Andor.cz - Dračí doupě online

Chálečka

Hostinský pokyvá, že objednávku pochopil a ještě rychle a věcně vysvětlí, které pokoje jsou případně vaše a jak se do nich dostat. Jeho manželka zatím pokyne ke dvěma větším stolům vedle sebe, které na sebe navazují jako jeden velký dlouhý stůl a ke kterým se spokojeně všichni vlezete. Pak odejde do kuchyně vyřizovat objednávku a nosit na stůl.

"Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého."
Luca se rozchechtá, Fiorella taky.
"A je teda tak hezkej? Můžeme ho taky vidět, když může docela každej?" vydáví ze sebe Luca mezi smíchem a Fiorella do něj za to začne drbat loktem a taky se tomu řehní.
"Nevím, na co tu hraješ, tys ho beztak už viděl, ty klučičí šlapko!"
"Hahaha, Fiorello, já obvykle, ne tedy vždy, ale obvykle, okukuji spíš pěkný kozičky!" Luca s vážným výrazem zvedne ve varovném gestu ukazováček. "ALE! Jsem si jist, že jsem za svůj život viděl víc pér, než ty, i když ve tvým případě to není tak těžký, protože - au, au nebij, au MAMITATI ONA MĚ MLÁTÍ PĚSTÍ, AU!"
"Nežaluj, nikdo tě nezachrání!"
"Hele Alessio jde, třeba ti ukáže svůj AU, au to fakt ale už bolelo!"

Víš co ještě vypadá přívětivě i z venku? wink

No, je relativně zapeklitá otázka, jaké pokoje nakoupit. Přiznám se, že že bych si vzal pokoj s Alessandrou klidně jen pro nás, ale pak je furt asi takový blbý ten zbytek pak rozhodit... Ale tak vlastně, proč ne. Stejně, jak to jinak rozdělit, že?

"Vezmu si teda jeden pokoj pro dva a dva pokoje pro čtyři. To nám bude stačit."

Taky nemusíme všude furt jenom rozhazovat peníze.

"A ta vepřová pečeně stačí. A dejte nám k tomu i tu polívku a nějaké ty klobásy. Ty si možná i nějaké vezmeme na cestu dál. A dejte nám tak čtyři karafy s vínem. A všechny ty přílohy. Prostě to noste, my se rádi najíme. Dneska jsme vylezli z lodě, víte a tak se rádi dobře najíme. Tak já si jdu sednout a těším se!" řeknu hostinskému a jdu si vybrat stůl, ke kterému se všichni vlezeme.

"Ano, přesně to jsem vytáhl!" houknu k Alessandře. "Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého. Byl to z mé strany jenom obyčejný akt dobrodění. To a ty peníze no..." řeknu stoicky a pokrčím rameny.

"A máme objednané pokoje i jídlo, pití a tak nějak všechno."

Hehehehe!

"No a tak, pamatujte děcka, kdykoliv si budete říkat, že nevíte jak dál, dojdou vám veškerý argumenty pro rozhovor a sami sebe se zeptáte, co by asi udělal vás váženej velmistr, tak prostě a jednoduše do tý konverzace vytasíte pé-... Aaaah, ahoj Bastiano, broučku!" bolestivě se po tak dlouhé cestě na koni protáhnu, až mi křupne v ramenou a rozesměju se. A Luca se směje a Fiorella se směje a ten vtip prostě ještě furt není ohranej!

"Už jsme ubytovaní? Sakra, tady to voní jak pečeně!"
Začenichám ve vzduchu.
"Prosím, vem k tomu ubytování i koupel, my čistotní lidi nejsme stavění na cestu po moři a pak další cestování bez očištění! Kde si můžu objednat to, co tu voní? Jenom shodím zbroj a chci to!"
Jo, mám dobrou náladu. Dneska se vyspím v posteli a možná se i vykoupu!

Tvl ono to vypadalo přívětivě i zvenku!
-Bastiano-

Při oznámení že je vás deset se hostinský spokojeně usměje, kšeft je kseft. Ne, že by to tady vypadalo, že trpí nějakým nedostatkem, evidentně se tady zastaví tak nějak každý, kdo okolo projíždí. Další hostinec je, alespoň z toho, co jste mezi řečí tak nějak ve volných chvílích zjistili, nějaké další dvě hodiny odsud koňmo po cestě, navíc, hned za hostincem se cesty rozbíhají na cestu na Terni a následně Řím a nebo cestu na Florencii a následně Milán. Takže se jedná o dost strategicky položené zařízení.

Ještě více se usměje, když začneš sázet peníze.

"Výborně, máme tady volné pokoje po dvou, třech i čtyřech. Pokud někdo z vás chce být v pokoji sám, máme i," podívá se do knihy, kterou si za barem vede, "... dva volné pokoje pro jednoho." podívá se na tebe, aby tě vybídl, abys řekl, jaké ubytování chceš. No evidentně je to opravdu dobrý a prosperující hostinec s dost pokoji. Ona i ta budova působila dost veliká a navíc i později přistavovaná, aby byla větší.

"K večeři je vepřová pečeně, ale pokud chcete, můžeme vám porazit i husu, nebo dvě, ta se ale bude déle dělat. Pečeně se již peče. Máme i zabíjačkovou polévku a nějaké klobásy a..." začne vyjmenovávat, no, pokrmy z vepře. Protože evidentně teď poráželi nedávno prase. "Jako přílohu luštěniny, kysané zelí, a taky už máme první jarní salát, čerstvě sklizený." což je docela terno, protože v zimě a brzkém jaře moc čerstvé zeleniny není. Jen ta, která se dá dlouhodobě skladovat, nebo fermentovaná. "A taky máme kaši z římského hrachu a..." mrkne "hlízy z Nového světa, to je novinka. Koupili jeme je od obchodní karavany, která tudy před nedávnem jela. Můj muž je má rád, mi nepřijdou příliš dobré," pokrčí rameny. "Ale vydrží dlouho čerstvé. Dokonce udělaly výhony, několik jsem jich zasadila na poli vzadu." žena hostinského významně pokýve hlavou, hrdá sama na sebe, když se otevřou dveře a v nich Alessandra s Lucou, v družném hovoru, oba rozesmátí. Za nimi dobíhá ještě Fiorella, taky se směje, až jí tečou slzičky.

Mňam do jídla

No, vevnitř to alespoň vypadá přívětivěji. To budou mít kluci radost, že se můžou pořádně nažrat!

"No, budeme tu jen jednu noc, ale zase je nás deset. A každý máme koně. Takže ubytování pro deset, ustájení pro deset a teď i večeři pro deset."

A vyložím na stůl pár mincí, aby hostinský viděl, že mám na zaplacení.

"A co bude k večeři dobrého? Vidím, že to tady už hezky voní! A víno, víno dejte, dáme si něco dobrého i k pití!"

Sedící králík

Zatímco ostatní zamíří do stájí s koňmi, kde už jim jdou naproti dva hoši, aby našli koním místo, Bastiano míří všem objednat ubytování.

Lokál vypadá tak nějak normálně. Dřevem obložené zdi, schodiště nahoru, kde se nachází pokoje, několik stolů, dveře do kuchyně a bar, za kterým sedí hostinský, který je dost dobře zároveň majitel. Opřená o bar postává ženská, která bude tak ve věku hostinského a o něčem se s ním baví. Za normálních okolností zde nejspíše roznáší jídlo. Ale ti hosté kteří dole sedí, jedná se o tři muže u jednoho stolu a nejspíše manželský pár u jiného, již spokojeně jedí. Začíná tak nějak čas brzké večeře a v jídelně voní pečené maso.

"Zdravím pane," odpoví majitela věnuje ti úsměv. I servírka, možná jeho žena, soudě podle toho, že mají dost podobné snubní prsteny, se na tebe usmívá. "Tady se můžete zapsat, na kolik nocí to bude? I s večeří? Jste sám, nebo ještě někdo přijde?"

Tak zase popojedeme

Takže nakonec všechno dobře dopadlo. Zlí lidé doopravdy umřeli. Hodným bylo pomoženo. Jako z pohádky. Ještě tak pozorovat tu koupající se Alessandru a byl by to vážně pěkný piknik. Ale člověk nemůže mít vše! I když... moc mi nechybí!

***
"Máš pravdu Fiorello, ale jak jsi sama poznamenala. Nemáme lepší stopu. Takže ji musíme sledovat a snad nás někam dovede. Jako pořád nacházíme nějaké střípky, které nás posouvají dál. Takže minimálně nejdeme špatně. A víš co se říká. Někdy i samotná cesta je cíl. Podívej, kolik jsme nabrali cestou i potenciálních nových učňů do řádu. Takže k něčemu tenhle 'výlet' byl i tak. I kdybysme na plátno či Kala vůbec nenarazili... Jak kdysi zapsal Marcus Aurelisu, o kvalitě..."

***
Inu, hostinec uprostřed ničeho vypadá... no, jako hostinec uprostřed ničeho. Benátky ani Ancona to nejsou. Ale aspoň je tu ten klid.

"No, tak jsme tady. Ubytujte koně nějak pohromadě, kdyby bylo třeba... v noci urychleně odjet. Nepředpokládám problémy, ale jak to vypadá, oni si nás najdou sami i bez našeho přičinění. Já nám jdu zatím ubytovat" a sesednu z koně a předám otěže Fiorelle.

Ať Luca nemá chudák pocit, že všechno deleguju jenom na něj.

A svým sebejistým krokem si to zamířím k hlavnímu vchodu.

"Dobrej den vynšuju vašnosti. U kohopak se možu zapsat?"

Zeptej se Salvia, jestli to je výlet. Oh, počkat!

Rozhodně jste hodní lidi. Takže ženám složíte srnu, aby si mohly maso zpracovat a nasolit, prohodíte s nimi ještě pár slov. (Přičemž samozřejmě mezi řečí padne i informace o mávání penisy na veřejnosti, což upřímně řečeno vypadá, že Alessandru bude bavit ještě dlouho, si za to Bastiana dobírat) Dáte jim i informace o tom, kde v Anconě mají koho hledat a nějaký obnos peněz, pro případ že by se přeci jen rozhodly vzít práci v bordelu, případně později na plánovaném statku, který určitě Dóže bez zbytečných dalších keců vrátí. Alessandra tedy cestou zpět k ostatním zmíní, že není nadšená z toho, jak na každém kroku sbíráte lidi jak potulný čokly, ale evidentně to v ní taky hlodá, protože, jak poznamenala, coby matka chápe, že "zdechlej kojenec prostě není žádná sláva."

Naopak Luca vypadá, že je rád, jak to vlastně dopadlo. Nezapomněli jste taky Giovanniho nakonec vlastně docela zdémonizovat a barvitě jste vypověděli o tom, jak ženskou mlátil - a beztak i to děcko.

Při probírání cíle cesty Fiorella poměrně k věci poznamenala, že pokud je přepadli a Salvia zabili za Anconou a Cal se sám vydával po stopě plátna, může se stát, že jel vlastně i jinam, než to plátno, což by docela sálo, vzbledem k tomu, že jeho pohyb je doslova jediná stopa, kterou máte a nikdo neviděl ani ty, kteří ho přepadli. Pokud tedy on sám zároveň neprchal s plátnem. Což by bylo tedy zvláštní, že se doteď nikde neobjevil. Možná mohl taky prchat s plátnem po souboji se Salviem, ale pak by možná haprovala ta věc s hlavou. Lidi si nenosí jen tak hlavy v batohu. No i když...

Každopádně se vydáváte dál po cestě k hostinci, kde vede další stopa. Je to ještě pěkných pár hodin, takže některé no a nebo možná všechny z vás, protože v Benátkách nejste zvyklí trávit prakticky celý den v sedle, bolí celý člověk. Kromě Diega, ten, i skrze hnisavou jizvu, kterou mu Pepe ještě před pokračováním cesty ošetřil, vypadá vlastně docela spokojeně, že je na čerstvém vzduchu, a je na koni místo na lodi.

Je brzký večer, tak okolo páté, možná šesté - hodiny jste již dlouho neviděli, když u cesty zahlédnete stavbu hostince. Několik budov pro zvířata, přístřešek pro vůz, vnitřní dvůr a samotný velký hostinský dům, vše doplněno o pár domků okolo a několik menších políček a ohrad s hospodářskými zvířaty. Malá, soběstačná komunita uprostřed ničeho, provozující nejspíše poměrně výnosný obchod s pohostinstvím. No, aby ne. Je to tak akorát na cestě z Ancony, aby se člověk chtěl najíst a vyspat. Vedle je menší lesík, na hlavní budově je velký dřevěný vývěsní štít s poetickým vyobrazením zajíce, v boji s obstarožním rytířem a nápis Coniglio seduto.

Pff, tohle ale není vyšetřování ale výlet!

"Lepší v prdel, než do prdele!" houknu na Agnes, která prostě asi neumí být milá.

To ta druhá je tupá, ale hodná, když nic. Ne jak ta bába!

"Ano Romulo! Já vám mohu dát práci. Nevadí, že jsi nebyla nikdy ve městě. Když na to přijde, nemusíš ani vycházet z domu. Takže ani nepoznáš, že jsi ve městě!"

Kromě smradu a hluku no. Ale tak to už je daň za civilizaci no.

Mávnu směrem k Alessandře, která se i blíží s mrtvou srnou.

"A teda dáme vám i nějaké to maso, ať se i pořádně najíte. Tak hodní jsme."

králík, zajíc - details matter!

"Sprosťák jako vy má manželku? Svět se v prdel obrací," pokrčí rameny Agnese.

"A nevypadal zrovna jako vyhazovač. Ty tenký nožičky, co měl, koho by takovej asi tak vyhodil? Hm. No, zraněnej byl. Ale moc výmluvnej ne. Měl dost naspěch, ale to by vám asi řekli i v tom hostinci. Sedící zajíc se jmenuje. Protože tam měl namířeno, když odešel. Jestli tam došel, to už samozřejmě nevim. Zas, jestli ne, tak to bude asi z vaší strany vyřešený, no. Tady se to jmenuje Valtrouvio, ne, že by to pro vás mělo nějakej význam."

"A vy jste říkal, že byste nám dal práci?" vykoukne Rumula zpoza futer. "Když já - já nikdy nebyla ve městě." je vidět, že jí vlastně představa, že vytáhne paty z vesnice, docela děsí.

Z lesa se po chvilce konečně vynoří Alessandra na koni. Vepředu přes sedlo má přehozenou bezvládnou srnu a míří k vám.