Andor.cz - Dračí doupě online

... Já slov nemám, fakt

Žena začne couvat a křižovat se, když celé tvé představení vidí.
Starší dítě zrovna venku civělo na koně a teď si hraje s kamenem, takže úplně nereaguje na okolí. Mladší se znovu zplna hrdla rozeřve, když vycítí pobožný strach matky.

"Já ale nemůžu do pekla, já nic neudělala a každý den se modlím! I po tom, co nám všechno vzali a zabili mého muže ti vojáci a pak se o nás staral Giovanni, který nebyl dobrý člověk, jsem nikdy nepřestala věřit v Boha, proč bych měla jít do pekla?" rozeštká se žena, znovu se pokřižuje a zoufale klesne na kolena.
Ten zbytek evidentně nechápe.

"Posel boží?" ozve se z nějakého z domů okolo protivný, chraplavý ženský hlas. "No tak to asi sotva! Kde máš asi křídla, Anděli? A nejseš nějakej malej? Co tady vůbec chceš, když ne rabovat, jako všichni vostatní? My už nic nemáme, běž už otravovat někoho jinýho!"

Tak zase popojedeme

Chci na Alessandru zakřičet: "Ale já jsem vždycky hodný na cizí lidi!", ale nakonec si to rozmyslím a dodám jen: "Ano, budu, neboj drahá!"

Ale Alessandra ani ta nebohá žena netuší, že se mi v hlavě rodí plán, který by mohl být úplně geniální a nebo úplně hloupý. Ale ta ženština nám nejspíš asi řekla co mohla tak či onak, takže není důvod proč nezariskovat. Buď ze sebe ještě něco dostane a nezávisle na tom, stejně je asi čas jít jinak omrknout sousedy.

Odkašlu si, vstanu a použiji svůj hluboký hlas. K tomu rozhodím rukama.

"Ano, máš pravdu ženštino, tato hříšná vesnice je zkoušená PÁNEM BOHEM! VŠE BYLA ZKOUŠKA! Jsem posel boží, který bude vážit tvoji duši a rozhodne, zda půjdeš do pekla či nebe! Popiš mi dopodrobna, jak ona zkouška s mým společníkem proběhla! A NELŽI! Neb já to poznám!"

Bud dostane infarkt, zabouchne a nebo už mi všechno konečně řekne. Tak či onak, troška risku nikoho nezabila.

Inter(da)Mezzo III.

"No, tak to bude asi všechno," usoudí zahalený muž.
"No-a přinesl jste nějaký koš?"

"Koš? K čemu koš? U vás se platí i v nějakých naturáliích? Nebo kromě platby za kontrakt vyžadujete ještě dárkový koš? Jakože takový ten, jak se dává k narozeninám? A co v něm chcete? Není to už možná trochu drzý, říct si o dárkový koš? Já bych nikdy po nikom nevyžadoval koš, co bude příště, řeknete si, co do něj jako chcete naplnit? Med a marmelády? Asi nějaké cizokrajné ořechy bych tam asi dal, předpokládám. Máte ráda ci- heh, na co se to ptám. Má VÁŠ NADŘÍZENÝ rád cizokrajné ořechy? Mám do toho koše přidat i víno? No, nebudu lhát, přijde mi to trochu přes čáru, ještě vám nosit dárkové koše, že ano, ale pokud to tak dělají ostatní, tak by bylo OSTUDNÉ A NEPŘÍPUSTNÉ vám taky nepřinést. Vlastně by mi bylo trapně, kdyby můj koš nebyl největší a nejopulentnější ze všech, protože si to můžu dovolit a měl bych to dát najevo! Víte, já to nedělám jen tak, on je velký rozdíl mezi nutností reprezentovat a jenom zbytečně utrácet! Proč takové věci prostě neříkáte předem, že klienti mají kromě platby nosit také dary, že je to doslova věc cti a že je SPOLEČENSKY NEPŘIJATELNÉ zde přijít bez pořádného dárkového koše? Kdybych to věděl, vzal bych dva negry a KAŽDÝ Z NICH by nesl dárkový koš! Víte co? Zítra, zítra vám je přinesou, tak! Jako že se Lu-aerrrgh, no, vy vlastně NEVÍTE, jak se jmenuju!"
"To vskutku nevíme a podobnost s lidmi, který znám a se kterýma tu bydlím, je čistě náhodná," Daria tázavě povytáhne obočí, zatímco si ho prohlíží a přemýšlí, zda mu říci, že celou dobu myslela proutěný koš na přenášení kočky, o kterém samozřejmě věděla, že ho nemá, protože evidentně nemá ani tu kočku - a nebo ho nechat na prasáka poslat dárkový koš, když si k tomu tak krásně vybájil celou tu omáčku. "Ten koš vůbec nevadí, není to povinnost, jen takový zvyk, který se uchytil, nechte to plavat," odpoví s milým úsměvem a vědomím, že zítra se objeví dva černí otroci s dárkovými koši.

"Máte ještě něco na srdci, nebo již mohu odejít?" ošije se pan Luciano da Mezzo a maska pohlédne ke dveřím.
"Bude mi ctí vás doprovodit ke dveřím."
"No, ohledně tohoto, víte, paní-"
"Slečno,"
"Stará panno-" odtuší tedy po zevrubném pohledu pán da Mezzo. Daria ho propálí vzteklým pohledem, kterého si muž nevšímá a pokračuje.
"No, ohledně toho tedy, víte, jsem čerstvý vdovec, což teď nemusí vyznít zrovna vhodně. Ehm. Chtěl jsem to říct už předtím, než jste mi řekla, že o vás nikdo nestojí, ehm. To neznamená že mám zájem, abychom se špatně nepochopili, protože nemám. Já nemám potřeby - eh. Tedy! Víte, jsem čerstvý vdovec a mému dobrému jménu, které mi tady váš šéf SYSTEMATICKY ŠPINÍ!!! - By neprospělo, kdyby mě někdo viděl, no, odcházet odtud. Nemáte nějaký, no, zadní vchod, nebo tak?"
"Můj bože, vezmu vás dvorem..." promne si Daria unaveně oči.

Jsi prostě satanáš

"Já si to myslela," odpoví vesničanka prostě a zjevně myšlenky na peklo a čerty úplně nahradí cokoliv, co by v hlavě mohla mít, včetně tvé původní otázky, zda Poldi nosil pěkný kabát.

"Víte, já jim to říkala, že to tak dopadne. A vidíte, teď jste si pro ně opravdu přišli. A nám ostatním neublížíte, protože my jsme nikoho neokradli, my jsme totiž dobří křesťané," podívá se znovu na mince vy svých rukou. Nadechne se v nějaké nevyřčené otázce a zase vydechne a raději se neptá.
"Nikdy mě nenapadlo, že váš přítel byl Boží zkouška, víte. Měli jsme to ale tušit, ano, měli," vážně se na tebe podívá.
"Já se každý večer modlím k panence Marii. I Davide se modlí k panence Marii, že ano, Davide?"
"Ano maminko!" odpoví chlapec poslušně, zatímco sleduje Alessandru, chystající se do lesa.

Tak já jedu!

No, máme tady pár faktů, se kterými můžeme pracovat.

Bastiano se dobře baví.
Rozhovor je velmi plodný.
Kurva, bude to na dlouho.
To mimino pořád řve a já dám krk za to, že má prostě hlad.
Aby nemělo hlad mimino, nesmí mít hlad hlavně matka.
Vypěstujou tady ještě nějakou bodu tak velký hovno, když je jaro.
Maximum masa, co dovedou, je teda asi králík.
Bastiano se určitě dobře baví a zvládne tady chvilku beze mě.
Já se dobře nebavím, já se nudím jak pes a chci se nějak zabavit.
Les je plnej vysoký, protože kdo by jezdil tak daleko to lovit, žejo.
Já mám kopí.
Já umím kopím skolit vysokou.
Baví mě kopím skolit vysokou.
Bastiano se dobře baví a určitě to tady sám zvládne.
Já můžu třeba udělat dobrej skutek, pro sebe, a zabavit se lovem.
Jsem altruista.
Bastiano bude v pohodě.
Je to v pohodě.

Neznatelně pokývu hlavou , jako bych sama se sebou souhlasila a rychle začnu odvazovat od koně barding a všechny ostatní zbytné kraviny a skládat je na zem.

"Počkej tady chvíli a buď na tu paní hodný. Já se hned vrátím," oznámím, přičemž dám důraz na "buď na tu paní hodný," políbím ho na tvář a než stačí někdo protestovat, vezmu kopí, vyskočím na koně a zmizím rychlým cvalem směrem do lesa.

Lulw, nechám tam ten post jako památku na den, kdys odeslal jen nadpis, ehehe

"Ne," podívá se na tebe žena s trošku hloupým výrazem.
"Říkal jen to, co jsem vám už říkala. Že nepřijedeme do pekla, pokud si od pocestných vezmeme jen tolik, kolik doopravdy potřebujeme. No a pak další den poděkoval, že jsme mu pomohli a odešel pryč. Asi někam spěchal. Se mnou moc nemluvil, spíš s Ugem a Giovannim a Poldim. Ale ti už tady nejsou. Teda Poldi je ještě v lese," podívá se ven ze dveří, jako by ji napadlo, že by se třeba mohl vrátit.

"Nepotkali jste Poldiho, když jste zabíjeli Giovanniho? Myslíte, že Giovanni půjde do pekla?"

Tak znovu a teď bez bugu. Snad.

Ježíš, my jsme se nepochopili. Já myslel Kala a jeho nějaký nápad. A ona mluví o nějakým Ugovi, který vymyslel ten jejich skvělý nápad na asistovanou sebevraždu. Boha, další naprosto zbytečná informace a plýtvání vzduchem a slovy.

"Aha," řeknu v předstíranem zájmu, abych ženu udržel v konverzaci.

"A co ten zraněný? Říkal něco? Třeba jak se zranil, kam má namířeno či jestli neměl společníka a nestalo se mu něco?"

To asi těžko, tato vesnice postrádá kozu

"No, to loupežnictví," odpoví žena a jde položit řvoucí dítě do prosté dřevěné kolébky. Vypadá to, že se celkově trošku uklidnila, když pochopila, že jenom někoho hledáte, někoho, kdo tady opravdu fyzicky byl a ne... Všechny ty ostatní věci, které vlastně nepochopila a asi by ani nemohla zopakovat o co vlastně šlo.

"Říkal mužům ve vesnici, že když nám všechno vzali, tak že my si můžeme od pár pocestných něco málo taky vzít, než se postavíme na vlastní nohy, víte. Než - než alespoň jednou zasejeme a sklidíme. Nemáme už moc jídla, mívali jsme krávu a vedle měli dvě kozy a taky byly ve vsi slepice. Ale už nás není moc, Agnese umí chytit králíka. Ne-nepřišlo mi správné, abychom kradli od pocestných-" při těchto slovech si mimochodem sáhne na modřinu ve tváři. Asi ohledně toho byl rozpor, který byl vyřešen, no, násilím.

Dítě si bez ostychu vezme Bastianem nabízený peníz a nese ho matce. Pak se vrátí a s nehraným úžasem si prohlíží drahokamy na Bastianově schiavonně.

"No, a teď je Giovanni mrtvý," rozvzlyká se žena, když upravuje dítěti v kolébce peřinku.