Andor.cz - Dračí doupě online

Aeldarský jméno je třeba, já nevím JohnDeer.

On si tu jenom tak stojí. A chčije na žáby! Neasi!
Neubráním se smíchu. Ožralý lidi jsou vtipný. Třeba za chvíli taky budu. I když já jsem vtipná i střízlivá!

"No, co s tím chlapem uděláme?"
"He?" vyslechnu si nápady o zbití. Jako nápad dobrý, ale provedení takhle časně... No, asi by nebylo dobré. Nemějte ake strach pane Aáá Grubbere! Já mám nápad, co s tím provedeme a ještě to bude větší sranda!

"Nemůžeme strhnout rvačku takhle brzy. To by naše sranda skončila než začne, protože..." PROTOŽE ZAS NĚKOHO ZABIJU A BUDOU S TÍM AKORÁT SRAČKY! "bychom se, jako nevěřím, že to zrovna já říkám, jo, ale měli držet při zemi. Trošku. Aspoň ze startu. A navíc - víš, co ho bude bolet víc, než zlomený nos?" Případně řeznický nůž v břiše? Ehehe? "Ztracenej měšec."

This is where the fun begins

"Heh, asi do toho nelezu," řeknu Alessandře, na její lákavou nabídku teplé koupele.

"No, co s tím chlapem uděláme?" a mávnu ke chcáči.

"Takové věci by si neměl dovolovat. Jako, stát se to teď v Benátkách, tak vím. Asi bych ho možná zastřelil, podle aktuální nálady a opilosti, ale co bysme dělali kdysi? Půjdeme ho zbít? Aby se naučil chovat? Hehe. Samozřejmě, tak, ať zítra vstane. Mininálně relativně v pohodě."

Trošku drastické, ale je to takové to rozptýlení, které se hodí. A vlastně se nikomu nic 'pořádně' nestane. A měl se chovat! Pacholek.

Lol, Gala-Xie, haha, Eldarský jméno

"Já nechčiju krávo," zakřičí muž, který chčije. "Já si tu jenom tak stojím a tobě je po tom hovno vole."

Načež si ho ani nevyklepe a schová.

"A neserte mě mrdky! Nebo uvidíte vole. Něco."

A z vedlejší uličky se ozve: "Marco, dochči a pojď už! Určitě na nás čekají!"

... zas, Leona o tobě zpívala! Gala-Xie přání - Aáá, Aáá, Aáá!

Jo, je to tak. Cestování divočinou je sice asi místy sranda - ale vzato kol a kolem jsem prostě holka z města. Která se narodila ve městě, vyrostla ve městě a ve městě i nadále setrvává. Takže noční život sleduji se zalíbením jako cosi, co důvěrně znám a poznávám. Šlapky, několik specifických nočních smradů, jako jsou například čerstvé vinné zvratky, nějaké smrady, co z Benátek neznám - třeba hovna, doufám, že aspoň, já nevím, psí a koňská a ne od místních obyvatel, parfémy šlapek, některé od počuchu laciné. Smrad pouličních stánků s občerstvením pro případné opilce. To všechno jako by mě po nudné plavbě lodí uprostřed ničeho a pak cestou na koni, taktéž uprostřed ještě většího ničeho, jaksi konejšilo. Občas na někoho nenápadně ukážu a něco Bastianovi pošeptám, nějakou tu upřímně míněnou pomluvičku, nebo postřeh. Hrozný vlasy. Hrozný hadry, tyvole podívej, tenhle má blitky na kalhotách, prostě taková klasika.

Pak dojdeme k avizované říčce. No, vydlážděný to tu maj pěkně.
Hehe.
Ale to bude asi tak nějak jediný.
Ještě mají pěknej mostek.

"Ber to z tý lepší stránky, lasice," zasměju se a ukážu na neznámého "hrdinu," močícího do kanálu. Přitisknu se svému doprovodu bokem na bok a obejmu ho zezadu okolo pasu.
"Aspoň to budeme mít teplý. Když se smíchá proud té řeky s tím jeho, hladina vzroste tak... No o půlku, řekla bych."

Pak se uchechtnu. Vlastně proč ne.

"Hej, ty hanebníče darebácká! Že ti stydno není, chcát tu takhle do řeky!" zvolám pobaveně a hlasitě.

PFf

Když se naše skupinka dvojice vydá na svoji pouť za osvěžením v říčce, už je venku tma. A taky spousta pouličních zábav.

Ožralové na ulicích, kteří blijou či chčí na rohy domů. Děvky, které lákají všechny, co mají zájem, do bočních uliček. A náhodní kolemjdoucí, kteří spěchají se taky zprasit a nebo najít boční uličku.

Naše družina brzo najde mostek, z kterého je krásně vidět na řeku, která protéká městem.

Kanál je vskutku pěkný, udržovaný a opravdu ve směs městský. Je pěkně vydlážděn, i se schody, a není to žádná bahnitý potok, který by městem jen tak protékal. Měsíc svítí a na hladině se tak třpití jeho svit i odráží budovy, jež jsou kolem kanálu postavené.

Je tu však jeden problém. I ve tmě je vidět, že skrze vodu občas vykoukne nějaký kámen či velký trs traviny. Tedy, jinými slovy je tam na piču vody. A to si člověk ještě musí umět do ní sednout.

Atmosféru a idylku nočního koupání pak zkazí ještě nějaký chudák, který přijde ke kanálu a po proudu do něj začne chcát.

Tvl! Ta je spíš paní š-š-š.

"Ahá!" ušklíbnu se vesele, což ostře kontrastuje s jeho nesouhlasným výrazem absolutního zklamání a nedůvěry v mé mentální schopnosti.
"Takže TY jsi ten pán Aáá!" zvolám tiše v náhlém poznání.

"...občas." dodám ale škádlivě.

Iveta Vláčková, neasi

Ah.

Zamračím se. A zavrtím hlavou. Tak nějak zklamaně, aby to šlo poznat.

"Pan Aáá, jako," a dodám šeptem, "Sasín."

Dělá si ze mě prostě legraci či to ne-myslí vážně?

Pan kdo? Je pan Aaaa, Leona Machálková?

"Eh?" zaseknu se na chvilku.
"Kdo to vůbec je?" moc nechápu, o kom to tu mluví. Což je trochu blbý, když se tváří tak hrdě sám na sebe - a ještě se mě ptá, co si o tom myslím.

Co si o tom mám myslet? Kdo je ten pan Aáá?

Ne, jakoukoliv, neasi

Ah, dala mi pusu, mohlo to být všechno hezký a tak, ale ona si nemůže odpustit rejpat!

"Chrmp," řeknu zřetelně a stejně tak zřetelně se zamračím.

"Já tak vypadám vždycky. A zamysli se, že no moje dumavá, není lepší, když pan Aáá nevypadá ale na první pohled jako pan Aááá, aby každý nevěděl, že je Aááá? Hmm? Co myslíš. Ha!"

A mám tě!

Machálkovou???

"Co já? Vypadám taky, jako zamlada?"
Usměju se v odpověď.
Ach, kníre ohavný, nezvaný návštěvníku na krásné tváři mého manžela! No, co na to říct? Nikdy nenosil žádné vousy! naštěstí mě vysvobodí z rozpaků vtípek o masce.
"Haha, však už ji nepotřebuješ!" obejmu ho okolo pasu a políbím na tvář. Pak ho zase rychle pustím.

"Viděla jsem, jak si to víno cpeš do batohu, tak mi trošku došlo, že by to mohlo být na naši večerní koupačku," začnu se culit. Z lahve. Už jsem dlouho nikde takhle nekalila víno z lahve!

"Však se na sebe ale podívej, jak vypadáš v té svojí noční košilce dobře," pohladím ho rukou po rameni a obhlížího ho ze všech stran. "Jeden by skoro řekl, že jsi..." nakloním se k jeho uchu, aby to nikdo neslyšel, "... Assassin."