Andor.cz - Dračí doupě online

Bruh moment.

Pepe se na Lucu zadívá, jako na největší idiota pod sluncem.

"Když jsem doslova řekl, že je to blbost A NEJSEM UPÍR, myslel jsem tím doopravdy, že nejsem upír a ne to, že nejsem... hořlavý ze slunce. Jinak nikdo není nehořlavý. Kdysi jsem i na toto téma vedl docela zajímavý výzkum. Věděli jste, že lidské nohy jsou prakticky nehořlavé? Je v nich tolik tuku, že když zapálíte člověka, zůstanou po nich většinou právě jen nohy. Zajímavé že?"

Dodá Pepe a nakloní hlavu na bok.

A pak unaveným hlasem dodá: "A dám si víno, ne krev, děkuji."

hm, takže upíři nehořej!

"Ehehe, taková píčovina!" komentuje to Luca, zatímco si sedá a kouká na schody, kam Alessandra už zmizela. "Škoda, že o to celý přišla, žejo, teď si bude pořád myslet, že Pepe je upír. Hehe, klasická Alessandra!" zasměje se a mávne rukou be vzduchu. Pak znejistí. "Teda... A nejste upír nebo jste jako nehořlavej?"
Fiorella vyprskne smíchem a natahuje se po číši z tácu s karafou a číšemi, který zrovna hostinská pokládá na stůl. Hostinský, který již řekl a udělal vše, co je potřeba, se jal ženě pomoci a tak záhy nese druhý tác. Luca se taky směje, ale je dobře vychovaný kluk, takže nalije nejprve Bastianovi a pak sobě. "Pepe, dáte si, nebo preferujete krev?" Luca s Fiorellou začnou znovu ujebávat smíchy jak malý.
"Pak by nepotřeboval vůbec ty pijavice!" zachechtá se Fiorella.

Žoldáci se mezitím rozesazují a věnují se debatě o tom, jal moc velkej je Alessio tragéd a jak dlouho ho to asi bude bavit. Padají i nějaké sázky. Debaty o upírech nevnímají. Diego se posadí vedle Pepeho a nechá si taky nalít víno. Soudě dle úsměvu, který se mu objeví ve tváři, už dlouho žádné víno nepil.

Hehe.

Pepe to zamyšleně poslouchá, zatímco si dává svoji brašnu na stůl a sedá si k němu.

"Ale... vždyť to je úplná blbost. Já nejsem upír. Proč bych měl pak hořet?" a následně si i sundá masku, kterou taky položí na stůl.

"Vždyť to nedává vůbec smysl."

OK, lets go čede

Vydechnu se, nadechnu se.

Ok, tak Alessandra si za tohle může sama. Neměla to takhle před nima vytahovat!

"Protože Alessandra si myslí, že Pepe je upír a bojí se, že by měl na slunci shořet, protože asi někde slyšela, že upíři na slunci hoří. Tak proto. Akorát to nikomu jinak neřekla, protože se bojí, aby se Pepe pak nelekl a neutekl, protože 'objevila' jeho tajemství. Tak."

Opřu ruce v bok a podívám se na Alessandru.

Je teda Pepe hořlavej?

Každý se směje někomu. Assassini mají momentálně srandu ze sebe navzájem, žoldáci, inu - tam je terčem všeobecného veselí Malý Alessio. Ten se teda nebaví, tahá se s hodně věcma.

Marco se snaží zachovat dekorum a celou tu šlamastyku ignorovat a být zcela nad věcí. V jeho očích je ale patrné, že se vnitřně baví. Matteo a Vittorio už tak nonšalantní nejsou, ti se prostě řehtají tomu, jaký je Alessio v jejich očích naprostý tragéd a soudě dle doprovodné konverzace se nemůžou dočkat, až to povypráví doma velkému Alessiovi.

Diego sice rozuměl každé páté slovo, ale z kontextu si evidentně domyslel, o co tady jde, protože se uchechtává taky, zatímco se ho Pepe, šourající se vedle něj se svou kabelou v ruce, ptá španělsky na otázky ohledně jeho zranění.

"Nojo," řekne Luca, a otočí se směrem na Pepeho, zatímco odráží předloktím další pěstní útok smějící se Fiorelly. "Jak to jako myslela, že dottore shoří, když na něj bude svítit slunce?"
I Fiorella ho přestane škádlit, zarazí se a povytáhne obočí.
"No?"
"No?"
"Bastiano?" zeptá se Fiorella nakonec.
"Jo, maestro, proč je jako Pepe hořlavej?" otočí se na Bastiana i Luca. Pak se otočí k Pepemu, ale nic neřekne. Asi mu přijde trapný se zeptat doktora na jeho přirozenou hořlavost.

Hehe

"Já? Co já jim mám říct? Když se pobodaj, mají na pokoji alespoň doktora! Nojo, vydva! Ne, že na Pepeho ráno pustíte slunce, než se obleče, protože jestli nám jako shoří, tak si mě nepřejte ani jeden!" taky zvednu varovně prst, jako Luca.

Pak se přitočím k Bastianovi a obejmu ho jednou rukou okolo pasu.
"Já hned na jídlo přijdu, jenom nahoře shodím tu zbroj, protože se mi tady nechce sedět v plátech a..." zbystřím "Alessio! Tady jsi!" zavolám na něj a ještě se rychle otočím k Bastianovi s potutelným výrazem. "Hrozně trval na tom, že chce Fiorelle pomoct se zavazadly a ona hrozně nechtěla a on byl dostvotravnej, tak ta malá fretka vyhlásila, že Alessio je tak hodnej, že se nabídl, že nám všem odnese zavazadla. No nemohla jsem odolat," řeknu mu tiše a zazubím se. Pak mu vytisknu pusu na tvář a rozběhnu se k Alessiovi, který se táhne s... No, nemá toho málo, ani Luca totiž neodolal. Všichni naši bývalí učni jsou pěkný hajzli, protože maj ostatně naši školu. "Tady, pojď za mnou, ukážu ti kam to složit, tudy nahoru, jsi moc hodný, že ses nám takhle nabídl..."
A zmizím s ním na schodech.

Dal bych si

"Děti, nebijte se! Jsou tu lidi!" a kouknu na Alessandru, "A ty jim taky něco řekni mámo!" a rozesměji se.

"A co se týče spacího pořádku, já a Alessandra spíme spolu, Luca, Fiorella, Pepe a Diego spolu a zbytek v posledním pokoji. Snad nikdo nemá žádné námitky. A objednal jsem nám už hromadu jídla, ať se pěkně najíme a můžeme zítra vyrazit... i když nevím teda pořádně kam. Ani jsem zatím nic nevybalil na hostinského, ale prvně bych dobře pojedl, zaplatil a až pak ho s tím obtěžoval."

Chálečka

Hostinský pokyvá, že objednávku pochopil a ještě rychle a věcně vysvětlí, které pokoje jsou případně vaše a jak se do nich dostat. Jeho manželka zatím pokyne ke dvěma větším stolům vedle sebe, které na sebe navazují jako jeden velký dlouhý stůl a ke kterým se spokojeně všichni vlezete. Pak odejde do kuchyně vyřizovat objednávku a nosit na stůl.

"Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého."
Luca se rozchechtá, Fiorella taky.
"A je teda tak hezkej? Můžeme ho taky vidět, když může docela každej?" vydáví ze sebe Luca mezi smíchem a Fiorella do něj za to začne drbat loktem a taky se tomu řehní.
"Nevím, na co tu hraješ, tys ho beztak už viděl, ty klučičí šlapko!"
"Hahaha, Fiorello, já obvykle, ne tedy vždy, ale obvykle, okukuji spíš pěkný kozičky!" Luca s vážným výrazem zvedne ve varovném gestu ukazováček. "ALE! Jsem si jist, že jsem za svůj život viděl víc pér, než ty, i když ve tvým případě to není tak těžký, protože - au, au nebij, au MAMITATI ONA MĚ MLÁTÍ PĚSTÍ, AU!"
"Nežaluj, nikdo tě nezachrání!"
"Hele Alessio jde, třeba ti ukáže svůj AU, au to fakt ale už bolelo!"

Víš co ještě vypadá přívětivě i z venku? wink

No, je relativně zapeklitá otázka, jaké pokoje nakoupit. Přiznám se, že že bych si vzal pokoj s Alessandrou klidně jen pro nás, ale pak je furt asi takový blbý ten zbytek pak rozhodit... Ale tak vlastně, proč ne. Stejně, jak to jinak rozdělit, že?

"Vezmu si teda jeden pokoj pro dva a dva pokoje pro čtyři. To nám bude stačit."

Taky nemusíme všude furt jenom rozhazovat peníze.

"A ta vepřová pečeně stačí. A dejte nám k tomu i tu polívku a nějaké ty klobásy. Ty si možná i nějaké vezmeme na cestu dál. A dejte nám tak čtyři karafy s vínem. A všechny ty přílohy. Prostě to noste, my se rádi najíme. Dneska jsme vylezli z lodě, víte a tak se rádi dobře najíme. Tak já si jdu sednout a těším se!" řeknu hostinskému a jdu si vybrat stůl, ke kterému se všichni vlezeme.

"Ano, přesně to jsem vytáhl!" houknu k Alessandře. "Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého. Byl to z mé strany jenom obyčejný akt dobrodění. To a ty peníze no..." řeknu stoicky a pokrčím rameny.

"A máme objednané pokoje i jídlo, pití a tak nějak všechno."

Hehehehe!

"No a tak, pamatujte děcka, kdykoliv si budete říkat, že nevíte jak dál, dojdou vám veškerý argumenty pro rozhovor a sami sebe se zeptáte, co by asi udělal vás váženej velmistr, tak prostě a jednoduše do tý konverzace vytasíte pé-... Aaaah, ahoj Bastiano, broučku!" bolestivě se po tak dlouhé cestě na koni protáhnu, až mi křupne v ramenou a rozesměju se. A Luca se směje a Fiorella se směje a ten vtip prostě ještě furt není ohranej!

"Už jsme ubytovaní? Sakra, tady to voní jak pečeně!"
Začenichám ve vzduchu.
"Prosím, vem k tomu ubytování i koupel, my čistotní lidi nejsme stavění na cestu po moři a pak další cestování bez očištění! Kde si můžu objednat to, co tu voní? Jenom shodím zbroj a chci to!"
Jo, mám dobrou náladu. Dneska se vyspím v posteli a možná se i vykoupu!