Andor.cz - Dračí doupě online

Ryba smrdí od hlavy

Zadívám se na Lucu a založím ruce v bok.

"Ooh, milý Luco, pouč mě. Já někoho zabil? A, hmm, nech mě se zamyslet... Nebyl jsi to spíš ty? Co?"

A nastavím mu své čisté dlaně.

"A furt si teda stojím za tím, že to byli špatní lidi a zbavit svět jejich přítomnosti byla dobrá volba. Takže se jejich odžitím netrap."

Fishy!

"Tyvole ale! Dyť ti lapkové jsou mrtví kvůli tobě!" odpoví Luca na argument o tom, že stopy vlastně reálně mizí a ukazuje na Bastiana obviňujícím prstem. "Tak jasně, že když si sám nasereš do stopy, bude v ní nasraný! To je jednoduchá a neprůstřelná logika, kterou jsem pochytil od tvojí ženy, mimochodem!"

Fiorella dusí navzdory vážnosti debaty a situace, smích v dlani. Prostě to doopravdy znělo, jak od Alessandry.

Ryba strikes again
And ruins all the fun

"No, problém trošku je," začne do toho Luca, prostě nejspíš, aby všem vůkol posral den - no a nebo protože má pocit, že někdo nemá na výletě pravdu - "Že ta stopa, po které jdeme, je Calogero." nechá slova chvíli doznít a vytáhne z brašny kousek usušeného chleba a podá ho ze sedla svojí kobyle. "Calogero," zopakuje klidně, kdyby to někdo nepochopil doteď. "Ne plátno. O plátnu víme hovno, kde zmizelo. Celou dobu jsme si mysleli, že ho má u sebe on, že. Jenže pokud to, co maestro zjistil, je pravda - tak nemá. Hovno tak víme, kde to plátno teď je. Ani kterým směrem jelo. Můžeme předpokládat, že ho on taky honí, aby odčinil svojí ostudu a prostě splnil misi - jeho mise je dovézt plátno do Říma."
"Ale jede na Florencii," odpoví mu Fiorella.
"Protože si myslí, že tam plátno je?"
"Hm, pravda, jak my víme, že to neodhadl špatně?"
"A když najdeme jeho, tak co? Maximálně se ho zeptáme, co se stalo. A on nám řekne, že ho přepadli a okradli, ale že zraněnej jel, kam myslel, že jedou oni. Jenže on taky strávil den nebo dva v té vesnici. A za tou vesnicí bylo další rozcestí. Prostě prakticky věděl asi hovno, kam s tím jeli," zakončí svou šňůru myšlenek.

Ehm

"Řím ale JE smradlavá díra!" bráním se tomu nařčení. Však tam i bydlí doslova hovnaři, kteří si akorát myslej, že bydlí ve velkoměstě a o to jsou vlastně horší!
Máme tady polorozpadlý ruiny kolosea z doby, kdy to tu ještě za něco stálo, no zeserte se z toho všichni!

"Nebo tam prostě dojedeme, necháme den koně odpočinout a pak to dáme na jeden zátah, jen s přestávkami na spaní a jídlo do Florencie. Na druhou stranu nechápu, že tak spěcháš. Je to měsíc, co se všechno stalo. Jdeme po stopě, kterou evidentně máme - to plátno už je nejspíš tam, kde mělo dojet, ať už je to kdekoliv. Takže prostě nedoženem ho "po cestě." Musíme najít, kde ho odvezli a pak si ho odtama prostě postaru sebrat, jako když nám bylo dvacet a kradli jsme z pokladnic... Eh vlastně cokoliv nám přišlo jako dobrej nápad. "

Pfff

"Tak ty říkáš díra i Římu a teď mě bude poučovat, že Gubbio není díra? Pfff Alessandro. Jenom... pfff."

Ale... Pokud budeme někde spát, to už vůbec nic nestihneme!

"No, a nebo můžeme půl dne koně hnát a pak jít druhou půlku dne pěšky, ne? Tím pádem si koně odpočnou a bude to lepší, než někde spát na dva dny. To se nikam nedostaneme. Ale tohle by mohlo fungovat, nemyslíš? Římský voják ušel za den přes 30 kilometrů, proč bysme my neměli ujít a ujet za den 50. No ne? A nebo to prostě přeháním?" a zadívám se na Alessandru.

"Přeháním to co?"

Moje genialita Hranic nezná

"Gubbia není zas taková díra, teda. Je. Asi jako Ancona to je díra, no," začnu trochu rozpačitě. Popravdě řečeno bych věřila, že se tam bude dát najít solidní nocleh. A docela bych věřila, že tam prodávají i koně. I když bůh ví, s koňmi je to kurva špatný, když je válka a tak. Však jaký zmrdi byli na trhu v Benátkách. A Benátky ŽÁDNÁ DÍRA NEJSOU.

"... jestli se chceme takhle hnát, když tak nějak víme, že ho nejspíše stejně ve Florencii nechytneme. Byť moc možností co dělat nemáme..."
No, popravdě, ve Florencii bychom ho po měsíci našli jenom kdyby se tam rozhodl zůstat. A pokud teda neni zrádce, jak Bastiano myslí, kdyby se rozhodl někde zůstat - tak by se snad ozval. Nebo není zrádce, ale zároveň dezertuje? Vždyť z řádu nemusí člověk dezertovat, stačí vlastně dost dobře říct, že už dál nechce sloužit, nejsme žádná sekta!

Nechám koně žrát trávu, zatím co mluvíme. Ať si trochu odpočine a dá si něco, co má rád. Poplácám ho po krku.

"No, kromě toho, že nemá smysl se hnát, bude nejspíše lepší, když v Gubbiu přespíme alespoň dvě noci. Pokud teda nechceš, ať nám schromnou koně. Ono pokud jsi to chtěl hnát rychle,"
Rozhlídnu se po ostatních a změřím si naši ekipu pohledem.
"Tak jsme měli jet jen my dva sami, v Anconě najít poštovní stanici, přesvědčit je, že jsme pošťáci a hnát to cvalem od stanice ke stanici, kde bychom vždycky vyměnili koně. A ne jet jako veselá kompanie devíti lidí a... A Pepeho."

Happy April fools day

"Díky, to bude tedy vše Gasparo," řeknu mladíkovi a zamávám mu na cestu.

My jsme opravdu potkali někoho, kdo nebyl jenom ztráta času. Já normálně žasnu.

Počkám, až stájník odjede a promluvím k naší skupince.

"Tak, máme další stopu. Nějaká díra jménem Gubbia a následně Florencie. A pak asi teda už všichni tušíme, že není nereálné, že bude ten Milán. Což dobrá zpráva je, že tam dost možná opravdu plátno získá Claudio, kterého jsem tam tak prozřetelně poslal. Blbá zpráva je, že když pojdeme od rána do večera, tak stejně nám to bude trvat do Florencie čtyři dny. Což je docela na prd. A přiznám se, že moje stehna se na to moc netěší. Ale tak Římský legionář to skoro zvládl ujít pěšky a to u toho postavil a rozebral tábor a v případě nutnosti i bojoval. Takže to JDE zvládnout. Spíše je otázka, jestli se chceme takhle hnát, když tak nějak víme, že ho nejspíše stejně ve Florencii nechytneme. Byť moc možností co dělat nemáme..."

Teda, můžeme zkusit projet to k pobřeží, chytnout loď, plout do Janova a pak rychle do Milána... ale otázka je, jestli by to i tak bylo vlastně k něčemu.

"Inu, má někdo nějaký záchvěv geniality a nebo prostě tedy spěcháme na Florencii?"

Moje prdel by ocenila, kdyby někdo ten záchvěv měl, ale bojím se, že se to nestane.

Tvl všechny legendární ryby jsem vylovila!

"Děkuju, pane." odpoví, když chytne třetí minci. V jeho očích už se vyloženě zračí klukovský štěstí.

"No, hnědý, " zamýšlí se na chvíli Gasparo a trochu se zamračí. "A měl bílé ponožky. Nevím jestli na všech čtyřech, tak moc si to už nepamatuju. Tmavá hříva." evidentně ještě chvíli přemýšlí, jestli nevyloví z hlavy něco dalšího, nějaký extrémně nápadný poznávací znak - ale bohužel ne. Takže zavrtí hlavou a pokrčí rameny. "To je všechno, co si pamatuju. Možná... Měl hnědomodrou tkanou čabraku. Ale nemyslím si, že toho koně najdete podle čabraky. Neměl ani výžeh, jako ti vaši. Myslím. Ale dobře děláte každý kůň by měl mít výžeh. Pak se o dost hůř kradou. Já mít takového koně jako vy, pane..." zasní se kluk od koní. Evidentně má rád svoji práci ošetřovatele v hostinci.

Tak já vím o čem mluvím, já hodně to hrál a ne jen jako rybačku!

"Dobrá práce Gasparo, opravdu dobrá," řeknu a hodím mu třetí minci za jeho přínos.

Doopravdy, dobrá. Upřímně jsem čekal, že to bude spíše taková ztráta času s ním a on nám doopravdy ukázal cestu. Jsme upřímně překvapen.

"Tak šťastnou cestu zpět do hostince. Ještě poslední otázka, pokud nechceš něco dodat, co by se nám mohlo hodit. Ale hádám, že už není jinak co. Jakou barvu měl ten ukradený kůň? Abych se na něj mohl případně v Gubbiu zeptat."

A detaily jsou při vyšetřování důležité!