Andor.cz - Dračí doupě online

Inter(da)Mezzo II.

"Máte to všechno napsané? Aby z toho nebylo mrzení. Myslím tím teda moje mrzení, to vaše je mi upřímně řečeno zcela fuk," zamaskovaný pán da Mezzo starší se evidentně uklidnil, když zaplul do místnosti, kde ho nikdo nemůže šmírovat a pošpinit jeho pověst, takže sbírá postupně zpátky své běžné sebevědomí.
"No, vaše mrzení bychom skutečně neradi, když celou akci platíte, pane Da Mezzo," ušklíbne se Daria ironicky.
"NEŘÍKEJTE MI-" ruka s italským gestem zase mává Darii před obličejem, kontraktor, momentálně evidentně velmi nepříjemně rozrušen, se naklání nad stůl. "JSEM TADY INKOGNITO!"
"Ach jistě, jistě," Daria jemně odstrčí jeho zuřivě mávající ruku zpřed svého obličeje.
"NESAHEJTE NA MĚ TĚMA PRACKAMA!!!"
"Tady si zkontrolujte kontrakt, neznámý cizinče." posune k němu papír a otočí ho zkušeným pohybem tak, aby se lépe četl.

Signor Luciano da Mezzo
Ha perso il suo gatto
Si chiama Cacciatore
Soriano
Si è perso fuor

Pan da Mezzo se zasekne, kdyby neměl masku, bylo by vidět, jak šokován vytřeští oči, pak sebere papír a roztrhá ho na malé kousíčky, které pustí na zem.
"Děje se něco?" pozvedne obočí Daria.
"KOLIK TADY ČLOVĚK MUSÍ PŘIPLATIT, ABY U KONKTRAKTU NEFIGUROVALO JEHO JMÉNO? JSTE NEPROFESIONÁLNÍ BANDA ŠARLATÁNŮ! TOHLE JSEM SI NEZAPLATIL!"
"No, ještě jste to neplatil..."
"Protože jste ale vy nechtěla!"
"Hm, to je fér. Dobře, jak se chcete jmenovat?"

Krátká pauza na rozmyšlenou.

"Dejte tam Dóže Loredan! Protože jemu je taky jedno, že tady u vás někdo používá jméno mého ztraceného syna a ŠPINÍ TÍM MOJE JMÉNO! Víte, kolikrát jsem si mu ma to stěžoval? A vždycky mě odbyde! MĚ!!! A mezitím nám tady běhá nějaký pošahaný vrah nebo co, který se všude představuje jako da Mezzo a nemá ani tu slušnost se tady ukázat! "
"Protože tady není."
"No jistě, tak určitě. Už to píšete, nebo co? Podívejte, tady máte zlaťák, třeba vám to psaní půjde líp. V přepočtu na vaše směšný peníze z cikánova to je-"
"Jsem zvyklá platit Benátskými penězi a znám jejich převody, děkuji pěkně za starost. Takhle je to ono?"

Daria podá papír a shrábne zlaťák.

Signor Leonardo Loredan
Ha perso il suo gatto
Si chiama Cacciatore
Soriano
Si è perso fuor

Jo, máš divný hadry, Alessandro!

"J-já nevím, mluvili jinak, než my!" žena se trochu schová za dveře, jako by se bála, že když nezná správnou odpověď, nebo alespoň odpověď, kterou chceš slyšet, tak ji uhodíš. Evidentně je to naučené, automatické chování, což v kombinaci s modřinou v jejím obličeji trošičku naznačuje, jaká v domácnosti panovala doteď dynamika. Ta modřina je čerstvá, takže by se dalo odhadovat, žes tuto domácí pohodu tak trochu zrušil.

"Prohlížíte si nějak moji ženu."
"Omlouvám se pane, já nechtěla," ihned sklopí zrak k zemi.
"Nechtěla jsem civět na vaši ženu. Omlouvám se. Prosím."
Výborný, zase si evidentně myslí, že ji za to zřežeš.

Luld

Sleduji celé dění z koně a nehodlám do toho zasahovat. Já ostatně už své stanovisko řekla a to bylo "nech jim tady nějaké peníze a pojďme pryč." Dál to prostě je vlastně situace, se kterou nesouhlasím a dokud se nějakým způsobem nevyhrotí tak, abych s ní nesouhlasila ještě víc a musela třeba zasáhnout, tak se do toho nebudu míchat. Až tady Bastiano začne víc zlobit a zapalovat domy, tak toho zlýho šotka prostě proti jeho vůli naložím na koně a odvezu. Cestou mu třeba ještě naplácám na zadek.
Hmmm, docela bych mu napl-tojejedno.

"Jsem Bastiano di Alviano..."
Mimoděk se tiše uchechtnu.
BastiANO di alviANO, haha, evidentně jeho smyšlenou identitu taky jeho rodiče neměli rádi. Takovou kombinaci jmen dá dítěti jen úplný pitomec. Ahahaha. Zase by se o takovém člověku dělaly dobře písně pro minstrely.
Vzpomenu si automaticky na Edoarda. Ten už by určitě něco začal broukat.

Jmenuji se Bastiano
Každý den já vstanu ráno.
Jsem pán Di Alviano
Obdivuj mě, krásná panno!

Jmenuji se Bastiano
Di Alviano
Je to psáno
Smát se mi - je zakázáno!

... HEJ, PANÍ, CO TAK CIVÍTE? DYŤ SE NEGEBÍM MOC NÁPADNĚ!
...Nebo jo?

Je milá

"Tak to je smutný, že vám všechno vzali... a jací vojáci to byli? Italové, Francouzi, Španělé?"

Ne, že by to nejspíš asi nebylo jedno. Ale třeba řeknou něco zajímavého...

"Kdo-kdo jste?"[/b]

"To je přeci jednoduché, ne? řeknu a usměji se na ženo. "Jsem Bastiano di Alviano, a dělám ochranku pro pro karavany pana da Mezzo. A dneska jako vedlejšák jsem asi vaše oslíčku otřes se."

A pro formu jim hodím nějaký dinár.

"Prohlížíte si nějak moji ženu. Přijde vám povědomá? Či to černé roucho, které nosí? Patří k takové... náboženské sektě z východu, kde to nosí. Byť většinou teda v bílé... A pamatujte, že není slušné lhát někomu, kdo vám nejspíš svými penězi právě dost možná zachránil život."

A ne, že bych už 'nevěděl' že to v něm někdo byl!

A tak paní teda bude mluvit

"Vojáci tudy šli," odpoví žena zpoza dveří. "Vzali nám všechno," následuje mocné posmrknutí. "A zabili Fina a Bartola a Emiliana a taky Lorenza. A-a Elisabettu."
"To byla naše kráva!" dodá dítě, které evidentně úplně netrpí stejným strachem, jako dospělí v této vesnici. Pravděpodobně je příliš hloupé na to, aby mu to došlo.

Když spadne další peníz na zem, uslyšíte po chvíli přes pláč kojence i zvuky odsouvané závory.
"Kdo-kdo jste?" žena neotevře zatím dveře dokořán, jen na škvíru. Zahlédnete neupravenou strhanou vesničanku neurčitého věku. V čistých, leč otrhaných šatech. V jedné ruce má peřinku s děckem, druhou, v níž mezi prsty má minci, která byla hozená naposledy, drží dveře, aby se o moc dál neotevřely.

Na tváři má modřinu, jako by ji někdo v nedávné době uhodil. Někde u jejího pasu vás pak sleduje asi odhadem desetileté děcko, možná mladší, popravdě věk dětí dokážete určit oba dva momentálně tak do těch dvou, protože přesně do tohoto věku máte zkušenosti s tím, jak rostou. Dál už je to takový neurčitý mrmel, zvaný "je to prostě děcko." Osm nebo dvanáct, no prostě něco mezi tím.

Žena si vás prohlédne a podezřele dlouho zkoumá pohledem Alessandru, jako by jí přišla snad něčím povědomá.

Opa Bastiano Stajl

Hodím Alessandře 'Vidíš?' pohled.

Já věděl, že to bude fungovat!

"Proč jste zastřelili Giovanniho?"

Cože? Jak můžou vědět, že jsem zas- Ah, oni myslí toho posledního, co zastřelil Luca.

"No, na to je jednoduchá odpověď. Já žádného Giovanniho nazastřelil. Takže ti nemůžu říct proč, protože jsem to neudělal. Což pokud mi nevěříš, můžeš se přesvědčit sám. Protože sebou nemám ani luk, ani kuši. Ani u sebe, ani na koni. Tedy, neměl jsem ani čím toho chudáka zastřelit. Takže, to si mě asi s někým pleteš. Ale nemusíš se bát, poblíž teď není nikdo, kdo by tě zastřelil a případně tě i ochráníme, kdyby se to změnilo... Pověz mi, co se tady stalo, že tu ta vesnice vypadá takhle?"

A hodím do díry další peníz.

Jako chtěla jsem tě posrat no, ale prostě jsi to uhrál, co se dá dělat XD

Život se skládá z malých vítězství.
"Neuduste to dítě. Já stejně vím, že ho tam máte,"
Například teď se ozve trhané nadechnutí, následované hlasitým řevem kojence. Následně se ozve dětský hlas, který řekne "Maminko, podívej!" když dovnitř začnou padat mince. No evidentně má minimálně dvě děti. Jedno už umí mluvit a druhé už zase může dýchat. Nakonec se ozvou i zvuky matky. Ne úplně takové, jaké byste asi chtěli nebo potřebovali - prostě se hystericky rozvzlyká, místo odpovědi, asi z nahromaděného stresu.

"Proč jste zastřelili Giovanniho?" ozve se nakonec zevnitř mezi pláčem. Do toho zacinkají mince, soudě dle toho, kde podle pláče je matka, a není to u dveří, stříbrňáky si bere do ruky starší dítě. Nebo někdo další. Těžko říct, kolik jich tam je, ale možná jen tito tři. " Vi- vím, že jste to byli vy, přijel jste na tom černým koni! Jen z druhé strany!"

Ehm, co?

"Jak byli? Jak jsi to poznal? Našel jsi v tom lese kus rukávu v trní, nebo...?"
Ne, fakt mi nedává smysl, jak k tomu došel. Prostě, co by kterýkoliv z našich assassínů dělal v týhle malý vsi pár hodin pěšky od Ancony? Leda by se tady loupežnictví věnovali už dýl a taky by je šli prostě vytrestat, to by na Salvia sedělo, ten kluk se sám sebe neptal "co bych měl udělat," ale pokaždé jen "co by v této situaci udělal Maestro Bastiano." A odpověď, co by udělal, je přesně přede mnou. Klidně to tu srovnal se zemí, jenom aby získal odpovědi na otázky, které... Mi nedávají smysl? A jak věděl, že byl někdo zraněný? Jak člověk dokáže takové věci uhodnout, jen tak z čistého nebe?
"Hrabe ti?" zeptám se po malé chvilce přemýšlení, ve které znovu a znovu, všemi cestami docházím k závěru, který bych nazvala "kravinec z bejka."

Prostě si nemůžeš z prstu cucat takhle náhodný informace! My tady nejsme kvůli Salvia, my jsme tady, protože na nás ze křoví vyskočili tři kreténi a chtěli naše prachy a ty ses je rozhodl zabít! Nemůžeš si vymýšlet úplně nesmyslné věci, jen abys opsravedlnil, že zabiješ nevinný lidi, takhle svět nefunguje!

Pak začne dovnitř házet stříbrňáky. Evidentně sám sebe o svojí teorii, která je z mého pohledu podložená, jak již bylo zmíněno, kravincem z bejka leda, přesvědčil. Dost na to, aby se prostě neotočil a nešel pryč.

Nechápu to. Držím otěže jeho koně a nic nechápu.

Fugg

Otočím se na Alessandru.

"Byli tu. Salvio a nebo Kal tu byli, zranění. Ti vesničani určitě něco ví. Navíc mám prostě pocit, že dost možná Kal ani není zrádce, ale všechno je jinak. A minimálně jeden z nich tu byl. Určitě něco vědí. Kdo ví, možná tu vesnici vypálili kvůli tomu. A já chci odpovědi. A nehodlám odjet, než nějaké dostanu. Mrzí mě to, ale pokud to nebude po dobrém, tak to holt bude muset jít pod zlém. Protože já neodjedu, než zjistím, co ti chudáci ví. Ale stejně jako jejich chlapi, co jsme potkali dřív, ani tihle to prostě nechtějí vyřešit po dobrém. Niccolo vždycky říkal, že dobrý cíl, posvětí prostředky k jeho dosažení. Cítím, že tohle je důležité pro Bratrstvo a pro naše vyšetřování. Takže ať se v téhle vesnici stane cokoliv, je to pro ospraveditelné pro vyšší dobro."

Dnešek bude buď nejlepší den co zažili od toho vypálení a nebo nejhorší... od vždy. Ale je to jejich svobodná volba. Občas možná chápu Templáře, kteří si myslí, že svobodná vůle je pro lidi možná až moc destruktivní. Protože pro tyhle lidi by možná bylo lepší, kdyby ji neměli.

Sesednu z koně a podám otěže Alessandře.

"Neuduste to dítě. Já stejně vím, že ho tam máte," zvolám k domku, z kterého se pláč ozývá.

Minimálně tomu dítěti by bylo líp, kdyby tu vůli neměl. Protože to co teď dělá jsou ukázkové špatné životní rozhodnutí.

Dojdu k domu a najdu u dveří nějakou škvíru, kterou prostrčím jeden a pak druhý stříbrňák.

"Tak, pokud se bojíte vyjít ven, co kdybysme si promluvili přes dveře? Nebylo by to lepší? Odkuď přišli tihle dva stříbrní kluci, je jich ještě víc. Nejspíš dost na to, abyste si koupili nějaké osivo či nové zvířata. Včera jsme byli v Anconě, a trh je plný věcí k nákupu. I nějací svobodní chlapi se tam potloukají..."

Eeeh

Nikdo se neozývá ani napodruhé. Pláč dítěte je tlumenější a tlumenější, myslím si, že se ho ostatně matka snaží utišit tak moc, že je doslova dusí. Stát na zemi, polozila bych Bastianovi ruku na paži. Takhle se na něj jen zoufale podívám.

"Oni se nás bojí, pojďme prostě pryč. Nech jim tady nějaké peníze a pojeďme zpátky. Co jim vlastně chceš? Vždyť jsou to úplní chudáci, nejspíše si ti chlapi chtěli nakrást pár mincí aby mohli koupit osení a přežít další zimu. Možná kozu, kdyby se zadařilo. Nech jim tady na tu kozu a pojeďme,"
Ona to děcko zabije, pokud nepojedeme pryč.