Andor.cz - Dračí doupě online

Klobása is fren
Shrimps is bugs
Alessandra will be back with more disturbing facts soon

"Ah, nojo, někdy zapomínám, že už ti vlastně nechybí půlka xichtu, cizinče," ušklíbnu se vesele.

"Já ale nemyslel k jídlu," přestanu se zapínat a střelím pohledem k jeho ruce.
"No však já taky ne, " zvednu k němu zpátky pohled a zašklebím se.
To jsem já, Alessandra, blbý vtipy jsou hra pro dva!

Nechám košili polozapnutou, tak jak je a mimochodem ho položím na záda na postel.
"Ale jenom chvilku!" uculím se.
Proto jsi mě budil!
"A doufej, že nám tady zas někdo nevleze, protože se nikdo opětně neobtěžuje zamknout!"

Frens dont do dis to frens

"Já nejsem zrůda!" řekne Alessandře a schovám si půl obličeje jednou rukou, aby mě poznala. "To jsem já, Bastiano!"

Já, Bastiáno, veliký vtipálek!

Vstanu z postele a i přes rozvernou náladu, se na Alessandru zadívám vážným pohledem.

"Já ale nemyslel k jídlu," a chytnu jí ruce, zapínající košili.

"Jistě i tak máme určitě chvilku, než začnou vylejzat z postelí."

GM FREN

Bože, už jsou tady! doširoka otevřu oči a vystřelím na posteli do sedu. Než se rozhlídnu a uvědomím si, kde jsem a hlavně kdy. "Eh, dobré ráno, ty lidmi třesoucí zrůdo," odtuším a začnu si sedat na paty. No, je tu možná v jednom rohu po včerejšku trochu vytopeno.
Hehe he.

Zatímco nadšeně mluví o tom, jaké nás dnes, zítra a určitě ještě pár dní po tom čeká velké dobrodružství, rozčesávám si a svazuju vlasy do copu.

"To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."
No, to si skoro říká o ze sedla pěkně odřenou prdel. Mohli bychom se vsadit, kdo bude mít opruzelej zadek jako první! Sakra, dlouhé cestování takhle není žádný med. A to já jezdím na koni často a ráda.

"Máš chuť na ranní klobásu?"
"Snad to teď v kontextu nevyzní úplně blbě," začnu se mezitím oblíkat. "Ale já nejsem takový milovník doslova každý klobásy, co kde vidím, jako někdo jinej, kdo je tu teď se mnou v místnosti," pak se na něj s úšklebkem otočím zatímco si zapínám knoflíčky na košili. "Ale zeptej se na to třeba Lucy, určitě dostaneš uspokojivou odpověď. Ohledně klobás a tak."
Fiorelly se neptej, ta o klobasách nic neví. Hehehe.

GM FREN

"Ranní ptáče, dál doskáče!" řeknu Alessandře a začnu ji budit mírným třesením rameny. "Musíme vstávat a jít ostatním příkladem, víš jak. A navíc, máme toho dneska hodně před sebou. Další cestu. Další snídani. A kdo ví, možná další nové tváře. Od oka je to do Florencie tak 200 kilometrů. To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."

Teda, kromě toho, se na to vybodnout, což není úplně řešení. A škoda, že tam nejde ani doplout na lodi. Ale na to má bohužel Florencie moc blbou polohu. Ani si prostě odsud nemůže nijak najet do toho Milána.

Nahodím svůj vtipný ranní přízvuk.

"Máš chuť na ranní klobásu?"

Tak to posunem, protože jsme Assassini a ne nějací... Lovci čarodějnic. Elegiggle.

++++ Animus glitching. Missing data. +++++

A̶̡͆́͒́̒̽̂̍̆͠͠n̶̘͇͔͖̤͐͌́͛̌̀͒̓̈́̚͝͠͝ͅǐ̶͓̐m̶͙̺̙̹̬̺̩̩͙̂ͅú̴̢̡̫̗̰͕̻̳̜͙̮̖͑̑s̴̲̩̼͉̣͌͌̑̒̌̅͋͑͊̃ ̴̢̭̤̲̘̙̣̤̣̭̲̉̇̍̐̇̿͋͋̕̚̚G̸̛̒́̔͒̚͝͝ͅl̸͚̈́͋̀͛̀̿̃͜į̸̧̦̜͖̞̣̙̖̣̣͚͊͋͐͆̉̋̊̀̉̊̌ͅt̴̯̬̥͌c̵̢̯̖͈̀͋̐̈̈́̂̔̎̌̈́̒̓̄̕h̶̨̦̀͐͑̆̿͋̕̕̕
̸̨̢̧̛̪̫͙̜̼̫͈̑͑̋͒̃̈́̒͂̊͐̚̚͠P̶̡̧̛͍͙̖̺̖͓̯̰̦̪̊͂͆̕͜l̷̟̮̲̪͖̓̉̾̌̑̄̉̃͝ͅḙ̷̭̑̀͘͜ã̷̡̮̥͙͈̙̮̝̠̜̤͇̫̣̅̓̑s̴̡̧͇̯̟̠͓̳̼͇͗́̾͗̕ę̶̘̉̈́̆̾̉͝ ̸̡̛̳̤̲̘̬̯͆̉͛ş̸̡̛̳͈͚͓̗͔̻͉͍̒̒̆̿͒͛͒͒̀͛̕͠͠͠t̵̛̟̳̮͍͕̝͔͖͍͍̪̯̘͆̈̋͛̂̔̎̆͋̎̀̇̈͘͜a̸͕͉̫̗͊̽͐̄̈͒ñ̴̹̬͕͚̥̏̈̌̉̓͌̋̈́̎́͑͘͝ḋ̶̡̤̪̘̹̹̙̺̼̥͈̞̥̝͓͌̂͗̑̑̅̐̕͠͠ ̸̤̮̪̒̿͆̇̊b̶̧͍̰͙̟̦̣̯͍̗̱̓̑̽̄̓̀͐̇̈́͗͜ỳ̴̳̬̟̝̙̟͖̩̆̅̈́͋͑̍̔͘͘͝
̷̬͈̦͈̗͖̬̳͇͕͍̣̲̼̔͋̅̀̂̈́̀͐̂̀͒͘̚͘͜S̷̡̧̬̘͎͕̠̮̪̺̻̹̯̮̾̐̚t̵̨͙̮͑̽̍͊̄̓̇̇͝a̸͑͝͠ͅy̶̨͎͍̲̗̘̖̏̓́́͋̕͠͝͝ ̴̤̙̫̬̱̝̞͙͓͕͒̄̈́̈́̀̑̈́͋͜c̶̡̛͓͓͐̋̀̈́̆́̈́͊͘̕a̶̧̟̗̤̳͓̋l̴̦̲͕̮̪̎̒͜m̵̨̨͍̥̼̲͕̮͚̘̮̣͖̻̑̀̈͆͛̐̇͜͝
̵̧̛̫̬́̆̀̆͗Ẻ̷̢̡͇̜̟̰̝̻̜̘̳̻̬̗̹̏͊͌̓͆̋̊v̵̫̝̖͚́̒̉̈̀͗̊͛́̽͂̑̚͝͝e̶̪̪͓͂̋̓̅̈́̈́͛̑͌̿́͂̕͝r̶̡̡̡̢̨̗̩̻̻̰̜̺̜͈͈̈́̾̄͑̀̚y̵̛̪̓̈́̾̈́̓̋̐̑̽̄̑̉̕͝t̶̡͋̋͒̓͘̚ḫ̴̢̨̘̣̮͉̼̥̤̀̾̀͂͊̑̽̒̔̏͠ǐ̸̡͇̯̗̦͕͚̖̜̤͉̺̺̠̈͒͊͌̋̉͑͌̀̕ͅn̸̡͚͑̒̈́̾̇̀͐͐̕̚͝ģ̴̬̻͙̤̳̺͋̄͂́̈́ ̷̖̯̞̮̥͇͍̬̺̈́͆͐̈̂͑̈͒̓̈͊͘͠ì̷̮̤̯̦̳̍͂̅̀̋͂͒͐̓͘͜͝s̸̡̫͖͕̜̩̟̝̮̬̯̫͗͊̎ ̴̛̣̎͆̈́̐͊̂͑̀̐͘͘̚͝u̸͈̞͉̲̱͖̮͊̾̌̌̉͊̃̿͘̕n̵͖̦͇̝͕̽́̓́̏̇̔͘͝͠͠ḓ̴͍͙̮͎̗̖̘͙̈́́͆̓̓̄̂̆͘͝ę̶̟͕̠̝̼̹͕̯̞͍̝͗̽̇̀ṟ̸͖̟̦͔̣̩́͐͂̇̀̎͂̆̒ ̶̢͎̣͖̙͈͓̱͑͒̌̚͝ḉ̷̻͔͎̼̼͙̩̳̆̋͝ỏ̸̧̧̢̢̲͖̭̖̮̖̦͈͕͆̾́̉͒̾n̶̡̥̦̞̙͖̈̎̑̉̍̅͗̾͋͜͝t̷͍̮̘͙̘̥̽̈́̃͑̽͑̔̾̾͠r̷̨̘̤̯͚̊̄̈̿̆͐o̷̰̼͍̠̫̪̹͕͙̩͕̣͋̌̏̆̃́͊͝l̴̺̙̘̰̃̽̅͑̏͌͌̍̈̎̈́͗̽͝
̸̪̯̖̥͌͐͗̌̽͌̈̈̇̌̚̕͜M̶̛̖̼̰͉̗̙̥̃̓̔͐̀̈͑̄̂i̵͙̲̻̿̈́̇̊̎̄͐̏̏̃͗̕̕͠ṡ̸͇̻͎̈́́͒͌̀̚s̵̢̨̧̜͕͖̹̏͜i̴̪̘͍̿̉͐͆̏̑͒͠n̶͎̉́̇͒̚g̶̛̛̰̤͈͇͊̐́́̏͋̈͠ ̷̖̱̤̺̺̜̳́̆D̶̡̢̛̜͔͉̰̙̰̬͔̜̬̲͐̉́̋̎̋̒N̸̦͇̯͐̿͋̿̀̈́͝͝Á̸̧̢̧͇͇̫͕̣̤̮͚̘̯̍̉͘͝ ̸̩̫̫̽͗͌̀͛̓̔͊d̸̛̗̤̤͇͋̏̊̅͋̊̊́͑̎͋̓̈̅ȁ̸̢̼̲̹̳͇̙̮͕̲͚͖̇̂̃͜͠ţ̸̖̜̞̜̲͉̫̊̏̀̒͑͘͜͝a̸̭̤̞͎͎͈̹͉͔̎̏̎͛̊̌̾̀͆̈́̕͜͠͝͝

"Maestro? Jsem chtěl jenom říct že to, jak jsme dneska v lese - AAAAAA!"
"Aaaaaaa!"
"Kurva, co tu děláš?"
"Tak jak mám vědět že tady budete-BOŽE!"

C̴͎͔̘̭̹̗͎̱͋̾̀͐ò̵̹̜̮̲̩͈̫͍͎̩̘̫̖̻̺͑͌̑̊̀̏͗n̸̢̠̙̘̹̹̼̬̪̥̞̗̜͔̟̎ǹ̸̛̰̠͕͂̔̒̀͋͊͘͝e̵͓͔̻̳͎̰̖̦̫͐̾c̸̛̫̘͙̻͕̹̤̪̪̭̐͒̈́́́͊̕̚͠t̷͉͒̀̆̊͋̓̂͆͂̃͘i̵̺͉̞̥̺̘̯͙̙̟͔̯͊́̈́̽̎ô̴̢͙͕̦͈͓̻̰̬͍̝͓͎̄͆͋́̓̓͌̿͝͝n̴͕͉͋̍̆̔́́͝ ̵̨̧̛̫͍͓̙̜̰̹̩̜̻̻͆͌̆͌̈̚̕͝͝ư̶̡̢̮͕̟̹͚̺̣̮͔̘̫̎̓̆̌͝n̷̡̘̣̣͍̲͈̟̤̓̇͂̐̈́s̷̛̟̗̰̒̐̄̒̊̈́̓́͋̅̋̓̐̏t̸̢̎̇̌̆̾̍̃̏̉̍̌ą̷̡͈̣͈̟̤̲̬̈̄̎̓͐̓͗̽̋̋̔b̵̨̛̬̻̭̭̰̱̞̱̲̠̜͌̑̎̓̑̄̉̈́̕͝ͅͅl̴̢̛̩͍̤̉͋͒ȩ̵̺̺̭̣͎͖̳̩̈́̓͗̽̄͋͝

"A ven!"
"JEŽÍŠI, už jdu! To jsou ty kozy o kterých furt básníš? By je člověk z vyprávění čekal vět-"
"VY-PAD-NI-LU-CO!"

D̸̢̫̺͚͇͎̰͘ͅè̸̹̼̖̙̹̈́͛͒́̉̏͋̔́͘͝s̵̢͍̳̩̩̭̀̑̑͂̌̏̊͠ÿ̷̰̪́̓̃n̴̛͍̬͉͍͂̌̆͛̈́̿̐̓̃͝͝c̷̭̩̖͉̀͆̄͊̇̉̒̀h̸̬̜͔̠̫͍̠̱̮̞̓̓͛̂͊̃̀̊̎̕̚͜͜r̵̡̖̰̦̜̣̰̙̔̍͒̒̋̕ö̴̥̘̣́̔̏͌̕͝ͅn̶̨̻͍̣̘̤̞̰̭͙͋́̒̆͆̈̑̅͑̔̑́͜͜͝͝i̶̯̪̟̤͎̼̱̞̫̳͔̅́͐̑̓͛͋̀̅̚z̵̟͈̱̞̲̓͊̐̋̉̀̈̒̐̈̊̇̚͝͝a̴̛͙͖̖̤̾́̌̏̅̈́̅̿̀̓̐̈́̚ẗ̴̛̙̥̦̞̥́̉̽́̌͗̌̐̀̇̏͌i̵̯̞̬̗͈̰͒͂̓̏̑͂͛̃͌͜͝o̷͓̖͓̲͛ͅn̵̛̙̻͊͊̎͒ ̴͍̬̟̉͂̅̉͊͘͘ẗ̸͕͔́̒̂́̇̅̾͋͗͌̔̕h̴̨͎̘͕͕̙͚̜̭͓̖̘͕͓̄̓̎̇̈́̇͐͆́̈ȓ̴̡̩̣͚̼̜̪̖̲̭̭͛̽̈̇͝͝e̴̗͖̯̅̒̀̂̐̋͛̽̓̊̊͆̌ą̸̰͔̱̲̘̱͙͎͖̤̬̜̺̍̀̊t̶̢̜̙̲̳̩͖͍̻͚̑̋̑̂̐̄̄̿̋̉͌̕͠͠
++++ please, calm down,, user A ++++
++++ Heartbeat stabilizing. ++++
++++ Project Venice resuming ++++
.... 
.... 
.... 
.... 
.... 

... Memory defragmentation complete.
Please confirm to continue in Animus.

Mejdlo, no!

"Však Ancona ani žádné bratrstvo nemá," natáhnu ruku přes jeho rameno, aby viděl jak s ní mávám v gestu, které by se dalo přeložit jako "pfff, nuly!" Páč to jsou trapáci, žejo.
"Pak to tam nemaj mít prolezlý Templáři jak svrabem, no žejo."
Nechám ruku spadnout přes jeho rameno a položím mu dlaň na hrudník. Tak jasně že jsem byla někdy cizí. Když jsme byli děcka. A stejně tak mi trvalo, než jsem se skamarádila. Je to už mnohem lepší, od té doby, co, já nevím, mluvím s lidma a tak. No.

"I mýdlo mi daruješ!"
"To taky řekl nějaký slavný filozof? Nebo císař? Že míra přátelství se dá měřit s kostkách darovaných mýdel?"
Píči, znělo to dost vtipnějc, než jsem to řekla reálně nahlas. Trapný! No co už. Načase bejt dotěrně přítulná, abychom na to rychle zapomněli.

Better be right then left!

"Tak i ta samotná voda je fluidní, že jo!" řeknu Alessandře.

"Tak nikdy nevíš, jak to dopadne. Pamatuju si, že si se sama netvářila, že už je to dlouho a že marníme trošku čas, tím že tam jedem. A nebuď zlá na Janovany. Ty narozdíl od Ancony měli alespoň tu slušnost být na druhé straně a neobtěžovat nás v našem vlastním moři. To jsou alespoň slušní sousedi. Jinde."

Možná bysme teda měli i méně sousedů, kdybysme tolik neexpandovali, ale tak není náš problém, že lidi nechápou, že se s námi musí kamarádit!

"Heh, nikdy neříkej nikdy. Já neplánoval po cestě verbovat reálně nikoho. A jak jsme dopadli. Ale každý člověk, kterého poprvé potkáš je cizí. I tys byla kdysi cizí a kde jsme teď! I mýdlo mi daruješ!"

...Right?

"Haha, pak to má bejt fluidní, žejo," odpovím se zachechtáním na jeho vtípek o tom, že moc není na přípravu jedním, řekněme, běžícím vtipem. Je to správné pojmenování pro něco, co v naprosto špatných souvislostech pravidelně vytahujeme čtyři roky v kuse?
Fluidní. Hehe. Vtipný slovo.

Trošku Bastiana pošoupnu ve vaně dopředu, vlezu si mu za záda a začnu se mu nacvičenými pohyby prstů probírat ve vlasech.
Nechám ho mluvit. Je dobré, že z toho má dobrý pocit. Není nic horšího, než když je chmurnej. Nebo možná pár horších věcí existuje, ale to není předmětem myšlenek.

"Samozřejmě, že nám to jde. Cos čekal, že vyjedeme z Benátek a vrátíme se potupně zpátky, aniž bychom se vůbec stopy chytili? Ale prosímtě," zasměju se přezíravě zatímco rozcuchávám drobný žvanec vlasů a následně je začnu mezi prsty mydlit importní kostkou parfémovaného mýdla z Turecka. "To nech jinejm. Římanům."
Hehe. He.
"Nebo Janovu. Prý taky zakládají bratrstvo." odfrknu si. Posměšně. Aby ti kreténi taky dokázali nemít a nechtít něco, co MÁME MY.

"... Zatím je sbíráme jak Španělé syfilis."
Na malou chvilku znejistím a zastavím ruce.
"No, tohle..." načnu opatrně.
"Na mě je to možná až moc cizích lidí. Doufám, že žádní nepřibudou, no. Moc drastické změny. Změny obecně teda,.."

Umřít na Padmé není ostuda! (klidně bych umřel NA Padmé, huehe)

Chrm, ona nemyslela na to co já! To jí umím poznat na očích. Hmmm. Mohl jsem tušit, jak to koupání bude končit!

"Já před smočením na přípravu moc nejsem no," řeknu Alessandře. Hehehe.

"Co myslíš, jsem na dobré stopě? Já se přiznám, že mám zatím z našeho výletu dobrý pocit. Stopa je docela vychladlá, ale my ji i tak zvládáme sledovat a navíc jsme udělali svět lepším místem, když jsme pobili pár špatných lidí. Ať už to byli loupeživí vesničani či ty turečtí piráti. A kolika lidem jsme tím zlepšili život! A obecně udělali svět lepším místem. O tom nejspíš hádám je být v řádu. Dělat svět lepším místem a to se nám zatím daří. Nebo alespoň já bych řekl, že se nám to daří."

Člověk se má tak dobře, jak jsou dobré jeho myšlenky. Člověk se tedy musí umět pochválit, aby žil dobrý život. Jednoduchá moudrost od Marca Aurelia. Ten člověk věděl jak na to, jak žít dobrý život.

"Zajímalo by mě, kolik nakonec posbíráme do Casa Rosa nových tvářích. Zatím je sbíráme jak Španělé syfilis."

Zas moji zabili Templáři a tvoji, eh, já nevím, čaj na depresivní psychózu?

"Teď je to skoro jedno."
No, to je přesně, kde se ale pleteš. Není to jedno teď a ani nikdy jindy. Tyhle věci nejsou jedno a nejsou ani sranda. Ale dobře, nechme tomu volný průběh. Až se to stane znovu, tak se mě a mých dotěrných dotazů takhle snadno nesetřepeš, i když vím za ty roky, že se budeš snažit. Nebo to zlehčovat. Nebo od všeho takhle trošku. Pak si vymyslíš příliš mnoho práce abys to nemusel řešit a budeš doufat že mě to přejde. Jenže i ty mě znáš dlouho. Vlastně a to je panečku náhodička, mě znáš stejně dlouho, jako já tebe. K neuvěření. No, každopádně, takže taky víš že mě to jen tak nepřejde.

Zkusím rukou teplotu vody a usoudím, že je to dobrý, že na nás teplou vodou rozhodně nešetřili. Protože já prostě nesnáším, když je to vlažný. Kdybych chtěla studenou vodu, můžu se vykoupat v kanále. Nebo tady vlastně nemůžu, souš stojí pěkně za hovno, ale je zvyk si to myslet.

"Myslíš na to co já?"
Nakloním se k němu nad vanou taky.
Tak samozřejmě, že myslím na to, co ty! Na co bych asi tak mohla myslet? Heh! Vlezu za tebou a pak budeme mít sex ve vaně, neasi! Všude vyšploucháme hrozně vody a pak se tomu budeme smát a pak si budeme nadávat, až budeme uklízet ten bordel všude!

"Potřeboval bych umýt vlasy. A když už tě tu mám..."
OH.
Hm.
... Oh.

S úšklebkem se narovnám, otočím a jdu hledat ve svém zavazadle mýdlo, kartáč a lahvičku s olejem do vlasů.
"Měl sis je rozčesat, než sis je smáčel," vytknu mu, aby se neřeklo.

Vlezu za tebou, budu ti mýt a hýčkat tvoje dlouhé, překrásné vlasy A PAK budeme mít sex ve vaně! Všude vyšploucháme hrozně vody a pak se tomu budeme smát a pak si budeme nadávat, až budeme uklízet ten bordel všude!