je to takové to rozptýlení, které se hodí. A vlastně se nikomu nic 'pořádně' nestane. A měl se chovat! Pacholek.

Lol, Gala-Xie, haha, Eldarský jméno

"Já nechčiju krávo," zakřičí muž, který chčije. "Já si tu jenom tak stojím a tobě je po tom hovno vole."

Načež si ho ani nevyklepe a schová.

"A neserte mě mrdky! Nebo uvidíte vole. Něco."

A z vedlejší uličky se ozve: "Marco, dochči a pojď už! Určitě na nás čekají!"

... zas, Leona o tobě zpívala! Gala-Xie přání - Aáá, Aáá, Aáá!

Jo, je to tak. Cestování divočinou je sice asi místy sranda - ale vzato kol a kolem jsem prostě holka z města. Která se narodila ve městě, vyrostla ve městě a ve městě i nadále setrvává. Takže noční život sleduji se zalíbením jako cosi, co důvěrně znám a poznávám. Šlapky, několik specifických nočních smradů, jako jsou například čerstvé vinné zvratky, nějaké smrady, co z Benátek neznám - třeba hovna, doufám, že aspoň, já nevím, psí a koňská a ne od místních obyvatel, parfémy šlapek, některé od počuchu laciné. Smrad pouličních stánků s občerstvením pro případné opilce. To všechno jako by mě po nudné plavbě lodí uprostřed ničeho a pak cestou na koni, taktéž uprostřed ještě většího ničeho, jaksi konejšilo. Občas na někoho nenápadně ukážu a něco Bastianovi pošeptám, nějakou tu upřímně míněnou pomluvičku, nebo postřeh. Hrozný vlasy. Hrozný hadry, tyvole podívej, tenhle má blitky na kalhotách, prostě taková klasika.

Pak dojdeme k avizované říčce. No, vydlážděný to tu maj pěkně.
Hehe.
Ale to bude asi tak nějak jediný.
Ještě mají pěknej mostek.

"Ber to z tý lepší stránky, lasice," zasměju se a ukážu na neznámého "hrdinu," močícího do kanálu. Přitisknu se svému doprovodu bokem na bok a obejmu ho zezadu okolo pasu.
"Aspoň to budeme mít teplý. Když se smíchá proud té řeky s tím jeho, hladina vzroste tak... No o půlku, řekla bych."

Pak se uchechtnu. Vlastně proč ne.

"Hej, ty hanebníče darebácká! Že ti stydno není, chcát tu takhle do řeky!" zvolám pobaveně a hlasitě.

PFf

Když se naše skupinka dvojice vydá na svoji pouť za osvěžením v říčce, už je venku tma. A taky spousta pouličních zábav.

Ožralové na ulicích, kteří blijou či chčí na rohy domů. Děvky, které lákají všechny, co mají zájem, do bočních uliček. A náhodní kolemjdoucí, kteří spěchají se taky zprasit a nebo najít boční uličku.

Naše družina brzo najde mostek, z kterého je krásně vidět na řeku, která protéká městem.

Kanál je vskutku pěkný, udržovaný a opravdu ve směs městský. Je pěkně vydlážděn, i se schody, a není to žádná bahnitý potok, který by městem jen tak protékal. Měsíc svítí a na hladině se tak třpití jeho svit i odráží budovy, jež jsou kolem kanálu postavené.

Je tu však jeden problém. I ve tmě je vidět, že skrze vodu občas vykoukne nějaký kámen či velký trs traviny. Tedy, jinými slovy je tam na piču vody. A to si člověk ještě musí umět do ní sednout.

Atmosféru a idylku nočního koupání pak zkazí ještě nějaký chudák, který přijde ke kanálu a po proudu do něj začne chcát.