Andor.cz - Dračí doupě online

Fo???

"Hej, furt jedou za náma!"
"FO?" vydávím ze sebe s hubou plnou chleba a masa. Já vím, že oficiálně budeme jíst až kousek popojedeme, někam, kde je bezpečí a budu jim moct oznámit tu nejdůležitější věc, kterou jsem nepřímo zjistila, ale prostě jsem měla už hlad a umím jezdit a u toho žrát a stejně jsem si toho nechala nabalit víc, protože jsem s tím počítala, že se to stane a že budu chtít chálčit už cestou. Kůň, který se prostě šoural se stádem, zvedne vyrušeně hlavu.
"Fo nif," poplácám ho po krku a s menším úsilím a s vykulenýma očima spolknu plnou hubu jídla.

Otočím se za sebe a sleduju že se za náma zjevně plouží i za městské hradby ven. Přiznám se, že jsem je časem prostě přestala hlídat, protože mi nepřišli nijak důležití. Ale že se neotočili a nejeli zpátky je divný. Protože nejsme ještě moc daleko, ale jsme dost daleko na to, aby to prostě nezajímalo městskou stráž. Tak proč za náma ještě jedou?

"Mám to jet vyřešit?"
"Hele a když se prostě teď zastavíme, tak nás dojedou, nebo taky stojej?" balím neochotně zase svoji nakousanou svačinu do voskovaného plátna a vracím ji do sedlové brašny. Svět není fér já se dneska PROSTĚ NENAŽERU!!!

"Evidentně nám nechtějí nic říct, to by byli blíž. A ani nás nechtějí poslouchat, stejnej důvod. Proč nás prostě už dávno nedojeli, nebo něco? Napadá mě, že chtějí prostě vědět, kam jedeme - ale hej, k čemu jim to bude vědět? Stejně pokud za náma nepojedou celou cestu, stačí jedno blbý rozcestí a stejně neví, kam jsme jeli dál."

U tří klacků

"Zajímavé, zajímavé, takže vy opravdu nevidíte od mala? Hmm," a zamával Pepe rukou před obličej slepého žebráka, který žebral naproti hostinci.
"Né, doopravdy nic nevidím už od narození, jsem jen chudý žebrák, přispějte prosím!"
"Hmm, za kolik mi prodáte ty oči?"
"Co prosím?"
"No, když s nimi stejně nevidíte, tak je nepotřebujete..."
"Ale... ale..."
"No nic, stejně už mám jinou práci," řekne Pepe a jde se šourat naproti přijíždějící skupince.

***

"No, už jsem nachystaný, chlapci jsou ubytovaní a nic se tu neděje. Pokoje mají čisté, ceny přijatelné. Můžeme klidně vyjet, pokud už víte kudy."
"No, nemůžeme. Protože 'někdo' tu má hlad a musíme si tu prvně nechat nabalit jídlo na cestu."
"Ah, tak to dá rozum, že paní Alessandra přece nebude o hladu..."
"Tak já neřekl koho myslím."
"Hehe, já vím," řekl Pepe a šel se šourat k poníku.

***
"Já nevím, pečený maso a chleba prostě není městský oběd," stěžuje si Matteo, zatímco vyjíždíte z města.
"A co to je? Svačina?" zeptá se Fiorella, nadšená že může mluvit s někým, kdo není Alessio.
"Ano. Oběd musí mít hlavní část a přílohu. Tohle je jenom maso a chleba. Není tu příloha. Jenom chleba není jídlo."
"A co je pak chleba?"
"To je jenom jídlo pro jídlo, nebo co já vím. Příloha jsou třeba hrášek. Špenát. Nebo brambory. Všichni námořníci furt mluví o bramborách. To se jí k masu na oběd. Ne chleba. To se jí na cestě, když sebou nemáš nic lepšího na výběr. My mohli jíst něco lepšího..."

"Hej, furt jedou za náma!" zahlásil Vittorio a mávl směrem k městu, kde bylo vidět, že se za váma furt šourají na koních oba strážní, co vás sledují od radnice. Poplácaje svoji arkebuzu, dodá: "Mám to jet vyřešit?"

Ale Alessandra JE prapraprapotomek! Bylo to v lorebooku ke hře! Že na wiki to nikomu nestálo za to to přepsat a je tam už dávno retconovaný backstory z kickstarteru, to je věc druhá. Chrmp.

"Já si na nic nehraju! Je tvůj problém, že mi prostě nikdy v ničem nevěříš! Ale ty nevěříš pořádně ničemu, nevěříš tomu, že Ezio najde v pustině tu bájnou knihovnu, nevěříš tomu, že minotaurus byl reálnej a ani tomu, že existují upíři. Tobě je to prostě těžký vysvětlovat, pane "co si nemůžu osahat, to neexistuje," odpovím zpupně a zatímco kůň stejně jde sám, pustím otěže a založím ruce na hrudi.

"A buď rád, že za náma jedou, z toho, co jsem pochopila, je to tu plný Templářů." jo. Vypadám zrovna uraženě. Možná i JSEM uražená! Protože Bastiano mi prostě nikdy nic nevěří! A jako kurva mi je to fuk, já se tady klidně vysóluju s několika Templáři a půjdu jim tu vymlátit jakýkoliv místa, kde se scházej - což, co si budem, bude I NA RADNICI, protože stejně jako my, i oni jsou DYCKY NALEZLÝ NA DŮLEŽITEJCH MÍSTECH!

Ale ať mi pak, až tady tejden nebo měsíc v kuse budeme uplatňovat konečný řešení Templářský otázky, nebulí, že jako hlavně musíme zabít Calogera a najít zpátky Plátno a musíme to udělat dřív, než Římani, abychom se jim mohli pak dalších několik let vysmívat, jaký to jsou neuměteli, když nemaj za prdelí Ezia a Machiavelliho to už moc nezajímá, protože chce míň řešit assassinský problémy a víc psát ty svoje myšlenkový průjmy!

Oh Ancona is a very funny place sir

"Proč musíme jíst cestou jako barbaři a prostě si nesednout..." si jen tak zaspílám spíš pro sebe, než že by se něco změnilo.

Však jsem doslova řekl, že nemusíme spěchat...

***

"Schmidt je Ital, však nám to sám několikrát říkal," opravím Alessandru. "Nemůžeš předpokládat, že je opravdu žid, podle nějakých tvých pocitů. Tobě taky nikdo neříká, že jsi Řek, protože si hraješ na vnučku Leonida."

Tak snad nebude následovat: Reeeee!

"A udělala sis koukám nové kamarády, co na nás dávají pozor, aby ses už opět nestala obětí velké nespravedlnosti! Je super, že tvoje aura dobrosrdečnosti funguje i v Anconě!"

Tak, ale je ve finále asi dobře, že nás sledují dva chudáci od stráží. Když se něco stane, tak to hezky uvidí. A když jsou dva, asi je stěží poslali je nás přepadnout.

heh, máme společnost

"... No a najednou do toho všeho vyběhl ten pičus z kovárny a začal řvát na celý kolo "Ta žena mě znásilnila! Musíte jí zatknout! Já se bránil, ale vytáhla dýku!" no a v tu chvíli se na mě dívali i ti kolemjdoucí, který to do tý doby vůbec nezajímalo! Hele, máme společnost, asi chtějí mít jistotu, že už tady neznásilním nikoho jinýho - jde vůbec znásilnit chlapa? Jakože, přece by to asi nemělo bejt fyzicky pořádně možný ne?

Hm. No, snad mi to někdo osvětlíte, pánové. Každopádně, po tomto se mě místní kapitán městské stráže rozhodl raději vzít na radnici, protože nechtěl, ať ještě řešíme asi teda nějaký nactiutrhání a beztak se to celý vyostřovalo tím, že jsem cizinka a měli pocit, že si ke mně můžou ledasco dovolit. Akorát mám teda nejdražší spravení popruhu od zbroje v Itálii. To by si neřekl ani Israel Schmidt a to je to normální čistokrevnej židák."

Stráže jedoucí za náma po očku občas sleduju, ale nepřikládám jim nějakou extrémní pozornost. Ne tedy, že by mě nezajímalo, proč nás doprovázejí. Mám několik vlastních teorií. Ale nemám úplně chuť otočit koně a jet se jich zeptat, no.

I can do that! Oh no, I can do that!

Sotva se vzdálíte od radnice, z podchodu vyjedou dva strážní na koních, kteří vás sledují. Tedy, spíše následují, protože slovo 'sledovat' má v sobě takovou tu aura tajemnosti, jak kdyby to mělo být nenápadné. Což ti dva nenápadní vůbec nejsou a viditelně vás prostě z dálky doprovází, ale jedou za vámi alespoň v uctivé vzdálenosti, aby to nepůsobilo až tak trapně.

Připravit, pozor jedem! Kovárny - vypálit! Prosíme, zacpat uši...
Agrorock by Alessandra

"...kterého si sváděla a on si nemohl pomoct..."
"Haha, to si mě s někým pleteš, to dělá Luca, ne já!" odpovím ve stejně pobaveném duchu a dloubnu mu zpátky. Naši koně se navzájem ohryzávají taky, jako pokaždé, když se vidí po delší době.
"No, ne že bych neuvažovala nad tím, že tady vezmu trochu spravedlnost do svejch rukou, ale, řekněme, že jsem si to rozmyslela. Z úcty k někomu jinýmu."
"Kapitán - patří k nám - později." zaznakuju sérii.

No, řekněme, že z událostí posledních pár minut mám pocit že by se nám přeci jen mohlo nakonec vymstít tady dělat běžnej bordel pro bordel. Ne ze strany Baggia. Ale on tady bude ještě někdo jinej. Někdo, kvůli komu mě rychle pakoval z očí. Ancona zřejmě nebude tak pohodová, jako jsou Benátky, od té doby, co tam úřadujeme.

"Tak proč tam nejedeme všichni a nedáme si něco u těch Tří racků?"
"Necháme si to nabalit sebou a sníme to někde cestou," odpovím rezolutně. "Já už tu měla vtipnejch historek pro jeden den dost. Takže ukažte směr a tedy. Bylo to tak. Šli jsme s Diegem hledat někoho, kdo prodává zbraně a případně by mi mohl opravit tu zbroj, který jsem trošku předevčírem dala na prdel, když jsem kosila ty piráty,... " DEVATENÁCT JICH BYLO! " A tak Diego šel k nejbližšímu stánku, kde to vypadalo že je nějakej výběr. No a tam... " začnu vyprávět storku o zmrdským prodejci, pologramotným kováři a o tom, jak nás kluci pěkně pozmrdili, až na nás naběhla městská hlídka.

Luca neměl čas na chalku!

"Co to meleš, já jsem nejedl, ty jedinej máš knír umaštěnej od čehosi! Já poctivě vyšetřoval, narozdíl od Fiorelly, která flirtovala s Alessiem celou dobu!" začne Luca.

Fiorella mezitím vytáhne z brašničky na sedle nějakou malou cetku a mrskne ji po něm.
"Ty malej šmejde! Jenom jeď pro Pepeho a hlady zdechni! Já si zatím poslechnu tu historku, která ti poprávu uteče!" Luca se směje a nasedá na koně s vědomím, že přenici vyhrál. Alessio se tváří samolibě, určitě má vnitřní pocit, že je dobře, že všichni vidí, jak se k sobě zcela bez pochyb mají! No, řekněme, že jeden z nich neodhaduje situaci dobře a ten druhej ví, že objevil žolíka na Fiorellino okamžité nasrání.

"Tak proč tam nejedeme všichni a nedáme si něco u těch Tří racků?" Navrhne Marco.

Hehe

"Ano, jdeme směrem na Řím, do hostince Sedící králík. Tam měli dle všeho namířeno a je to zhruba půl dne cesty. Což, když na to přijde, můžeme se ještě jít najíst a pak vyjet. Stejně budeme nejspíše nocovat v Králíkovi, takže když na to přijde, čas nás zase tak netlačí. Pokud... teda nechceš jít vypálit kovárnu nějakému chudákovi, kterého si sváděla a on si nemohl pomoct," a dloubnu do Alessandry loktem. "Jak klasické!"

Což o to, mohli bysme mu tu kovárnu vypálit, když si dovoluje takové věci... ale je to možná malinko proti našemu krédu.

"Což Luca už jedl, dokonce měl čas si i hledat nové kamarádky, takže by měl vyzvednout Pepeho, když to ještě není."

echeche

"No, nemaj to tam tak pěkný jako v Dóžecím paláci, ale tak asi tě ten intel úplně nepřekvapí! Ach, ty myslíš todle, o nic nešlo, jen taková vtipná historka, kterou vám popíšu cestou, k ukrácení času. Nebudete věřit, co se mi dneska na trhu stalo!" zasměju se a Bastiana pevně obejmu. Při tom se nakloním k jeho uchu. "Tady ne, to důležitý ti řeknu až budeme z města. Neměli bychom se možná úplně zdržovat," šeptnu a štípnu ho zuby do krku pod uchem a pustím ho.

"Předpokládám, že když už jste tady, tak víme minimálně směr, kterým jet dál?" naznačím Fiorelle i Lucovi rukou, že tady nemusí být bezpečné mluvit o interních věcech. "Měli bychom se stavit pro Pepeho a... Nepředpokládám, že někdo byl nakoupit svačinu? Bych jako docela jedla, ještě že alespoň neprší," naposledy se podívám na radnici, než nasednu na koně.

"No, takže kdo chce slyšet neuvěřitelnou vtipnou historku z Ancony o tom, jak mě velice protivnej kovář nařkl, že jsem ho znásilnila? Kdyby stál aspoň za hřích, ale teda, ewh, " zašklebím se.