Andor.cz - Dračí doupě online

Luld

Sleduji celé dění z koně a nehodlám do toho zasahovat. Já ostatně už své stanovisko řekla a to bylo "nech jim tady nějaké peníze a pojďme pryč." Dál to prostě je vlastně situace, se kterou nesouhlasím a dokud se nějakým způsobem nevyhrotí tak, abych s ní nesouhlasila ještě víc a musela třeba zasáhnout, tak se do toho nebudu míchat. Až tady Bastiano začne víc zlobit a zapalovat domy, tak toho zlýho šotka prostě proti jeho vůli naložím na koně a odvezu. Cestou mu třeba ještě naplácám na zadek.
Hmmm, docela bych mu napl-tojejedno.

"Jsem Bastiano di Alviano..."
Mimoděk se tiše uchechtnu.
BastiANO di alviANO, haha, evidentně jeho smyšlenou identitu taky jeho rodiče neměli rádi. Takovou kombinaci jmen dá dítěti jen úplný pitomec. Ahahaha. Zase by se o takovém člověku dělaly dobře písně pro minstrely.
Vzpomenu si automaticky na Edoarda. Ten už by určitě něco začal broukat.

Jmenuji se Bastiano
Každý den já vstanu ráno.
Jsem pán Di Alviano
Obdivuj mě, krásná panno!

Jmenuji se Bastiano
Di Alviano
Je to psáno
Smát se mi - je zakázáno!

... HEJ, PANÍ, CO TAK CIVÍTE? DYŤ SE NEGEBÍM MOC NÁPADNĚ!
...Nebo jo?

Je milá

"Tak to je smutný, že vám všechno vzali... a jací vojáci to byli? Italové, Francouzi, Španělé?"

Ne, že by to nejspíš asi nebylo jedno. Ale třeba řeknou něco zajímavého...

"Kdo-kdo jste?"[/b]

"To je přeci jednoduché, ne? řeknu a usměji se na ženo. "Jsem Bastiano di Alviano, a dělám ochranku pro pro karavany pana da Mezzo. A dneska jako vedlejšák jsem asi vaše oslíčku otřes se."

A pro formu jim hodím nějaký dinár.

"Prohlížíte si nějak moji ženu. Přijde vám povědomá? Či to černé roucho, které nosí? Patří k takové... náboženské sektě z východu, kde to nosí. Byť většinou teda v bílé... A pamatujte, že není slušné lhát někomu, kdo vám nejspíš svými penězi právě dost možná zachránil život."

A ne, že bych už 'nevěděl' že to v něm někdo byl!

A tak paní teda bude mluvit

"Vojáci tudy šli," odpoví žena zpoza dveří. "Vzali nám všechno," následuje mocné posmrknutí. "A zabili Fina a Bartola a Emiliana a taky Lorenza. A-a Elisabettu."
"To byla naše kráva!" dodá dítě, které evidentně úplně netrpí stejným strachem, jako dospělí v této vesnici. Pravděpodobně je příliš hloupé na to, aby mu to došlo.

Když spadne další peníz na zem, uslyšíte po chvíli přes pláč kojence i zvuky odsouvané závory.
"Kdo-kdo jste?" žena neotevře zatím dveře dokořán, jen na škvíru. Zahlédnete neupravenou strhanou vesničanku neurčitého věku. V čistých, leč otrhaných šatech. V jedné ruce má peřinku s děckem, druhou, v níž mezi prsty má minci, která byla hozená naposledy, drží dveře, aby se o moc dál neotevřely.

Na tváři má modřinu, jako by ji někdo v nedávné době uhodil. Někde u jejího pasu vás pak sleduje asi odhadem desetileté děcko, možná mladší, popravdě věk dětí dokážete určit oba dva momentálně tak do těch dvou, protože přesně do tohoto věku máte zkušenosti s tím, jak rostou. Dál už je to takový neurčitý mrmel, zvaný "je to prostě děcko." Osm nebo dvanáct, no prostě něco mezi tím.

Žena si vás prohlédne a podezřele dlouho zkoumá pohledem Alessandru, jako by jí přišla snad něčím povědomá.

Opa Bastiano Stajl

Hodím Alessandře 'Vidíš?' pohled.

Já věděl, že to bude fungovat!

"Proč jste zastřelili Giovanniho?"

Cože? Jak můžou vědět, že jsem zas- Ah, oni myslí toho posledního, co zastřelil Luca.

"No, na to je jednoduchá odpověď. Já žádného Giovanniho nazastřelil. Takže ti nemůžu říct proč, protože jsem to neudělal. Což pokud mi nevěříš, můžeš se přesvědčit sám. Protože sebou nemám ani luk, ani kuši. Ani u sebe, ani na koni. Tedy, neměl jsem ani čím toho chudáka zastřelit. Takže, to si mě asi s někým pleteš. Ale nemusíš se bát, poblíž teď není nikdo, kdo by tě zastřelil a případně tě i ochráníme, kdyby se to změnilo... Pověz mi, co se tady stalo, že tu ta vesnice vypadá takhle?"

A hodím do díry další peníz.

Jako chtěla jsem tě posrat no, ale prostě jsi to uhrál, co se dá dělat XD

Život se skládá z malých vítězství.
"Neuduste to dítě. Já stejně vím, že ho tam máte,"
Například teď se ozve trhané nadechnutí, následované hlasitým řevem kojence. Následně se ozve dětský hlas, který řekne "Maminko, podívej!" když dovnitř začnou padat mince. No evidentně má minimálně dvě děti. Jedno už umí mluvit a druhé už zase může dýchat. Nakonec se ozvou i zvuky matky. Ne úplně takové, jaké byste asi chtěli nebo potřebovali - prostě se hystericky rozvzlyká, místo odpovědi, asi z nahromaděného stresu.

"Proč jste zastřelili Giovanniho?" ozve se nakonec zevnitř mezi pláčem. Do toho zacinkají mince, soudě dle toho, kde podle pláče je matka, a není to u dveří, stříbrňáky si bere do ruky starší dítě. Nebo někdo další. Těžko říct, kolik jich tam je, ale možná jen tito tři. " Vi- vím, že jste to byli vy, přijel jste na tom černým koni! Jen z druhé strany!"

Ehm, co?

"Jak byli? Jak jsi to poznal? Našel jsi v tom lese kus rukávu v trní, nebo...?"
Ne, fakt mi nedává smysl, jak k tomu došel. Prostě, co by kterýkoliv z našich assassínů dělal v týhle malý vsi pár hodin pěšky od Ancony? Leda by se tady loupežnictví věnovali už dýl a taky by je šli prostě vytrestat, to by na Salvia sedělo, ten kluk se sám sebe neptal "co bych měl udělat," ale pokaždé jen "co by v této situaci udělal Maestro Bastiano." A odpověď, co by udělal, je přesně přede mnou. Klidně to tu srovnal se zemí, jenom aby získal odpovědi na otázky, které... Mi nedávají smysl? A jak věděl, že byl někdo zraněný? Jak člověk dokáže takové věci uhodnout, jen tak z čistého nebe?
"Hrabe ti?" zeptám se po malé chvilce přemýšlení, ve které znovu a znovu, všemi cestami docházím k závěru, který bych nazvala "kravinec z bejka."

Prostě si nemůžeš z prstu cucat takhle náhodný informace! My tady nejsme kvůli Salvia, my jsme tady, protože na nás ze křoví vyskočili tři kreténi a chtěli naše prachy a ty ses je rozhodl zabít! Nemůžeš si vymýšlet úplně nesmyslné věci, jen abys opsravedlnil, že zabiješ nevinný lidi, takhle svět nefunguje!

Pak začne dovnitř házet stříbrňáky. Evidentně sám sebe o svojí teorii, která je z mého pohledu podložená, jak již bylo zmíněno, kravincem z bejka leda, přesvědčil. Dost na to, aby se prostě neotočil a nešel pryč.

Nechápu to. Držím otěže jeho koně a nic nechápu.

Fugg

Otočím se na Alessandru.

"Byli tu. Salvio a nebo Kal tu byli, zranění. Ti vesničani určitě něco ví. Navíc mám prostě pocit, že dost možná Kal ani není zrádce, ale všechno je jinak. A minimálně jeden z nich tu byl. Určitě něco vědí. Kdo ví, možná tu vesnici vypálili kvůli tomu. A já chci odpovědi. A nehodlám odjet, než nějaké dostanu. Mrzí mě to, ale pokud to nebude po dobrém, tak to holt bude muset jít pod zlém. Protože já neodjedu, než zjistím, co ti chudáci ví. Ale stejně jako jejich chlapi, co jsme potkali dřív, ani tihle to prostě nechtějí vyřešit po dobrém. Niccolo vždycky říkal, že dobrý cíl, posvětí prostředky k jeho dosažení. Cítím, že tohle je důležité pro Bratrstvo a pro naše vyšetřování. Takže ať se v téhle vesnici stane cokoliv, je to pro ospraveditelné pro vyšší dobro."

Dnešek bude buď nejlepší den co zažili od toho vypálení a nebo nejhorší... od vždy. Ale je to jejich svobodná volba. Občas možná chápu Templáře, kteří si myslí, že svobodná vůle je pro lidi možná až moc destruktivní. Protože pro tyhle lidi by možná bylo lepší, kdyby ji neměli.

Sesednu z koně a podám otěže Alessandře.

"Neuduste to dítě. Já stejně vím, že ho tam máte," zvolám k domku, z kterého se pláč ozývá.

Minimálně tomu dítěti by bylo líp, kdyby tu vůli neměl. Protože to co teď dělá jsou ukázkové špatné životní rozhodnutí.

Dojdu k domu a najdu u dveří nějakou škvíru, kterou prostrčím jeden a pak druhý stříbrňák.

"Tak, pokud se bojíte vyjít ven, co kdybysme si promluvili přes dveře? Nebylo by to lepší? Odkuď přišli tihle dva stříbrní kluci, je jich ještě víc. Nejspíš dost na to, abyste si koupili nějaké osivo či nové zvířata. Včera jsme byli v Anconě, a trh je plný věcí k nákupu. I nějací svobodní chlapi se tam potloukají..."

Eeeh

Nikdo se neozývá ani napodruhé. Pláč dítěte je tlumenější a tlumenější, myslím si, že se ho ostatně matka snaží utišit tak moc, že je doslova dusí. Stát na zemi, polozila bych Bastianovi ruku na paži. Takhle se na něj jen zoufale podívám.

"Oni se nás bojí, pojďme prostě pryč. Nech jim tady nějaké peníze a pojeďme zpátky. Co jim vlastně chceš? Vždyť jsou to úplní chudáci, nejspíše si ti chlapi chtěli nakrást pár mincí aby mohli koupit osení a přežít další zimu. Možná kozu, kdyby se zadařilo. Nech jim tady na tu kozu a pojeďme,"
Ona to děcko zabije, pokud nepojedeme pryč.

inter(da)Mezzo
U koček ještě zůstaneme

Někdy se prostě na určitých místech objeví osoba, která na dané misto evidentně nepatří. Všechno pak prostě tak nějak komplet působí, jako by to bylo celé špatně. Nemístná osoba na špatném místě. Jako by už svou prostou existencí vyvolávala jakési podezření. Takové to, kdy prostě přešlápnete nervózně na místě, hledítecsi svého a doufáte, že je to celé prostě nějaký omyl, protože je to nějak... Špatně. Nemusí se jednat o nic úplně očividného. Jako krásná dáma, na setkání pouličních násilníků z přístavu. Ne. Někdy prostě z člověka jen jako by vyzařovalo, že tam, kde zrovna stojí či jde, úplně nepatří.

Taková postava zahalená aurou absolutní nepatřičnosti, vchází právě do Casa Rosa. Soudě dle šatů, ušitých dle poslední módy z výstřelků cizokrajných látek a hedvábí, botů i doplňků, se jedná o muže. Byť tedy, dalo by se říci, ačkoliv se nese jako paví král, vlastně nevelkého muže. Na hlavě má těsnou kapuci, zakrývající vlasy a na tváři překrásnou, zlatem a drahými kameny zdobenou Benátskou masku s úzkýma, lehce sešikmenýma očima.

Bohatý šlechtic není v tomto bordelu úplně nepatřičná věc, to se říci nedá. Ani, když jde dovnitř hlavním vchodem těsně po obědě, což není úplně běžný čas na radovánky a trochu smilstva. Je pravdou, že většina těch nejbohatších - a sakra že z tohoto muže od pohledu denáry stříkají - si nechává eskortovat společnice k sobě domů. Ne. V tom to není. Je to v jakési nepatřičné nervozitě, která z muže s každým jeho krokem čiší. Z toho, jak je patrné, že si i přes masku všechno bedlivě, freneticky prohlíží. Že ačkoliv se nese pyšně a s rovnými zády člověka, který není zvyklý zažívat neúspěch ani slýchat ne, dobrý pozorovatel pozná znaky určité nervozity. Jednou rukou si přidržuje druhou, někde v linii svého pupíku, v jakémsi klamu klidu. Vpravdě se ale ruce navzájem drží proto, aby se netřásly. Poslední hluboký nádech a vchází dovnitř.

"Přejete si, mio Signore?" uvítá ho sametový hlas maddame Vittorie.
"Ah. Ano, jistě, já, chtěl bych si objednat jistou službu."
"To samozřejmě záleží, jak moc speciální tato služba má být. Mé dívky dokáží ukojit mnohé chutě, ale jsou hranice, za které nelze zajít."
"Co? Eh. Ne, já tady nejdu smilnit. Já chci, no, víte, mluvit s těmi druhými lidmi, kteří tady provozují..." jako by hledal správné slovo, aby neurazil. "Služby."
"Aha, takže nejdete do Casa Rosa?"
"Tohle není Casa Rosa?"
"Je."
"Tak já tomu nerozumím, takže to není tady?"
"Je."
"Je?"
"Co?"
"Co?"
"Co?"

"Vždyť jsem do toho vašeho doupěte hříchu vstoupil, jmenuje se to tu Casa Rosa, jdu sem."
"Ano, ale jdete šukat do bordelu?"
"Ne, proboha! Navíc to bylo takto řečeno dost neurvalé!"
"Ale na to se celou dobu ptám!"
"Ne, ptala jste se, jestli jdu do... Nechte to být, mio Dio. Ti druzí. Co je lze najmout na práci. Ne na smilstvo, nebo, jak jste neurvale řekla, na šu... Eh. Hledám... Já asi nevím, jak je nazvat."
"Tak je nenazývejte," mávne Vittoria na nejbližší kurtizánu, která jde okolo a něco ji pošeptá. Ta se rozeběhne kamsi nahoru po schodišti. "Běžte tady do těch dveří a udělejte si pohodlí v křesle. Někdo přijde."
"Jen abychom si doopravdy dobře rozuměli, madam. Ne kurtizána. Jsem počestný muž."
"Jo, čistej jako lilium, když hledáte assassiny, věšte si bulíky na nos někomu jinýmu, milej pane."

*****

Neznámý klient čeká v pokoji. Nutno říci, že na lenošku, kde si měl udělat pohodlí, si s tichým "Non una possibilità. Grossolano," nesedne. Vlastně radši na nic nesahá. Jen se postaví na místo, které jemu osobně asi přijde nejmíň nechutné. Netrvá to dlouho a do místnosti vejde Daria. Oblečená do jednoduché červené košile a bílé sukně ke kotníkům.

"To jsme se asi opravdu nepochopili, já nechtěl-"
"Dobrý den, chtěl jste zadat kontrakt?" Daria vysekne lehkou uctivou úklonu a jde si sednout za psací stůl, kde si připraví papír a otevře inkoust.

"Ach, ano." zvláštní, jako by se muž rozmýšlel, co vůbec říct. Jako by snad měl celou dobu v hlavě jiný scénář. Nakonec ze sebe vychrlí "Ztratila se mi kočka!"
"Aha, někdo vám ji zabil a vy se chcete pomstít? Řekněme, že smrt kočky může být brána, jako pádný důvod, mám ráda kočky, ano. Dobře."
"Co to melete, ženská? Já nechci nikoho zabít, říkám vám, že se mi ztratila kočka!" muž semkne palec a ukazováček s prostředníčkem a zamává rukou ve vzduchu.
"Proč to vůbec musím řešit s váma? Proč tady zaměstnávají cikánky? Tohle je delikátní záležitost a já bych ji chtěl probrat výlučně s tím, komu to tady patří! Běžte mu to laskavě oznámit! Mám spoustu peněz a ztracenou kočku a-"
"Jsem tady zrovna já, takže sem s tím zadáním."
"Chci mluvit s majitelem!!!"
"Váš syn zrovna není ve městě, pane Da Mezzo," protáhne Daria nevzrušeně.

"Co? Jak? Já nejsem! Já nemám žádného...!"
"Já nevím no, když si berete masku a snažíte se někam jít inkognito, možná by pomohlo i nebrat si sebou svůj pečetní prsten s rodinným erbem. Berte to jako dobrou věštbu od cikánky pro vaše případné další utajení."
"Ach. Hm. Ale...!"
"No a taky vřeštíte úplně stejně, jako on, když vás něco rozčílí. Což je tak nějak evidentně úplně cokoliv od nedovařené brokolice až po to, když věci nejdou podle plánu."
"Já nenávidím nedovařenou brokolici!"

"Hm. Jakou má barvu?" nachystá si Daria brk a papír.
"Zelenou, ale to i ta dovařená..."
"Ta kočka."
"Aha, ano, kočka. No..." dlouhá odmlka naznačuje, že žádná kočka nejspíše ani neexistuje. "Mourovatou! Je to mourovatá kočka!"
"Výborně, jste pašák, že jste si vzpomněl."
"Nechte si ten svůj blahosklonný tón, ženo!"
"Kde se ztratila?"
"Co já vím? Tak asi někde venku!"
"Aha. Něco dalšího, co bychom o vaší kočce měli vědět, než pošleme tým profesionálů, aby se o její nález postarali?"
"Eeeeh... Ne."
"Jak je velká?"
"Asi jako prostě kočka."
"Hm. Aha."
"Co se vám nezdá? Všechny kočky jsou stejný!"
"Proč si nekoupíte novou?"
"Protože chci tuhle! Když vám uteče otrok tak nad tím taky mávnete rukou a koupíte si prostě nového? Je to moje kočka a chci ji."
Daria povytáhne obočí. "Aha. No dobře."
"Kdy si ji mám přijít vyzvednout?"
"Někdo vám ji přinese."
"Ale-"
"Ano?"
"Nic. Kdy se vrátí?"
"Myslíte tu kočku, že ano?"
"EH-"
"Jak se jmenuje?"
"Ba-CACCIATORE! Chcete nějakou zálohu, nebo něco?"
"Ne, ani ne."

Lidi, pls

Podívám se na Alessandru a pokrčím rameny.

Ale takhle snadno se nevzdám.

"Kdo první vyjde z baráku, dostane stříbrnák. Já vidím, že je někdo uvnitř. A nedalo má naše karavana i doktora, kterého můžeme přivést. Vypadáte, že by se vám možná i mohl hodit. Vyjde tedy někdo? Nechci nikomu ublížit, kdybych chtěl, tak se s vámi nevybavuji. Já a moje žena jenom máme pár otázek."