Andor.cz - Dračí doupě online

Tvl! Ta je spíš paní š-š-š.

"Ahá!" ušklíbnu se vesele, což ostře kontrastuje s jeho nesouhlasným výrazem absolutního zklamání a nedůvěry v mé mentální schopnosti.
"Takže TY jsi ten pán Aáá!" zvolám tiše v náhlém poznání.

"...občas." dodám ale škádlivě.

Iveta Vláčková, neasi

Ah.

Zamračím se. A zavrtím hlavou. Tak nějak zklamaně, aby to šlo poznat.

"Pan Aáá, jako," a dodám šeptem, "Sasín."

Dělá si ze mě prostě legraci či to ne-myslí vážně?

Pan kdo? Je pan Aaaa, Leona Machálková?

"Eh?" zaseknu se na chvilku.
"Kdo to vůbec je?" moc nechápu, o kom to tu mluví. Což je trochu blbý, když se tváří tak hrdě sám na sebe - a ještě se mě ptá, co si o tom myslím.

Co si o tom mám myslet? Kdo je ten pan Aáá?

Ne, jakoukoliv, neasi

Ah, dala mi pusu, mohlo to být všechno hezký a tak, ale ona si nemůže odpustit rejpat!

"Chrmp," řeknu zřetelně a stejně tak zřetelně se zamračím.

"Já tak vypadám vždycky. A zamysli se, že no moje dumavá, není lepší, když pan Aáá nevypadá ale na první pohled jako pan Aááá, aby každý nevěděl, že je Aááá? Hmm? Co myslíš. Ha!"

A mám tě!

Machálkovou???

"Co já? Vypadám taky, jako zamlada?"
Usměju se v odpověď.
Ach, kníre ohavný, nezvaný návštěvníku na krásné tváři mého manžela! No, co na to říct? Nikdy nenosil žádné vousy! naštěstí mě vysvobodí z rozpaků vtípek o masce.
"Haha, však už ji nepotřebuješ!" obejmu ho okolo pasu a políbím na tvář. Pak ho zase rychle pustím.

"Viděla jsem, jak si to víno cpeš do batohu, tak mi trošku došlo, že by to mohlo být na naši večerní koupačku," začnu se culit. Z lahve. Už jsem dlouho nikde takhle nekalila víno z lahve!

"Však se na sebe ale podívej, jak vypadáš v té svojí noční košilce dobře," pohladím ho rukou po rameni a obhlížího ho ze všech stran. "Jeden by skoro řekl, že jsi..." nakloním se k jeho uchu, aby to nikdo neslyšel, "... Assassin."

Gala je důležité. Nejvíce s Leonou.

"Sluší ti to, ostatně, jako vždy," řeknu Alessandře, když přijde dolů.

Rozpřáhnu ruce a otočím se na místě.

"Co já? Vypadám taky, jako zamlada? Teda," a zakryju si rukou půl tváře. "Teď je to asi více autentické."

Být v Benátkách a ne tu, i bych si tu masku vzal. Ale teď se bojím, že by jenom budila moc pozornosti.

"Koupil jsem nám nějaké víno na cestu tedy," a poklepu na batůžek.

tak já se taky hodím ho gala

"Já půjdu napřed, mám toho hodně na převlékání!"
Hm. No, já ještě v klidu dojím, protože to zatím nemám hotový. Takže zatímco Bastiano mizí nahoru do společného pokoje pro všechny, což je asi upřímně reálně to nejlepší, co se dalo sehnat, já si ještě v klidu doobírám ze svého stehýnka všechno maso, které jsem zatím nesnědla. Jen doufám že Marco a kluci si našli něco k snědku, když nechtěli ani na večeři a rozhodli se shánět stan a tak vůbec. Což teda chápu - mít stan je taková, řekla bych, strategická výhoda, když někde chcete kempovat ve vojenském ležení.

*****

S Bastianem se minu na schodech, když on schází dolů a já nahoru. Naznačím mu, že to bude jen minutka a přidám do kroku.

Já to tak složité nemám, přeci jen on celou dobu jede v pěkném condotierském úboru pro šlechtice. Já... No, jako je mi to skoro blbý, ale já nosím vlastně skoro pořád to samé.

Ne tedy, že by mé oblečení nebylo hezké a kvalitní. Především zbroj, kovaná platnéřským mistrem z Florencie je překrásná a jedinečná práce. Ale tu si teď naopak sundávám dolů. Jdeme polehku. Takže neberu ani meč ani druhý meč, ani kladivo ani kopí, (doprdele, KOLIK sebou tahám zbraní) ani... No, vlastně si beru přes látkový kabátek s kapucí jen pásek s měšcem a svůj malý řeznický nožík. Několik vrhacích nožů skryju pod svrchní kabátek, na brašničku na pásku dám tři kouřové bomby, protože kdo ví, jak moc velkou zábavu dnes nakonec budeme dělat - a někoho zbombit a nechat dusit JE moje definice zábavy! A do stejné brašničky i malou lahvičku s jedem. To už taková zábava není, ale tak hodí se. Někdy.

Pak seběhnu dolů, zatímco si Bastiano evidentně do batůžku schovává víno. No, úplně jako zamlada to nebude, to jsme ho někde v rámci všeobecného veselí často ukradli. Ale hej, jsme dospělí lidi. Tenhle malý dotyk civilizace nám neuškodí.

Ničemný a sprostý ničema!

"Tak, přesně tak!" řeknu Alessandře a uznale pokývnu, zatímco si beru do ruky husí nohu.

"Já půjdu napřed, mám toho hodně na převlékání!"

***
Tak, když jako za mlada... honí se mi hlavou, když si na postel odkládám svůj baret.

Tak co si vezmu? Jenom kalhoty a košili? Zase taková zima není, asi bych musel nosit i svrchník s kapucí... ale teplo taky ne. Těžká volba. Ale tak vezmu si ho. Bez kapuce to není jako zamlada! Haha. A dýku do boty. Skrytou čepel. A teď ta důležitá otázka. Mám si vzít pistole? Ty se hodí vždy, ale tak nemá to ten punc "starých dobrých časů" no. Ale tak, můžu si jednu hodit do baťůžku. Tam o ní nikdo nebude vědět, a když se bude hodit, tak tam bude. Batůžek potřebuju. Kam jinam bych dal víno, že jo. Hehe. Jo. Vrhací nože, když není pistole, potřebuju za opasek vrhací nože, neasi. Tak... můžu asi jít. Noc čeká!

***

Sejdu po schodech dolů a zamířím si to k baru.

"Pane hostinský, dvě vína v lahvi bych prosil. Jdu omrknout tu vaši říčku!"

Luco ty ničemo! Hehe

Pochechtávám se, když Bastiano Lucovi dává sodu. Popravdě si opravdu myslím, že nám celý ten výlet, ať už bude mít jakýkoliv výsledek, prospívá. Pro život. Tak.

"Navíc si nemyslím, že v dubnu je takový počasí... "
Vysmátá, naznačím mezi palcem a ukazováčkem, mastným od husy, nevelkou vzdálenost. A bez zvuku naznačím "asi takhle."
Hehe.

Jsem.
Mistr.
Vtipu.

"A chtěl jsem se zeptat, jestli nechcete někdo další jít taky. Ale takhle máte smůlu, tůdle!"
"Co to meleš, my bysme je stejně nechtěli, řekl jsi jako zamlada!" ujede mi automaticky. Prostě když jako zamlada, tak jen my dva, jako vždycky. Bez všech otrapů okolo, který jsme s dospělostí povinně nafasovali!

"Dojíme, půjdeme se převléct a jdeme!" odpovím a zazubím se nadšeně.

Chrmp

"Luco, ty ničemo, nikdo nechce šoustat v řece. Jsme ve městě. Každý na tebe může u toho čumět. To není úplně ono. Navíc si nemyslím, že v dubnu je takový počasí, aby se někomu vůbec chtělo i mimo město. A navíc ve vodě to je nic moc. Takže si nech zajít ve svých představách chuť, ty jeden mrdmomysliteli jeden. A chtěl jsem se zeptat, jestli nechcete někdo další jít taky. Ale takhle máte smůlu, tůdle!"

Teda, úplně jsem nikoho přesvědčovat, že s námi musí jet nechtěl, ale to vědět nemusíš!

Podívám se na Alessandru.

"Tak, dojíme, půjdeme se převléci a jdeme?" a zakončím otázku mrknutím.