Andor.cz - Dračí doupě online

ANO

"Haha, velmi vtipné, haha. Samozřejmě to nehodlám jíst, ale využít to pro vědecké účely," odvětí kysele Pepe, nesjpíše otráven, že to Alessandru stále baví.

Obchodník se na Alessandru zle podívá.

"Jsem si mohl myslet, že jenom Benátčani budou takhle drzí. A taky kdo jinej by byl tak zbabělý, aby si hrál na vojáky daleko za frontou, místo toho, aby jako správný Ital bojoval proti Francouzům! Jako náš pán Francesco Maria I della Rovere, pochválen buď. Škoda, že vás tenkrát všechny nenahnal do moře, než si to papež rozmyslel. Fuj, Benátčani. Vám už nic neprodám, cholera ať vám sežere ánus. Nějací lapkové mě tu nebudu urážet, že prodávám padělky jako v Benátkách. Prej podvodníček, pff. A všichni ví, že na upíry platí oheň. Ten snad v bažinách taky máte ne? Pfuj, nic vám neprodám."

A razantně si udupne a chystá se pokračovat dále v davu.

Ale tak... Jste všichni idioti?

A hele ho, zmrda, jak se vzteká! Znám jednoho Žida, co se vzteká dost stejně! No že by byli příbuzní? Protáhnu se a seslezu z koně, stejně tady stojíme jak šulini a než se celá ta tlačenice tady před bránou nějak pohne, tak to ještě bude trvat dost dlouho na to, abych si protáhla bolavé nohy. Nechce se mi to přiznávat a neřeknu tp nikdy nahlas, abych neztratila tvář - ale jet celý den asi není tak naprosto v pohodě a bez starostí, jak bych si myslela. No, řekněme, že nejsem tak zvyklá, když si občas tak nějak na koni popojedu po Benátkách. Z ohlédnutí koní bych řekla, že nejlíp na tom je Lacrima, která by z podstaty plemene měla vydržet dálky - a Pepeho poník? Cože?

"No, já bych si vzal jedny a jedny uši,"
Heeee?
"Vy jste s námi snad nesvačil při zastávce, že máte hlad na trochu člověčiny? Vědět to, tak vám něco na zub občas donesu vždycky, když někoho sejmu. Prst, třeba."
Zachechtám se na Pepeho.
Je divnej.
JE DIVNEJ!

Lucu, toho ani nekomentuji. Tak kurva snad ví, jak dopadl Cezare, kdo ho zabil a že asi pak nešel mu páčit zuby aby je prodal židům! Tyvole, doprdele.

"A ten závoj jako nemáte? No u nás v Benátkách ale podvodníčci, jako vy, závoj panenky Marie mají!" ohradím se s protivným úšklebkem.
"Máte aspoň něco proti upírům?"
Jsem zlej člověk. Noaco.

Listen here you little shit!

Mladík se lehce zamračí. Zjevně mu nevadí odmítnutí, ale blbé otázky jo.

"Pff, co já vím o bohu? Vypadám jako kněz nebo co? Já jsem paní OBCHODNÍK, normální slušnej obchodník. A proto vám nabízím normální a slušný zboží. Teda, normální... normální samozřejmě není! Je velice abnormální a vzácné že jo! Kolik lidí asi tak prodává zuby po Borgiech, že jo... ale všechno je stoprocentní kvalita a pokud chcete, můj bratranec pracuje ve městě v bance a může vám vystavit klidně i certifikát pravosti, že to jsou všechno autentické artefakty! Za mírný poplatek, že jo, ale tak nikdo nedělá zadarmo. A protože jsem slušný a POCTIVÝ obchodník, tak prodávám jenom autentické věci. Kde bych asi podle vás vzal tady úlomky z kříže? A jako závoj panenky Marie po mě ještě nechcete? Pf."

"No, já bych si vzal jedny a jedny uši," přeruší obchodníkovo lamentování Pepe.

"V klidu doktore, hned se k vám dostanu. Teď obchoduju tady s vojáky."

"Ale, já patřím k nim."

"Heh?"

"No, on je náš doktor a tak, víte." řekne Luca a dodá, "Já bych si možná teda vzal ten zub."

"Já chtěl ten zub!" řekne Matteo.

"No, alespoň teda vaši společníci mají rozum," řekne uraženě obchodník a mimoděk si promne ruce.

Tyvole, shopping creed strikes again!
UBI shop došel za náma!

"Díky."
Vzhlídnu od koňských uší, zatímco lehce vysedám ze sedla pri každém klusovém kroku, abych koni odlehčila v zádech. Na tváři se mi postupně rozlije úsměv, když se na Bastiana podívám.
"Od toho tu sem," odpovím prostě a střelím pohledem za nás, kde už se nás pomalu jali doběhnout, protože pochopili, že "Klusem vpřed," není jako sranda, ale že se to fakt děje. A bude se to dít ještě minimálně hodinu, dokud jsou koně čerstvé a my taky. Tak ať se hezky všichni připraví. Teda pokud nás bude stíhat ten poník.

Obtisknu si rty do dlaně a pošlu svému muži vzdušný polibek.

*****

"Co to kurva je?"
Hm, tak asi nějakej poutní svátek, co by to tak bylo, kokote, vidíš, kolik se tu štosuje lidí. Nevypadají tak jako úplně, že by běželi otrhaní za hradby zachránit se před válkou.
Povzdechnu si, když vidím ty davy. A koloseum. Ježíši. Další měšťani, co si jako budou myslet, že když maj koloseum, tak jsou něco víc. Tak jako uvidíme, až zhodnotíme ODBORNĚ jejich latrýny. Žejo.

Bastiano zmíní, že tady Cala nenajdeme, v případě že se zde rozhodl usídlit. Jenže on se tady určitě neusídlil. Co by tady měsíc prostě dělal, aniž by dal někomu alespoň vědět. Pochybuju, že zdrhl ze Sedícího králíka, aby si řekl "Hej, tady maj pěkný koloseum, je to tu jak doma, nasrat na celý todle assassinování, však co nám kdy assassini vlastně dali?" Nemá smysl ho tu hledat. Ne prostě jeho xicht osobně. A v místech, kde se na něj budeme ptát, budou odpovídat furt stejní lidi, jako tam smrděli před tím měsícem. Takže celej ten mumraj tady je nepříjemný, zdržující, otravný a trošku hrozící nedostatkem slušných noclehů - ale na situaci jinak moc nemění.

"Tu se snad musí rozdávat něco zadarmo a nebo neví-"
Nadechuju se, že mu odpovím, že se tu asi zadarmo rozdává POŽEHNÁNÍ a že lidi jsou po tom dycky divý jak štamgasti po zasraný Petronelocouře, třikrát bych si při tom odplivla na zem - ale jak Bastiano, tak můj nevyřčený bonmot, jsou přerušeny!

"TALISMANY...!"
Hej pičo, sem s těma houbama! Pak bysme třeba někdy i čtyřikrát moh-cožezubycesareho?"
Zamrkám v němém úžasu.
Jakože kdože ho podle tady blbečka měl zabít? Zabil ho SAMOZŘEJMĚ pád z velký výšky a náš mistr, potažmo rozhodně ne ani my, v tom neměl prsty!

No bože a kdybysme chtěli prsten děvky Lucrezie, tak bysme si ho prostě před lety ukradli!

Turecké uši jsou obchodní komodita? Měla jsem si nařezat!

Aha? Narežu si aspoň z Francouzů! Vidím tady velký nevyužitý obchodní potenciál! Kurva drát.

Jsem v šoku víc a víc. Co to kurva má bejt? Úlomky meče? Jakože cože? Naprosto mě fascinuje schopnost tohoto mladíka zkusit zpeněžit fakt všechno! Nechce si ještě posbírat třeba hovno mýho koně? No jakože by měl trochu hnoje z jednorožce, nebo tak!

"A když si tím pohnojíte své saláty, vzácný pane s fialovým baretem a velkým pérem - na baretu - tak vám vyroste, jak nikdy! Myslím samozřejmě ten salát!"
Začnu se v duchu ujebávat nad vlastním humorem. Jsem nejlepší.

"Dovolte mi vám dát dar! Zkuste si tento zlatý náhrdelník! Je pro váš krk jako dělaný, zkuste, na te!"
Můj kůň se po něm ožene, jako po každým když je zrovna protivnej. A po celým dni je protivnej dost. Stáhnu ho trošku zpátky.
"Eh, no, víte -"
Bych radši ty potentní houby, debílku!
"Asi bych ho někde ztratila, až si budu řezat vlastní, čerstvý uši z Francouzů. Teda... Jste si jistý, že Bůh nezavrhuje jedení lidských částí? Pač mi se to úplně nezdá. Možná proto neprodáváte žádné, no víte, opravdové relikvie? Kristův kříž a tak? Být váma tak se tak nemotám okolo toho zvířete, jestli nechcete, aby vás hryznul."

Odkud vlastně bere ty zuby a uši? A náhrdelník?

No, podomní, nebo spíše pocestní, prodejce určitě najímat nové nemusí

Než však chudák Bastiano stihne dokončit svoji myšlenku, je hrubě přerušen křičícím mladíkem, který prochází po cestě mezi povozy a pocestnými.

"TALISMANY PRO ŠTĚSTÍ! ŠPERKY PRO KRÁSU! ELIXÍRY PRO SÍLU! HOUBY PRO POTENCI! TALISMANY PRO ŠTĚS- OH, VOJÁČCI, POHLEDŤĚ!" řekne na první pohled veselejším hlasem, když vás vidí a začne ukazovat věci, které má tácu v ruce.

"Tohle je zub samotného Caesareho Borgii! Koupený od muže, který ho zabil! Údajně v něm je schovaná síla nebožtíka a kdo jej budeme mít u sebe v bitvě, bude neporazitelný!" a ukážu na stoličku, která nevypadá ničím výjimečně. "A toto je zlatý prsten Lucrezie Borgie! Nepřináší žádné magické účinky, ale krásně podtrhuje krásu nositelky." a významně mrkne na Fiorellu, "stejně tak tu mám vysušené turecké uši! Když je sníte, dostanete na celý den extrémní sílu a potenci! A stejně tak fungují vysušené francouzské uši! Ale navíc se vám omladí pleť! Nemluvě o tom, že po vás dámy budou více toužit. A taky mám třeba úlomky meče z eeeerm, odkuď jste ctění condotiéři?"

"Z Benátek," odpoví nadšeně Luca, který si už z koně prohlíží obchodníkům inventář.

"Ooooh, z Benátek?" Řekne nadšeně obchodník, "To je ale šťastná náhoda, protože tohle jsou úlomky z meče slavného Bartolomeo de Alavirána, vašeho slavného vojevůdce! V bitvě proti... eh, nepřátelům Benátek se mu roztříštil meč. Naštěstí, byl poblíž můj bratr, aby tyto úlomky posbíral a mohl mi ji přinést k prodeji, jako talismany pro takové velké válečníky, jako jste vy! Nosí totiž v boji neobyčejné štěstí! Mého bratra v bitvě přepadlo pět rytířů a všechny pobil a vyvázl bez zranění! A to ani není moc dobrý šermíř, jako jste jistě vy pánové! A dámy. To všechno díky tomu, že část životní a bojová energie pana kapitána Alavirána přešla do těchto úlomků z jeho meče!" pozorně si prohlédne vaši skupinku i vaši výbavu a dodá "Jeden dílek je za pouhých šest zlatých! A jaká to velikánská náhoda! Vás je osm a já mám na prodej přesně osm kousků!"

"Ale nás je devět. Jenom kolega se jel podívat k bráně, proč to tu stojí," opraví obchodníka Marco.

"No, devět, jak říkám. Devět kousků meče, pro devět bojovníků!"

"Říkal jste, že jich máte osm," z oponuje mu Luca.

"Neříkal, říkal jsem vždycky devět! A přece je to jedno co jsem říkal nebo neříkal, protože, oooooooo, madona, vy mít tak krásný krk. Dovolte mi vám dát dar! Zkuste si tento zlatý náhrdelník! Je pro váš krk jako dělaný, zkuste, na te!" a vytáhne z kapsy zlatý náhrdelník s přívěškem, kterým začne mávat Alessandře před hruškou koně. Možná by rád i výš, ale bohužel nedošáhne.

Hmm, divadlo, možná hledají nového herce!

Bolí mě zadek, bolí mě stehna, bolí mě záda, bolí mě hlava a ještě tu budeme zaseknutí před městem. Proč se to děje zrovna mě? řeknu si v duchu, zatímco poposednu v sedle.

"Nehledě na to co Alessio zjistí, mám takový blbý tušení, že i kdyby tu nakrásně byl, tak tu Cala nenajdeme a potom co vidím, si nemyslím, že si ho bude kdokoliv pamatovat. Protože tu je teď tolik ksichtů, že ten jeho se ztratí. Jako, moc nechápu co se děje. Tu se snad musí rozdávat něco zadarmo a nebo neví-"

Když počilujeme trošku dýl, bude párty!

Po náročném dni v sedle, jste nakonec všichni dojeli k městu. Jeho blízkost jste poznali jednak z toho, že jste narazili na pěknou dlážděnou cestu, která nejspíše ještě pamatuje i Římany a začali i potkávat lidi. Hodně lidí, povozů a obchodníků. A čím víc se město blížilo, tím víc se začala cesta ucpávat, až se vytvořila skoro stojící kolona.

"Co to kurva je?" zeptal překvapeně Alessio, když se více a více blížili k městu. Kromě vcelku impozantních městských hradeb, i přes které se tyčili věže kostelů a hlavně moderního a obrovského Konzulského paláce, bylo už i vidět rozpadající se původní antické koloseum. Z něho zbývala tak polovina, zbytek už pobral zub času a nejspíše i chtivé ruce obyvatel Gubbia, ale kolem něj se vytvořilo menší stanové městečko, kam mířila valná většina pocestných.

"No jeď to městské bráně zjisti, co se děje," pronese do Alessiovi dumavé nálady Marco, "když už si se tak hezky přihlásil."
"Ale já, eh, rozkaz no," řekne Alessio neochotně a sjede s cesty a začne cválat k bráně.

Přesně!

"Tak, slyšeli jste paní da Mezzo bídáci! Jedeme, cesta je ještě dlouhá!"

Tak, to byste měli! Alessandru na vás.

Popojedu s koněmdopředu a nakloním se k Alessandře.

"Díky."

tak a dost zmrdi!

Jo, to s tou stopou dává smysl, proč se Fiorella tak ujebává z toho, jak by to bylo vtipný? Vždyť to je pravda, že když si nasereš do stopy, je v ní nasraný! FIORELLO CO JE!? Zamračím se a pozoruju celou výměnu názorů.

Jako jo, Luca ho docela argumentačně posral, žejo, to by se dalo říct že je i docela vtipný. Hehe. Hehehe. Poposednu v sedle a lehce si upravím košili.
No ale tak počkat! Bastiana by nikdo takhle posírat neměl! Kdo je to naučil, spratky jedny?
Podívám se nejprve na Fiorellu, která se tak nějak podezřele chichňá a pak na Lucu, který pozoruje Bastiana se sebeuspokojeným výrazem.

"No a dost vy dva zmrdi!" vložím se do toho sebejistě a začnu sbírat otěže. Prsty je rychle probírám, aby Astorio zvedl hlavu. "Odkud berete tuty manýry? Tak snad i když už nejste učni, tak se budeme nějak chovat, s úctou chovat! K nám!" zvednu levačku v Italském gestu se spojenými prsty.
"Myslíte si, že my jsme Eziovi takhle snad někdy odmlouvali? No to teda ne, neodmlouvali! Nechali jsme ho vyblábolit a pak jsme si to vždycky udělali po sv-KURVA a dost, jedeme, lehkým poklusem dopředu a NESRAT!" Pobídnu koně a klušu sama vpřed, abych byla doslova a do písmene ZÁŘNÝM PŘÍKLADEM.

Han Solo střílel první!

ALE TO NE- ajo vlastně, já asi zastřelil toho prvního otrapu sám. Jujda. Už jsem na to zapomněl, že jsem taky jednoho zabil vlastnoručně. Ah. To jsem si trošku naběhl.

"Ale o to tady vůbec nejde Luco!" řeknu rázně a ukončím diskuzi.

"Má ještě někdo něco a nebo tedy vyrazíme?"