Andor.cz - Dračí doupě online

Tvoje více! Ha.

No, už jsem si říkal, jestli s ní něco není, že se zamnou nesápe do vody! Ale je dobré vědět, že je svět ještě v pořádku.

"Pff, možná mám nějaké vize no. Kdo ví. Čas ukáže, jestli se to bude opakovat. Teď je to skoro jedno. Možná za to opravdu může to plátno. A možná ne. Už jsme viděli dost divných věcí. Svým způsobem je to jedno. A možná se mi to opravdu jenom zdálo. A reálně tam ve stínu proběhla prostě srna. Nikdy nevíš. A nebo to byla holt vize. Pokud jo, doufám že se další ukáže na příští křižovatce. Protože si nemyslím, že nás místní kydač hnoje někam nasměruje."

Což mu reálně nezazlívám. Ani on nejspíše není věštec. Pak by nekydal hnůj, ale vykládal karty bohatým měšťanům. Ale osud si člověk nevybere.

Přisunu se blíže k Alessandře.

"Myslíš na to co já?" řeknu jí svým milým hlasem.

"Potřeboval bych umýt vlasy. A když už tě tu mám..."

aj ta tvoje!

"Vím jistě, že nejsem Koperník ani dort,"
"Takhle to ale není myš-" zavrtím vyčítavě a odmítavě hlavou. On ví moc dobře, jak to je s tím dortem!

Pak pokračuje a já ho poslouchám, zatímco přemýšlím, jestli z toho škopku vyplavím vodu, pokud se tam sprostě přidám ke koupeli. A vůbec, co sprostě, jak sprostě! To je moje vana, protože jsem si o ní řekla na baru první! Takže jakýpak copak a jakýpak sprostě! AHA!

Začnu si rozpínat hromadu všech těch protivnejch knoflíčků a popruhů a šerp a všech těch věcí které jsou sice fajn a vypadají fajn, ale jakmile se člověk má dostat do nebo z nich, tak by se z toho leda tak posral. Už chápu, proč Bastiano vždycky měl takové o dost jednodušší, volné oblečení. Teda v době, kdy chodil v řádovým.

"Pokud hádám správně, vždycky to musí jednou být poprvé. Jedna vize je vždycky ta první a v tu dobu si i Sibylla, stejně jako ty, možná nepřipouštěla, že se to bude opakovat. Ale já o vizích vím hovno,"
Já to mám jinak. Já mám sny. Budoucnost mi neukazují a minulosti v ní nikdo nevěří.
"Myslíš, že je to tím plátnem?"

Trošku nervózně přešlápnu z nohy na nohu.
Jestli mu z toho začne nějak seriózně strašit ve věži, tak si to budu vyčítat. Ale prostě mi to tehdy přišlo, jako dobrý nápad, jak vyléčit jeho celoživotní mindrák ze spálené půlky obličeje. A jo, jasně že jsem věděla, že sahat na tadyty věci může mít vedlejší účinky! Však jsem, řekla bych hrdou, ale ve finále spíše ne zcela dobrovolnou dědičnou majitelkou Leonidova kopí. A vlastně...
Odhodím další kus oblečení na vršící se kupu na zemi.
... Vlastně si lidi asi i myslej, že mi z toho ve věži občas straší. Minimálně po dnešku, žejo!
Mimochodem se při té představě na Bastiana zamračím.

Máma je mrtvá, lol

"Vím jistě, že nejsem Koperník ani dort," řeknu a začnu si drbat ruce.

"A určitě nejsem žádný věštec ani prostě nemívám žádné vize. Ale zrovna dneska a jenom dneska, jsem holt toho zraněnýho Kala viděl, jít do té vesnice. Možná to byl přelud, možná to bylo nějaké vniknutí, možná to byla jenom srna ve stínu, ale viděl no. Ale nemyslím si, že mám teď nějaké věštecké schopnosti."

Ne, že bych sám věděl, co jsem viděl. Ale něco to asi bylo. A nakonec to i byla pravda, takže dobře pro nás. Ale Alessandra teď spustí o tom, že mám nějaké nadpřirozené vize a že i ona je má a brzo začnu vidět minotaury.

ON SE POTÁPÍ V MOJÍ VANĚ! MAMIIII

Upřímně nevíš? Sakra, nemáš ani třeba žádný tip? Musíš na to mít přece názor, když už mi špiníš moji vanu, hej!
Ale snad se to brzo dozvíme."
Nadechuju se, abych mu odpověděla, ale on se prostě nadechne a potopí pod vodu.

Zamračím se, odhodím po nemalém zápolení i druhou svoji botu a rychle, ale tiše se připlížím nad škopek, aby první, co uvidí, až otevře po vynoření oči, byl můj tázavý xicht a vykulenýma očima.

"No a vím, že byl zraněný, protože jsem to viděl. Prostě jsem ho tam viděl. Nic víc, nic míň no."
Jak jako že nic víc? Víc to už ani nejde. Viděl jsi ho? Máš vize, o kterých jsi mi neřekl? Proč mi neříkáš věci? Myslíš si, že nad tím mávnu rukou, jako že je to nějaká nemožná debilita, jako, ehm ehm by nad tím, kdyby se to stalo mi, mávnul někdo jinej? Hm? Hm?
Častuju ho doslova vyčítavým pohledem. A teď mi ani nikam neuteče.

"Musíš si vybrat, jestli teda nejsi věštec a nebo máš doslova vize a vnuknutí. Buď jedno, nebo druhý. Jako tehdy s tím Koperníkem a dortem." zúžím oči a zahledím se do těch jeho.

I understand that reference!

"Pff, závažné je třeba, když někdo má umřít a tak," řeknu a udělám podvodní pokrčení rameny.

"Jako věštec nejsem, takže proč a kam jel, to se musíme zeptat prostě jeho. Jel na ten Milán? Možný to je. Pak je super, že už tam na něj v teorii čeká Claudio. Honil to plátno? Honili ho Templáři? Jede v tom s nima? Nejede? To prostě nevím. Upřímně nevím. Ale snad se to brzo dozvíme."

Zavřu oči a zacpu si nos a pořádně se do kádě potopím, abych se pěkně opláchl.

"No a vím, že byl zraněný, protože jsem to viděl," prostě suše řeknu Alessandře.
"Prostě jsem ho tam viděl. Nic víc, nic míň no."

both?
Both.
Both!

Pokrčím rameny, zatímco odložím svoje drobné pečivo, které jsem si uzmula i s karafou vína na stolek, sedám si na postel a snažím se s jistou urputností páčit z nohy vysokou koženou botu.
"To záleží, co považuješ za závažný." Odpovím neurčitě.
Já popravdě nikdy moc nepochopila, kde si pokaždé maluje tu čáru mezi tím, co je a co není životně důležité.

Z dřevěné vany, kterou nám tady dali na můj popud nachystat, se kouří, vlastně si skoro říkám, že je až trošku nefér, že mi ji tak nějak samovolně zabral jako první, jak tak na ni koukám.

"Mám k tomu celýmu samozřejmě nějaké otázky. Kam teda jel, proč tam jel, proč se nevrátil, proč nikomu nedal nic vědět a prostě někam spěchal-? Honil to plátno sám na vlastní pěst, nebo třeba zajali Salvia a neměl čas se zdržovat a chtěl mu pomoct? Kdo je přepadl takhle u Ancony? A... " vrhnu podezíravý pohled na jeho zadek NA BASTIANA! Erghm...

" A JAK jsi věděl, že byl v té vesnici a byl zraněný?"

Ty jsi zloděj koní! Já je zaplatil!

"Ano, když potřebuješ koně, seženeš koně," řeknu a uznale pokývám nad Alessandřinou moudrostí. "A když máš hlad, tak se prostě najíš. Světské zákony bytí jsou vlastně docela jednoduché."

A když tě někdo štve, tak ho zabiješ. Alessandra ví, jak na to!

"A když jsi špinavý, tak se umyješ!"

***

"Tak přiznej se," řeknu Alessandře, když se začnu svlíkat. "Chceš něco závažného probrat v soukromí a nebo mě jenom chceš očumovat, jak se koupu?"

zloděj koní, jako my!

"... a pak prostě ukradl koně a ujel."
Dožvýkám kus pečeně a odložím kost na talíř... Mezi ostatní kosti. Hej, tak mám prostě hlad a ráda žeru, nechápu, proč mě zas Pepe tak podezíravě sleduje!
"Tak dává to smysl, žejo. Neměl koně, potřeboval koně, sehnal si koně," pokrčím rameny "Pěšky by se odsud moc daleko nedostal. Nebo rozhodně ne moc rychle."

"... nám ukáže kam jel. Ale vypadá to, že prostě 'pryč' což nám nějak extra nepomůže no,"
"Tak zatím jsme docela z mála dokázali zjistit hodně. Prostě pojedeme na Milán, jak jsme chtěli původně a uvidíme. Evidentně pokračoval v cestě, místo aby se vracel zpátky domů. A nedojel do Říma, to by se tam objevil před, s, nebo krátce po té hlavě a někdo by to dal vědět, ještě když Ariosto byl na cestě k nám a holubi létají rychleji, než pluje loď."

Taky se mohlo stát že se prostě na všechno vykašlal a teď někde žije v nějaké vesnici a tváří se jako náhodný prodejce cibule. Pak je asi stejně jedno, jestli ho najdeme, nebo ne.

"Půjdu s tebou, třeba na něco ještě přijdeme."
A nebo nepřijdeme a budu tě jen sprostě okukovat, jak se koupeš. Vezmu si k tomu tadyty... Tohle neurčité drobné slané pečivo na talířku.

uhm?

Hospodský evidentně moc nerozumí tomu, proč vytahuješ do konverzace zrovna nekalou konkurenci v zelinářství, ale kýve slušně hlavou, protože jsi zaplatil jak nocleh, tak poměrně slušnou žranici, které se vlastně kousek do vás ostatní pořád věnují. Luca s Mateem se dle útržků zrovna dohadují o tom, jestli jsou brambory lepší povařené vcelku, nebo pomačkané. Jedním z korunních argumentů je, že pomačkat si je přeci můžeš i dodatečně vidličkou na talíři, ale ten rozbíjí Fiorella s tím, že pomačkané jsou lepší s máslem a tak je lepší to už tak dostat přímo, než si to celé míchat na talíři.

"Zajímavé, pane. Nikdy bych do vás netipl, že jste zelinář. No asi se jedná o velmi výnosný podnik, hm, hm." chvíli se s tebou konverzačně optává, zda vyrábíš a distribuuješ i zavařené nakládané zelí, protože v zimě je po něm velká sháňka. A pak se optá jestli potřebujete ještě něco donést ke stolu, nebo je vše v pořádku a jde si po své práci.

Pumping coin power

He? Zrovna já, vypadám tak nedůvěryhodně? Pfff.

"Vaši obavu chápu dobrý muži. Dnešní doba je zlá. Jeden neví, komu důvěřovat a všude je to samej podvodník. Víte, já pěstuju třeba zelí. A mám moc dobré zelí, ale je tu jeden takovej chlápek, je jedno, budeme mu říkat třeba... Aristeo Pascarella. A tenhle Aristeo prostě na každoroční soutěži v zelí uplatí všechny porotce, aby jeho zelí vyhrálo, i když určitě není nejlepší. Řekněte mi, kdybych před vás postavil dvě hlávky zelí, jedno krásně zelené, křehké, svěží a chutné a druhé hnusné, ale od Aristea, kterému byste dal cenu? Samozřejmě, že tomu prvnímu, ale zkorumpovaní porotci to raději dají jemu, protože je uplatil a říká se," a nakloním se k němu blíže, "že s některými i obcuje! Jak má pak slušný zelinář mít šanci, že?"

***
"No, Kal tu byl a pak prostě ukradl koně a ujel. Místní stájník ho viděl odjíždět a snažil se ho chytit. Ráno, než vyjdeme nám ukáže kam jel. Ale vypadá to, že prostě 'pryč' což nám nějak extra nepomůže no," řeknu a pokrčím rameny, když se vrátím ke stolu.

"Což pokud na mě nikdo nic nemá, půjdu se umýt."