Andor.cz - Dračí doupě online

A ratatata taaa taaa taaa taa taaaa... Děkuji, teď mi to hraje v hlavě. Děkuji, Bastiano, děkuji.

"Dneska je po nich ohromná sháňka, po těchto dvou mladých mužích. Před chvílí tady byl mladík a věřte nebo ne, ptal se mě úplně na to samé! Bylo teda poměrně zvláštní, že se mě na to ptal do okna. V patře. Vy jste alespoň přišel po schodech. Takže vás taky nic netrápí, kromě toho, že hledáte své přátele? Hmmm... " nakloní lehce tázavě hlavu do strany v gestu, jaké moc dobře znáš.

"Nejprve jsem nevěděl, koho myslí, víte, úplně mi vypadlo, že zde ten cizinec byl, protože o nic nešlo. Ale chlapec mluvil dost dlouho, až se mi přeci jen začaly po některých zmínkách spojitosti vybavovat. Byl tady chvíli po ránu, jako vy. A říkal, že jeho přítel má kašel a asi horečku. Protože snad zmokl v bouři na lodi, když pomáhal s lanovím, tak jsem mu dal nějaké byliny na uťišení horečky a odhlenění. Do týdne měl být v pořádku, o nic nešlo, běžné podchlazení. Doporučil jsem mu klid na lůžku a v teple. Ale hodně větrat, aby odešel špatný vzduch. Vyvětrat a zapálit vonné oleje. Ó ano, to vždy doporučuji všem. Banální záležitost,"
zrak mu padne na minci, kterou mu nabízíš. " Drahý příteli, ta imformace nemá vůbec žádnou cenu, nechcete alespoň něco za to? Pustit žilou? Nějakou mast? Byliny na odvar? Zrovna je tedy populární i nápoj lásky, ale věřte mi, je to prostě a jednoduše nefunkční šarlatánský podvrh. Pořád zde za mnou někdo chodil, jestli takový nemám a já vždy řekl, že jsem doktor a ne alchymista nebo jiný šarlatán, ale nakonec jsem zjistil, že je jednodušší vytvořit tyto rozkošné flakonky s šeříkovou silicí a zájemcům o toto pezzo di merda je nabídnout s doporučením, ať se jimi dvakrát denně potřísní za krkem, ať mám pokoj, než se s nimi přít. Čím pěknější flakon, tím vice to funguje, to dá rozum," dodá nevzrušeně.

Na druhou stranu, pokud voňavka není jediná substance, která vám zaručí to, že se dámě pán, případně naopak, nehnusí smradem, tak co jiného by mělo zabrat?

Sundává si masku, a do pyče. Mám před sebou herce Gojka Mitiče!

Matteo je nějaký drzí, když ho Marco neukázňuje. Aby s nimi s takovou bylo k vydržení, když se teď vzhlédl v mluvení a myšlení. Pff. Za chvíli nám začnou i kecat do pátrání a nebo i rovnou navrhovat, kam máme jet ne? Pffff. Honí se mi hlavou, když jdu podél knih. Ani pořádný čtení tu nemají. Ale jinak je to docela hezký město. Však je to starý město, starší než Benátky. S původní Římskou i Byzantskou architekturou. Je jedna z mála věcí, které Benátky nemají, jak vznikli na zelené louce. Teda. Zelené bažině. A tu jsme.

"Jmenuji se Bastiano da Mezzo a před pár týdny Anconou projížděli mí dva přátelé, o kterých nemám zprávy, co opustili město. Bylo mi řečeno v podniku kde přespávali, že se jednomu z nich udělalo zle a jeho přítel šel právě za vámi pro lék. Byl to zrzek a měl římský přízvuk s benátskou příměsí. Hádám, že tolik jich tu asi běžně nechodí. Pamatuje te si ho a co měli za problém?"

A vyndám minci, kterou doktorovi nabídnu. "Na zlepšení paměti."

Fluidní plány jsou... Fluidní!

Matteo se rozchechtá, opravdu nahlas a bodře.
"Takže žádnej plán není!" mávne smíchy rukou, zatímco druhou drží otěže a kluše vedle tebe.
"Alessio měl pravdu, když říkal, že si s vámi na misi užijem srandu, jak s nikým! Vy dva jste prostě..." chvíli jako by hledal správná slova, ale nakonec řekne jen "... moc." a pak se začne nevěřícně smát a kroutit hlavou.
"Fakt, Bastiano, čekal jsem hodně různejch věcí, z Alessiova vyprávění a historek - myslel jsem si, doprdele, že jsou všechny napůl smyšlený. Ale teď tomu věřím, všemu. Už se vlastně těším, až mu doma povyprávím, jak... No, tady odbočuju k oblouku, tak, hehe, hodně štěstí."
Stáhne koně na stranu a odjede pryč. V dobré náladě, evidentně.

Takže na ulici osamíš jen se svým koněm a pár kolemjdoucími, kteří se ti klidí z cesty a někteří si tě měří pohledem a snaží kamsi zařadit.

Dojedeš na náměstí, které není od místa, kde jsi, úplně daleko. V jednom rohu se pár strážných na něco vyptává hloučku lidí. Z popisu, který ti před odchodem z hospody dali zloději, doktor sídlí v měšťanském domě, v patře, nad krámkem s knihami, kterým se dá projít dozadu a nahoru. A je to na opačné straně, než hlouček lidí něco řeší, takže se rozhodneš zamířit zjistit, zda je doktor doma.

Vejdeš do stroze zařízeného obchodu s knihami, kde není nic, kromě polic, plných knih a muže za pultem, který si čte knihu. Vzhlédne k tobě a pozdraví. Pod pultem je cedule "Il dottore è sul retro e al piano di sopra." Asi majitele obchodu velmi nebavilo odpovídat na tento neustále se opakující dotaz. Ne tedy, že by každý, kdo hledá doktora, uměl číst, ale to je smutný životní příběh na jindy. Takže, jak říkali zloději, doktor je vzadu a nahoru po schodech.

Projdeš tedy uličkou mezi regály s knihami a dojdeš ke dřevěnému schodišti. Na jeho konci jsou dveře do bytu, který nejspíše slouží stejně tak jako ordinace, jako příbytek lékaře. Po zaklepání ti otevře mile vypadající starší muž v černém rouchu, masku na sobě nemá.
"Dobrý den, přejete si, příteli?" zve tě dál do síně ze které jdou dvoje dveře. Jedny pootevřené do něčeho, v čem poznáš pracovnu a místo, kde léčí pacienty, druhé zavřené a vlastně nedůležité, nejspíše do jeho ložnice. Na sekretáři v síni leží položená kožená maska s dlouhým zobákem. V místnosti voní směs bylin a kadidla a takový ten těžký vzduch, jako by zde delší dobu nikdo nevětral, aby nevyvanul ven byliny.

Tak jdeme k výslechu, to bude prdel!

Nojo, akorát že já nejsem dobrý materiál na opravdovýho vojáka, protože nerespektuju autority. A nikoho vlastně. A neposlouchám a dělám si co chcu. Ale jinak bych určitě zabila hodně lidí. Hodně jakože hodně hodně.

"Bartolomeo rád říkával, že 'Nic není pravda'."
"Vidíte? Už mě skoro máte rád. Každej do toho nakonec spadne. Jsem k zulíbání, zeptejte se manžela, až se tu po mně přijde shánět." ušklíbnu se.

"Vevnitř je Angelo. Vy nebudete nic, opakuji NIC, říkat, pokud vás nevyzvu. Rozumíme si a nebo mám svoje rozhodnutí ještě přehodnotit?"
"Nojo, jako bych já snad někdy moc mluvi- nojo, nojo. Rozumím tomu, co jste říkal. Nebojte. Stejně se v tom bude dusit i bez toho. Stačí sedět a koukat. Už jsem párkrát na divadle byla."
A BYLO TO HROZNÝ!!!

Nojo, no. Se stane!

"V pohodě, všichni máme toho jednoho člena, kterej má prostě talent lítat z průseru do průseru," poplácá tě po rameni konejšivě Eliodoro, než se rozloučí, zaplatí a zmizí venku.

Matteo vypadá, jako že se nemůže rozhodnout mezi tím, se strachovat a nebo se rozesmát, když vysedá na koně.
"No já si hned říkal, že poslat ji samotnou s tím jejím novým španělským kámošem nebude dělat dobrotu, že s ní měl jít třeba spíš Marco, kterej má rozum, pokud jste chtěli jen v klidu projet. Ale já tu nevymýšlím plány, já mlátím lidi kladivem," zní to pořád pobaveně. " S tou ženskou se nejde nudit, ona je jak velká voda. Všude jí je hodně. Jestli ty vaše děcka budou po ní, tak ti ty tvoje krásný vlasy do deseti let zešediví."

Poslechne si i příběh Salvia a přikývne.
"No, tak ja ostatním řeknu, co se stalo a přijedeme. Ne teda, že by nevypadalo blbě, když se pod radnicí začnou najednou srocovat žoldáci. Cheche. Ale tak vy jste šéf. Určitě máte plán, aby to nevypadalo blbě, žejo."

Slovník

"Já nejsem přítel Bartolomea. Já byl Bartolomeův poručík. Ale vy jste nikdy v armádě nebyla, takže nemáte stejně představu, o čem mluvím. To ten chudák za váma by věděl, kdyby mi rozuměl. Voják pozná vojáka, když ho před sebou vidí. Navíc já se nezlobím. Kdybych byl nazlobený, nemluvíme spolu. A k tomu, že nelžete..."

Kapitán se usměje.

"Bartolomeo rád říkával, že 'Nic není pravda'." Následované mrknutím.

Následně se dal opět do pohybu, až ke dveřím, u kterých venku stáli dvě stráže.

"Vevnitř je Angelo. Vy nebudete nic, opakuji NIC, říkat, pokud vás nevyzvu. Rozumíme si a nebo mám svoje rozhodnutí ještě přehodnotit?"

No díky.

"Ah... Ah no," dodám se směsicí překvapení i znechucení.

Je to Alessandra. Je jasný, že to nebude Fiorella. Ona se nedostává do takových potíží. Proč. Prostě proč. Měla dojet na trh a udělat nákup. Proč u toho skončí zatčená.

"Krásné no. Nedá se nic dělat pánové, vypadá to, že mám asi na spěch no."

Vstanu, dopiju víno a jdu tedy ven, obšťastnit s tou zprávou Mattea venku.

"Tak Matteo, zatkli nám Alessandru. To je pecka co?"

Prostě skvělá novina, stejně jako ona. Bleskne mi hlavou, zatímco se vyšvihnu na koně.

"Jinak naše cíle spali v tomhle podniku. Salvio byl nemocnej, ale pry to nebyla otrava. Našli mu i doktora, kterého poctím návštěvou a snad mi řekne víc. Tam teď pojedeme. Já ho půjdu pozdravit a ty vezmeš mého koně a pojedeš na místo setkání a řekneš jim, že Alessandru zatkli a je teď na Anconské radnici. Před ní se pak všichni potkáme. ALE, opakuji ALE, nic nepodnikněte. Ne, že někdo z vás dostane geniální nápad ji jít vysvobodit či tak něco. Dle všeho s nimi šla dovnitř dobrovolně, takže nejspíš věděla co dělá. Kdyby s nimi jít nechtěla, tak s nimi nejde, to víme všichni. Tak hyjé!"

shit

Oh. Oh. Tak on to není takovej zbytečnej buzerant, kterýmu můžu z prdele otravovat život, protože zrovna nemám nic lepšího na práci? Hm. Jako jo, musím uznat, že po tom, co řekl, můj respekt k němu vzrostl z... No z nuly na nějakou reálnou hodnotu, kdy ho jsem ochotná přijmout jako člověka a přestat vypruzovat.

"Tak dobře, dobře, už držím hubu. Ale jenom protože jste přítel di zio Bartolomeo," zavrčím zpruzele. Protože já jsem taky! Takovejch věcí, co mě naučil, takovejch sprostejch nadávek! I mlátit se na pěsti, když to potřebuju. I když to moc, no moc to nedělám, necítím se v tom, protože mi chybí ta fyzická síla. S čepelí v ruce je to přeci jen lepší. O dost. "Já vám samozřejmě nechtěla dělat problémy, hlavně jsem je teda v prvé řadě nechtěla dělat sobě, pak už jsem prostě byla opruzená z celý tý situace." No, upřímnost na něj zatím zabírala. "Na druhou stranu, nic z toho, co jsem řekla, nebyla lež," pokrčím rameny.

"V jediný věci se přeci jen mýlíte, kapitáne. Já jsem teda samozřejmě píča, co je zvyklá si dělat co chce a vždycky mi to projde, protože jak mi vždy opakovali můj mistr i zio Bartolomeo, všechno je dovoleno - ale Diego... Je jen Diego. Buďte nasranej na mě, ale toho cigoše z toho asi vynechte. On se provinil jenom tím, že je nějakej tmavej."

Mluvíš no.

"A dost," řekne rázně kapitán na chodbě radnice a otočí se na tebe. Málem do něj vrazíš a tak jsou vaše tváře od sebe doslova několik centimetrů.

"Bojoval jsem ve Flandrech, v Porýní i tady, v Itálii. Byl jsem s Bartolomeem d'Alvianem u Agnadella. Pokud, POKUD si myslíte, že nějaké vaše řeči na mě udělají dojem, tak se pletete. Viděl jsem věci, kterým byste vy dva nevěřili... Šiky francouzkých rytířů u břehů Pavie... Viděl jsem, jak ve tmě poblíž Milána svítit hlavně děl. Všechny ty okamžiky se ztratí v čase jako slzy v dešti... Ale já už je nikdy nezapomenu. Cítil jsem vítr ve vlasech, jezdil jsem na koni v černé zbroji a viděl jsem, jak předemnou celá útočná vlna shoří jako sirka a zmizí. Viděl jsem to, cítil jsem to..."

Kapitán se na chvíli odmlčí, ale viditelně spíš kvůli sobě, než kvůli vám.

"Fakt, že se tu bavíme, je jenom moje dobrá vůle a protože vidím, že jste jenom párek znuděných idiotů, co je zvyklý si dělat, co se jim zlíbí a není zvyklý za to příjmat jakékoliv následky. Dělám velitele městské stráže, protože jsem viděl víc věcí, než bych měl za jeden život vidět a chci už mít klid. Vy a ten idiot Angelo mi dneska můj klid kazíte. Chci ho vyřešit ku prospěchu nás všech, ale pokud se hodláte chovat jako nafrněná píča, řekněte to rovnou. Mám volnou celu a pokud potřebujete jeden den k tomu, abyste vychladli, není to problém."

Řekne naprosto bezbarvým hlasem bez emocí.

"Budeme tedy pokračovat v klidu paní da Mezzo, ze vznešeného rodu s uraženou pýchou a nebo hodláte prostě dál dělat problémy? Tohle je z mé strany poslední varování. Čím dřív se vyjádříte, tím lépe pro nás oba."