Andor.cz - Dračí doupě online

Ehm

"Řím ale JE smradlavá díra!" bráním se tomu nařčení. Však tam i bydlí doslova hovnaři, kteří si akorát myslej, že bydlí ve velkoměstě a o to jsou vlastně horší!
Máme tady polorozpadlý ruiny kolosea z doby, kdy to tu ještě za něco stálo, no zeserte se z toho všichni!

"Nebo tam prostě dojedeme, necháme den koně odpočinout a pak to dáme na jeden zátah, jen s přestávkami na spaní a jídlo do Florencie. Na druhou stranu nechápu, že tak spěcháš. Je to měsíc, co se všechno stalo. Jdeme po stopě, kterou evidentně máme - to plátno už je nejspíš tam, kde mělo dojet, ať už je to kdekoliv. Takže prostě nedoženem ho "po cestě." Musíme najít, kde ho odvezli a pak si ho odtama prostě postaru sebrat, jako když nám bylo dvacet a kradli jsme z pokladnic... Eh vlastně cokoliv nám přišlo jako dobrej nápad. "

Pfff

"Tak ty říkáš díra i Římu a teď mě bude poučovat, že Gubbio není díra? Pfff Alessandro. Jenom... pfff."

Ale... Pokud budeme někde spát, to už vůbec nic nestihneme!

"No, a nebo můžeme půl dne koně hnát a pak jít druhou půlku dne pěšky, ne? Tím pádem si koně odpočnou a bude to lepší, než někde spát na dva dny. To se nikam nedostaneme. Ale tohle by mohlo fungovat, nemyslíš? Římský voják ušel za den přes 30 kilometrů, proč bysme my neměli ujít a ujet za den 50. No ne? A nebo to prostě přeháním?" a zadívám se na Alessandru.

"Přeháním to co?"

Moje genialita Hranic nezná

"Gubbia není zas taková díra, teda. Je. Asi jako Ancona to je díra, no," začnu trochu rozpačitě. Popravdě řečeno bych věřila, že se tam bude dát najít solidní nocleh. A docela bych věřila, že tam prodávají i koně. I když bůh ví, s koňmi je to kurva špatný, když je válka a tak. Však jaký zmrdi byli na trhu v Benátkách. A Benátky ŽÁDNÁ DÍRA NEJSOU.

"... jestli se chceme takhle hnát, když tak nějak víme, že ho nejspíše stejně ve Florencii nechytneme. Byť moc možností co dělat nemáme..."
No, popravdě, ve Florencii bychom ho po měsíci našli jenom kdyby se tam rozhodl zůstat. A pokud teda neni zrádce, jak Bastiano myslí, kdyby se rozhodl někde zůstat - tak by se snad ozval. Nebo není zrádce, ale zároveň dezertuje? Vždyť z řádu nemusí člověk dezertovat, stačí vlastně dost dobře říct, že už dál nechce sloužit, nejsme žádná sekta!

Nechám koně žrát trávu, zatím co mluvíme. Ať si trochu odpočine a dá si něco, co má rád. Poplácám ho po krku.

"No, kromě toho, že nemá smysl se hnát, bude nejspíše lepší, když v Gubbiu přespíme alespoň dvě noci. Pokud teda nechceš, ať nám schromnou koně. Ono pokud jsi to chtěl hnát rychle,"
Rozhlídnu se po ostatních a změřím si naši ekipu pohledem.
"Tak jsme měli jet jen my dva sami, v Anconě najít poštovní stanici, přesvědčit je, že jsme pošťáci a hnát to cvalem od stanice ke stanici, kde bychom vždycky vyměnili koně. A ne jet jako veselá kompanie devíti lidí a... A Pepeho."

Happy April fools day

"Díky, to bude tedy vše Gasparo," řeknu mladíkovi a zamávám mu na cestu.

My jsme opravdu potkali někoho, kdo nebyl jenom ztráta času. Já normálně žasnu.

Počkám, až stájník odjede a promluvím k naší skupince.

"Tak, máme další stopu. Nějaká díra jménem Gubbia a následně Florencie. A pak asi teda už všichni tušíme, že není nereálné, že bude ten Milán. Což dobrá zpráva je, že tam dost možná opravdu plátno získá Claudio, kterého jsem tam tak prozřetelně poslal. Blbá zpráva je, že když pojdeme od rána do večera, tak stejně nám to bude trvat do Florencie čtyři dny. Což je docela na prd. A přiznám se, že moje stehna se na to moc netěší. Ale tak Římský legionář to skoro zvládl ujít pěšky a to u toho postavil a rozebral tábor a v případě nutnosti i bojoval. Takže to JDE zvládnout. Spíše je otázka, jestli se chceme takhle hnát, když tak nějak víme, že ho nejspíše stejně ve Florencii nechytneme. Byť moc možností co dělat nemáme..."

Teda, můžeme zkusit projet to k pobřeží, chytnout loď, plout do Janova a pak rychle do Milána... ale otázka je, jestli by to i tak bylo vlastně k něčemu.

"Inu, má někdo nějaký záchvěv geniality a nebo prostě tedy spěcháme na Florencii?"

Moje prdel by ocenila, kdyby někdo ten záchvěv měl, ale bojím se, že se to nestane.

Tvl všechny legendární ryby jsem vylovila!

"Děkuju, pane." odpoví, když chytne třetí minci. V jeho očích už se vyloženě zračí klukovský štěstí.

"No, hnědý, " zamýšlí se na chvíli Gasparo a trochu se zamračí. "A měl bílé ponožky. Nevím jestli na všech čtyřech, tak moc si to už nepamatuju. Tmavá hříva." evidentně ještě chvíli přemýšlí, jestli nevyloví z hlavy něco dalšího, nějaký extrémně nápadný poznávací znak - ale bohužel ne. Takže zavrtí hlavou a pokrčí rameny. "To je všechno, co si pamatuju. Možná... Měl hnědomodrou tkanou čabraku. Ale nemyslím si, že toho koně najdete podle čabraky. Neměl ani výžeh, jako ti vaši. Myslím. Ale dobře děláte každý kůň by měl mít výžeh. Pak se o dost hůř kradou. Já mít takového koně jako vy, pane..." zasní se kluk od koní. Evidentně má rád svoji práci ošetřovatele v hostinci.

Tak já vím o čem mluvím, já hodně to hrál a ne jen jako rybačku!

"Dobrá práce Gasparo, opravdu dobrá," řeknu a hodím mu třetí minci za jeho přínos.

Doopravdy, dobrá. Upřímně jsem čekal, že to bude spíše taková ztráta času s ním a on nám doopravdy ukázal cestu. Jsme upřímně překvapen.

"Tak šťastnou cestu zpět do hostince. Ještě poslední otázka, pokud nechceš něco dodat, co by se nám mohlo hodit. Ale hádám, že už není jinak co. Jakou barvu měl ten ukradený kůň? Abych se na něj mohl případně v Gubbiu zeptat."

A detaily jsou při vyšetřování důležité!

oh... No i tak se dá.

Gasparo se uculí, když v jeho dlani přistane druhá mince. Bez odmlouvání jde sedlat koně. Ostatní si už svoje koně dávno chystají a přivazují na sedlo zavazadla i zbraně. Fiorella se na Alessia uculí, jestli by ji náhodou nechtěl pomoct se sedláním, ale ten ji, možná ani ne úplně kupodivu, po včerejšku pošle poměrně nevybíravě do prdele. Luca se chechtá. Matteo dusí smích do hřívy svojí kobyly.
Marco Alessia napomene, že by se měl k dámě chovat slušně i přes to, že mu včera posrala hlavu, protože nechápal, že její nezájem není jen jako, aby se dělala upejpavou.

******

Vyjedete z hospody po cestě a popravdě se musí nechat, že ten kluk Calogera pronásledoval vlastně i poměrně daleko. Minete odbočku na Řím, kde se hlavní cesta větví na dvě stejně velké a pak několik dalších menších odboček, které vedou do různých vesnic poblíž. No, jako ano - platili jste v podstatě za "jel po velké cestě na Florencii a neodbočil do žádné malé vesnice v okolí."
Kluk je ale evidentně hrdej, že vám to mohl ukázat. Nebo je rád, že si vydělal docela dobré peníze. Tak či onak, vesele stěbetá, co v okolí je a jede s vámi, než se po jednom rozcestí zastaví.
" No a tady jel rovně po té cestě, podle mě do Gubbia. Tam musel buď zůstat, nebo vyměnit koně, pokud někde dál spěchal. Akorát, že v Gubbiu není žádný koňský trh, tak těžko říct, jestli pak dalšího zase ukrad, nebo přespal, no. Tady jsem spadl, do té trávy. Byla kratší, než je teď, hehe, no, lepší než na kameny. My už to neřešili dál, no nebyl to náš kůň, i když domácí z toho byl pěkně rozčilenej. Nedělá dobře obcbodu, když vám v hospodě ukradou koně."

Jakože zakopl o kámen, spadl a umřel?

Jéžiš, se nám urazil. Takový mám nejradši!

"Uhmm," řeknu zatímco ho poslouchám a podám mu další stříbrňák.

"Ale tak nasedlej mi alespoň hezky koně, když už ze mě taháš prachy," řeknu smradovi, protože nejsem ani charita, ani oslíčku otřes se. Teda, občas jsem i oboje, ale teď ne!

Což se stejně bojím, že platím jenom za 'Nó pane, pak jel tadyma po cestě, co vede na Florencii a je z ní pár odboček no.'

Yo man, I ride like in Red dead!

"No dovolte?" ohradí se mladík.
"Ztratil za stodolou? Já ho na Střele dohnal!"
Mávne rukou k malé venkovní ohradě, kde se pase štíhlá kobyla, podobného tělesného rámce, jakou používají pošťáci.
"Akorát jsem na ni vyskočil bez sedla a no, když jsem ho dohnal, tak jsem moc pak nevěděl, co dělat. Nadběhnout ho nešlo, na to prchal dost rychle, když jsem se pokusil jeho koně chytit za otěže, tak do mě vrazil rukou a shodil mě ze hřbetu. Pak ještě zavolal něco jako "promiň, kámo!" a jel pryč. No pičus. Kámo?"
Zavrtí mladík hlavou na důraz tomu, že je dost nepravděpodobné, že by se zlodějem koní kdy kamarádil.

Pak požmoulá stříbrný v ruce a prohlédne si Bastiana. Ten kluk už viděl hodně koní. A díky tomu ví, že jste dost za vodou, pokud tady máte tři Španěly jednoho Murgese a dalších pět vojenských koní s okolním původem.
"Možná bych vám mohl ukázat, kde jsem ho ztratil," pohodí si mincí v dlani. "Třeba, kdybyste přidal ještě jeden..." zkusí opatrně.

Excelent

Hehe, moje hra opět vyšla na jedničku!

"Víš ženo, nic není pravda a vše je dovoleno, víš!"

***

"Ano, Gasparo. To je přesně to, co chceme vědět. Takže, jednoduché. Honil jsi ho k nějakému rozscestí a nebo jsi ztratil stopu hnedka za hospododu a stačí nám jenom mávnout která to byla cesta?" 

A vytáhnu z kapsy stříbrnák, který lidem pomáhá s pamětí.