Andor.cz - Dračí doupě online

Taky mám ocas! hehe.

No, takže všechno nakonec dobře dopadlo. Alessandra už nemusí přemýšlet, jestli je Pepe upír a... no, to asi stačí, jako dobrý konec!

"No, taky mám ocas, ale jsme tu chvíli a ještě tu musíme přespat, takže si nemyslím, že je vhodné je tu ukazovat," utnu živou debatu.

"Spíš bychom měli analyzovat, co budeme teď dále dělat. Protože se nám stopa tak trošku komplikuje. A i možná náš cíl. Protože začínám mít pocit, že možná Salvia s Kalem přepadli dohromady a ne, že v tom byl namočený."

Well, o těch ocasech...

"Haha, to teda mám! Chceš ho vidět? Jako snad to pak mezi náma nebude ale divný... No."
Fiorella s lžící v puse drží smích, aby se neudusila.
"Ty nemáš ocas, ty SEŠ ten ocas!" dostane ze sebe nakonec, když spolkne sousto.

"Když zapálíte mořskou pannu, tak zůstane po ní taky ten ocas pak?" nadhodí Matteo do placu nové téma, zatímco se u stolu usazuje i Alessio, nandává si jídlo a snaží se zorientovat v tom, co se děje.

Ne prostě!!!

"Já nejsem-" ale to už mě začne lechtat, tak se kroutím pryč.
"Co to meleš?" plácnu ho po ruce už, no to snad není možný, jak přestanou být učni, přestanou mít úplně jakejkoliv respekt! Jedna mě otlapkává v kajutě, když mi utahuje zbroj, druhej mě tu šimrá na boku! Ještě před pár lety ze mě měli takovej vítr! Co jsem to z nich vychovala? MALÝ ZRŮDY!

"Ty nejsi žádná mořská panna, ty seš leda tak nemožnej jouda! Vlastně nejseš ani panna, natož mořská, žejo! A vůbec, mořský panny maj ocasy, ty génie," zasměju se a protočím očima, abych dodala důraz tomu, jak velká pitomina to je! Dělají si ze mně dneska srandu všichni prostě? Hej! Co kdybychom se vrátili k utahování si z někoho jinýho!

RYBA!!!

"Ale ne!" zvolá najednou Luca a kousek odsune talíř s cizrnovou kaší, do které si nakrájel bokem klobásu. "Maestra je uražená!" přisune se po lavici blíž k Alessandře, obejme ji a polechtá nenechavými prsty na boku.

"Nemusíš být smutná, že nemáme v bratrstvu upíra, vždyť pořád máte alespoň mořskou pannu, mě! Římani, sráčové, nemaj ani to!"

sob

"Ty taky skočíš na každou blbost."
"Ah, hm..." viditelně poklesnu na duchu a jako by mě každé láskyplné poplácání zaplácávalo mentálně do země. Nojo, je možné, že si ze mě prostě dělá prdel. Ale tak jako, ze mě by si nikdo neměl dělat takhle zle prdel! Navíc, zní docela přesvědčivě, to je, ach jo...

Pepe pokračuje a zase hodí nějaké nové podivné informace. A neodpoví na moji otázku, vlastně ani na jednu moji otázku! Teda... Kromě těch nohou, haha, po Templářích zbyly jen nohy, haha. To jim patří, zmrdům. Musím pak zkusit nějakého zapálit. Abych... Potvrdila tu teorii! PRO VĚDU! Pak Pepemu nahlásím výsledek a bude to BOHULIBÝ!

"Mám se jít třeba ještě projít na slunci, ať uklidním všechny vaše pochybnosti či mi už prostě věříte, že nejsem upír?"
"JEŽÍŠI, TAK PARDON, ŽE MI LEŽELO NA SRDCI VAŠE BLAHO, PEPE! JÁ TO JAKO NEMYSLELA ZLE, NECHTĚLA JSEM ABYSTE UMŘEL!" Vyfrknu uraženě a hledím si radši jídla.
Všichni. Mě. Serete. Vejlet. Nahovno! Tak!

Hehe

Pepe všechno zaujatě poslouchá a kouká na Alessandru.

"Hodně někdy mi je no," řekne pobaveně "a zůstali po nich ty nohy no. Ale nebylo to tak hrozný, jak si asi představujete. Něco jako když zapálíte kostel a jsou uvnitř lidi. Udusí se dřív, než začnou pořádně křičet. Teda, pokud nejsou hysteričtí. Ale to pak ty lidi často křičí už jenom když je do toho kostela vedete. Ale tak, to už prostě odbočujeme. A já bych se rád v klidu najedl... a pak se mi divíte, že nejím radši někde v klidu v soukromí, když to pak dopadá takhle, hmm."

Pepe mávne ke dveřím ven.

"Mám se jít třeba ještě projít na slunci, ať uklidním všechny vaše pochybnosti či mi už prostě věříte, že nejsem upír?"

Pepe je doktor

" Slyšíš to? Slyšíš to? Já jsem ti to říkala! Říkala jsem ti, že je nesmrtelnej! Aha! A ty ses tvářil, že mi hrabe, no!"

Podívám se na Alessandru.

"Broučku, on si z tebe dělá srandu. To určitě řekl, jako vtip, aby tě takhle rozhodil a ty se jenom necháváš chytat. Ty taky skočíš na každou blbost." řeknu Alessandře a poplácám ji po rameni.

cokurvajepepe???

to co Diego popisuje jsou pekelní psi a to je něco úplně jiného.
COŽE co? Co jsou doprdele zas pekelní psi? Hele, pečínka, mňam, klobásy si strčte do prdele, třeba, hmmm pečeně, vykašlu se na přílohu a prostě si naberu jenom to maso. No a česnekovou chlebovou tyčinku k tomu. Tak. Ve vomastku si ji namočím!
Ale hej, co jsou pekelní psi? To ve Španělsku normálně jako běhá? No doprdele, proč jsme si taky jednoho z Navarry nepřivezli? Pepe se tváří, jako by to tam bylo tak nějak běžné úterý, takovej pekelnej pes!

"Já tam byl od té doby, co tam byli jen 'tihle dva..."
Jo, kurva, to byly doby. To jsme byli mladší, než jsme teď. Bastiano byl ještě assassin a ne divný patricij, křížený Machiavellim, běhali jsme po Benátkách a tropili patřičnej brajgl. Však kolik pokladnic jsme vykradli a jak jsme se tomu pak večer vždycky na střeše s vínem gebili! Na malou chvíli mě přepadne jakýsi rychlý splín. Mám pocit, jako by doby, kdy jsme jen tak seděli na střeše a schovávali se po tom, co jsme provedli nějakou lumpárnu, byly nenávratně vytlačeny všemi těmi povinnostmi, které nás nyní v řádu svazují. Můj manžel vypadá, že se s tímto novým životem smířil, ale já prostě... Mám vlastně nakonec zase jednou problém se přizpůsobit. Možná jsme dospěli až zbytečně rychle, možná jsme neměli jít tak dravě za převzetím bratrstva do svých rukou. Nikdy mě nenapadlo, že to dopadne takhle. Proč prostě nikdy nic nemůže zůstat stejný, jak to bylo! Já jsem třeba pořád stejná! Není to TAK TĚŽKÝ!

"Ale, když máte ten dar věčného mládí a nesmrtelnosti jako já, věk už pro vás není ani to číslo, ale jen taková nedůležitá věc, která číhá někde na pozadí vašeho zájmu."
Co? COOOOO?
Začnu do Bastiana zuřivě drbat loktem, ať dává pozor a necumlá tady klobásy jak největší kuřbuřt.
" Slyšíš to? Slyšíš to? Já jsem ti to říkala! Říkala jsem ti, že je nesmrtelnej! Aha! A ty ses tvářil, že mi hrabe, no! "Alessandro, tak prostě vypadá mladě, myslím, že vidíš něco, co tam není!" nebo něco takovýho to bylo!" když paroduji Bastiana, tak samozřejmě změním hlas do parodie divadelního přednesu. Protože hehe. Tak.
"A teď to slyšíš on mluví, že zažil stoletou válku! To je mu..." chvilku počítám na prstech a nakonec to vzdám. "To je hodně!"

Je... Nesmrtelný, jako moje praprapra... Hodně pra, prabába?

"No... No a po těch Templářích za Filipa, taky po nich zbyly nohy? Byl jste u toho? Bylo to hrozný? Co je to Vulva? JAKTOŽE jste věčně mladej? Viděl jste někdy aspoň upíra v Transylvánii? Mám hodně otázek!"

A finišo

"Takže si to srhneme," řekne Pepe a ostentativně si taky vezmu klobásu, viditelně ji žvýká, polyká a zapije ji vínem. Následně na Alessandru vyplázne jazyk, aby bylo vidět, že to všechno snědl.

"Já nejsem upír. Tečka. Upíři vypadají jako lidi. Ne jako psi - to co Diego popisuje jsou pekelní psi a to je něco úplně jiného. Stejně jako španělské čarodějnice, jen ať si to ujasníme na začátek. A samozřejmě spolu nekopulují, vždyť to je divný. Teď ke mě. Masku nosím, protože to dělají doslova všichni, opakuji všichni doktoři v Itálii. V Benátkách, v Miláně, ve Florencii či v Římě. Prostě to je normální, stejně tak jakože v řádu se dekorují věci vulvou. Prostě to k tomu patří, jako symbol. Piju jako normální lidi, ale asi se na to málo soustředíte. Na palubě jsem se nebál, protože jsem správně odhadl, že mi nic nehrozilo. A taky se mi nic nestalo, takže jsem měl pravdu. Pracovat si můžu pro koho chci a kolik je mi let, je moje věc, na kterou je velmi nezdvořilé se kohokoliv ptát. Kolik je mu let, kolik má majetku a jaké zrovna moderní náboženství zrovna jednou týdně na hodinu před nedělním obědem vzývá. Tak," řekne Pepe a dá si o trošku pečínky. Už víc k jídlu a míň k provokaci Alessandry.

"A co se týče vás dvou," ukáže na Lucu s Fiorellou, "polovina lidí je tam déle než vy dva. Většina štětek je tam déle než vy dva. Já tam byl od té doby, co tam byli jen 'tihle dva' a druzí dva mistři. Ale to znamená, že jsem tam jen o pár let déle, než vy. No a co se týče toho upalování..." Pepe se usměje a dolije si víno, "bylo to už opravdu dávno, kdysi ve Francii... To byla ještě Itálie spojenec Francie proti Anglii. Ne jako dnes. Ale, když máte ten dar věčného mládí a nesmrtelnosti jako já, věk už pro vás není ani to číslo, ale jen taková nedůležitá věc, která číhá někde na pozadí vašeho zájmu. Paní da Mezzo by se ty staré časy líbili. Rytíři ve zbrojích, mlátící se meči a kladivy, bez pušek a pík. Pak to Angličani zkazili dlouhými luky a kůly v zemi. A přitom taková krásná válka to byla."

Načeš se na Alessandru usměje, mrkne a nandá si hrách.

Blameiáno

"Ježíš, já nechci, aby nám utekl!" řeknu Alessandře na její osočení, "Ale tak co jsem měl těm děckám říct ne? Když ty tu házíš takové blbosti, jakože shoří. Tak alespoň se to všechno vyjasní a bude jasno, ne? Takže je to vlastně dobře," řeknu a vezmu si kus pečínky.

Chudák Pepe a chudák já. Teď se na nás vrhne vyčítavý pohled Alessandry a bude následovat výslech...

*Ve španělsku je ted asi tepleji co?* zeptám se Diega, abych trošku odvedl pozornost jinam.