Andor.cz - Dračí doupě online

Coto

"Jednak víme oba moc dobře, že nás žádná stopa do žádný bitvy nepovede,"
"Ne, když si ji nevyrobíš," řeknu a mrknu na Alessandru.

Sesednu z koně a dám otěže Alessandře.

"Tak já nám jdu tedy najít ten hostinec. Zatím se hezky bavte," a mávnu rukou ke stanům na náměstí, "si tu zatím můžete udělat nějaké nové kamarády!"

Teda, pokud je to možné. Najít hostinec i si udělat kamarády.

Co?

"Jednak víme oba moc dobře, že nás žádná stopa do žádný bitvy nepovede,"
Protože co by tak asi Cal dělal, šel by se nechat s pojebanou nohou prostě naverbovat, protože zrovna usoudil že nemá nic lepšího na práci? To by možná vysvětlilo, proč se nikomu ani neozval - protože je mrtvej!

Poprvé mě napadne, že by vlastně mohl bejt vlastně taky mrtvej, doprdele. Trošku znervózním.

"A druhak jsi říkal, že i jako žoldáci asi mužem spát v hostinci, tak co je za problém? Teda jakože krom toho, že nejspíše žádnej hostinec nebude, žejo. Já bych byla ráda, kdyby byl, ale upřímně řečeno, nejspíš stejně nikdo nechcete, ať se na to jdu vyptávat osobně, takže to jde mimo mě. A já se netvářím otráveně, protože chci dělat žoldáka," Já se tvářím otráveně, protože chci zabíjet lidi! "já jsem vlastně kol a kolem úplně napiču žoldák. Nikoho neposlouchám, jsem sprostá, vzdorovitá a moje plány bejvaj lepší než těch ostatních a pak jim to dávám zpravidla sežrat. Ale i když jsem nahovno žoldák, pořád jsem dobrej assassin. Kurva dobrej assassin a věřím, že bychom mohli Francouze pocuchat po svým a možná ještě před pondělkem. Akorát že jsem tu jediná, tak prostě běžte sehnat ten hostinec, vychrápeme se a zmizíme z toho svátečního mumraje kamsi doprdele co nejdřív. Snad ve Florencii nebude stejný peklo."

Takže leda tak do prdele, no. Co už.

"Tak samozřejmě, že tvoje bolavá prdel má přednost před bolavými zády koně, kterej ti ji celej den bez keců vezl, to dá rozum," uprsknu a dál si ho nevšímám.

"Ženo zlá, nemusíš být na všechno jedovatá jenom proto...jenom ty si myslíš, že jsi dobrá v obojím."
"Protože js-" To je jedno!
'nepřímé hlasování' rozhodlo jasně, i bez mého přičinění
Což ti samozřejmě vyhovuje, takhle se nemusíš tvářit, že seš vlastně taky posranej! Přitom ano, nejsme vojáci, jsme assassini, tak jakej problém může bejt si trochu nadjet, dostat se v noci do francouzskýho tábora a pobodat tam jejich velitele! Ale prostě zjevně je to OBROVSKEJ PROBLÉM!

A pak se zeptá, jestli teda hostinec, nebo jako dlažba. Což kurva, mezi náma - PROČ bysme tady spali na dlažbě a hráli si na vojáky, když pak nebudeme dělat ani to vojákování? Co je tohle za dotazy?
"Tak samozřejmě, že si zkusíme najít hostinec, co bys tady asi tak chtěl jako dělat, chytit v noci rýmu?"

Pff

"Neslezu," řekne Luca rozhodně, "dokud se nerozhodne, že spíme tady a nebo jdeme hledat hostinec. Mám totiž tušení, že jak z něj slezu, tak na něj případně už nějakou dobu znovu nevlezu a dost možná ani nikam nedojdu, jak mě bolí prdel."

"Hehe, tuhle hlášku asi používáš často co?" zkusí si přisadit Alessio.

"Prosimtě, ty prostě radši dneska už nemluv," zkazí však jeho radost Vittorio.

Diego, hehe

No, možná byste mohli najít trošku víc vášně pro svoji práci, vy dva! To není možný! Já jak ve vašem věku zjistila, že jedem válčit do Navarry, jak jsem se kurva těšila! A vy co tu předvádíte? Hanba, fakt!
Poprvé trošku zalituju, že sebou nemáme spíše velkého Alessia a Chiaru, ti by se do toho určitě hrnuli ÚPLNĚ JINAK!

"Seslez z toho koně, Luco, hodláš na kobyle i nocovat, nebo co?" zavrčím pro nedostatek jiných argumentů na jeho triko.

"No, já bych klidně jel..."
Zatímco ho Marco peskuje, nastavím Matteovi k borcovskému ťuknutí zaťatou pěst.
To je přístup!

Pak se otočím na Diega.
*No, spletli si nás s Němci, protože Alessio je tak trošku trouba a myslí si, že v pondělí pojedeme do války. Tak řešíme, jestli se nám jako teda chce a nebo se prostě vyspíme a seberem a pojedeme do řitě.* odpovím mu. *Což nemá nic společného s tím, že jsem si předtím vyměnila pár nepříjemných názorů s prodejcem padělků, který nabízel rozhodně pravé zuby Cesara Borgii. Kterýho jsme jaksi viděli před lety zhebnout a nikdo mu pak zuby nevybil. Nebo je neposbíral na tý zemi, kam zhučel.* rozhodím rukama.

Press X

"No, mě se teda do války moc nechce," řekne Luca a ošije se v sedle.

"A mě už vůbec ne," dodá Fiorella, "ještě navíc, když jsem ten nejhorší asasín a tak."

"No, já bych klidně jel..." dodá nadšeně Matteo.

"Ale tebe nikdo neplatí, abys měl nějaký názor," zklidní ho Marco. "Nikoho z nás. Takže i když s tím jet zabíjet Francouze nejspíš nemá problém nikdo z nás, tak určitě není na nás, abysme o tom jakkoliv rozhodovali. Ale teda můj osobní názor je, že se asi taky úplně nehodí do našeho původního plánu."

*A když už jsme sami, vysvětlí mi teda konečně někdo, cože se to vlastně tady děje?*

hmmm, decisions, decisions!

Ale vidím Alessandře na očích, že by se jí tento styl výletu jistě líbil. Což?"
"Haha, mi jak mi, můj drahý. Ale Fiorella by se konečně mohla na bojišti trochu ukázat v lepším světle. Od té doby, cos zabil ty piráty se stala suverénně nejhorším assassinem tohoto roku v celých Benátkách!"
To máš za tu semetriku! VY VOBA!!!
Dám si významně ruku v bok a bok trochu vystrčím. Zatímco se bavíme, uvázala jsem koně u úvazu pod kterým je naházené seno, zjevně pro koně zde již tábořících vojáků.

"Ale já o válce nerozhoduji," I když bych ji možná DOKÁZALA ROZHODNOUT!!! Hahaha.
"Takže záleží na tom, jestli víc chceme dřív najít Cala a nebo dělat svět lepším místem. Bez Francouzů, ideálně, žejo. Taky dost záleží na tom, co se tam u Urbina zrovna děje. Upřímně, jsou boje, které nám v rámci naší profese vyhovovat budou - a jsou takové, do kterých bych se úplně nesrala," pokrčím rameny.
Jo, taky se mám vlastně ráda. A nemůžu se už střemhlav vrhnout do každý sračky nehledě na to, jak malé šance jsou na úspěch, když jsem teď pár let už matka a tak.

W/E, oboje je sranda a můžeme to dělat!

"No, Alessio má ale pravdu. Jsme vevnitř, nikdo se nás na nic neptal, nic jsme neplatili, pěkně jsem se vyhnuli tomu obchodníku... jako z téhle strany to je vskutku úspěch. To všechno je dobře..." a pokrčím rameny.

Jako, v teorii se toho ještě může pár posrat, ale reálně to asi jako není takovej neúspěch, jak by jeden čekal. Vlastně to byla docela šikovná infiltrace!

"To spaní na dlažbě, už je trošku horší. Ale tak, furt můžeme myslím 'i v roli' jít spát do hostince. Tím se asi nic nezkazí, není asi pro Roverovi žoldáky zakázané, že chtějí spát v posteli. Protože i když se rozhodneme jet před pondělkem pryč, my furt si tu můžeme hrát na najaté žoldáky. To se s ničím nevylučuje... Což, jít ale doopravdy válčit s Francouzi by už ale náš plán trošku narušit mohlo. Přeci jenom, nevíme moc kam přesně nás to zavede. Byť logika věci říká, že stejně asi naším směrem. ALE nejsem si úplně jist, jestli po stopách Kala či by vůbec byl čas a prostor cokoliv zjišťovat. Ale vidím Alessandře na očích, že by se jí tento styl výletu jistě líbil. Což?"

No. A třeba by přišla o svoje romantické představy o boji, když by vydělal tu opravdovou válku.

"Ale je fakt, že kdyby se něco stalo, máme žolíka ve formě toho, že prostě mluvíme Italsky a můžeme dělat dementy, že netušíme o čem to mluví a že prostě nejsme Němci. V teorii náš největší problém teď ironicky může být ten obchodník, kterého Alessandra zase motivovalo k tomu nejlepšímu co ve svém nitru mohl najít. Ale moc teda nevím, jestli tu máme moc co dělat stejně. Víme, že Kal asi jel na Florencii stejně, a nemyslím si, že v tomhle šrumu co tu je, si ho stejně bude kdokoliv pamatovat či vědět, kam reálně jel."

Takže v teorii vyspat se a ujet nezní jako TAK špatný nápad.