Andor.cz - Dračí doupě online

Tak tedy vzhůru pro šaty!



Konzulský palác v Gubbiu je, inu, nejedná se zrovna o malou stavbu, když na to přijde. A vzhledem k tomu, že se jedná o nemalou stavbu, se kterou ani jeden z dvojice není úplně důvěrně obeznámen, první pokusy o nalezení naprosto čehokoliv v něm, budou takříkajíc "výstřely naslepo." V několika patrech je obehnaný arkádami, skrze které je možné se bez problémů dostat nohama na pevnou zemi. Odtud je nejspíše možné si pokoje ohlédnout problém arkád je, že se po nich občas prochází noční hlídky. Ne tedy proto, že by asi někdo čekal, že se kdokoliv pokusí vyšplhat nahoru. Spíš protože je to místo s rozhledem všude okolo, na běžné věci, které se dějí dole. Plus, přiznejme si, palác obývá dost lidí, v tuto konkrétní dobu v něm bude ubytováno určitě i dost hostů, důležitých patricijů z širokého okolí, kteří přijeli na pozvání vévody a jiných důležitých lidí zde, slavit náboženské svátky. Dochází do něj i dost úředníků a služebnictva - a spousta z nich se v noci nemusí taky motat, kde se jim zlíbí.

Samozřejmě, nyní těžko soudit, kde se nachází ubikace sloužících (tam člověk tuší spodní patra, nejspíše okolo kuchyně, případně pak někteří budou mít komůrky poblíž svých pánů) kde zrovna spí hosté, kněží, kde mají své pracovny úředníci, někde zde bude určitě i velitel městské stráže, to možná od pohledu tušíte, kde by mohly být malé kasárny, no a vlastně můžete i jen hádat, kde má svoje osobní pokoje Della Rovere. Nebo Kardinál Antonio Ferreri, který má velmi blízko k papeži Juliovi. Druhému toho jména.

No vlastně po krátké poradě, se dvěma páry zkušených očí nakonec usoudíte, že vlastně tušíte. Támhle jsou kasárna, tam se kouří ze dvou komínů a bude tam nejspíše kuchyně a tím pádem i bydlení služebnictva. V patře s Arkádami budou obytné pokoje pro vyšší vrstvy, tak jako to máte i vy v Casa Rosa, tamta věž se zvonicí bude kostel, který k hradu patří, někde v okolí budou nejspíše kardinálovy ubikace. Asi někde povýš. Kde jsou přesně úředníci, to zatím těžko říct, ale nejspíše někde mezi tím a je docela možné předpokládat, že nejvyšší patro bude sloužit celé výlučně pánu města. Tam se svítí velmi sporadicky, hlavně tedy proto, že, no, pán města tu jaksi zrovna není a je ve válce.

Takže teď je otázka, kam nyní a kam potom?

V některých oknech se svítí, v jiných ne.
Po arkádě sem tam projde hlídka, ale nejedná se o nic, co by vás asi muselo nutně znepokojovat, přestože je nikdo nechce potkat.
Je tady vždy možnost absolutní neplechy ve formě rozeznění místního zvonu, což by uzivatel Animu mohl považovat za jakousi variaci na spuštění poplachu na americké střední, známé legrácky z hollywoodských filmů.

Můžete zkusit, jestli Della Rovere má ženské členy rodiny s šaty, okrást někoho z hostí, zkusit to jako dvě děvečky z kuchyně, nebo, když na to přijde, tak i jako městská hlídka, nebo, no třeba i ministranti.

Zvoláme 32x

"Tak dobře, dobře," řeknu Alessandře a rozpřáhnu ruce.

"Tak ať je po tvém a máš teda radost, tak já si ho tedy oholím. Spokojená? Doufám, že už ano!"

A teď se beztak urazí a nebude chtít, aby to udělal. Ale to už je pozdě.

"Takže jdeme shánět teda břitvu a šaty!"

"Tak se zase uklidníme"
_______________Zvol32

Ježíši, on prostě nechce a nebude dělat tu srandu, i když je to sebevíc vtipný, protože prostě potřebuje mít knír!

Přitom hlavní výhoda toho, když člověk vypadá jako on a ještě má herecký talent je, že může být vlastně naprosto kýmkoliv si zamane a v kůži tohoto kohokoliv prožít prakticky jakékoliv dobrodružství! Ale on se tím, že si nechal narůst vousy, protože se prostě za nic už převlíkat vlastně ani nepotřeboval, protože POŘÁD JENOM SEDÍ NAD KNÍŽKAMA DOMA A SERE NA VŠECKO VOSTATNÍ, připravil o polovinu možností převleků. Protože když ty vousy nemá, tak, je to jako blbý přiznat, ale tu ženskou by mu leckdo fakt upřímně sežral, když se k tomu trochu namaluje!

Ten vous je symbol toho, jak poslední dobou na všechno sere, nakupuje lodě, plní je opiem a posílá je po moři, místo aby se věnoval všem těm užitečným a vtipným assassinským věcem, tak to je! A teď tu dupe nohou, jako já, když mě něco sere, žejo. Ts!

"Já tě chci zbavit toho kníru pro tvoje dobro, protože tím, že ho máš, se ochuzuješ o dost obskurní zábavy!"
Což je ten nejlepší typ zábavy!
"Není to tak, že by se mi nelíbil, popravdě, je mi dost jedno, jestli máš knír, nebo čtyři voči. Kdybych někdy řešila, jak vypadáš, tak bych si tě nevzala ještě v době, kdy tvůj obličej, no víš," protočím očima, jako že to nemusím přece vysvětlovat.

"Ale v Benátkách je obskurní zábava jednoduchá i s knírem, člověk si prostě dá k šatům porcelánovou masku a pod ní nikdo nepozná ani že jsi pes. Ale tady se ochuzuješ o spoustu možností převleků. Sakra, co já bych dala za to, kdyby mi někdo takhle sežral i s udicí když bych se převlíkla za chlapa," teď si dupnu nožkou já. Tak.

"Ale dobře, byl to jen nápad. Tak si ukrademe jedno pánské a jedny šaty, když to půjde. Hlavně, když nakonec nebudeme od hoven, žejo. Vypadáš, jako když Rocco má moc pochůzek, nemá čas vyčistit pořádně stáje, " jo, je jasný, koho z tohoto viním, hele!
"A Astorio si do toho pak lehne." 

Nechtěj larpit Dutche, pls

"Ale já mám rád svůj knír," řeknu ostentativně a na Alessandru si dupnu. A pak ještě jednou, abych tomu dal opravdový důraz a vyslal jasnou zprávu.

"Proč mě tak moc chceš zbavit toho kníru? On je součást mého převleku na cestu! Navíc, teď už to není o převleku či čemkoliv jiném, ale je to čistě tvůj plán na to, mě zbavit mého kníru. To je všechno o co ti jde! A to od tebe není vůbec hezké a tak!"

A znovu si dupnu.

Pokud jí jde jenom o to, ať to prostě řekne.

Arture, já mám plán.

"Takhle se budeme muset zase dostávat ven, shánět ty hadry a jít zase dovnitř, když už jsme vevnitř..."
"Jo, protože to bylo hrozně těžký, se dostat dovnitř, žejo..." utrousím mezi řečí a nechám ho pokračovat v tom, co má rozmluvené.

"A ty budeš i víc vypadat jako princezna, oo naše princezno!"
Hm, ale prostě co s těmi vousy, žejo? Tady těžko ulovíme nějakého lazebníka! Naštěstí mám plán! Haha!
"Určitě tam budou mít i koupelnu, kde najdeme nějakou břitvu, kterou ti budu moct shodit knír a budeme princezny dvě," dodám s úsměvem. Prostě takhle jsem to chtěla a pořád mi to přijde jako nejlepší možná sranda!

"Že tě miluju, tak ti odpustím i to, žes, narozdíl ode mě, nemusel ožužlat žádnou žábu a prostě tě, panno Bastielo della Rovere, za princeznu nyní prohlašuji!"

Lulw, to jsou songy

"Žere hlavně Benátčany,
Jmenuje se Giovanni!"

Zanotuju vesele s vědomím, že mi to bude hrát ještě celou noc v hlavě, tak ať v tom nejsem sama, žejo.

Jedu takhle do Říma, Papeže rád uvidím,
Spěchám proto riskuji, přes Padovu zamířím.
Řádí tam prý strašidlo a vylízá z bažiny...

Tak to prostě je, když vám něco ulpí v hlavě, když nechcete. Ale my bychom se měli soustředit na to, co nám ulpělo na oblečení, žejo.
"No, miláčku, nikdo tě ale nenutí nosit bílou, jako praotec Altair, žejo. Já taky chodím v černé, protože..." No, protože k povaze svého vlastního umění jsem pořád zamarasená krví a z bílé to nejde skoro vyprat. Takhle po vyprání nikdo nepozná, že jsou tam navždy fleky! "Protože jsem trošku čuně," dodám. No, protože to nejsou prostě jenom krvavý cákance, ale i omáčka z cagymu, nebo z těstovin, někdy i kaše, prostě - PROSTĚ BÍLÁ NENÍ JENOM TAK!

Straaašidlo Giovanni - močálem se plíží
Straaašidlo Giovanni - k Torreglii se blíží
Straaašidlo Giovanni - už si zuby brousí
Straaašidlo Giovanni - kouše saje rdousí!

"No ale tady máš hroznej," chci doříct "flek," ale vyprsknu místo smíchy a začnu mu rukou z ramen oprašovat hovna. I když mám sama beztak svoje.

"Jako takhle tam rozhodně nemůžeme. Ještě bych se vrátila. Jako, jako myslím úplně vrátila, k původnímu plánu jako myslím, že vrátila!" oznámím vesele.
"Přelezeme střechu zpátky, ukrademe šaty, tyhle smraďochy necháme ukryté někde v zahrádce a vrátíme se, ale po střechách, v nových, ehm, vypůjčených, ale čistých, šatech!" Mrknu.

"Giovanni se bojí - koho by to napadlo?
Toho, když mu před xicht - ukážete zrcadlo!
Dořiti, pořád si to teď budu broukat."

Hovna a sračky!

Když ti dá bůh jabka, udělej víno. Když ti dá hovna, asi je vytřep, nevím, nikdo mě na tohle nepřipravil.

Začnu ze sebe oklepávat hovna.

"Proč, proč mám bílý hadry, aby to na nich šlo hned jasně vidět? Kdo vůbec vymyslel, že máme chodit v bilé? Vždyť je to úplná blbost. Nejenže na ní je všechno vidět, i navíc svítí ve tmě. Je to úplná blbost, sakra."

No... a smrad asi nevyklepu. Achjo.

"No... náš původní plán padá a nebo jim jdeme zaspívat Giovaniho z bažiny, pěkně i s autentickým smrádkem?"

Princezna Hovnalína z království Turdistánu. A Bastiano? Tak jako! Když už s tituly a vší parádou, tak snad: Princezna Hovnalína z království Turdistánu. A Bastiano DA HOVNO! Tssss.

Říká se tomu skok důvěry. Skok důvěry. DŮVĚRY! A já věřila! Věřila, že skočím DO SENA! A co bylo to seno? Hovna, hovna to byly! Naštěstí koňské a ne třeba nedej bože, lidské - i když upřímně řečeno, můžu jen doufat, že se tu na hnojiště nešel nějakej Němčour při večeru vysrat, protože mu to přišlo, jako běžná toaleta u nich doma v zaplivaný střední Evropě, výspě barbarství a piva, kde klobásu považují za absolutní kulinářský strop! Se divim, že v tom nějakej i třeba nespí, ale to už ze mě mluví asi spíše zloba a moje játro. Který je teď pěkně nasraným játrem!!!

"Tyvole, tyvole a aby to nebylo dost hrozný, dali si Markytánku na repete, protože jim to tak moc šlo!" okomentuji situaci a nemůžu si nakonec pomoct, dost se bavím tím, že Bastiano má tu róbu ještě bílou, zatímco si vybírám rychle z copu rozmašírovaný koňský koblih.