Andor.cz - Dračí doupě online

Kamerad z Reichu!

Voják není nikterak opilý, ale ani zcela střízlivý. Je evidentně v dobré, rozmarné náladě a působí celkově vskutku přátelsky, protože, ve finále, se tady asi cítí dobře a mezi svými.

Písnička se mu líbí, vesele si notuje a a pohupuje se do rytmu. Na konci se usměje a zdvořile ti krátce zatleská.
"Sehr gut, mein Freund!" utrousí, načež ho další informace z Bastianova soukromého fekalního života možná trošku překvapí. Následkem toho se od srdce rozchechtá.

"Haha, kein Alkohol! Schlechte italienische Nudeln sind schuld! Jeder weiß, dass Wurst viel besser ist!" kýve vědoucně hlavou a nakonec se mu pohled zastaví na stříbrném, doprovázeném nabídkou.

"Naja, ich habe!" usoudí s vědomím, že nejspíš udělal prodej století. "Mir sind sie sowieso zu klein," utrousí ještě tiše, mimochodem.

No, Bastianovi těsné nejspíše nebudou. Chlapík se vrátí do stanu a po pár vteřinách vyleze ven a v ruce drží do čtverečku složené kalhoty. Co víc, za stříbrnej byl tak hodný že k tomu přidal i od pohledu pěkně kousavé lněné spodky.
"Trink nicht mehr, mein Freund!" vše podá, vezme si s úsměvem stříbrný a rozloučí se několika přátelskými, ale velmi silnými údery dlaní do Bastianova ramene, které jako by člověka zabíjely do země. Pak zmizí k jednomu z ohnišť za svými jinými kamarády. Pokud možno takovými, kteří se neposíraj.

Tak, nemůžu mít na to klídeček, že jo.

Nechám Alessandru za sebou, abych se tedy ogatil a v tom musím samozřejmě si dělat nové kameraden.

Ok Bastiano, to dáš. Však už jsi byl v rajchu. Jsi herec. Prostě hrej svoji roli.

"Ja, sie singen schön. Ich bin auch ein bisschen Sänger."

Ok, budeme hrát hrozného a vtíravého opilce, abych se mu znechutil a šel do piči. Ty vole, co je nějaká německá písnička co znám? Už vím...

"Unser liebe Fraue
Vom kalten Bronnen,
Bescher' uns armen Landsknecht
Ein' warme Sonnen! Héj"

A začnu zpívat a opíjet nebohého Němčoura.

Tak, to byla kovadlina. A teď přijde kladivo.

"Der Geruch ist scheiße. Mein scheiße. Ich war so betrunken, dass ich mich eingeschissen habe."

Tak. A teď se znechuť a pal do piče. A nebo... mám geniální nápad? MÁM!

Vytáhnu stříbrňák a zkusím štěstí.

"Hast du eine Hose übrig, Bruder? Vorzugsweise welche, die nicht beschissen sind."

U stanu někdo je

To si tak Bastiano vyhlídne jeden ze stanů a začne se ochomejtat okolo. No a možná božskou prozřetelností, doslova vteřinu před tím, než se skloní, aby plachtu podlezl, ze stanu vyjde ven jeho majitel, statný chlap s nakrátko ostříhanými vlasy a plnovousem. Zastaví se, chvilku na Bastiana kouká a nakonec řekne:
"Du hast das falsche Zelt gewählt, mein Freund!" a vesele ho poplácá po rameni.

"Sie spielen und singen heute wunderschön!" ukáže k ohni a svěří se se svým, dozajista relevantním názorem.
"Ich gehe immer noch dorthin!"

Pak se zarazí a začenichá.
"Hat dich Jemand in den Misthaufen geworfen?"

Nojo, jsem ba pár výstavách s čoklem byla, neasi!

Bastiano se mračí, což je samozřejmě největší důkaz toho, že můj nejapný vtípek dopadl na úrodnou půdu!
Hehehe!!! Hehehe!

Beze slova mi do rukou předá předchozí "lup" a jde se ochomejtat okolo jiného stanu.

"A proč jsme vlastně neřekli našim ať nám něco..." zamumlám za jeho vzdalujícími se zády, zatímco jde ještě někde uzmout kalhoty. Protože přece, někde tady jaksi máme stan a polovinu naší party - a ta polovina určitě má náhradní hadry. A někdo ten stan určitě hlídá, zatímco ostatní pijou - no, tipuji že to hodili na Alessia.

To už... Je asi jedno hádám? A ještě mě neslyšel, ale volat nahlas to tu nebudu.

Lul, založený nadpisek

Zamračím se na Alessandru.

Protože to co říkáš, není ani trošku vtipné ty!

A pak jdu prostě k tomu dalšímu stanu na vykrádačku.

Haha Bastiano tu bude běhat jak handlerka ve finálovým kruhu!

Posuzuje a zakazuje!
Teda, samozřejmě že uznávám, že má plné právo to posoudit a zakázat, když je můj manžel a co si budeme - ani šlapky nenosí šaty nad kotníky, natož nad kolena - ale stejně se neubráním smíchu, když ho takhle vidím překotně a horlivě vysvětlovat, proč je to špatný nápad a jak ho celá jeho podstata úplně sere!

Je to vlastně vtipné, Kassandra nosila taky krátkou sukni a v její době se nad tím nikdo nepozastavoval. I proto, že ji nosili, no, tak nějak všichni. I muži! Doslova i muži nosili necudný sukně!

Ale v naší době je to problém. Přitom co prostě, tak by člověk občas viděl kus něčí prdele. To toho.

"Ty máš nápady."

Přestanu se smát a donutím se zvážnět. Tedy jen, aby to vyznělo. Pak dramaticky rozpřáhnu rukama.

"Alessandro, mám takový plán! Překvapíme Marca a ty mi budeš hrát štětku!" pronesu nejlepší napodobeninou zvučného hlasu ochotníka, jaký dovedu. Pak popojdu o dva kroky a postavím se jakoby čelem k místu, kde jsem doteď stála, abych tou změnou pozice naznačila "a taky ty:"

"Alessandro!" znovu dramatické gesto, tentokrát doplněné i sevřenými prsty poitalsku. "Takhle nemůžeš chodit! Co by si pomysleli lidi, kdyby uviděli tvoje krajkové spodky!"

Ano, část. Asi i dostatečnou.

Je to všechno sice větší než potřebujeme, ale tak je to alespoň něco... A zadrž ženo!

"To nééé," vyhrknu na Alessandru. "To nejde, abys chodila takhle necudně. To posuzuji a zakazuji. Ty si vezmeš i kalhoty a já si zatím vystačím jenom s košilí. Není to tu jediní stan. Prostě se půjdu, já sám, nakouknout do dalšího stanu a určitě v něm najdu nějaké další kalhoty. To nejde, abys tu pobíhala polonahá. To raději, kdybych náhradní kalhoty nenašel, tak půjdu já. U mě to nebude tak šokující. Pfff. Ty máš nápady."

Hrozný je má. Ty nápady.

Well, tak část máme

Jen přikývnu, když mě umlčí a prostě čapím ve stanu, připravená v nejhorším zasáhnout. Ale na to nakonec nedojde. Bastiano něco rabuje z truhlice, není úplně s podivem, že to vypadá, jako oblečení.

Protože je mi to trošku trapné, takhle si krást od vojáků, kteří jsou daleko od domova a odkázáni na žold, položím na truhlici několik mincí, jako náhradu za zcizené svršky. Ráda bych řekla, že to oblečení nutně potřebujeme, víc než oni - ale buďme k sobě upřímní, chceme ho, aby nám ještě dneska neskončila sranda a my nemuseli domů. Takže je to, no, důležité jen svým způsobem.

Pak se rychle vyplížím za Bastianem ven.

"Tak co tam měli?" vetřu se k němu, abych si lup prohlídla.

Vypadá to na dvě košile a kalhoty. No, to není špatné, i když nám to od pohledu úplně nebude. Ale aspoň to nepáchne po hovnách. To je vždycky velká výhoda, kterou u oblečení ocením.

"Když si vezmu tu větší a přepásám ji páskem, možná to projde i jako hodně necudné šaty," nadhodím.
"Asi tak pocuď," ukážu na stehno, dost vysoko na stehno.

Pls, řekni to Loredanovi a bude z něj Sadge!

Kamarád spícího žoldáka nepřišel a tak jste se mohli hezky zase vyplížit ven, aniž by si vás ten, který přítomen byl, vůbec ve svém spánku všiml. A tak se sejdete kousek od stanu, bohatší o dvě košile, které jsou trošku větší, než byste potřebovali a to jak v ramenou, tak délkou a kalhotami, které taktéž nejsou pro drobnou postavu. Ale všechny tři uzmuté věci jsou, alespoň v rámci možností, čisté.

Umět hodit pětku a šestku je víc, než placení daní!

Ano, někdo tady je. Není třeba to říkat nahlas, když to taky vidím. Nebo spíš slyším. Je jedno. Alessandro, pšššt. A naznačím alespoň rukou před pusou, že má mlčet.

Ženský prostě tu kušnu nezavřou, pokud jim to někdo nezavře.

Vezmu obě dvě košile a kalhoty.

Nejsme zloději, abysme brali více. Snad Alessandru nenapadne, že by potřebovala to válečné kladivo. Protože prostě máme doma warhammerů více než dost. Ale vzhledem k tomu, že tu je prazdná postel, tak to může kdykoliv přijít další chlapík. Čas hned zmizet, než se něco pokazí.

A vylezu, odkud jsem přišel.