Andor.cz - Dračí doupě online

No naházeli jste to dobře.

Muž spí evidentně velmi tvrdě. Což je pro všechny, včetně něj, vlastně jen dobře. Takže on zůstane spát, zatímco Alessandra moc neví co uvnitř dělat a Bastiano rabuje truhlu. Jsou v ní dvě náhradní světlé košile nevalné kvality, troje náhradní spodky a jedny kalhoty. Nějaký svrchník, jeden pár náhradních kožených rukavic na pracku dost velkou, tedy nesedících ani jednomu z vás a vedle bedny čabraka od koně, na ní položený slaměný klobouk proti slunci. Pár nezajímavých osobních drobností, něco, co by se dalo tipnout na dost páchnoucí onuce (no, ono i zbytek oblečení by asi dost možná potřeboval přečváchnout, ale je to to poslední, co tohoto člověka, který harcuje s vojskem, nejspíše znepokojuje)
Pak je tu pár loučí, u slamníku, který si chlapík spokojeně sehnal, stojí taky pár jeho bot, obyčejné, ale funkční válečné kladivo, dvě dýky a meč. A pak kousek od toho ještě jedno kladivo a meč a vlastně ještě jeden prázdný improvizovaný slamník s přikrývkami. Takže ten spáč má kámoše a kámoš někde rajzuje venku.

Hm hm, tak jsme oba dali hody na to, že ho neprobudíme, jak ee cítíš, ty rádoby platiči daní?

No, moje nadšení ze stavu mého oblečení je ještě o dost menší, když se opravdu na vlastní oči ujistím, že do té kupy hnoje Němci chodí chcát, beztak už celou noc s včera beztak taky a kdoví kolik dní už to tu takhle báječně praktikujou! No fuj. Ale tak aspoň bude na co vzpomínat.

Mezi námi, Bastiano, už jsme byli někdy takhle pd hoven? Jako jo, párkrát jsme byli po kolena ve sračkách, ale spíš tak nějak příslovečně, žejo. Tohle jsou docela doslovný... Hej kam jdeš?

Automaticky lezu za ním, protože jsem trošku zmatená že takhle bez náznaku čehokoliv leze do stanu. I když, ve chvíli, kdy mám pod plachtou hlavu a soukám se dovnitř, tak mi tak nějak dojde, že bych... No, že bych mohla spíš asi hlídat venku, jestli někdo nepřijde a navíc... Cože, tady ale někdo je?
Chrápání, no spíš hlasitější oddechování, ho prozradí.
Nás, zatím, neprozradilo nic.

"Někdo tady ale je," zašeptám zoufale, hypnotizuji tmavé místo, kde pod přikrývkami spí neznámý voják a čapnu si na zem kousek od Bastiana, zatímco horečně vymýšlím výmluvu o tom, jak jsme si spletli stan a doufám, že Bastiano tentokrát zahraje opilce bez škytání.

Chvíli mi pohled sjede i na skrytou čepel, kterou mám stále na ruce, i když je možná teď... No, způsobující něco, co mi kdysi Pepe popsal jako "strnutí šíje." Když se koňský hnůj dostane do rány, tak se to může stát. Většinou se to stane, když je rána způsobená bodem dlouhým, tenkým předmětem, zacelí se a hnůj zůstane uvnitř.
Ježíši, proč si to pamatuju!!!

Tak či onak se mi nechce zabít dobrého může který za pár dní má kosit nedobré Francouze! Takže jsme si spletli stan, kdyby něco!

Bastiano si může dělat nadpisy, jaké chce. Je dospělý plátce daní!

Tak, skoro prázdno, to je vlastně parádička.

Chvilku ve stanu posedím, aby si oči více zvykly na tmu. Jenom bůh ví proč, zamnou musí jít i Alessandra! Jak kdybych to nedokázal nakrást sám!

Najdu po tmě truhlu a zkusím v ní najít kalhoty a košil - víc ve finále teď ani není potřeba. Když jdeme pak teda rabovat kasárny.

A jak rychle dovnitř, tak stejně ven.

Bastiano to vymyslel, ale taky posral tag nadpisu! Hehe

Močitel si vás nevšímá, proč by vlastně taky měl, jeho plná pozornost je upřená k tomu, aby si nezakapal nohavice. A možné taky je myšlenkami zpátky u ohně s kamarády a loutnou, protože není lepší zábavy, než špatného zpěvu po večerech, ať už si o tom Madonna Alessandra myslí cokoliv chce.

Bastiano tedy přijde k nejbližšímu stanu, krátké rozhlédnutí vlevo vpravo, šup a je pod plachtou, no jak mu to, mizerovi zlodějskýmu, ale jde! Uvnitř je samozřejmě docela tma, jak to tak ve stanech bývá a... A podle zvuku tichého chrápání taky jeden chlapík, který nepotřebuje evidentně ani víno na kuráž, ani pomilovat markytánku (ne tedy, že by v táboře nějaké byly, vlastně naopak jste neviděli asi ani jednu ženu, z toho, co můžete soudit, takže stráže budou buďto dosti neoblomné a nebo místní kumuly nemají potřebu riskovat vstup do ležení, plného podnapilých vojáků) každopádně zpátky k muži, který ani jedno nepotřebuje - tento muž působí dojmem, minimálně z faktu, že zrovna sám chápe, že se jako jediné potřeboval tak nějak v klidu vyspat. Zatím ho nic neprobudilo, otázkou je, zda to tak i zůstane.

Jak vypadá, není ve tmě pod pokrývkami vidět a ne, že by to bylo nějak důležité pro kontext. Ze zvuku je vidět, kde je. To už se do stanu, nutno říct, že o dost míň elegantně, než Bastiano, dere pod plachtou i Alessandra.

No, nakonec to Bastiano vymyslel!

"Ano, přesně tak. Konečně jsi docenila můj plán!"

Naši intimní noční poradu sice přeruší močařník, ale je to vlastně jedno. Nic špatnýho tu neděláme.

Počkám až batalionový čůráč odejde a pokynu Alessandře k nejbližímu stanu, abysme tedy konečně šli krást nějaké to oblečení.

Hezky nenápadně k němu a když to bude vypadat, že se nikdo nedivá, šup vklouznout pod kraj dovnitř.

No, a protože jsme dole a dole jsou lidi...

Obavy o to, že vás někdo ucítí se ukážou být jako liché, když kolem vás náhle projde chlapík s obrovským světlým knírem, doplněným několikadenním neudržovaným strništěm a aniž by na vás spočinul pohledem, zastaví se u kupy hnoje, rozepne poklopec a řádným proudem si uleví.

"Vííno na kuráž..." pobrukuje si, zatímco stojí doslova dva metry od vás, tak nějak plus mínus v místě, kam jste dopadli a močí.

No, zjevně bude něco pravdy na tom, že ten hnůj nebude jen z koní.

"A pomilovat markytánku..."

!!!

Jako chvilku mi to trvá a dost možná si trošku, jen trošičku stojím na vedení. Ale po několika vteřinách mi to dojde, proč si mě jako ten neřád dobírá!
Lasice jedna!

"No dobře, dobře! Máš pravdu, ukrademe tedy už něco tady, alespoň košili a kalhoty..." usoudím nakonec a mám tak nějak sakra pocit, že má ze mě tak lehce prdel. Ne, že bych teď jako jedna teda nesmrděla. Ne, že by se to mezi němci asi neztratilo, žejo, ehehe. Barbaři ze severu smrděj. Jsem nejvtipnější člověk světa!

"A pak teda ty kasárny a pak šaty? Je tohle soutěž, kolik za noc ukrademe oblečení?"

Bastiano se směje poslední

Chytnu Alessandřinu ruku šmátrlaku a usměji se na ní. Velmi moc se usměji. A nakloním hlavu na bok, jak to dělává Pepe.

"Kéž by byl tak způsob, jak si tady nechat naše oblečení v bezpečí, převléci se do jiného a pak až jít do těch kasáren že? Kéééééž by existoval jiný způsob co?" řeknu a okázale kývnu hlavou na okolní stany.

"Kdybysme ty hadry nechali někde tu, či přímo je hodili poblíž věcí od Marka, tak si je prostě můžeme zítra kdykoliv vyzvednout. Narozdíl od kasáren, kam si jen tak napochodovat nejspíše nemůžeme."

Dyť jde o hovno!

Při jeho posledních slovech se neubráním úsměvu.
"Já tebe taky, vždyť to moc dobře víš," pohladím ho dlaní po paži, kterou nakonec jemně stisknu.
"I když teda trochu smrdíš jako hovna!" Dodám vesele. "A i když z toho děláš trošku větší tragédii, než je. Co se mě týče, spíše se bojím toho, kam pak odneseme to NAŠE oblečení, abychom si ho cestou domů mohli zase bez újmy vyzvednout. Protože hej, nechtěla bych přijít o pracovní oblečení, nemám tady sebou náhradní a v čem jako budu pak jezdit," zabručím lehce nespokojeně.

Ono hlavně, oblečení které za něco stojí, si člověk musí nechat ušít, nebo minimálně upravit na míru. A to je na dlouho. A voser. A hlavně voser nadlouho.

"V kasárnách ho nechat nemůžeme. Nebo - můžeme, ale asi nechceme."