Andor.cz - Dračí doupě online

Pff

"Neslezu," řekne Luca rozhodně, "dokud se nerozhodne, že spíme tady a nebo jdeme hledat hostinec. Mám totiž tušení, že jak z něj slezu, tak na něj případně už nějakou dobu znovu nevlezu a dost možná ani nikam nedojdu, jak mě bolí prdel."

"Hehe, tuhle hlášku asi používáš často co?" zkusí si přisadit Alessio.

"Prosimtě, ty prostě radši dneska už nemluv," zkazí však jeho radost Vittorio.

Diego, hehe

No, možná byste mohli najít trošku víc vášně pro svoji práci, vy dva! To není možný! Já jak ve vašem věku zjistila, že jedem válčit do Navarry, jak jsem se kurva těšila! A vy co tu předvádíte? Hanba, fakt!
Poprvé trošku zalituju, že sebou nemáme spíše velkého Alessia a Chiaru, ti by se do toho určitě hrnuli ÚPLNĚ JINAK!

"Seslez z toho koně, Luco, hodláš na kobyle i nocovat, nebo co?" zavrčím pro nedostatek jiných argumentů na jeho triko.

"No, já bych klidně jel..."
Zatímco ho Marco peskuje, nastavím Matteovi k borcovskému ťuknutí zaťatou pěst.
To je přístup!

Pak se otočím na Diega.
*No, spletli si nás s Němci, protože Alessio je tak trošku trouba a myslí si, že v pondělí pojedeme do války. Tak řešíme, jestli se nám jako teda chce a nebo se prostě vyspíme a seberem a pojedeme do řitě.* odpovím mu. *Což nemá nic společného s tím, že jsem si předtím vyměnila pár nepříjemných názorů s prodejcem padělků, který nabízel rozhodně pravé zuby Cesara Borgii. Kterýho jsme jaksi viděli před lety zhebnout a nikdo mu pak zuby nevybil. Nebo je neposbíral na tý zemi, kam zhučel.* rozhodím rukama.

Press X

"No, mě se teda do války moc nechce," řekne Luca a ošije se v sedle.

"A mě už vůbec ne," dodá Fiorella, "ještě navíc, když jsem ten nejhorší asasín a tak."

"No, já bych klidně jel..." dodá nadšeně Matteo.

"Ale tebe nikdo neplatí, abys měl nějaký názor," zklidní ho Marco. "Nikoho z nás. Takže i když s tím jet zabíjet Francouze nejspíš nemá problém nikdo z nás, tak určitě není na nás, abysme o tom jakkoliv rozhodovali. Ale teda můj osobní názor je, že se asi taky úplně nehodí do našeho původního plánu."

*A když už jsme sami, vysvětlí mi teda konečně někdo, cože se to vlastně tady děje?*

hmmm, decisions, decisions!

Ale vidím Alessandře na očích, že by se jí tento styl výletu jistě líbil. Což?"
"Haha, mi jak mi, můj drahý. Ale Fiorella by se konečně mohla na bojišti trochu ukázat v lepším světle. Od té doby, cos zabil ty piráty se stala suverénně nejhorším assassinem tohoto roku v celých Benátkách!"
To máš za tu semetriku! VY VOBA!!!
Dám si významně ruku v bok a bok trochu vystrčím. Zatímco se bavíme, uvázala jsem koně u úvazu pod kterým je naházené seno, zjevně pro koně zde již tábořících vojáků.

"Ale já o válce nerozhoduji," I když bych ji možná DOKÁZALA ROZHODNOUT!!! Hahaha.
"Takže záleží na tom, jestli víc chceme dřív najít Cala a nebo dělat svět lepším místem. Bez Francouzů, ideálně, žejo. Taky dost záleží na tom, co se tam u Urbina zrovna děje. Upřímně, jsou boje, které nám v rámci naší profese vyhovovat budou - a jsou takové, do kterých bych se úplně nesrala," pokrčím rameny.
Jo, taky se mám vlastně ráda. A nemůžu se už střemhlav vrhnout do každý sračky nehledě na to, jak malé šance jsou na úspěch, když jsem teď pár let už matka a tak.

W/E, oboje je sranda a můžeme to dělat!

"No, Alessio má ale pravdu. Jsme vevnitř, nikdo se nás na nic neptal, nic jsme neplatili, pěkně jsem se vyhnuli tomu obchodníku... jako z téhle strany to je vskutku úspěch. To všechno je dobře..." a pokrčím rameny.

Jako, v teorii se toho ještě může pár posrat, ale reálně to asi jako není takovej neúspěch, jak by jeden čekal. Vlastně to byla docela šikovná infiltrace!

"To spaní na dlažbě, už je trošku horší. Ale tak, furt můžeme myslím 'i v roli' jít spát do hostince. Tím se asi nic nezkazí, není asi pro Roverovi žoldáky zakázané, že chtějí spát v posteli. Protože i když se rozhodneme jet před pondělkem pryč, my furt si tu můžeme hrát na najaté žoldáky. To se s ničím nevylučuje... Což, jít ale doopravdy válčit s Francouzi by už ale náš plán trošku narušit mohlo. Přeci jenom, nevíme moc kam přesně nás to zavede. Byť logika věci říká, že stejně asi naším směrem. ALE nejsem si úplně jist, jestli po stopách Kala či by vůbec byl čas a prostor cokoliv zjišťovat. Ale vidím Alessandře na očích, že by se jí tento styl výletu jistě líbil. Což?"

No. A třeba by přišla o svoje romantické představy o boji, když by vydělal tu opravdovou válku.

"Ale je fakt, že kdyby se něco stalo, máme žolíka ve formě toho, že prostě mluvíme Italsky a můžeme dělat dementy, že netušíme o čem to mluví a že prostě nejsme Němci. V teorii náš největší problém teď ironicky může být ten obchodník, kterého Alessandra zase motivovalo k tomu nejlepšímu co ve svém nitru mohl najít. Ale moc teda nevím, jestli tu máme moc co dělat stejně. Víme, že Kal asi jel na Florencii stejně, a nemyslím si, že v tomhle šrumu co tu je, si ho stejně bude kdokoliv pamatovat či vědět, kam reálně jel."

Takže v teorii vyspat se a ujet nezní jako TAK špatný nápad.

A popojedeme teda do té války, nebo nepopojedeme teda do té války?

Hmm, je vlastně asi jedno, tak pojďte buráci,"
No to víš, čuráku.

Alespoň už víme, proč je tu takový šrumec. A protáhneme se dovnitř bez proclení. Ne teda že bychom asi měli co proclívat, ale já nepotřebuju, aby se někdo blbě vyptával, proč jako u sebe nosím tolik zbraní. Nebo na mě nedej bože sahal. Pak bych mu ještě automaticky dala jednu do huby a sakra - tady bychom šli znovu a všichni by byli nasraný!

"Tady, vy přespat. Chápete mě? Vy tu stát. Hier. Ja? Po víkendu se přesunete do Urbina a pak hurá, na Francouze, joo,"
Fakt sladký, sledovat ho, jak se s náma snaží komunikovat. Nechce tu ještě chvilku pobýt a bavit mě zatímco budu - HEJ POČKAT! TADY JÁ CHRÁPAT NEBUDU!!!
Společně s touto myšlenkou vrhnu na Alessia pěkně popuzenej pohled.

Ten začne vysvětlovat, jak to bylo.
"Kurva, nic se nestalo? Jedeme do války, ty dřevěnej kokote!"
Protočím očima. "Hůř, máme spát tady, normálně venku na dlažbě, jak nějaká lůza, vole!"

Já se těšila na hostinec! My navíc nemáme ani stan! Nejsme no, ehm, klasičtí vojáci, žejo! Jsme tu na pátrání, na misi.
Podívám se na Bastiana a povytáhnu vyčítavě jedno obočí.
Měli jsme jet jen my dva, sami! Jako assassini, nalehko. Bez tadytoho humbuku!

"No, takže jaký máme možnosti. Seženeme si stan a budeme tady prostě existovat a v pondělí pojedeme do války, jak nám tady kolega krásně zařídil,"
Kurva, proč jsem si myslela, že nás jakože della Rovere chce, já nevím, na nějakou epickou a romantickou výpravu, nebo tak, tyvole, Alessandro a to ani nečteš, abys měla v hlavě tak nachcáno z hrdinskejch příběhů!
"A nebo se prostě seberem a půjdem do piči a když se nás někdo bude ptát, tak o žádných německých vojácích nevíme ani hovno, navíc jsme přece Italové, umíme italsky, německy ne a tomu strážnýmu, co by tvrdil, že jo, že jsme přece němečtí žoldáci, tak asi prostě hrabe," pokrčím rameny.

Tak popojedeme. Doslova.

"No, je to tu teď trošku chaos, když příští víkend je svátek svatého Ubalda, ale to je vám asi jedno. Pokud vůbec vy barbaři slavíte svátky svatých. Ale to je jedno, vy stejně hádám rozumíte beztak tak polovině věcí, co říkám. Co? Hmm, je vlastně asi jedno, tak pojďte buráci," vyzve vás otráveně strážný a vede vás podél kolony k městské bráně.

U ní je pak jasně vidět, proč to všechno stojí. Strážní prohledávají každý vůz a katalogizují, co kupci přinášejí a vybírají za to poplatky. Není proto divu, že to tak trvá. Co kdyby někdo chtěl něco pronést bez placení...

"Tak co Giovanni, koho to vedeš?" zavolá na vás strážný u brány.
"Ale, další žoldáky pro pána, do války s Francouzi."
"Jó, těch není nikdy dost, že jo."
"Je to tak, jen tohle jsou další Němci. Tak si s nima moc nepokecáš."
"Alespoň z tebe netahaje prachy na karty, když se nedomluví."
"Ha, je fakt no!" odpoví pobaveně strážný, když vás provádí městkou bránou.

Za bránou se prostírá docela pěkné město. Čisté. Velké domy. Všude dlážba. Strážný vás vede do kopce, na kterém se ční relativně nově postavený konzulský palác. Radnice křížená pevností s velkou věží, jaké je zvykem stavět v každém bohatším Italském městě. Před palácem je velké dlážděné náměstí, které je z části už zaplněno stánky na nadcházející slavnost a s části provizorním vojenským táborem.

"Tady, vy přespat. Chápete mě? Vy tu stát. Hier. Ja? Po víkendu se přesunete do Urbina a pak hurá, na Francouze, joo," a naznačí rukou máchání mečem. "Tak se tu hezky utábořte a nic neposerte a tak. Díky."

Poté co odjede, se všechny oči podívají na Alessia.

"Já... já prostě zpanikařil. Já projel tou velkou kolonou. U brány tam všechny prohledávali a vybírali peníze. Mě si všimli, že nevypadám jako obchodník a ptali se, jestli jsme ti němečtí žoldáci, na který čekají. A mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než na to prostě kývnout. No... ale nic se nestalo a jsme ve městě!"

Třeba má taky rád klobásky!

"On něco pokazit, že mi jít na schloss platit geld pokuta? Já omlouvat, pokud ano."
Hej, tak snad říkali DÁME geld! Jakože oni nám daj, ne my jim! Žejo? Nebo to taky takhle funguje jenom v civilizaci? Bych se jako zeptala, ale zase vych všechny popudila beztak! Naše. Barbary. Všechny prostě. Jak to já dělám, když jsem prostě jenom normálně upřímná? Tsfp!

Zase nasednu na toho koně zpátky, když teda budeme předbíhat a ne otravně popojíždět v koloně žejo.
Kdyby tu někdo místo cetek radši víno prodával, tak trhne majlant. To si lahvinku sama koupim a spokojeně na sluníčku vyžahnu, pokud budu za slušňačku, naředím to vodou do čutorymale byla bych spíš za prase. Čistě z nudy, veselí a tak. Ale nikdo tady s takovým pokladem nechodí. Místo toho zuby tyvole nějakýho chudýho měšťana, kterej zdechl na nějakou choleru a k tomu mu fikli i uši a koule, protože to se dá zpeněžit taky, když JSTE ŽID teda.

"Vy jste ti Němečtí žoldáci, co najal vévoda della Rovere ne?"
Hehe, no tak určitě. A určitě nás to nebodne do zad, někdy asi tak za půl dne. Hehe. Drama. Já mám ráda drama. I Bastiano má zjevně rád drama, protože na to kýve, jako že jo. To bude taková prdel! Třeba až přijdou ti opravdoví, žejo.
Stáhnu si kapuci do obličeje, aby nebylo vidět, jak se chichňám.

Má to i svoje výhody. Nikdo mě tady nebude ponižovat smyšlenou historkou o tom, že jsem zlá hajtra! Jedeme, hned!

"... vydělat si ty peníze a slávu ve jménu pana della Rovere! Los, folgt mir!"
Se poseru! Snad della Rovere neumí Německy a něco po mně nebude chtít. Nebo po KOMKOLIV!

Hmmm, klobásky - Also, ahoj Frederico!

Proboha, co se to stalo. Jak, Alessio, JAK? Ale, zase z té lepší stránky. Vyhneme se tomu obchodníku, co urazila Alessandra. Předběhneme tu kolonu. A tak nějak to má dohromady docela dost pozitivních aspektů. A jsme šikovní, určitě se z toho nějak dostaneme dřív, než se něco pokazí!

"No ja, to být pravda. Vy nás tedy vést pane. My jet za vámi, vydělat si ty peníze a slávu ve jménu pana della Rovere! Los, folgt mir!" a mávnu na skupinu, že jedeme.

Byť by měli všechno chápat, protože se s ním přece bavím italsky a oni vlastně umí italsky. Já jsem taky idiot.

Hehe, svojí klobásu, hehe

Na strážném je vidět úleva, že s někým se alespoň domluví.

"Co? Ne. Vy jste ti Němečtí žoldáci, co najal vévoda della Rovere ne? Teda, já to tak pochopil, z toho co říkal kolega, ale já neumím německy. No, je to tak ne?" dodá a podívá se podezřívavě na Bastiana.