Andor.cz - Dračí doupě online

Tvl Bastiano. Like father, like son.

Dítě jen kouká a moc nechápe, o čem mluvíš. Možná mu bude míň a je hloupější, než Bastiano čekal. Nebo mu není míň a je prostě jenom trochu hloupej, protože je to malej vidlák z hovňákova.
"Měli jsme kočku zrzka. Ale umřel. Jako teta."
Rozhovory s vidláky jsou radost. Prostě koncentrovaný štěstí ve skle.

"Vy se ptáte, jestli tady byl někdy někdo, oblečený jako ona?" vykoktá ze sebe nakonec žena. Prostě na ni taky možná používáš příliš mnoho slov a příliš složitě. Možná se zamotala v té sektě, možná v té omluvě, možná ve tvý pasivní agresi, kterou prostě nemůže ze své jednoduché podstaty pobrat.

Tvl netlač na ni, posral ses?

Když zmíníš, že ti přeci jen něco vlastně vadí, žena ucouvne a trošku víc přivře dveře, v jakémsi marném pokusu o to, abys na ni nemohl, až z jejího pohledu začneš řešit věci tak, jak řešil nejspíše její muž, když mu něco vadilo. Buď se budeš muset uklidnit a zkusit to vyloženě po dobrým, nebo z ní evidentně nic nedostaneš. Ne tedy proto, že by vypadala nějak neochotně ti odpovědět, ale proto, že se až moc bojí, než aby ti odpověděla.

Bojí se asi tak nějak všichni vesničani tady. Nepředpokládáš, že je zde jen ona sama a všechny muže jste zabili. V těch dalších dvou domech někdo asi bude bydlet. Jen se tváří že tady nejsou. Je dost jisté, že pokud byste ženu zabili, nepřišel by jí ze strachu nikdo pomoci. Prostě by čekali, až odjedete a následky řešili pak. Nějak. Možná. Snad.

Inter(da)Mezzo II.

"Máte to všechno napsané? Aby z toho nebylo mrzení. Myslím tím teda moje mrzení, to vaše je mi upřímně řečeno zcela fuk," zamaskovaný pán da Mezzo starší se evidentně uklidnil, když zaplul do místnosti, kde ho nikdo nemůže šmírovat a pošpinit jeho pověst, takže sbírá postupně zpátky své běžné sebevědomí.
"No, vaše mrzení bychom skutečně neradi, když celou akci platíte, pane Da Mezzo," ušklíbne se Daria ironicky.
"NEŘÍKEJTE MI-" ruka s italským gestem zase mává Darii před obličejem, kontraktor, momentálně evidentně velmi nepříjemně rozrušen, se naklání nad stůl. "JSEM TADY INKOGNITO!"
"Ach jistě, jistě," Daria jemně odstrčí jeho zuřivě mávající ruku zpřed svého obličeje.
"NESAHEJTE NA MĚ TĚMA PRACKAMA!!!"
"Tady si zkontrolujte kontrakt, neznámý cizinče." posune k němu papír a otočí ho zkušeným pohybem tak, aby se lépe četl.

Signor Luciano da Mezzo
Ha perso il suo gatto
Si chiama Cacciatore
Soriano
Si è perso fuor

Pan da Mezzo se zasekne, kdyby neměl masku, bylo by vidět, jak šokován vytřeští oči, pak sebere papír a roztrhá ho na malé kousíčky, které pustí na zem.
"Děje se něco?" pozvedne obočí Daria.
"KOLIK TADY ČLOVĚK MUSÍ PŘIPLATIT, ABY U KONKTRAKTU NEFIGUROVALO JEHO JMÉNO? JSTE NEPROFESIONÁLNÍ BANDA ŠARLATÁNŮ! TOHLE JSEM SI NEZAPLATIL!"
"No, ještě jste to neplatil..."
"Protože jste ale vy nechtěla!"
"Hm, to je fér. Dobře, jak se chcete jmenovat?"

Krátká pauza na rozmyšlenou.

"Dejte tam Dóže Loredan! Protože jemu je taky jedno, že tady u vás někdo používá jméno mého ztraceného syna a ŠPINÍ TÍM MOJE JMÉNO! Víte, kolikrát jsem si mu ma to stěžoval? A vždycky mě odbyde! MĚ!!! A mezitím nám tady běhá nějaký pošahaný vrah nebo co, který se všude představuje jako da Mezzo a nemá ani tu slušnost se tady ukázat! "
"Protože tady není."
"No jistě, tak určitě. Už to píšete, nebo co? Podívejte, tady máte zlaťák, třeba vám to psaní půjde líp. V přepočtu na vaše směšný peníze z cikánova to je-"
"Jsem zvyklá platit Benátskými penězi a znám jejich převody, děkuji pěkně za starost. Takhle je to ono?"

Daria podá papír a shrábne zlaťák.

Signor Leonardo Loredan
Ha perso il suo gatto
Si chiama Cacciatore
Soriano
Si è perso fuor

Jo, máš divný hadry, Alessandro!

"J-já nevím, mluvili jinak, než my!" žena se trochu schová za dveře, jako by se bála, že když nezná správnou odpověď, nebo alespoň odpověď, kterou chceš slyšet, tak ji uhodíš. Evidentně je to naučené, automatické chování, což v kombinaci s modřinou v jejím obličeji trošičku naznačuje, jaká v domácnosti panovala doteď dynamika. Ta modřina je čerstvá, takže by se dalo odhadovat, žes tuto domácí pohodu tak trochu zrušil.

"Prohlížíte si nějak moji ženu."
"Omlouvám se pane, já nechtěla," ihned sklopí zrak k zemi.
"Nechtěla jsem civět na vaši ženu. Omlouvám se. Prosím."
Výborný, zase si evidentně myslí, že ji za to zřežeš.

Luld

Sleduji celé dění z koně a nehodlám do toho zasahovat. Já ostatně už své stanovisko řekla a to bylo "nech jim tady nějaké peníze a pojďme pryč." Dál to prostě je vlastně situace, se kterou nesouhlasím a dokud se nějakým způsobem nevyhrotí tak, abych s ní nesouhlasila ještě víc a musela třeba zasáhnout, tak se do toho nebudu míchat. Až tady Bastiano začne víc zlobit a zapalovat domy, tak toho zlýho šotka prostě proti jeho vůli naložím na koně a odvezu. Cestou mu třeba ještě naplácám na zadek.
Hmmm, docela bych mu napl-tojejedno.

"Jsem Bastiano di Alviano..."
Mimoděk se tiše uchechtnu.
BastiANO di alviANO, haha, evidentně jeho smyšlenou identitu taky jeho rodiče neměli rádi. Takovou kombinaci jmen dá dítěti jen úplný pitomec. Ahahaha. Zase by se o takovém člověku dělaly dobře písně pro minstrely.
Vzpomenu si automaticky na Edoarda. Ten už by určitě něco začal broukat.

Jmenuji se Bastiano
Každý den já vstanu ráno.
Jsem pán Di Alviano
Obdivuj mě, krásná panno!

Jmenuji se Bastiano
Di Alviano
Je to psáno
Smát se mi - je zakázáno!

... HEJ, PANÍ, CO TAK CIVÍTE? DYŤ SE NEGEBÍM MOC NÁPADNĚ!
...Nebo jo?

Je milá

"Tak to je smutný, že vám všechno vzali... a jací vojáci to byli? Italové, Francouzi, Španělé?"

Ne, že by to nejspíš asi nebylo jedno. Ale třeba řeknou něco zajímavého...

"Kdo-kdo jste?"[/b]

"To je přeci jednoduché, ne? řeknu a usměji se na ženo. "Jsem Bastiano di Alviano, a dělám ochranku pro pro karavany pana da Mezzo. A dneska jako vedlejšák jsem asi vaše oslíčku otřes se."

A pro formu jim hodím nějaký dinár.

"Prohlížíte si nějak moji ženu. Přijde vám povědomá? Či to černé roucho, které nosí? Patří k takové... náboženské sektě z východu, kde to nosí. Byť většinou teda v bílé... A pamatujte, že není slušné lhát někomu, kdo vám nejspíš svými penězi právě dost možná zachránil život."

A ne, že bych už 'nevěděl' že to v něm někdo byl!

A tak paní teda bude mluvit

"Vojáci tudy šli," odpoví žena zpoza dveří. "Vzali nám všechno," následuje mocné posmrknutí. "A zabili Fina a Bartola a Emiliana a taky Lorenza. A-a Elisabettu."
"To byla naše kráva!" dodá dítě, které evidentně úplně netrpí stejným strachem, jako dospělí v této vesnici. Pravděpodobně je příliš hloupé na to, aby mu to došlo.

Když spadne další peníz na zem, uslyšíte po chvíli přes pláč kojence i zvuky odsouvané závory.
"Kdo-kdo jste?" žena neotevře zatím dveře dokořán, jen na škvíru. Zahlédnete neupravenou strhanou vesničanku neurčitého věku. V čistých, leč otrhaných šatech. V jedné ruce má peřinku s děckem, druhou, v níž mezi prsty má minci, která byla hozená naposledy, drží dveře, aby se o moc dál neotevřely.

Na tváři má modřinu, jako by ji někdo v nedávné době uhodil. Někde u jejího pasu vás pak sleduje asi odhadem desetileté děcko, možná mladší, popravdě věk dětí dokážete určit oba dva momentálně tak do těch dvou, protože přesně do tohoto věku máte zkušenosti s tím, jak rostou. Dál už je to takový neurčitý mrmel, zvaný "je to prostě děcko." Osm nebo dvanáct, no prostě něco mezi tím.

Žena si vás prohlédne a podezřele dlouho zkoumá pohledem Alessandru, jako by jí přišla snad něčím povědomá.

Opa Bastiano Stajl

Hodím Alessandře 'Vidíš?' pohled.

Já věděl, že to bude fungovat!

"Proč jste zastřelili Giovanniho?"

Cože? Jak můžou vědět, že jsem zas- Ah, oni myslí toho posledního, co zastřelil Luca.

"No, na to je jednoduchá odpověď. Já žádného Giovanniho nazastřelil. Takže ti nemůžu říct proč, protože jsem to neudělal. Což pokud mi nevěříš, můžeš se přesvědčit sám. Protože sebou nemám ani luk, ani kuši. Ani u sebe, ani na koni. Tedy, neměl jsem ani čím toho chudáka zastřelit. Takže, to si mě asi s někým pleteš. Ale nemusíš se bát, poblíž teď není nikdo, kdo by tě zastřelil a případně tě i ochráníme, kdyby se to změnilo... Pověz mi, co se tady stalo, že tu ta vesnice vypadá takhle?"

A hodím do díry další peníz.