Andor.cz - Dračí doupě online

inter(da)Mezzo
U koček ještě zůstaneme

Někdy se prostě na určitých místech objeví osoba, která na dané misto evidentně nepatří. Všechno pak prostě tak nějak komplet působí, jako by to bylo celé špatně. Nemístná osoba na špatném místě. Jako by už svou prostou existencí vyvolávala jakési podezření. Takové to, kdy prostě přešlápnete nervózně na místě, hledítecsi svého a doufáte, že je to celé prostě nějaký omyl, protože je to nějak... Špatně. Nemusí se jednat o nic úplně očividného. Jako krásná dáma, na setkání pouličních násilníků z přístavu. Ne. Někdy prostě z člověka jen jako by vyzařovalo, že tam, kde zrovna stojí či jde, úplně nepatří.

Taková postava zahalená aurou absolutní nepatřičnosti, vchází právě do Casa Rosa. Soudě dle šatů, ušitých dle poslední módy z výstřelků cizokrajných látek a hedvábí, botů i doplňků, se jedná o muže. Byť tedy, dalo by se říci, ačkoliv se nese jako paví král, vlastně nevelkého muže. Na hlavě má těsnou kapuci, zakrývající vlasy a na tváři překrásnou, zlatem a drahými kameny zdobenou Benátskou masku s úzkýma, lehce sešikmenýma očima.

Bohatý šlechtic není v tomto bordelu úplně nepatřičná věc, to se říci nedá. Ani, když jde dovnitř hlavním vchodem těsně po obědě, což není úplně běžný čas na radovánky a trochu smilstva. Je pravdou, že většina těch nejbohatších - a sakra že z tohoto muže od pohledu denáry stříkají - si nechává eskortovat společnice k sobě domů. Ne. V tom to není. Je to v jakési nepatřičné nervozitě, která z muže s každým jeho krokem čiší. Z toho, jak je patrné, že si i přes masku všechno bedlivě, freneticky prohlíží. Že ačkoliv se nese pyšně a s rovnými zády člověka, který není zvyklý zažívat neúspěch ani slýchat ne, dobrý pozorovatel pozná znaky určité nervozity. Jednou rukou si přidržuje druhou, někde v linii svého pupíku, v jakémsi klamu klidu. Vpravdě se ale ruce navzájem drží proto, aby se netřásly. Poslední hluboký nádech a vchází dovnitř.

"Přejete si, mio Signore?" uvítá ho sametový hlas maddame Vittorie.
"Ah. Ano, jistě, já, chtěl bych si objednat jistou službu."
"To samozřejmě záleží, jak moc speciální tato služba má být. Mé dívky dokáží ukojit mnohé chutě, ale jsou hranice, za které nelze zajít."
"Co? Eh. Ne, já tady nejdu smilnit. Já chci, no, víte, mluvit s těmi druhými lidmi, kteří tady provozují..." jako by hledal správné slovo, aby neurazil. "Služby."
"Aha, takže nejdete do Casa Rosa?"
"Tohle není Casa Rosa?"
"Je."
"Tak já tomu nerozumím, takže to není tady?"
"Je."
"Je?"
"Co?"
"Co?"
"Co?"

"Vždyť jsem do toho vašeho doupěte hříchu vstoupil, jmenuje se to tu Casa Rosa, jdu sem."
"Ano, ale jdete šukat do bordelu?"
"Ne, proboha! Navíc to bylo takto řečeno dost neurvalé!"
"Ale na to se celou dobu ptám!"
"Ne, ptala jste se, jestli jdu do... Nechte to být, mio Dio. Ti druzí. Co je lze najmout na práci. Ne na smilstvo, nebo, jak jste neurvale řekla, na šu... Eh. Hledám... Já asi nevím, jak je nazvat."
"Tak je nenazývejte," mávne Vittoria na nejbližší kurtizánu, která jde okolo a něco ji pošeptá. Ta se rozeběhne kamsi nahoru po schodišti. "Běžte tady do těch dveří a udělejte si pohodlí v křesle. Někdo přijde."
"Jen abychom si doopravdy dobře rozuměli, madam. Ne kurtizána. Jsem počestný muž."
"Jo, čistej jako lilium, když hledáte assassiny, věšte si bulíky na nos někomu jinýmu, milej pane."

*****

Neznámý klient čeká v pokoji. Nutno říci, že na lenošku, kde si měl udělat pohodlí, si s tichým "Non una possibilità. Grossolano," nesedne. Vlastně radši na nic nesahá. Jen se postaví na místo, které jemu osobně asi přijde nejmíň nechutné. Netrvá to dlouho a do místnosti vejde Daria. Oblečená do jednoduché červené košile a bílé sukně ke kotníkům.

"To jsme se asi opravdu nepochopili, já nechtěl-"
"Dobrý den, chtěl jste zadat kontrakt?" Daria vysekne lehkou uctivou úklonu a jde si sednout za psací stůl, kde si připraví papír a otevře inkoust.

"Ach, ano." zvláštní, jako by se muž rozmýšlel, co vůbec říct. Jako by snad měl celou dobu v hlavě jiný scénář. Nakonec ze sebe vychrlí "Ztratila se mi kočka!"
"Aha, někdo vám ji zabil a vy se chcete pomstít? Řekněme, že smrt kočky může být brána, jako pádný důvod, mám ráda kočky, ano. Dobře."
"Co to melete, ženská? Já nechci nikoho zabít, říkám vám, že se mi ztratila kočka!" muž semkne palec a ukazováček s prostředníčkem a zamává rukou ve vzduchu.
"Proč to vůbec musím řešit s váma? Proč tady zaměstnávají cikánky? Tohle je delikátní záležitost a já bych ji chtěl probrat výlučně s tím, komu to tady patří! Běžte mu to laskavě oznámit! Mám spoustu peněz a ztracenou kočku a-"
"Jsem tady zrovna já, takže sem s tím zadáním."
"Chci mluvit s majitelem!!!"
"Váš syn zrovna není ve městě, pane Da Mezzo," protáhne Daria nevzrušeně.

"Co? Jak? Já nejsem! Já nemám žádného...!"
"Já nevím no, když si berete masku a snažíte se někam jít inkognito, možná by pomohlo i nebrat si sebou svůj pečetní prsten s rodinným erbem. Berte to jako dobrou věštbu od cikánky pro vaše případné další utajení."
"Ach. Hm. Ale...!"
"No a taky vřeštíte úplně stejně, jako on, když vás něco rozčílí. Což je tak nějak evidentně úplně cokoliv od nedovařené brokolice až po to, když věci nejdou podle plánu."
"Já nenávidím nedovařenou brokolici!"

"Hm. Jakou má barvu?" nachystá si Daria brk a papír.
"Zelenou, ale to i ta dovařená..."
"Ta kočka."
"Aha, ano, kočka. No..." dlouhá odmlka naznačuje, že žádná kočka nejspíše ani neexistuje. "Mourovatou! Je to mourovatá kočka!"
"Výborně, jste pašák, že jste si vzpomněl."
"Nechte si ten svůj blahosklonný tón, ženo!"
"Kde se ztratila?"
"Co já vím? Tak asi někde venku!"
"Aha. Něco dalšího, co bychom o vaší kočce měli vědět, než pošleme tým profesionálů, aby se o její nález postarali?"
"Eeeeh... Ne."
"Jak je velká?"
"Asi jako prostě kočka."
"Hm. Aha."
"Co se vám nezdá? Všechny kočky jsou stejný!"
"Proč si nekoupíte novou?"
"Protože chci tuhle! Když vám uteče otrok tak nad tím taky mávnete rukou a koupíte si prostě nového? Je to moje kočka a chci ji."
Daria povytáhne obočí. "Aha. No dobře."
"Kdy si ji mám přijít vyzvednout?"
"Někdo vám ji přinese."
"Ale-"
"Ano?"
"Nic. Kdy se vrátí?"
"Myslíte tu kočku, že ano?"
"EH-"
"Jak se jmenuje?"
"Ba-CACCIATORE! Chcete nějakou zálohu, nebo něco?"
"Ne, ani ne."

Lidi, pls

Podívám se na Alessandru a pokrčím rameny.

Ale takhle snadno se nevzdám.

"Kdo první vyjde z baráku, dostane stříbrnák. Já vidím, že je někdo uvnitř. A nedalo má naše karavana i doktora, kterého můžeme přivést. Vypadáte, že by se vám možná i mohl hodit. Vyjde tedy někdo? Nechci nikomu ublížit, kdybych chtěl, tak se s vámi nevybavuji. Já a moje žena jenom máme pár otázek."

Well tohle je krátký odpiss

Nic, nic se neozývá. Nikdo neodpovídá, nikdo nevychází. Nevypadá to, že by tito dobří lidé chtěli s vámi něco mít. Nebo s kýmkoliv.
Zblízka nevypadá vesnice o nic líp, než zdálky. Populace evidentně o rapidně poklesla, i když ne na nulu, jak nasvědčuje kouř z uhasínajícího ohně z komína. Z nějakého domu se ozývá pláč kojence. Po pár vteřinách se ozývá tlumeně, jako by se dítě snažil někdo násilně umlčet. Z jednoho spáleného domu na vás civí jeden z mála tvorů, který přežije vše a přizpůsobí se čemukoliv. Rezavá kočka. Jediný tvor tady, kterého zjevně v pozitivním významu slova zajímáte.

Lets the fun begins

"No, víš ženo, já mám vždycky pravdu! I Luca to říkal, hehe."

Blbeček.

"A nadjedeme si. Můj plán stále platí. Snad vyjde."

***
Nejspíš to tu zažilo lepší časy. Když i psi snědli. No, nechápu, proč jsou furt tady, když je to doslova pár hodin i pěšky do Ancony. Či kamkoliv jinam. Tady jim prostě pšenka nepokvete. Není moc důvod, proč tu zůstat. Ale chápu, že sentiment a 'krev a půda' dělají svoje no.

Pomalu přijedeme k domům, které vypadají obývatelně.

"Zdravím, dobří lidé! Jsme strážci karavany, která byla nedaleko odsud přepadnuta! Je tu někdo? Někdo, koho bychom se mohli zeptat na nějaké informace? Máme peníze! A neostýchám se zaplatit!"

Briefly popis vesnice

Vesnice vypadá tak, jak popisoval Diego a tak, jak jste asi čekali. Je to pár domů a pole, které vypadá trochu holé a bez zasazené úrody. Na to, že je jaro... A pak tři menší ohrady pro dobytek s přístřešky. Prázdné. Několik ohořelých domů bez střechy, na kraji tři, které na tom nebyly tak zle, možná úplně nechytly, evidentně i tak ale vyspravované. Nevidíte venku nikoho, jen na jednom z těch lepších domů se rychle s třísknutím zavřou dřevěné okenice. Z tohoto domu vychází z komína kouř, jako by někdo ve spěchu udusil oheň.

Jinak nic, ani slepice, ani husa, ani pes. Nic tam není. Z dálky to moc patrné není, ale podle na koleni udělaných dřevěných křížů tušíte, kde budou ty mělké hroby, o kterých mluvil Diego. No, není to úplně povzbudivý a veselý pohled.

ufffff

"Jo, dobře, dobře, máš pravdu,"
Nádech, výdech.
"Netřeba se stresovat, máme čas než nám uteče pryč, minimálně do Benátek, protože si bude chtít vzít svoje věci. Jako jako myslím lékařské nástroje, jinak vlastně nevím, jaké věci upíři vlastní. Takže minimálně tuhle cestu s námi pojede a máme čas a... A do té doby vymyslím, jak mu říct že to oba víme a že ho máme rádi i jako nelidský monstrum bez duše z pekel a tak. Jo, dobře. Máš pravdu. No a... Hele, myslím, že tu vesnici vidím. Támhle před náma. Tak je otázka, nejdeme úplně z druhý strany, ale jdeme z jiného směru než z té louky tamhle, no, je to tvůj plán, takže chceš to ještě obejít, nebo to bude stačit?" zeptám se a pustím koně uškubnout si trávy na kraji lesa.

Uhmmmm

"No to... Já bych ráda, ale co když nám pak uteče, jako kdysi Vecolimu? Co když vždycky změní místo, kde žije po tom, když někdo buď chytí podezření... A nebo už tam prostě žije moc dlouho a lidi by si všimli, že nestárne? Sakra MY teď viděli že nestárne a on ví, že jsme to viděli! Bastiano on nám uteče! Musím mu to říct, třeba tím všechno zachráním! Protože jinak... On si sundal masku a... A... A my přišli o Pepeho, co budeme bez Pepeho dělat? Bastiano, já potřebuju Pepeho! My všichni!" pomalu mě zachvacuje záchvat paniky. Kůň nervózní, když má pocit, že ee něčeho bojím a začne bedlivě zkoumat každý list, zda se za ním neskrývají nestvůry a neměl by se pro dobro nás obou dát na úprk.

Ah

"Tak se ho musíš zeptat. Víc možností není. Nemůžeš se najednou chovat, že víš, že je upír a neříci mu to. To by pak stejně poznal. Stejně tak se nemůžeš tvářit, že o ničem nevíš a dělat jakože nic. To by vyšlo na stejno. Prostě se ho musíš zeptat. Nejlépe, když na něj rovnou prostě vpálíš tu nabídku, že mu budeš shánět krev a tak! To uvidí dobrou vůli a nebude moci odmítnout! Uvidíš, že tohle je jediný způsob, jak se někam v tomhle pohnout."

Muhehehehe. To bude legrace, až to zkusí, doufám, že budu poblíž.

"Jako, pokud je upír, bude mít radost. Pokud není, tak se vlastně taky nic nestane. Prostě, to je řešení, kde nemáš co ztratit. Nebál bych se toho a šel prostě do toho."

Oh

"Oh, dobře to..." zamyslím se "Je asi způsob, jak s informací o tom, že existuje, naložit. Jakože jet tam. No..." přikývnu "To zní rozumně!"
Dobře, musím uznat, že mě teď přeargumentoval. Pojedeme do té filozofické jeskyně koukat na lidi, jak koukají na stíny. To bude vtipnej výlet. Jak asi chutná Cagym přímo v Řecku? Mají třeba nějaký jiný maso nebo koření, nebo tak? Hmmm, dala bych si mňam mňam.

"Takže máš pravdu, že tohle byla informace, se kterou teda nějak naložíš. Promiň. Ale teda to mě vrací k otázce, co s tím Pepem? Jako asi to nic moc nemění, když je upír. Jen, já nevím, kdyby nám to řekl, tak by nemusel jíst asi pijavice a takhle živořit, bych mu občas donesla třeba plnej kýbl. Je to dobrej doktor, klidně bych ho krmila a... Já nevím, zajistila, aby jeho křídlo domu bylo dostatečně zatemněné? Prostě bychom mu mohli o dost usnadnit život, kdyby se nám svěřil!"