Andor.cz - Dračí doupě online

Hmm, divadlo, možná hledají nového herce!

Bolí mě zadek, bolí mě stehna, bolí mě záda, bolí mě hlava a ještě tu budeme zaseknutí před městem. Proč se to děje zrovna mě? řeknu si v duchu, zatímco poposednu v sedle.

"Nehledě na to co Alessio zjistí, mám takový blbý tušení, že i kdyby tu nakrásně byl, tak tu Cala nenajdeme a potom co vidím, si nemyslím, že si ho bude kdokoliv pamatovat. Protože tu je teď tolik ksichtů, že ten jeho se ztratí. Jako, moc nechápu co se děje. Tu se snad musí rozdávat něco zadarmo a nebo neví-"

Když počilujeme trošku dýl, bude párty!

Po náročném dni v sedle, jste nakonec všichni dojeli k městu. Jeho blízkost jste poznali jednak z toho, že jste narazili na pěknou dlážděnou cestu, která nejspíše ještě pamatuje i Římany a začali i potkávat lidi. Hodně lidí, povozů a obchodníků. A čím víc se město blížilo, tím víc se začala cesta ucpávat, až se vytvořila skoro stojící kolona.

"Co to kurva je?" zeptal překvapeně Alessio, když se více a více blížili k městu. Kromě vcelku impozantních městských hradeb, i přes které se tyčili věže kostelů a hlavně moderního a obrovského Konzulského paláce, bylo už i vidět rozpadající se původní antické koloseum. Z něho zbývala tak polovina, zbytek už pobral zub času a nejspíše i chtivé ruce obyvatel Gubbia, ale kolem něj se vytvořilo menší stanové městečko, kam mířila valná většina pocestných.

"No jeď to městské bráně zjisti, co se děje," pronese do Alessiovi dumavé nálady Marco, "když už si se tak hezky přihlásil."
"Ale já, eh, rozkaz no," řekne Alessio neochotně a sjede s cesty a začne cválat k bráně.

Přesně!

"Tak, slyšeli jste paní da Mezzo bídáci! Jedeme, cesta je ještě dlouhá!"

Tak, to byste měli! Alessandru na vás.

Popojedu s koněmdopředu a nakloním se k Alessandře.

"Díky."

tak a dost zmrdi!

Jo, to s tou stopou dává smysl, proč se Fiorella tak ujebává z toho, jak by to bylo vtipný? Vždyť to je pravda, že když si nasereš do stopy, je v ní nasraný! FIORELLO CO JE!? Zamračím se a pozoruju celou výměnu názorů.

Jako jo, Luca ho docela argumentačně posral, žejo, to by se dalo říct že je i docela vtipný. Hehe. Hehehe. Poposednu v sedle a lehce si upravím košili.
No ale tak počkat! Bastiana by nikdo takhle posírat neměl! Kdo je to naučil, spratky jedny?
Podívám se nejprve na Fiorellu, která se tak nějak podezřele chichňá a pak na Lucu, který pozoruje Bastiana se sebeuspokojeným výrazem.

"No a dost vy dva zmrdi!" vložím se do toho sebejistě a začnu sbírat otěže. Prsty je rychle probírám, aby Astorio zvedl hlavu. "Odkud berete tuty manýry? Tak snad i když už nejste učni, tak se budeme nějak chovat, s úctou chovat! K nám!" zvednu levačku v Italském gestu se spojenými prsty.
"Myslíte si, že my jsme Eziovi takhle snad někdy odmlouvali? No to teda ne, neodmlouvali! Nechali jsme ho vyblábolit a pak jsme si to vždycky udělali po sv-KURVA a dost, jedeme, lehkým poklusem dopředu a NESRAT!" Pobídnu koně a klušu sama vpřed, abych byla doslova a do písmene ZÁŘNÝM PŘÍKLADEM.

Han Solo střílel první!

ALE TO NE- ajo vlastně, já asi zastřelil toho prvního otrapu sám. Jujda. Už jsem na to zapomněl, že jsem taky jednoho zabil vlastnoručně. Ah. To jsem si trošku naběhl.

"Ale o to tady vůbec nejde Luco!" řeknu rázně a ukončím diskuzi.

"Má ještě někdo něco a nebo tedy vyrazíme?"

Tak hlavně že ty smrdíš od prdele!

"No, docela si pamatuju, kdo vystřelil úplně jako první!" a znovu ten obviňující prst.
"A já se tím netrápím, vlastně jsem se ti včera šel omluvit a uznat svoji chybu, ale vy jste zas šoustali, jak husy v kádi! ALE O TO KURVA TADY NEJDE!" Zvedne ten obviňující prst k nebesům.

"Tak to byli zmrdi, který jsme odpráskli, to je fuk - ale nemůžeš je používat jako argument o tom, že mizej stopy, když jsi je zmizel ty! To prostě nedává smysl."

Ryba smrdí od hlavy

Zadívám se na Lucu a založím ruce v bok.

"Ooh, milý Luco, pouč mě. Já někoho zabil? A, hmm, nech mě se zamyslet... Nebyl jsi to spíš ty? Co?"

A nastavím mu své čisté dlaně.

"A furt si teda stojím za tím, že to byli špatní lidi a zbavit svět jejich přítomnosti byla dobrá volba. Takže se jejich odžitím netrap."

Fishy!

"Tyvole ale! Dyť ti lapkové jsou mrtví kvůli tobě!" odpoví Luca na argument o tom, že stopy vlastně reálně mizí a ukazuje na Bastiana obviňujícím prstem. "Tak jasně, že když si sám nasereš do stopy, bude v ní nasraný! To je jednoduchá a neprůstřelná logika, kterou jsem pochytil od tvojí ženy, mimochodem!"

Fiorella dusí navzdory vážnosti debaty a situace, smích v dlani. Prostě to doopravdy znělo, jak od Alessandry.

Ryba strikes again
And ruins all the fun

"No, problém trošku je," začne do toho Luca, prostě nejspíš, aby všem vůkol posral den - no a nebo protože má pocit, že někdo nemá na výletě pravdu - "Že ta stopa, po které jdeme, je Calogero." nechá slova chvíli doznít a vytáhne z brašny kousek usušeného chleba a podá ho ze sedla svojí kobyle. "Calogero," zopakuje klidně, kdyby to někdo nepochopil doteď. "Ne plátno. O plátnu víme hovno, kde zmizelo. Celou dobu jsme si mysleli, že ho má u sebe on, že. Jenže pokud to, co maestro zjistil, je pravda - tak nemá. Hovno tak víme, kde to plátno teď je. Ani kterým směrem jelo. Můžeme předpokládat, že ho on taky honí, aby odčinil svojí ostudu a prostě splnil misi - jeho mise je dovézt plátno do Říma."
"Ale jede na Florencii," odpoví mu Fiorella.
"Protože si myslí, že tam plátno je?"
"Hm, pravda, jak my víme, že to neodhadl špatně?"
"A když najdeme jeho, tak co? Maximálně se ho zeptáme, co se stalo. A on nám řekne, že ho přepadli a okradli, ale že zraněnej jel, kam myslel, že jedou oni. Jenže on taky strávil den nebo dva v té vesnici. A za tou vesnicí bylo další rozcestí. Prostě prakticky věděl asi hovno, kam s tím jeli," zakončí svou šňůru myšlenek.