Andor.cz - Dračí doupě online

Tak já vím o čem mluvím, já hodně to hrál a ne jen jako rybačku!

"Dobrá práce Gasparo, opravdu dobrá," řeknu a hodím mu třetí minci za jeho přínos.

Doopravdy, dobrá. Upřímně jsem čekal, že to bude spíše taková ztráta času s ním a on nám doopravdy ukázal cestu. Jsme upřímně překvapen.

"Tak šťastnou cestu zpět do hostince. Ještě poslední otázka, pokud nechceš něco dodat, co by se nám mohlo hodit. Ale hádám, že už není jinak co. Jakou barvu měl ten ukradený kůň? Abych se na něj mohl případně v Gubbiu zeptat."

A detaily jsou při vyšetřování důležité!

oh... No i tak se dá.

Gasparo se uculí, když v jeho dlani přistane druhá mince. Bez odmlouvání jde sedlat koně. Ostatní si už svoje koně dávno chystají a přivazují na sedlo zavazadla i zbraně. Fiorella se na Alessia uculí, jestli by ji náhodou nechtěl pomoct se sedláním, ale ten ji, možná ani ne úplně kupodivu, po včerejšku pošle poměrně nevybíravě do prdele. Luca se chechtá. Matteo dusí smích do hřívy svojí kobyly.
Marco Alessia napomene, že by se měl k dámě chovat slušně i přes to, že mu včera posrala hlavu, protože nechápal, že její nezájem není jen jako, aby se dělala upejpavou.

******

Vyjedete z hospody po cestě a popravdě se musí nechat, že ten kluk Calogera pronásledoval vlastně i poměrně daleko. Minete odbočku na Řím, kde se hlavní cesta větví na dvě stejně velké a pak několik dalších menších odboček, které vedou do různých vesnic poblíž. No, jako ano - platili jste v podstatě za "jel po velké cestě na Florencii a neodbočil do žádné malé vesnice v okolí."
Kluk je ale evidentně hrdej, že vám to mohl ukázat. Nebo je rád, že si vydělal docela dobré peníze. Tak či onak, vesele stěbetá, co v okolí je a jede s vámi, než se po jednom rozcestí zastaví.
" No a tady jel rovně po té cestě, podle mě do Gubbia. Tam musel buď zůstat, nebo vyměnit koně, pokud někde dál spěchal. Akorát, že v Gubbiu není žádný koňský trh, tak těžko říct, jestli pak dalšího zase ukrad, nebo přespal, no. Tady jsem spadl, do té trávy. Byla kratší, než je teď, hehe, no, lepší než na kameny. My už to neřešili dál, no nebyl to náš kůň, i když domácí z toho byl pěkně rozčilenej. Nedělá dobře obcbodu, když vám v hospodě ukradou koně."

Jakože zakopl o kámen, spadl a umřel?

Jéžiš, se nám urazil. Takový mám nejradši!

"Uhmm," řeknu zatímco ho poslouchám a podám mu další stříbrňák.

"Ale tak nasedlej mi alespoň hezky koně, když už ze mě taháš prachy," řeknu smradovi, protože nejsem ani charita, ani oslíčku otřes se. Teda, občas jsem i oboje, ale teď ne!

Což se stejně bojím, že platím jenom za 'Nó pane, pak jel tadyma po cestě, co vede na Florencii a je z ní pár odboček no.'

Yo man, I ride like in Red dead!

"No dovolte?" ohradí se mladík.
"Ztratil za stodolou? Já ho na Střele dohnal!"
Mávne rukou k malé venkovní ohradě, kde se pase štíhlá kobyla, podobného tělesného rámce, jakou používají pošťáci.
"Akorát jsem na ni vyskočil bez sedla a no, když jsem ho dohnal, tak jsem moc pak nevěděl, co dělat. Nadběhnout ho nešlo, na to prchal dost rychle, když jsem se pokusil jeho koně chytit za otěže, tak do mě vrazil rukou a shodil mě ze hřbetu. Pak ještě zavolal něco jako "promiň, kámo!" a jel pryč. No pičus. Kámo?"
Zavrtí mladík hlavou na důraz tomu, že je dost nepravděpodobné, že by se zlodějem koní kdy kamarádil.

Pak požmoulá stříbrný v ruce a prohlédne si Bastiana. Ten kluk už viděl hodně koní. A díky tomu ví, že jste dost za vodou, pokud tady máte tři Španěly jednoho Murgese a dalších pět vojenských koní s okolním původem.
"Možná bych vám mohl ukázat, kde jsem ho ztratil," pohodí si mincí v dlani. "Třeba, kdybyste přidal ještě jeden..." zkusí opatrně.

Excelent

Hehe, moje hra opět vyšla na jedničku!

"Víš ženo, nic není pravda a vše je dovoleno, víš!"

***

"Ano, Gasparo. To je přesně to, co chceme vědět. Takže, jednoduché. Honil jsi ho k nějakému rozscestí a nebo jsi ztratil stopu hnedka za hospododu a stačí nám jenom mávnout která to byla cesta?" 

A vytáhnu z kapsy stříbrnák, který lidem pomáhá s pamětí.

O dvacet minut později

Všichni se scházejí na snídani. Jdete jako jedni z posledních, většina lidí je už u stolu a krmí se před cestou. Luca na vás vysmátě mává od stolu. Pepe se sešourá dolů jako poslední. Na stole jsou, ano, vytoužené klobásy a k Alessandřině štěstí kromě uzenin i několik vajec, mléko a sýr. Všichni vypadají odpočatí a spokojení, evidentně spánek celou noc v posteli všem po delší době prospěl. Přiznejme si, na lodi to nebylo nic moc a v Anconě na odpočinek nebyl čas. Marco za něco tiše pojebává Vittoria, ale to je už holt mezi vaší kompanií a nemusí to nikoho zajímat.

*****

Ve stájích, zatímco si chystáte koně, přijde "místní kydač hnoje," vlastním jménem Gasparo. Jedná se o kluka okolo osmnácti. Střední postavy, ničím extra zajímavý. Zamává na vás a jde rovnou k vám, zatímco si chystáte sedla.

"Prý po mně chcete vědět, kudy odjel ten hajzl, který ukradl koně a zdrhnul," začne hned k věci.

Klobása is fren
Shrimps is bugs
Alessandra will be back with more disturbing facts soon

"Ah, nojo, někdy zapomínám, že už ti vlastně nechybí půlka xichtu, cizinče," ušklíbnu se vesele.

"Já ale nemyslel k jídlu," přestanu se zapínat a střelím pohledem k jeho ruce.
"No však já taky ne, " zvednu k němu zpátky pohled a zašklebím se.
To jsem já, Alessandra, blbý vtipy jsou hra pro dva!

Nechám košili polozapnutou, tak jak je a mimochodem ho položím na záda na postel.
"Ale jenom chvilku!" uculím se.
Proto jsi mě budil!
"A doufej, že nám tady zas někdo nevleze, protože se nikdo opětně neobtěžuje zamknout!"

Frens dont do dis to frens

"Já nejsem zrůda!" řekne Alessandře a schovám si půl obličeje jednou rukou, aby mě poznala. "To jsem já, Bastiano!"

Já, Bastiáno, veliký vtipálek!

Vstanu z postele a i přes rozvernou náladu, se na Alessandru zadívám vážným pohledem.

"Já ale nemyslel k jídlu," a chytnu jí ruce, zapínající košili.

"Jistě i tak máme určitě chvilku, než začnou vylejzat z postelí."

GM FREN

Bože, už jsou tady! doširoka otevřu oči a vystřelím na posteli do sedu. Než se rozhlídnu a uvědomím si, kde jsem a hlavně kdy. "Eh, dobré ráno, ty lidmi třesoucí zrůdo," odtuším a začnu si sedat na paty. No, je tu možná v jednom rohu po včerejšku trochu vytopeno.
Hehe he.

Zatímco nadšeně mluví o tom, jaké nás dnes, zítra a určitě ještě pár dní po tom čeká velké dobrodružství, rozčesávám si a svazuju vlasy do copu.

"To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."
No, to si skoro říká o ze sedla pěkně odřenou prdel. Mohli bychom se vsadit, kdo bude mít opruzelej zadek jako první! Sakra, dlouhé cestování takhle není žádný med. A to já jezdím na koni často a ráda.

"Máš chuť na ranní klobásu?"
"Snad to teď v kontextu nevyzní úplně blbě," začnu se mezitím oblíkat. "Ale já nejsem takový milovník doslova každý klobásy, co kde vidím, jako někdo jinej, kdo je tu teď se mnou v místnosti," pak se na něj s úšklebkem otočím zatímco si zapínám knoflíčky na košili. "Ale zeptej se na to třeba Lucy, určitě dostaneš uspokojivou odpověď. Ohledně klobás a tak."
Fiorelly se neptej, ta o klobasách nic neví. Hehehe.

GM FREN

"Ranní ptáče, dál doskáče!" řeknu Alessandře a začnu ji budit mírným třesením rameny. "Musíme vstávat a jít ostatním příkladem, víš jak. A navíc, máme toho dneska hodně před sebou. Další cestu. Další snídani. A kdo ví, možná další nové tváře. Od oka je to do Florencie tak 200 kilometrů. To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."

Teda, kromě toho, se na to vybodnout, což není úplně řešení. A škoda, že tam nejde ani doplout na lodi. Ale na to má bohužel Florencie moc blbou polohu. Ani si prostě odsud nemůže nijak najet do toho Milána.

Nahodím svůj vtipný ranní přízvuk.

"Máš chuť na ranní klobásu?"