Andor.cz - Dračí doupě online

To asi těžko, tato vesnice postrádá kozu

"No, to loupežnictví," odpoví žena a jde položit řvoucí dítě do prosté dřevěné kolébky. Vypadá to, že se celkově trošku uklidnila, když pochopila, že jenom někoho hledáte, někoho, kdo tady opravdu fyzicky byl a ne... Všechny ty ostatní věci, které vlastně nepochopila a asi by ani nemohla zopakovat o co vlastně šlo.

"Říkal mužům ve vesnici, že když nám všechno vzali, tak že my si můžeme od pár pocestných něco málo taky vzít, než se postavíme na vlastní nohy, víte. Než - než alespoň jednou zasejeme a sklidíme. Nemáme už moc jídla, mívali jsme krávu a vedle měli dvě kozy a taky byly ve vsi slepice. Ale už nás není moc, Agnese umí chytit králíka. Ne-nepřišlo mi správné, abychom kradli od pocestných-" při těchto slovech si mimochodem sáhne na modřinu ve tváři. Asi ohledně toho byl rozpor, který byl vyřešen, no, násilím.

Dítě si bez ostychu vezme Bastianem nabízený peníz a nese ho matce. Pak se vrátí a s nehraným úžasem si prohlíží drahokamy na Bastianově schiavonně.

"No, a teď je Giovanni mrtvý," rozvzlyká se žena, když upravuje dítěti v kolébce peřinku.

To čert na koze jel!

Ha! Já věděl, že ji mám vzít sebou! Bastionuv plán opět vychází! Stejně jako moje nejnovější teorie o Kalovi!

"A co byl jeho nápad? Povídej ženo. Ten nápad mě velmi zajímá.
A konečně to vypadá, že se někam dostáváme! Ještě, že jsme z pobudy honili, aby nás dovedli sem! Jaká to božská prozretelnost!
A nabídnu ženě další minci, abych ji udržel mluvit.

Původní Bastianův plán funguje

Je až s podivem, ale na jednoduché lidi fungují jednoduché věci. Takže původní Bastianova myšlenka, že si sebou vezme Alessandru, protože s ženou se lidé budou méně bát mluvit, byla reálně dobrá. Nebo možná nebyla, ale tady zafungovala, protože ženská se uklidní a přestane znovu tisknout plačící dítě. Které je teda už od všeho toho breku doslova celé rudé a zajíká se.

"Byl. Byl tady. Před pár nedělemi. Ugo ho našel v lese, byl v bezvědomí a zraněný. Přivedl ho sem a omyli mu ránu. Dal nám nějaké peníze na jídlo, když viděl, že je vesnice spálená a... A byl to celé jeho nápad," posmrkne, ale neřekne co.

"A Ugo šel pak s těmi penězi do Ancony, ale už se nevrátil zpátky." evidentně dodává i náhodné informace, protože nedokáže určit o které stojíte a o které už vlastně ani ne.

Kurva piča čert

Výborný, tohle je prostě výborný. Dej mu ještě tak pět minut a ta vesnice bude hořet. Pak v tom horším případě skončíme ještě s děckem na krku, protože až tady všichni chcípnou, v Bastianovi se probudí jeho vnitřní lítostivej dobroser a nebude schopnej tady nechat kojence napospas osudu. A my nemůžeme mít další, cizí dítě. Protože se nejsme schopní starat ani o ty svoje!

Kurva. Chtěla jsem ho nechat se vydusit v silným vývaru lidský stupidity, ale takhle to dál nejde. Stačí sekunda a začne řvát. Nebo hůř, řekne v afektu, že jo, že je čert a ať vysype laskavě všechno co ví, nebo ji odveze do pekla. Kurva.
Sesednu urychleně z koně, jdu za ním a podám mu oboje otěže.
"Paní, nebojte se. My nejsme satanáši. Ani ten muž, který nosil oblečení jako já, nebyl přeci satanáš. Nechceme vám ublížit, bojíme se, že..." hm. JAKTOŽE měl vlastně Bastiano pravdu, že tu byl? JAK to mohl vědět? Co že to ještě říkal? Že byl zraněný? No, jsem dost zoufalá na to, abych to zkusila. " Že se mu něco stalo. Prosím, viděla jste ho? Musíte nám pomoct." protočila bych očima, ale ovládnu se. "Moc se o něj bojíme."

Postavím se tak, aby bylo vidět především mě a na Bastiana na malou chvilku zapomněla. Píčoviny a hovna o karavanách a sektách. Výplňkový sračky navíc prostě.

Oh

"To byl. Byl tady takový muž, rudé vlasy měl, " ženě jakoby něco došlo, tak se pokřižuje. "Ale nikdy neřekl, že je v nějaké sata- v nějaké sektě! Proboha, já... Jste sám čert? Proto jste přišel, z ničeho nic, na černém koni a... a rozdáváte peníze? My, my jsme dobří křesťané pane, věříme v pana Papeže!" začne před tebou couvat se strachem v očích a přemýšlí, zda ti mince vrátit, protože to možná nestojí za ztrátu spásy její věcné duše.

"Credo in un solo Dio,
Padre onnipotente,
creatore del cielo e della terra,..." začne si šeptat.

To je situace...!

Bastiano je protivnější a protivnější, úplně z něj cítím, jak mu trpělivost, a že on jí obecně moc nemá, teče mezi prsty. Člověk by skoro čekal, že zapojí do hry svoje herecké umění a ženu nějakým způsobem naprosto okouzlí a přesvědčí ji o tom, že jsme nejbáječnější lidi na světě, hej. Ale on je jenom nasranej a celý se to stupňuje, až čekám, kdy směrem k jejím zubům vyletí jeho pěst, protože vnitřně nedává, jak moc blbá ta ženská je.

Hovádka boží tihleti vesničané. A on začne mlít místo toho o nějaké sektě a tváří se, jal by ženská měla vědět, co je za kopcem, natož někde na východě. Mě poser. No, Bastiano, sám jsi to chtěl, sám si to vy-
"Měli jsme kočku zrzka. Ale umřel. Jako teta."
Dopíči. musím se hodně ovládat, abych se nerozesmála absurdnosti celé té situace. Já chci pryč. Co tu děláme?

Pohodlně se usadím v sedle a popustím koni uzdu, aby se pásl, než se tady celý ten rozhovor s vesnickými idioty vyřeší.
Bože, tohle jsou jakože běžní lidi?

Dpč bratře

Bože, já už s těmahle lidma nebudu dělat!

Nadechnu, vydechnu a dodám jen prosté: Ano, přesně na to se ptám."

Tvl Bastiano. Like father, like son.

Dítě jen kouká a moc nechápe, o čem mluvíš. Možná mu bude míň a je hloupější, než Bastiano čekal. Nebo mu není míň a je prostě jenom trochu hloupej, protože je to malej vidlák z hovňákova.
"Měli jsme kočku zrzka. Ale umřel. Jako teta."
Rozhovory s vidláky jsou radost. Prostě koncentrovaný štěstí ve skle.

"Vy se ptáte, jestli tady byl někdy někdo, oblečený jako ona?" vykoktá ze sebe nakonec žena. Prostě na ni taky možná používáš příliš mnoho slov a příliš složitě. Možná se zamotala v té sektě, možná v té omluvě, možná ve tvý pasivní agresi, kterou prostě nemůže ze své jednoduché podstaty pobrat.

Tvl netlač na ni, posral ses?

Když zmíníš, že ti přeci jen něco vlastně vadí, žena ucouvne a trošku víc přivře dveře, v jakémsi marném pokusu o to, abys na ni nemohl, až z jejího pohledu začneš řešit věci tak, jak řešil nejspíše její muž, když mu něco vadilo. Buď se budeš muset uklidnit a zkusit to vyloženě po dobrým, nebo z ní evidentně nic nedostaneš. Ne tedy proto, že by vypadala nějak neochotně ti odpovědět, ale proto, že se až moc bojí, než aby ti odpověděla.

Bojí se asi tak nějak všichni vesničani tady. Nepředpokládáš, že je zde jen ona sama a všechny muže jste zabili. V těch dalších dvou domech někdo asi bude bydlet. Jen se tváří že tady nejsou. Je dost jisté, že pokud byste ženu zabili, nepřišel by jí ze strachu nikdo pomoci. Prostě by čekali, až odjedete a následky řešili pak. Nějak. Možná. Snad.