Andor.cz - Dračí doupě online

¬¬

"Já se nevyhejbám žádný odpovědi! Jediný, čemu jsem se chtěla vyhnout, byl zbytečnej konflikt za bílýho dne, kterej by nás zdržel a ty bys mi pak akorát furt vyčítal, že je to zdržení celý jenom moje vina, jako dycky! A víš co, aby ses neposral, já tam teda poje-pročjimmáváš??? LASICE!"

Zamávají zpátky. Kurva dnešní den je fakt divnej.

"Vidíš? Jsou to slušní kluci, zamávali nazpět!"
"Erhm," odpovím bez artikulace a sleduju toho jezdce, který se k nám blíží. Do jedné ruky naberu otěže a druhou nechám viset u boku, kde mám kladivo.

Vždycky pozdravil, nikdy bych to do něj neřekla...

"Vidíš? Jsou to slušní kluci, zamávali nazpět!" řeknu Alessandře, aby věděla, že opravdu věřím její historce o tom, že kapitán je dobrý chlap a chce nám pomoci. Kdyby to nebyla pravda, určitě by nám sem poslal nějaké nevychovance.

"A jak vidím, s takovou se ten problém brzo vyřeší sám, když k nám jede i jede!"

Kolegové

Strážní se prvně nervózně podívají jeden na druhé a pak trošku zmateně zamávají Bastianovi nazpět.

Následně se chvilku o něčem viditelně dohadují.

A o chvilku později jeden z nich vyjede pomalu k vaší skupince naproti.

Kolega problems moment

Proboha. Ono to přesně tak bylo. Doslova přesně tak, jak jsem to řekl. Jinak by takhle nemluvila. Bylo to přesně tak. Bože.

"Tak v tom případě v pořádku, já u toho samozřejmě nebyl."

Protože jsem reálně pátral a vyšetřoval případ.

"A i když mi lichotí, že mluvíš v dlouhým a zamotaných větách, ve kterých se vyhýbáš odpovědím na jednoduché otázky, což naprosto netuším, kde ses naučila... Furt tu máme ten původní problém, na který jsem se ptal. Pojedeš se jich zeptat proč za náma jedou, či mám jet já? A nebo tam chceš jet semnou? Případně, furt můžeme poslat Vittoria..."

Pokrčím rameny a zamávám těm dvěma chudákům, co se za námi musí vláčet.

Co se nejhoršího stane? Odjedou zpátky do města?

to je v pohodě já RÁDA ZABÍJÍM!!!

Já se přiznám, že nevím, jestli krho koně naběhnout svým a začít hystericky vřeštět, že je na mě hnusnej a zase mi prostě jednou nevěří nos mezi očima, nebo se začít smát. S každou další větou, co řekne, je to vtipnější a vtipnější!
No jako takhle to přesně bylo!!! A všechno vyzní blbě, když to řekneš tímhle tónem, Bastiano!

"Tak samozřejmě, když to řekneš takhle, tak to vyzní úplně blbě. Ale jedna věc je něco říct a druhá je vidět někoho to říct. Víš s výrazem a tak, no," vyprsknu smíchy. "Takhle přesně to bylo, vole. Prostě přišel a řekl "Ježíši, paní Da Mezzo, vy jste tak NEUVĚŘITELNĚ ŠARMANTNÍ, úplně chápu, proč po vás ten kovář vyjel! Kdybych nebyl stejnej retard, co hraje ve volných chvílích míčové hry, jako Baressi, doufal bych, že budu mít šanci!" No... Akorát že to tak úplně nebylo, žejo, ale všechno, co řeknu, ty určitě zase překroutíš, jako že jsem to reprodukovala špatně, takže jak by to nebylo fuk! Řekněme radši že jsem uvěřila doslova tomu, že je skoro tak trochu Assassin, protože mi to řekl a dodal "Kámo, věř mi!" haha." vypláznu na něj jazyk. Aby jako věděl!

Domněnky při vyšetřování zabíjí!

Mírně se zasměju.

"Hele, a nenapadlo tě, že to, že se tě 'snaží chránit a chce, abys vypadla pro tvoje dobro' může i znamenat, že ho sereš a chtěl, abys vypadala pro jeho dobro? Jako, já vím, jak jsi šarmantní a tak, ale mohl být možná nešťastný, že mu tam znásilňuješ kováře a přepadáš obchody. Takový maloměsta chtějí většinou mít klid a mít tam nás, moc klidu nepřináší. Což zjistil super rychle. Jako nevím, já po cestě žádného Templáře nepotkal a zloději co jsem pro změnu potkal, mi o tom nic neřekli a nechtěli mě 'vyhnat z města', takže nevím, jestli tě kapitán jenom nepřehrál."

Hehe, takže Alessandra nás hnala rychle pryč bez oběda, protože se bála, aby se tam na nás nevrhla Templářská armáda. A to bude Matteovi říkat, že je sračka, hehe.

"Jako mohl být Bartolomeův poručík. On měl hromadu důstojníků. Potvrdil ti to nějakým detailem, který říkal, že nelže a nebo ti prostě řekl 'Hoho, paní da Mezzo, já jsem taky tak trochu asasín, věřte mi, mrk mrk a šťastnou cestu' ? Prosím, řekni mi, že ti dal něco na potvrzení jeho slov a nebylo to prostě jenom 'věř mi můj asasínský společníku'."

On jí to beztak prostě jenom suše řekl, ona si řekla, že je hustý, že někdo další zná super strejdu Bartolomea di Husťána a když byl tak hodný, že jí dal koně do stáje a nabídl víno, bude to dobrý chlap. Že to není pravda.

Kurva piča, tak jako nevim to jistě, ale...

"Ano, vím jistě že jsem nic neudělala," střelím po Bastianovi pohledem a vzhledem k tomu, že evidentně nikdo cizí není v doslechu, pokračuju. "Jestli je kapitán v pohodě... Za mě věřím že ano. Celou dobu věděl, že jsem assassin, evidentně minimálně ví, o co jde. Obecně vzato myslím, že mě sbalil pro to, aby mě na chvíli schoval, když se to na náměstí začalo vyostřovat a slízali se tam další a další lidi. Ze stejného důvodu mi hned schoval koně do stájí a vzal nás přisedět k výslechu toho prodejce, i když jsem byla vlastně v pohodě s tím, si sednout na nádvoří a chvíli zevlit. Jako jo, řekněme, že nebyl nadšenej z toho, že mu běhám po městě a dělám poprask, ale spíš mi přišlo, jako by, já nevím, se mi snažil naznačit, že tady není tak bezpečno, jako u nás v Benátkách?"

Pokrčím rameny.
"Měla jsem trošku z jeho náznaků pocit, jako by Ancona byla prolezlá skrz naskrz Templáři a chtěl mě před nima varovat. Naznačil, že čím dřív zmizíme, tím lépe pro nás. Takže se tímto samozřejmě Matteovi omlouvám, že kvůli zaručení rychlejšího průběhu naší cesty přišel o svůj vysněný hrášek a musel jíst maso s chlebem, vojáci jsou dneska hrozný sračky, mimochodem, když dokážou bulet nad tímto!" ušklíbnu se.

"No a taky samozřejmě mohl lhát, každej může lhát, ale říkal, že byl poručík Bartolomea. Hele, kdyby mě chtěl zabít, nebo strčit do šatlavy, aby mě zítra pro výstrahu pověsili, mohl to zkusit rovnou. Místo toho za náma poslal tadyty dva... Jako taky nevím proč a nedává mi to smysl, jo. Ptal se mě i jestli nepotřebuju s něčím pomoct. No, ale řekla jsem, že ne. Že stejně jen projíždíme." dodám.

Fast food si člověk už ani nemůže užít!

Je to přeci oběd, když to jíš po poledni. Je snad fuk, že ta stolovací kultura stojí za prd a prostě to není ono, ale prostě chleba je furt přece jídlo. Není to, že by k tomu kousal kůru... Navíc, maso je vždycky maso přece!

"No, trošku jsem doufal, že nás doprovodí k městské bráně a pak nás nechají být. Ale zjevně se chtějí přesvědčit, že fakt jedeme dál."

Podívám se na Alessandru tázavě/vyčítavým pohledem.

"Víš jistě, že kapitán 'je v pohodě', nic si neudělala a není důvod proč, by po nás městská stráž šla? Začíná to být trošku divné... stejně tak je divné, že jsou dva, když nás je tolik. To prostě není úplně taktický plán, protože je můžeme pobít, než si všimnou, že se něco děje. Jako pokud to nejsou nějací super zabijáci, tak nás asi nemají přepadnout. A... i kdyby byli, dva je prostě fakt málo. Je to nějaký divný a asi bych to neřešil násilím. Minimálně né hned. Pojedeme tam spolu, když už 'tě znají' se jich zeptat, cože to znamená? Jako asi bych se nenechal takhle sledovat bez vysvětlení o moc dál. Je to divný a trošku mě to i znervózňuje."

Pokrčím rameny a pro jistotu si zkontroluju pistole, i když vím, že určitě jsou v pořádku.

Fofefo?

Když se zastavíte a bavíte na místě, strážní si udržují stejný odstup, jako předtím.

Nejedou tedy blíž a koukají na vás z povzdálí a nevypadají, že by se chtěli přibližovat či vás jít jakkoliv obtěžovat. Ale zjevně vás nehodlají spustit z dohledu.

Fo???

"Hej, furt jedou za náma!"
"FO?" vydávím ze sebe s hubou plnou chleba a masa. Já vím, že oficiálně budeme jíst až kousek popojedeme, někam, kde je bezpečí a budu jim moct oznámit tu nejdůležitější věc, kterou jsem nepřímo zjistila, ale prostě jsem měla už hlad a umím jezdit a u toho žrát a stejně jsem si toho nechala nabalit víc, protože jsem s tím počítala, že se to stane a že budu chtít chálčit už cestou. Kůň, který se prostě šoural se stádem, zvedne vyrušeně hlavu.
"Fo nif," poplácám ho po krku a s menším úsilím a s vykulenýma očima spolknu plnou hubu jídla.

Otočím se za sebe a sleduju že se za náma zjevně plouží i za městské hradby ven. Přiznám se, že jsem je časem prostě přestala hlídat, protože mi nepřišli nijak důležití. Ale že se neotočili a nejeli zpátky je divný. Protože nejsme ještě moc daleko, ale jsme dost daleko na to, aby to prostě nezajímalo městskou stráž. Tak proč za náma ještě jedou?

"Mám to jet vyřešit?"
"Hele a když se prostě teď zastavíme, tak nás dojedou, nebo taky stojej?" balím neochotně zase svoji nakousanou svačinu do voskovaného plátna a vracím ji do sedlové brašny. Svět není fér já se dneska PROSTĚ NENAŽERU!!!

"Evidentně nám nechtějí nic říct, to by byli blíž. A ani nás nechtějí poslouchat, stejnej důvod. Proč nás prostě už dávno nedojeli, nebo něco? Napadá mě, že chtějí prostě vědět, kam jedeme - ale hej, k čemu jim to bude vědět? Stejně pokud za náma nepojedou celou cestu, stačí jedno blbý rozcestí a stejně neví, kam jsme jeli dál."