Andor.cz - Dračí doupě online

Tak to posunem, protože jsme Assassini a ne nějací... Lovci čarodějnic. Elegiggle.

++++ Animus glitching. Missing data. +++++

A̶̡͆́͒́̒̽̂̍̆͠͠n̶̘͇͔͖̤͐͌́͛̌̀͒̓̈́̚͝͠͝ͅǐ̶͓̐m̶͙̺̙̹̬̺̩̩͙̂ͅú̴̢̡̫̗̰͕̻̳̜͙̮̖͑̑s̴̲̩̼͉̣͌͌̑̒̌̅͋͑͊̃ ̴̢̭̤̲̘̙̣̤̣̭̲̉̇̍̐̇̿͋͋̕̚̚G̸̛̒́̔͒̚͝͝ͅl̸͚̈́͋̀͛̀̿̃͜į̸̧̦̜͖̞̣̙̖̣̣͚͊͋͐͆̉̋̊̀̉̊̌ͅt̴̯̬̥͌c̵̢̯̖͈̀͋̐̈̈́̂̔̎̌̈́̒̓̄̕h̶̨̦̀͐͑̆̿͋̕̕̕
̸̨̢̧̛̪̫͙̜̼̫͈̑͑̋͒̃̈́̒͂̊͐̚̚͠P̶̡̧̛͍͙̖̺̖͓̯̰̦̪̊͂͆̕͜l̷̟̮̲̪͖̓̉̾̌̑̄̉̃͝ͅḙ̷̭̑̀͘͜ã̷̡̮̥͙͈̙̮̝̠̜̤͇̫̣̅̓̑s̴̡̧͇̯̟̠͓̳̼͇͗́̾͗̕ę̶̘̉̈́̆̾̉͝ ̸̡̛̳̤̲̘̬̯͆̉͛ş̸̡̛̳͈͚͓̗͔̻͉͍̒̒̆̿͒͛͒͒̀͛̕͠͠͠t̵̛̟̳̮͍͕̝͔͖͍͍̪̯̘͆̈̋͛̂̔̎̆͋̎̀̇̈͘͜a̸͕͉̫̗͊̽͐̄̈͒ñ̴̹̬͕͚̥̏̈̌̉̓͌̋̈́̎́͑͘͝ḋ̶̡̤̪̘̹̹̙̺̼̥͈̞̥̝͓͌̂͗̑̑̅̐̕͠͠ ̸̤̮̪̒̿͆̇̊b̶̧͍̰͙̟̦̣̯͍̗̱̓̑̽̄̓̀͐̇̈́͗͜ỳ̴̳̬̟̝̙̟͖̩̆̅̈́͋͑̍̔͘͘͝
̷̬͈̦͈̗͖̬̳͇͕͍̣̲̼̔͋̅̀̂̈́̀͐̂̀͒͘̚͘͜S̷̡̧̬̘͎͕̠̮̪̺̻̹̯̮̾̐̚t̵̨͙̮͑̽̍͊̄̓̇̇͝a̸͑͝͠ͅy̶̨͎͍̲̗̘̖̏̓́́͋̕͠͝͝ ̴̤̙̫̬̱̝̞͙͓͕͒̄̈́̈́̀̑̈́͋͜c̶̡̛͓͓͐̋̀̈́̆́̈́͊͘̕a̶̧̟̗̤̳͓̋l̴̦̲͕̮̪̎̒͜m̵̨̨͍̥̼̲͕̮͚̘̮̣͖̻̑̀̈͆͛̐̇͜͝
̵̧̛̫̬́̆̀̆͗Ẻ̷̢̡͇̜̟̰̝̻̜̘̳̻̬̗̹̏͊͌̓͆̋̊v̵̫̝̖͚́̒̉̈̀͗̊͛́̽͂̑̚͝͝e̶̪̪͓͂̋̓̅̈́̈́͛̑͌̿́͂̕͝r̶̡̡̡̢̨̗̩̻̻̰̜̺̜͈͈̈́̾̄͑̀̚y̵̛̪̓̈́̾̈́̓̋̐̑̽̄̑̉̕͝t̶̡͋̋͒̓͘̚ḫ̴̢̨̘̣̮͉̼̥̤̀̾̀͂͊̑̽̒̔̏͠ǐ̸̡͇̯̗̦͕͚̖̜̤͉̺̺̠̈͒͊͌̋̉͑͌̀̕ͅn̸̡͚͑̒̈́̾̇̀͐͐̕̚͝ģ̴̬̻͙̤̳̺͋̄͂́̈́ ̷̖̯̞̮̥͇͍̬̺̈́͆͐̈̂͑̈͒̓̈͊͘͠ì̷̮̤̯̦̳̍͂̅̀̋͂͒͐̓͘͜͝s̸̡̫͖͕̜̩̟̝̮̬̯̫͗͊̎ ̴̛̣̎͆̈́̐͊̂͑̀̐͘͘̚͝u̸͈̞͉̲̱͖̮͊̾̌̌̉͊̃̿͘̕n̵͖̦͇̝͕̽́̓́̏̇̔͘͝͠͠ḓ̴͍͙̮͎̗̖̘͙̈́́͆̓̓̄̂̆͘͝ę̶̟͕̠̝̼̹͕̯̞͍̝͗̽̇̀ṟ̸͖̟̦͔̣̩́͐͂̇̀̎͂̆̒ ̶̢͎̣͖̙͈͓̱͑͒̌̚͝ḉ̷̻͔͎̼̼͙̩̳̆̋͝ỏ̸̧̧̢̢̲͖̭̖̮̖̦͈͕͆̾́̉͒̾n̶̡̥̦̞̙͖̈̎̑̉̍̅͗̾͋͜͝t̷͍̮̘͙̘̥̽̈́̃͑̽͑̔̾̾͠r̷̨̘̤̯͚̊̄̈̿̆͐o̷̰̼͍̠̫̪̹͕͙̩͕̣͋̌̏̆̃́͊͝l̴̺̙̘̰̃̽̅͑̏͌͌̍̈̎̈́͗̽͝
̸̪̯̖̥͌͐͗̌̽͌̈̈̇̌̚̕͜M̶̛̖̼̰͉̗̙̥̃̓̔͐̀̈͑̄̂i̵͙̲̻̿̈́̇̊̎̄͐̏̏̃͗̕̕͠ṡ̸͇̻͎̈́́͒͌̀̚s̵̢̨̧̜͕͖̹̏͜i̴̪̘͍̿̉͐͆̏̑͒͠n̶͎̉́̇͒̚g̶̛̛̰̤͈͇͊̐́́̏͋̈͠ ̷̖̱̤̺̺̜̳́̆D̶̡̢̛̜͔͉̰̙̰̬͔̜̬̲͐̉́̋̎̋̒N̸̦͇̯͐̿͋̿̀̈́͝͝Á̸̧̢̧͇͇̫͕̣̤̮͚̘̯̍̉͘͝ ̸̩̫̫̽͗͌̀͛̓̔͊d̸̛̗̤̤͇͋̏̊̅͋̊̊́͑̎͋̓̈̅ȁ̸̢̼̲̹̳͇̙̮͕̲͚͖̇̂̃͜͠ţ̸̖̜̞̜̲͉̫̊̏̀̒͑͘͜͝a̸̭̤̞͎͎͈̹͉͔̎̏̎͛̊̌̾̀͆̈́̕͜͠͝͝

"Maestro? Jsem chtěl jenom říct že to, jak jsme dneska v lese - AAAAAA!"
"Aaaaaaa!"
"Kurva, co tu děláš?"
"Tak jak mám vědět že tady budete-BOŽE!"

C̴͎͔̘̭̹̗͎̱͋̾̀͐ò̵̹̜̮̲̩͈̫͍͎̩̘̫̖̻̺͑͌̑̊̀̏͗n̸̢̠̙̘̹̹̼̬̪̥̞̗̜͔̟̎ǹ̸̛̰̠͕͂̔̒̀͋͊͘͝e̵͓͔̻̳͎̰̖̦̫͐̾c̸̛̫̘͙̻͕̹̤̪̪̭̐͒̈́́́͊̕̚͠t̷͉͒̀̆̊͋̓̂͆͂̃͘i̵̺͉̞̥̺̘̯͙̙̟͔̯͊́̈́̽̎ô̴̢͙͕̦͈͓̻̰̬͍̝͓͎̄͆͋́̓̓͌̿͝͝n̴͕͉͋̍̆̔́́͝ ̵̨̧̛̫͍͓̙̜̰̹̩̜̻̻͆͌̆͌̈̚̕͝͝ư̶̡̢̮͕̟̹͚̺̣̮͔̘̫̎̓̆̌͝n̷̡̘̣̣͍̲͈̟̤̓̇͂̐̈́s̷̛̟̗̰̒̐̄̒̊̈́̓́͋̅̋̓̐̏t̸̢̎̇̌̆̾̍̃̏̉̍̌ą̷̡͈̣͈̟̤̲̬̈̄̎̓͐̓͗̽̋̋̔b̵̨̛̬̻̭̭̰̱̞̱̲̠̜͌̑̎̓̑̄̉̈́̕͝ͅͅl̴̢̛̩͍̤̉͋͒ȩ̵̺̺̭̣͎͖̳̩̈́̓͗̽̄͋͝

"A ven!"
"JEŽÍŠI, už jdu! To jsou ty kozy o kterých furt básníš? By je člověk z vyprávění čekal vět-"
"VY-PAD-NI-LU-CO!"

D̸̢̫̺͚͇͎̰͘ͅè̸̹̼̖̙̹̈́͛͒́̉̏͋̔́͘͝s̵̢͍̳̩̩̭̀̑̑͂̌̏̊͠ÿ̷̰̪́̓̃n̴̛͍̬͉͍͂̌̆͛̈́̿̐̓̃͝͝c̷̭̩̖͉̀͆̄͊̇̉̒̀h̸̬̜͔̠̫͍̠̱̮̞̓̓͛̂͊̃̀̊̎̕̚͜͜r̵̡̖̰̦̜̣̰̙̔̍͒̒̋̕ö̴̥̘̣́̔̏͌̕͝ͅn̶̨̻͍̣̘̤̞̰̭͙͋́̒̆͆̈̑̅͑̔̑́͜͜͝͝i̶̯̪̟̤͎̼̱̞̫̳͔̅́͐̑̓͛͋̀̅̚z̵̟͈̱̞̲̓͊̐̋̉̀̈̒̐̈̊̇̚͝͝a̴̛͙͖̖̤̾́̌̏̅̈́̅̿̀̓̐̈́̚ẗ̴̛̙̥̦̞̥́̉̽́̌͗̌̐̀̇̏͌i̵̯̞̬̗͈̰͒͂̓̏̑͂͛̃͌͜͝o̷͓̖͓̲͛ͅn̵̛̙̻͊͊̎͒ ̴͍̬̟̉͂̅̉͊͘͘ẗ̸͕͔́̒̂́̇̅̾͋͗͌̔̕h̴̨͎̘͕͕̙͚̜̭͓̖̘͕͓̄̓̎̇̈́̇͐͆́̈ȓ̴̡̩̣͚̼̜̪̖̲̭̭͛̽̈̇͝͝e̴̗͖̯̅̒̀̂̐̋͛̽̓̊̊͆̌ą̸̰͔̱̲̘̱͙͎͖̤̬̜̺̍̀̊t̶̢̜̙̲̳̩͖͍̻͚̑̋̑̂̐̄̄̿̋̉͌̕͠͠
++++ please, calm down,, user A ++++
++++ Heartbeat stabilizing. ++++
++++ Project Venice resuming ++++
.... 
.... 
.... 
.... 
.... 

... Memory defragmentation complete.
Please confirm to continue in Animus.

Mejdlo, no!

"Však Ancona ani žádné bratrstvo nemá," natáhnu ruku přes jeho rameno, aby viděl jak s ní mávám v gestu, které by se dalo přeložit jako "pfff, nuly!" Páč to jsou trapáci, žejo.
"Pak to tam nemaj mít prolezlý Templáři jak svrabem, no žejo."
Nechám ruku spadnout přes jeho rameno a položím mu dlaň na hrudník. Tak jasně že jsem byla někdy cizí. Když jsme byli děcka. A stejně tak mi trvalo, než jsem se skamarádila. Je to už mnohem lepší, od té doby, co, já nevím, mluvím s lidma a tak. No.

"I mýdlo mi daruješ!"
"To taky řekl nějaký slavný filozof? Nebo císař? Že míra přátelství se dá měřit s kostkách darovaných mýdel?"
Píči, znělo to dost vtipnějc, než jsem to řekla reálně nahlas. Trapný! No co už. Načase bejt dotěrně přítulná, abychom na to rychle zapomněli.

Better be right then left!

"Tak i ta samotná voda je fluidní, že jo!" řeknu Alessandře.

"Tak nikdy nevíš, jak to dopadne. Pamatuju si, že si se sama netvářila, že už je to dlouho a že marníme trošku čas, tím že tam jedem. A nebuď zlá na Janovany. Ty narozdíl od Ancony měli alespoň tu slušnost být na druhé straně a neobtěžovat nás v našem vlastním moři. To jsou alespoň slušní sousedi. Jinde."

Možná bysme teda měli i méně sousedů, kdybysme tolik neexpandovali, ale tak není náš problém, že lidi nechápou, že se s námi musí kamarádit!

"Heh, nikdy neříkej nikdy. Já neplánoval po cestě verbovat reálně nikoho. A jak jsme dopadli. Ale každý člověk, kterého poprvé potkáš je cizí. I tys byla kdysi cizí a kde jsme teď! I mýdlo mi daruješ!"

...Right?

"Haha, pak to má bejt fluidní, žejo," odpovím se zachechtáním na jeho vtípek o tom, že moc není na přípravu jedním, řekněme, běžícím vtipem. Je to správné pojmenování pro něco, co v naprosto špatných souvislostech pravidelně vytahujeme čtyři roky v kuse?
Fluidní. Hehe. Vtipný slovo.

Trošku Bastiana pošoupnu ve vaně dopředu, vlezu si mu za záda a začnu se mu nacvičenými pohyby prstů probírat ve vlasech.
Nechám ho mluvit. Je dobré, že z toho má dobrý pocit. Není nic horšího, než když je chmurnej. Nebo možná pár horších věcí existuje, ale to není předmětem myšlenek.

"Samozřejmě, že nám to jde. Cos čekal, že vyjedeme z Benátek a vrátíme se potupně zpátky, aniž bychom se vůbec stopy chytili? Ale prosímtě," zasměju se přezíravě zatímco rozcuchávám drobný žvanec vlasů a následně je začnu mezi prsty mydlit importní kostkou parfémovaného mýdla z Turecka. "To nech jinejm. Římanům."
Hehe. He.
"Nebo Janovu. Prý taky zakládají bratrstvo." odfrknu si. Posměšně. Aby ti kreténi taky dokázali nemít a nechtít něco, co MÁME MY.

"... Zatím je sbíráme jak Španělé syfilis."
Na malou chvilku znejistím a zastavím ruce.
"No, tohle..." načnu opatrně.
"Na mě je to možná až moc cizích lidí. Doufám, že žádní nepřibudou, no. Moc drastické změny. Změny obecně teda,.."

Umřít na Padmé není ostuda! (klidně bych umřel NA Padmé, huehe)

Chrm, ona nemyslela na to co já! To jí umím poznat na očích. Hmmm. Mohl jsem tušit, jak to koupání bude končit!

"Já před smočením na přípravu moc nejsem no," řeknu Alessandře. Hehehe.

"Co myslíš, jsem na dobré stopě? Já se přiznám, že mám zatím z našeho výletu dobrý pocit. Stopa je docela vychladlá, ale my ji i tak zvládáme sledovat a navíc jsme udělali svět lepším místem, když jsme pobili pár špatných lidí. Ať už to byli loupeživí vesničani či ty turečtí piráti. A kolika lidem jsme tím zlepšili život! A obecně udělali svět lepším místem. O tom nejspíš hádám je být v řádu. Dělat svět lepším místem a to se nám zatím daří. Nebo alespoň já bych řekl, že se nám to daří."

Člověk se má tak dobře, jak jsou dobré jeho myšlenky. Člověk se tedy musí umět pochválit, aby žil dobrý život. Jednoduchá moudrost od Marca Aurelia. Ten člověk věděl jak na to, jak žít dobrý život.

"Zajímalo by mě, kolik nakonec posbíráme do Casa Rosa nových tvářích. Zatím je sbíráme jak Španělé syfilis."

Zas moji zabili Templáři a tvoji, eh, já nevím, čaj na depresivní psychózu?

"Teď je to skoro jedno."
No, to je přesně, kde se ale pleteš. Není to jedno teď a ani nikdy jindy. Tyhle věci nejsou jedno a nejsou ani sranda. Ale dobře, nechme tomu volný průběh. Až se to stane znovu, tak se mě a mých dotěrných dotazů takhle snadno nesetřepeš, i když vím za ty roky, že se budeš snažit. Nebo to zlehčovat. Nebo od všeho takhle trošku. Pak si vymyslíš příliš mnoho práce abys to nemusel řešit a budeš doufat že mě to přejde. Jenže i ty mě znáš dlouho. Vlastně a to je panečku náhodička, mě znáš stejně dlouho, jako já tebe. K neuvěření. No, každopádně, takže taky víš že mě to jen tak nepřejde.

Zkusím rukou teplotu vody a usoudím, že je to dobrý, že na nás teplou vodou rozhodně nešetřili. Protože já prostě nesnáším, když je to vlažný. Kdybych chtěla studenou vodu, můžu se vykoupat v kanále. Nebo tady vlastně nemůžu, souš stojí pěkně za hovno, ale je zvyk si to myslet.

"Myslíš na to co já?"
Nakloním se k němu nad vanou taky.
Tak samozřejmě, že myslím na to, co ty! Na co bych asi tak mohla myslet? Heh! Vlezu za tebou a pak budeme mít sex ve vaně, neasi! Všude vyšploucháme hrozně vody a pak se tomu budeme smát a pak si budeme nadávat, až budeme uklízet ten bordel všude!

"Potřeboval bych umýt vlasy. A když už tě tu mám..."
OH.
Hm.
... Oh.

S úšklebkem se narovnám, otočím a jdu hledat ve svém zavazadle mýdlo, kartáč a lahvičku s olejem do vlasů.
"Měl sis je rozčesat, než sis je smáčel," vytknu mu, aby se neřeklo.

Vlezu za tebou, budu ti mýt a hýčkat tvoje dlouhé, překrásné vlasy A PAK budeme mít sex ve vaně! Všude vyšploucháme hrozně vody a pak se tomu budeme smát a pak si budeme nadávat, až budeme uklízet ten bordel všude!

Tvoje více! Ha.

No, už jsem si říkal, jestli s ní něco není, že se zamnou nesápe do vody! Ale je dobré vědět, že je svět ještě v pořádku.

"Pff, možná mám nějaké vize no. Kdo ví. Čas ukáže, jestli se to bude opakovat. Teď je to skoro jedno. Možná za to opravdu může to plátno. A možná ne. Už jsme viděli dost divných věcí. Svým způsobem je to jedno. A možná se mi to opravdu jenom zdálo. A reálně tam ve stínu proběhla prostě srna. Nikdy nevíš. A nebo to byla holt vize. Pokud jo, doufám že se další ukáže na příští křižovatce. Protože si nemyslím, že nás místní kydač hnoje někam nasměruje."

Což mu reálně nezazlívám. Ani on nejspíše není věštec. Pak by nekydal hnůj, ale vykládal karty bohatým měšťanům. Ale osud si člověk nevybere.

Přisunu se blíže k Alessandře.

"Myslíš na to co já?" řeknu jí svým milým hlasem.

"Potřeboval bych umýt vlasy. A když už tě tu mám..."

aj ta tvoje!

"Vím jistě, že nejsem Koperník ani dort,"
"Takhle to ale není myš-" zavrtím vyčítavě a odmítavě hlavou. On ví moc dobře, jak to je s tím dortem!

Pak pokračuje a já ho poslouchám, zatímco přemýšlím, jestli z toho škopku vyplavím vodu, pokud se tam sprostě přidám ke koupeli. A vůbec, co sprostě, jak sprostě! To je moje vana, protože jsem si o ní řekla na baru první! Takže jakýpak copak a jakýpak sprostě! AHA!

Začnu si rozpínat hromadu všech těch protivnejch knoflíčků a popruhů a šerp a všech těch věcí které jsou sice fajn a vypadají fajn, ale jakmile se člověk má dostat do nebo z nich, tak by se z toho leda tak posral. Už chápu, proč Bastiano vždycky měl takové o dost jednodušší, volné oblečení. Teda v době, kdy chodil v řádovým.

"Pokud hádám správně, vždycky to musí jednou být poprvé. Jedna vize je vždycky ta první a v tu dobu si i Sibylla, stejně jako ty, možná nepřipouštěla, že se to bude opakovat. Ale já o vizích vím hovno,"
Já to mám jinak. Já mám sny. Budoucnost mi neukazují a minulosti v ní nikdo nevěří.
"Myslíš, že je to tím plátnem?"

Trošku nervózně přešlápnu z nohy na nohu.
Jestli mu z toho začne nějak seriózně strašit ve věži, tak si to budu vyčítat. Ale prostě mi to tehdy přišlo, jako dobrý nápad, jak vyléčit jeho celoživotní mindrák ze spálené půlky obličeje. A jo, jasně že jsem věděla, že sahat na tadyty věci může mít vedlejší účinky! Však jsem, řekla bych hrdou, ale ve finále spíše ne zcela dobrovolnou dědičnou majitelkou Leonidova kopí. A vlastně...
Odhodím další kus oblečení na vršící se kupu na zemi.
... Vlastně si lidi asi i myslej, že mi z toho ve věži občas straší. Minimálně po dnešku, žejo!
Mimochodem se při té představě na Bastiana zamračím.

Máma je mrtvá, lol

"Vím jistě, že nejsem Koperník ani dort," řeknu a začnu si drbat ruce.

"A určitě nejsem žádný věštec ani prostě nemívám žádné vize. Ale zrovna dneska a jenom dneska, jsem holt toho zraněnýho Kala viděl, jít do té vesnice. Možná to byl přelud, možná to bylo nějaké vniknutí, možná to byla jenom srna ve stínu, ale viděl no. Ale nemyslím si, že mám teď nějaké věštecké schopnosti."

Ne, že bych sám věděl, co jsem viděl. Ale něco to asi bylo. A nakonec to i byla pravda, takže dobře pro nás. Ale Alessandra teď spustí o tom, že mám nějaké nadpřirozené vize a že i ona je má a brzo začnu vidět minotaury.

ON SE POTÁPÍ V MOJÍ VANĚ! MAMIIII

Upřímně nevíš? Sakra, nemáš ani třeba žádný tip? Musíš na to mít přece názor, když už mi špiníš moji vanu, hej!
Ale snad se to brzo dozvíme."
Nadechuju se, abych mu odpověděla, ale on se prostě nadechne a potopí pod vodu.

Zamračím se, odhodím po nemalém zápolení i druhou svoji botu a rychle, ale tiše se připlížím nad škopek, aby první, co uvidí, až otevře po vynoření oči, byl můj tázavý xicht a vykulenýma očima.

"No a vím, že byl zraněný, protože jsem to viděl. Prostě jsem ho tam viděl. Nic víc, nic míň no."
Jak jako že nic víc? Víc to už ani nejde. Viděl jsi ho? Máš vize, o kterých jsi mi neřekl? Proč mi neříkáš věci? Myslíš si, že nad tím mávnu rukou, jako že je to nějaká nemožná debilita, jako, ehm ehm by nad tím, kdyby se to stalo mi, mávnul někdo jinej? Hm? Hm?
Častuju ho doslova vyčítavým pohledem. A teď mi ani nikam neuteče.

"Musíš si vybrat, jestli teda nejsi věštec a nebo máš doslova vize a vnuknutí. Buď jedno, nebo druhý. Jako tehdy s tím Koperníkem a dortem." zúžím oči a zahledím se do těch jeho.