Andor.cz - Dračí doupě online

A kdo je ta veverka?

"Víšco?" utrhne se Luca po přednášce, kterou dostane. "Klidně si z toho dělej prdel a směj se, že nejsme banda jeptišek na výletě! Klidně, pokud ti to pomůže! Ale možná bys mohl minimálně chápat, že se mi tak nějak nelíbí, že jsme zrovna pozabíjeli tři zoufalý vesničany, který neměli co do huby a tak se trapným způsobem uchýlili k pokusům o obrání kolemjdoucích, který na tom nejsou tal špatně, jak oni! Vzal jsi spravedlnost do svejch rukou, aha? A proč? Protože je to špatný, když se dělá zločin méně profesionálně než ho děláme my? Protože haló, tvůj nejlepší kámoš je král zlodějů a ty řídíš středomořskej obchod s drogama, zatímco posíláš svoje podřízený, řešit úkladný vraždy za prachy ze kterejch pak financujem jinej další zločin! Ne, já ti řeknu, proč jsi to udělal, protože tě srali a chtěl sis dokázat, že tady máš úplně stejně zasraně neomezenou moc, jako doma! Dobře, tak sis jednoho střelil, aby tě to zahřálo na srdíčku! A pak sis spravil chuť si chuť tím, žes nás poslal ty ostatní lovit jako zvířata! To všechno je možná tvoje věc - ale neopovažuj se mi tady vysmívat za to, že se mi nelíbí, co tady zrovna děláme! Všechny ty velký kecy o vyšším dobru, kterými mě krmíte! Co teď, udělal jsi zase jednou svět lepším místem, jako vždycky prohlašuješ, když někoho někde pobodáš pro zisk? Já vás toho celýho chtěl ušetřit, abyste si mohli říkat že jsme prostě zabili tři pobudy a nic dalšího se nestalo! Ale víš co? Tak si tam jeď, prohlídni si dobře těch pár lidí, který jsi vlastně zabil, jenom oni to ještě neví! Kdysi jsem myslel, že sloužíme přesně takovejm lidem, že jim máme pomáhat, když jsou ve svrabu, zabíjet zlý lidi a míchat se do politiky jen pro dobro všech, ale asi hovno! Tak buď tý lásky, veď si řád jak moc zmrdsky chceš, ale aspoň se nevysmívej tomu, že mám ještě nějaký zbytky těch ideálů, který jste mě VY DVA SAMI před lety učili!"
Luca to evidentně trošku ztratil. Mává rukou ve vzduchu, řve po Bastianovi a k tomu mu ještě po tvářích tečou slzy.

A Luca je SID!

Achjo, proč musím mít vždycky pravdu.

*Tak viděl jsi, že nás přepadli ne? To, že mají rodiny, na tom nic nemění. Ani to, že nejsou schopní se bránit vojákům, ale musí přepadávat slabší, není polehčující okolnost. Neboj, určitě si to zasloužili a nemusíš tím trápit svoji mysl*

No. Alespon někdo ne.

"Luco, seber se. Je to pár vypálených domů. Je válka. To se prostě děje. V Navaře jsme jich viděli hromadu a stejně jsem se dokázali soustředit na misi. A zabít Caesareho nebylo tak snadný, jako pár potrhaných lapků. A to jsme byli mladší, než ty teď. Tak se koukej sebrat, ať nepřijedeš do tábora jako troska. A ať nevypadáš jako troska před Diegem. Proboha. Tohle není výlet jeptišek po památkách. Pokud ti pohled na pár vypálených domů dělá zle, možná by ses měl taky vrátit do Ancony. Protože čím dál pojedeme, tím to možná bude i horší."

Co se stalo, se už stalo. Teď už je jenom třeba na tom kapitalizovat.

Podívám se na Alessandru.

"Pojedu prozkoumat tu vesnici. Doprovodíš raději ty dva a nebo pojedeš semnou? Ne, že bys vypadala úplně jako nějaká křehká květinka, ale možná by se mi po ruce ženská hodila. Dává to lidem takový pocit... že možná budu míň hrdlořez a víc jenom chudák, co cestuje s manželkou."

Diego je šavlozubej tygr, neasi!

Luca se zatváří, že jako mysli vážně, že o tom mluvit moc nechce
Diego každopádně dostal přímou otázku a tak, jakožto voják, poskytuje taky přímou odpověď.
*Jednoho jsme zabili ještě v lese, když se naskytla příležitost, ale než jsme to zvládli dokončit, druhý si zase nadeběhl náskok. No a támhle kus dál ten les končí. Je tam louka. Na tu jsme ho vyhnali a Luca ho střelil. Kousek od tý vesnice. Za tou loukou je malá vypleněná vesnice. Většina domů je spálená, stojí jich jen pár. Žádný dobytek, žádná úroda. Zničené pole. Pár lidí. Tedy, viděli jsme pár lidí, než se před námi schovali a zabednili dveře. Ale víc jich tam stejně nebude. Podle mě tudy musel někdo projít před námi, bylo tam na okraji dost mělkých hrobů, no - a my jen dobili ten zbytek. Teda, pokud se tomu dá tak říct, když jsme ulovili ty tři - říkal jste, že to ale byli zločinci a hrdlořezové, že ano signor?*

To je přesně to, co by upír řekl!

*Jací lidi? O čem to oba mluvíte? Co se stalo? Co jste dělali?* podívám se střídavě na Diega, Lucu i Alessandru.

Kurva. Co se stalo. Teď přijde určitě nějaký dojemný příběh, jak je dovedla trojka do tábora a tam má nemohoucí děti, které musel živit.

Diego není upír!

Luca se na Bastiana podívá a trhaně se nadechne. Nasucho polkne a trochu se sebere. "No... Co kdybychom... Co kdybychom jeli zpátky a nikdy o tom radši nemluvili?" řekne nakonec. "Ten třetí je mrtvej a mrtvější už nebude," z nějakého důvodu Luca nevypadá, že to chce celý moc rozpatlávat. Diego se evidentně snaží pochytit o čem to mluvíte, ale neříká nic. Jenom se tváří rozpačitě a možná si vás oba trochu nedůvěřivě měří pohledem.

*Asi mě příště spíš neposílejte tohle dělat,* řekne po chvíli, kdy evidentně přemýšlí, co říct. *Boj je jedna věc, ale... * pokrčí rameny. *Ti lidi tam asi teď umřou.*

Snad není dokonce i Diego upír!

"Tak jet směrem, kudy jeli lidi, které chceme 'stopovat' není nikdy, jako špatný nápad, nemyslíš?" řeknu pobaveně Alessandře.

***
"No, minimálně jednoho dostihli. A zjevně Diego, protože to vypadá na kopí. Tak, je fajn, že se tak rychle aklimatizoval a zabíjení pro nás mu nevadí. No, snad to není proto, že je nějaký pošuk a zabíjení ho naopak baví. To je vždycky ta horší varianta."

***
"Čiao mládenci!"

Oh, nevypdají, ale chudáci úplně v pohodě.

"Luco, řekneš nám, co se stalo, že vypadáš, že se tu zebleješ? Se u toho ten chlap posral, že ti je zle? A nebo běžel do nějakého jejich tábora, kde měli vykuchanou obět? Povídej."

Jako myslel jsem si, že už jsme se dostali za tu fází "Oh, není mi dobře, když někoho odděláme" ale on vypadá, jak kdyby se měl složit.

Luca a Diego

Podrost houstne, takže se místy musíte i trochu prodírat mezi větvemi. Vystopovat, kudy jeli ale není tak těžké, v měkké lesní půdě jdou tu a tam, na místech, kde se koně nemusí prodírat přízemní vegetací, otisky podkov. Půda ještě není suchá jako v létě a včera a dnes ráno pršelo. Dalším ukazatelem, že jdete dobře, je mrtvola jednoho z banditů, která leží mezi ulámanými starými větvemi, porostlými lišejníkem. Nachází se na trošičku méně zarostlém místě, evidentně ho nějakou dobu hnali, než se dostali tak, aby vymanévrovali koně a kopí. Které, soudě dle rány od klíční kosti, která pokračuje druhou v boku, tohoto nebožáka zabilo. Soudě dle stop toho třetího pronásledovali dál. Takže pokračujete ještě kousek.

Třetí mrtvolu už nenajdete. Nebo ne dřív, než narazíte na Lucu a Diega, jak se vrací zpátky. Oba vypadají... No fyzicky jim nic není, ale Diego se tváří trochu rozpačitě, jako člověk, který si není úplně jistý, jestli jeho životní rozhodnutí bylo dobré a vedlo k dobré věci a Luca je... Tak nějak bledozelený a tváří se, že bude možná brzy zvracet.

Takže nejen Israel Schmidt, ale I TY???

"No," zarazím se, protože jsem to úplně nečekala, takovou nabídku. "Asi to nebude úplně ke škodě, když pojedu s tebou a dáme na sebe navzájem pozor," usoudím opatrně a jdu si odvázat koně.

"Kluci, postarejte se tady zatím o toho mrtvýho, kdybyste ho odtáhli třeba někde o kus dál, ať tu nestraší u napajedla, my se za chvilku vrátíme, snad se s Lucou nikde cestou neminem a nebude z toho vtipná historka."
Vysednu do sedla.

"Tak asi pojedeme tím směrem, kterým odjeli?" navrhnu.

Hmm, mince...

"A nechceš mě teda doprovodit? Abysme se teda neztratili a tak. Na tento aspekt jsem nepomyslel a ted mám trošku strach," řeknu a mrknu na Alessandru.
"Jistota je jistota, no ne?"

Bejt to náměstí, tak už po tobě zas hážou mince

"No, já si myslím..."
Že by sis měl sednout a vypnout.
Že by ses měl naučit rozlišovat, do čeho se musíš vložit, protože je to kritický a co ti jenom zbytečně žere život.
Že si toho na sebe bereš hodně.
Že musíš vždycky na všechno dohlížet.
Že musíš vždycky všechny blbý papíry doma projít sám, jinak nikomu nevěříš, že to udělá dobře.
Že musíš mít všechno zbytečně moc pod kontrolou a pak se divíš, kde zamrdáváš tolik času.
Že bys měl víc věřit lidem, že jednoduchej úkol zvládnout sami.
Že...
"Že už budou na cestě zpátky. Ale tak... Tak jim klidně jeď naproti. Nemyslím si že by se ti tady něco stalo. Snad se teda všichni tři neztratíte každej jinde a nebudem vás tu pak hledat. Ale ten les nevypadá moc velkej, je to spíš takovej větší remízek u potoka."
Ne, že by orientace v lese byla někdy mojí silnou stránkou.