Andor.cz - Dračí doupě online

Marka Aurelia si do pusy neber!

*Heh, nevím,* řekne překvapeně Diego, *protože já taky nikdy žádného upíra neviděl. Ale teda moje babička říkala, že její teta říkala, že znala paní, jejíž zeť měl bratrance, který ho zahlédl. Ale co je na tom pravdy nevím. Ale tak babička by určitě nelhala.*

"Proti těmto argumentům a znalostem se nedá bránit," odpoví pobaveně a smutně sklopí hlavou. "Mé vědomosti na takovou selskou logiku samozřejmě nestačí, uznávám. Budu muset svůj věčný život zasvětit většímu bádání."

Tak neasi! Marcus Aurelius by ale taky neproblil noc na hajzlech!

COŽE on nikdy žádnýho ani neviděl? Co dělal celej ten nekonečnej život??? Bože, proč ti, kteří dostanou takovej dar jím takhle mrhaj! Co jako dělal? To několik staletí prohlíží děvky jestli nemají svědění frndy? Tohle je PLÝTVÁNÍ ŽIVOTEM!
Zamračím se na Pepeho a napiju se vína. Tohle prostě není možný.

*Diego, upíři jsou důležité téma! Jak vidíš, pořád jsme to nedořešili, nikdo o nich pořádně nic neví! Pepe tvrdí že žije věčný život a za ten život žádného zjevně ani neviděl. Já chci vědět, jak to s nima je. Upíří psi přijdou na řadu potom. A vůbec, chováte je třeba ve Španělsku? Jsou to jakože... No, jsou prostě jako psi?*

"Protože játra v sobě uchovávají špatnosti daného člověka a čím více špatností se v nich hromadí, tím více toho člověka začne játra ovládat a popostrčovat ho, dělat tyhle špatnosti."
"COŽE? Vaše matky ovládá játra!" rozhodnu se bránit ultimátním argumentem!

"Je to kus sražené krve, samozřejmě to nikoho nemůže ovládat, taková blbost! Že já vám to ještě žeru, Pepe. Kudy chodíte tudy si bájíte nesmysly," odfrknu si. "Bastiano má pravdu, že si prostě vymýšlíte věci."

Markus Aurelius by na to nemyslel!

"Nevím, bohužel neznám žádného upíra, na kterém bych to mohl zkoumat. Takže ta teorie je dobrá jako jakákoliv jiná. Než teda na nějakého narazíme..." řekne Pepe a pokrčí rameny.

*Proč furt řešíte ty krev sací psy? Vždyť tu přece ani nežijí...*

"Ale my neřešíme vaše upíří psy, ale normální upíry!" oponuje mu Pepe. "Lidské upíry. Pokud existují a není to jenom výplod mysli paní Alessandry. Ale co je pravda, že má určitě játra. Protože játra v sobě uchovávají špatnosti daného člověka a čím více špatností se v nich hromadí, tím více toho člověka začne játra ovládat a popostrčovat ho, dělat tyhle špatnosti."

"To budou velký játra," dodá vážně Luca.

Ale myslí o nich!

Ježíši, Pepe. Takhle rychle tu svoji srandu s příběhem o upírech vzdát! To i kreveta dýl obírá pod vodou jeden kámen! Trošku snahy, přece!
"Přera-co?" vyžvejknu ze sebe. Asi to znamená natrávená? Nemusel by na mě mluvit cizíma řečma teda!
"No, sražená krev vytvoří takové jakoby... Játro. Možná se to dá i ukusovat," přemýšlím nahlas a počkám, až přede mnou přistane džbáb s vínem. "Myslíte, že se upír může z krve posrat? Pokud jo, tak upírství nemá tolik výhod, jak jsem si myslela, hm. Doufala jsem, že to bude víc - hehe, inspekce, narušující manželské soužití!" ztratím se najednou v myšlence. No, možná jsem taky tak trochu kreveta a nevydržím u jedné činnosti ani myšlenky moc dlouho. Co se dá dělat, jiná už nebudu.

Škoda, že celá ta věc s "inspekcí" neměla původně teda nic společného se sraním, bylo to celé o tom, najít v Benátkách nejšpinavější výsernici, kterou by za trest Luca ve svých kravích letech musel drhnout. Jenže když jsem tehdy byla vtipná a řekla, že to Bastiano najde tak, že se bude vydávat za inspektora latrýn, tak se doslova zlostí málem posral. No, takže to vlastně o sraní bylo. Moje chyba.

"Pepe... Jsou játra vytvořené ze sražené krve? Proč máme v břiše kus sražené krve? Na co to je vlastně?"
Jsem zvědavka. Všetečná. A nikdy jsem se s Pepem moc nebavila. Tak když už se k nám tak přisral, tak je příležitost!

Bruh

"Já samozřejmě nevím," řekne Pepe a pokrčí rameny. "Protože jsem si dělal srandu. Nedělám nic takového... ale pokud smím mít odborný názor, tak si říkám, že čerstvá krev bude vždycky lepší, než už jednou přerafinovanná skrze pijavice. A sražená krev musí být hnus. A ještě se z toho jeden posrat. A z toho by byla tak zlá inspekce, že se obávám, že by to mohlo až narušit vaše manželské soužití, hmm?"

Řekne Pepe a nakloní hlavu na Bastiana.

"Já si dám husu," řekne Fiorella.
"A já zase čuníka," přemýšlí nahlas Luca.

*Ah, ansera, já si dám taky husu* dodá Diego, který se chytl na slovíčko, které zná a z kontextu moc dobře pochopil, o co se jedná.

Gentelmani nemluví o takových věcech!

Ježíši, ten pohled poznám, bleskne mi hlavou, když se na mě Alessandra podívá.

"No, co? Já nevěděl, jak se teda rozhodneme a co budeme dělat. Tak jsem si řekl, že prostě nadhodím německé příjmení. Takže můžu furt mluvit italsky i případně hrát, že jsme teda Němci, kdybysme se rozhodli teda jet do Milána přes Urbino. Musíš uznat ženo, a to myslím vážně, že to z mé strany nebyl vůbec hloupý nápad, ne? A neřekl jsem, co jste vy. Takže furt v tom můžeme pokračovat tak či onak. Já jenom prostě myslel dopředu a zařídil to tak, že si můžeme vybrat. Je dobře a o nic nejde, že jo? Žejo?" řeknu a drbnu do ní loktem.

"Takhle to je prostě pořešenný. I když nejspíš zbytečně a už asi nikdo nebude řešit, odkud jsme. Oh, možná jsem to trošku překomplikoval, ale tak to nevadí ničemu, že jo... Nezlobíš se na mě za to, že ne?"

... hlavně žádný rozšířený backstory lore v Bastianových vzpomínkách. Sad.

"To si nemůžu vypít nikoho osamoceného na baru..."
"Chcete někoho sejmout a dotáhnout do pokoje? Nebo musí bejt živý? Jak stará krev je vlastně poživatelná? Můžete i sraženou? A když sníte pořádně nacucanou pijavici, je to to samý? Je to lepší? Je to slizký a hnusný? Žejo?" rozhodnu se hrát jeho hru na upíry.

Tak možná upír není, no a co! Ale něco je! Já na to prostě přijdu! Protože samozřejmě, hahaha, Alessandro, on tě lakuje s tím, že je nesmrtelnej, blabla, haha. ALE! JAK VYSVĚTLÍTE TOHO VECOLIHO, GÉNIOVÉ? No? Nemáte na to žádné vysvětlení! Aha!

No...
Já taky ne.
Ale nemíním to hodit za hlavu, prostě!

To už nás hostinský usazuje.
"Bitte, nebohusy, Danke," povytáhnu obočí směrem k Bastianovi, jestli jsme teda jako Němci, nebo ne nebo co. Grubber? Proč neřekl, že je, já nevím, pan Enzo Palermo?

A žádné kurve pro žoldáke

"No jo mámo, žádná špatná zábava," řekne pobaveně Marco. "Určitě to neprohrajeme všechno v kartách a nepřijdeme v noci žebrat o nové peníze, protože nemáme kde spát. Neboj." a dodá šibalské mrknutí.

***

Cesta do hostince už je docela poklidná. Nastává ten předěl večera, kdy se z ulici klidí její noční provozovatelé ale stále ještě nepřišli ti noční. Pro výletníky ideální, protože vás nikdo neotravuje. Jeden by až řekl, že je i klid.

To se ale nedá říct o hostinci, kam všechny Bastiano dovede. Tam je prostě plno, hlava na hlavě, hluk a všeobecné veselí.

"Velice nešťastné," okomentuje to doktor. "To si nemůžu vypít nikoho osamoceného na baru..."

"Ah, pan Gruber, tak přeci jenom jste se ukázal." řekne hostinský, když kolem projde s talíři jídla. "Už jsem si říkal, že vám tu rezervaci na stůl zrušíme, pokud se brzo neobjevíte, pojďte. " a ukáže vám jediný prázdný stůl.

"Dneska máme prasata nebo husy. Si rozmyslete co chcete, než donesu víno," řekne a zase zmizí.

Žádné lázně pro sprostáky!

"No já si říkala, že je to nějaký tvrdší, než obvykle."
"Hej!" ohradím se, "nebuď furt tak sprostá, tyy."

Ale určitě to byl jenom vtip. Že jo...

Marco to podává jako by spát na náměstí byla sranda a já teď taky chci!!!

"Ale neboj, to co cítíš je pistole."
"No já si říkala, že je to nějaký tvrdší, než obvykle. Mělo mi dojít že je to jedna z tvých šesti pistolí, " uchechtnu se a políbím ho na tvář.

"To se domluvíme zítra, třeba bychom mohli odjet už v neděli, můžeme to pořešit v těch lázních, jestli je tady teda maj, no."
Ale v Římě taky byly, to byla moje nejoblíbenější část Říma, popravdě. Hned po žoldnéřské gildě, kde jsem taky byla pečená vařená. V těch lázních holt, no, jen vařená. Hehe.
" Doufám, že je teda maj, jinak jsi měl celou dobu pravdu a je to tu díra všech děr, " dodám rezolutně. Tak jest.

Natáhnu ruce nad hlavu a s hlasitým křupnutím se po svém odpoledně-večerním šlofíčku protáhnu. Pak si zpoza hrudního plátu vytáhnu ještě pár stébel sena.

"To je v pohodě, já se vyspím s klukama tady, já nejsem žádná fajnovka jak vy,"
"Nejsem fajnovka tak jak vy!" zapitvořím se a lehce s přeháněním jeho běžných gest zaparoduju Marca.
"No tyvole a pak se divíš, že tě nikdo nemá rád, ne! Teda, ráda bych úplně vychloubačně odpověděla že já taky spala na horších místech - ale jestli se nepočítají Římský hajzly, na kterejch jsem usnula, když jsme to na moje osmnáctiny s Bastianem lehce přehnali s vínem, tak vlastně asi ani ne, no."
Kurva, my se tehdy uměli bavit!"

"Každopádně - tady máš kapesný," podám mu obnos peněz, který by měl vystačit na stany i víno a ještě něco k tomu, protože nejsem žádnej židák, ale manželka největšího drogovýho magnáta ve středomoří, "A žádnej hazard, chlastání a kurvy. No, nebo hazard a chlastání trochu jo. Ale stětky tu určitě mají všechny nemoci světa. A ne," zarazím ho zdviženým prstem, než odpoví něco o tom, že žádný stětky ani nechtěl a zkazí mi rýpanec, "Nemusíš mi říkat nic o tom, že pokud si lásku a kamarády nezaplatíš, tak žádný nemáš. Žádný smutný kecy dneska. Pozitivní vlny, ehm, jako by určitě chtěl Marcus Aurelius."