Andor.cz - Dračí doupě online

Nojo, no. Se stane!

"V pohodě, všichni máme toho jednoho člena, kterej má prostě talent lítat z průseru do průseru," poplácá tě po rameni konejšivě Eliodoro, než se rozloučí, zaplatí a zmizí venku.

Matteo vypadá, jako že se nemůže rozhodnout mezi tím, se strachovat a nebo se rozesmát, když vysedá na koně.
"No já si hned říkal, že poslat ji samotnou s tím jejím novým španělským kámošem nebude dělat dobrotu, že s ní měl jít třeba spíš Marco, kterej má rozum, pokud jste chtěli jen v klidu projet. Ale já tu nevymýšlím plány, já mlátím lidi kladivem," zní to pořád pobaveně. " S tou ženskou se nejde nudit, ona je jak velká voda. Všude jí je hodně. Jestli ty vaše děcka budou po ní, tak ti ty tvoje krásný vlasy do deseti let zešediví."

Poslechne si i příběh Salvia a přikývne.
"No, tak ja ostatním řeknu, co se stalo a přijedeme. Ne teda, že by nevypadalo blbě, když se pod radnicí začnou najednou srocovat žoldáci. Cheche. Ale tak vy jste šéf. Určitě máte plán, aby to nevypadalo blbě, žejo."

Slovník

"Já nejsem přítel Bartolomea. Já byl Bartolomeův poručík. Ale vy jste nikdy v armádě nebyla, takže nemáte stejně představu, o čem mluvím. To ten chudák za váma by věděl, kdyby mi rozuměl. Voják pozná vojáka, když ho před sebou vidí. Navíc já se nezlobím. Kdybych byl nazlobený, nemluvíme spolu. A k tomu, že nelžete..."

Kapitán se usměje.

"Bartolomeo rád říkával, že 'Nic není pravda'." Následované mrknutím.

Následně se dal opět do pohybu, až ke dveřím, u kterých venku stáli dvě stráže.

"Vevnitř je Angelo. Vy nebudete nic, opakuji NIC, říkat, pokud vás nevyzvu. Rozumíme si a nebo mám svoje rozhodnutí ještě přehodnotit?"

No díky.

"Ah... Ah no," dodám se směsicí překvapení i znechucení.

Je to Alessandra. Je jasný, že to nebude Fiorella. Ona se nedostává do takových potíží. Proč. Prostě proč. Měla dojet na trh a udělat nákup. Proč u toho skončí zatčená.

"Krásné no. Nedá se nic dělat pánové, vypadá to, že mám asi na spěch no."

Vstanu, dopiju víno a jdu tedy ven, obšťastnit s tou zprávou Mattea venku.

"Tak Matteo, zatkli nám Alessandru. To je pecka co?"

Prostě skvělá novina, stejně jako ona. Bleskne mi hlavou, zatímco se vyšvihnu na koně.

"Jinak naše cíle spali v tomhle podniku. Salvio byl nemocnej, ale pry to nebyla otrava. Našli mu i doktora, kterého poctím návštěvou a snad mi řekne víc. Tam teď pojedeme. Já ho půjdu pozdravit a ty vezmeš mého koně a pojedeš na místo setkání a řekneš jim, že Alessandru zatkli a je teď na Anconské radnici. Před ní se pak všichni potkáme. ALE, opakuji ALE, nic nepodnikněte. Ne, že někdo z vás dostane geniální nápad ji jít vysvobodit či tak něco. Dle všeho s nimi šla dovnitř dobrovolně, takže nejspíš věděla co dělá. Kdyby s nimi jít nechtěla, tak s nimi nejde, to víme všichni. Tak hyjé!"

shit

Oh. Oh. Tak on to není takovej zbytečnej buzerant, kterýmu můžu z prdele otravovat život, protože zrovna nemám nic lepšího na práci? Hm. Jako jo, musím uznat, že po tom, co řekl, můj respekt k němu vzrostl z... No z nuly na nějakou reálnou hodnotu, kdy ho jsem ochotná přijmout jako člověka a přestat vypruzovat.

"Tak dobře, dobře, už držím hubu. Ale jenom protože jste přítel di zio Bartolomeo," zavrčím zpruzele. Protože já jsem taky! Takovejch věcí, co mě naučil, takovejch sprostejch nadávek! I mlátit se na pěsti, když to potřebuju. I když to moc, no moc to nedělám, necítím se v tom, protože mi chybí ta fyzická síla. S čepelí v ruce je to přeci jen lepší. O dost. "Já vám samozřejmě nechtěla dělat problémy, hlavně jsem je teda v prvé řadě nechtěla dělat sobě, pak už jsem prostě byla opruzená z celý tý situace." No, upřímnost na něj zatím zabírala. "Na druhou stranu, nic z toho, co jsem řekla, nebyla lež," pokrčím rameny.

"V jediný věci se přeci jen mýlíte, kapitáne. Já jsem teda samozřejmě píča, co je zvyklá si dělat co chce a vždycky mi to projde, protože jak mi vždy opakovali můj mistr i zio Bartolomeo, všechno je dovoleno - ale Diego... Je jen Diego. Buďte nasranej na mě, ale toho cigoše z toho asi vynechte. On se provinil jenom tím, že je nějakej tmavej."

Mluvíš no.

"A dost," řekne rázně kapitán na chodbě radnice a otočí se na tebe. Málem do něj vrazíš a tak jsou vaše tváře od sebe doslova několik centimetrů.

"Bojoval jsem ve Flandrech, v Porýní i tady, v Itálii. Byl jsem s Bartolomeem d'Alvianem u Agnadella. Pokud, POKUD si myslíte, že nějaké vaše řeči na mě udělají dojem, tak se pletete. Viděl jsem věci, kterým byste vy dva nevěřili... Šiky francouzkých rytířů u břehů Pavie... Viděl jsem, jak ve tmě poblíž Milána svítit hlavně děl. Všechny ty okamžiky se ztratí v čase jako slzy v dešti... Ale já už je nikdy nezapomenu. Cítil jsem vítr ve vlasech, jezdil jsem na koni v černé zbroji a viděl jsem, jak předemnou celá útočná vlna shoří jako sirka a zmizí. Viděl jsem to, cítil jsem to..."

Kapitán se na chvíli odmlčí, ale viditelně spíš kvůli sobě, než kvůli vám.

"Fakt, že se tu bavíme, je jenom moje dobrá vůle a protože vidím, že jste jenom párek znuděných idiotů, co je zvyklý si dělat, co se jim zlíbí a není zvyklý za to příjmat jakékoliv následky. Dělám velitele městské stráže, protože jsem viděl víc věcí, než bych měl za jeden život vidět a chci už mít klid. Vy a ten idiot Angelo mi dneska můj klid kazíte. Chci ho vyřešit ku prospěchu nás všech, ale pokud se hodláte chovat jako nafrněná píča, řekněte to rovnou. Mám volnou celu a pokud potřebujete jeden den k tomu, abyste vychladli, není to problém."

Řekne naprosto bezbarvým hlasem bez emocí.

"Budeme tedy pokračovat v klidu paní da Mezzo, ze vznešeného rodu s uraženou pýchou a nebo hodláte prostě dál dělat problémy? Tohle je z mé strany poslední varování. Čím dřív se vyjádříte, tím lépe pro nás oba."

Tak já ti vole žehnám!

"Což, chtěl bys mi ještě něco říct, můj nový, tajemný příteli, či už můžu jít se zlodějským požehnáním?"
Eliodoro si otře vousy a nadechuje se, že ti v dobrém duchu něco odpoví, když do lokálu vejde další, o dost mladší zloděj. Teda zloděj nejspíše, protože zamíří k vám. Pokývne ti na pozdrav, ale úplně se nezdržuje a jde k věci.

"Eliodoro, ta holka, co jsem sledoval," kývne směrem k Bastianovi, aby bylo jasné, že myslí nějakou "holku," patřící k nim, "Na náměstí byl nějakej bordel, zatkli ji a odvedli na radnici."

Eliodoro se na tebe pobaveně podívá.
"Tak já ti tedy žehnám, chlapče! Příště zkus neslibovat, co nemůžeš splnit!" rozchechtá se upřímným pobavením. "Každopádně, kdybys s tím potřeboval nějak pomoct, někdo od nás je vždycky poblíž, stačí se dobře dívat, když naši chtějí, abys je viděl," mrkne.

Jak jako moc mluvím?

Já že moc mluvím? Tak to snad ne, fakt mi dneska každej chce zjevně akorát posrat den?
"Tak co jinýho mám dělat, když jsem u výslechu, no ne?" odfrknu si a nesouhlasně zavrtím hlavou směrem k nebesům.
Na to, že někoho pošle, aby ostatním řekl, kde jsem neodpovím a úplně to přejdu. No však ať tu maj zábavu. Pokud maj problémy, ale my nejsme jeden z nich, tak možná budem. Já mám ráda problémy. Jsem jeden velkej, chodící problém. Chodící a mluvící problém.

"No, když na to přijde, proč vás rovnou nevzít na výslech Angela. Třeba mu to pomůže se pořádně soustředit."
"Ach, dobře, proč ne, alespoň něčím zabiju čas. Pozor na toho koně, jestli někoho podupe, tak za to nepřebírám zodpovědnost, štěstí je volba, mládenci. Jo a to kopí mi taky prosím nikde nezajebte, to jsem dostala od sponzora na korridu a fakt bych nerada, aby se... " blablabla. Jsem úžasná. Každý mě miluje! No a taky je mi dost v prdeli, že jsem neozbrojená. Jako by mě to někdy zastavilo. A skrytou čepel jim nedám, protože je, no, chápete, jaksi SKRYTÁ, ŽEJO.

Cupitám za kapitánem a u toho nasadím jeden ze svých otravných úsměvů. Protože úsměv je krásná věc. Někdy.

"A to jsem si už ráčila všimnout že toto nejsou Benátky. Tam by takové nařčení někoho, jako jsem já, takhle nepřešli. Ale tak chápu, tam jsem veřejně známá osobnost ze starého rodu a tady - no, řekněme, že tady nemám zatím žádné fanoušky. A neplánovala jsem si je stihnout udělat, ale tak nemáte zač, mám se vám někde třeba podepsat? Chcete to jménem, nebo mým uměleckým pseudonymem? Jo a Diego neumí italsky, umí tady někdo španělsky? Jinak by to mohl být trošku problém." jsem zlatíčko, k zulíbání! Můžu se vůbec zlobit na toho pleba, že mě chtěl povalit? Sebe sama bych povalila taky!

Je to tak no.

"Moc mluvíte paní da Mezzo... No, pokud chcete, můžu tam poslat někoho, aby vašim společníkům oznámil, že se u vás nemusejí bát a že jste tady. To není moc velký problém. Máme tu několik problémů, ale tohle není jeden z nich. Stačí říct kam. Navíc, pokud by vaši společníci začali dělat stejný bordel jako vy, abyste se tu všichni nepotkali, ale už za mřížemi. Tohle nejsou Benátky. My jsme slušné město. A nebudete mi tady z toho dělat žádnou Dalmácii!"

A zamává na pár strážných poblíž.

"Bennito, vem ty koně do stájí. A Giovanni, vem našim hostům zbraně. A nebojte, všechnno pak dostanete zpátky. Ale chápete, že vás tu nemůžeme nechat běhat s mečem."

Kapitán se zasměje.

"No, když na to přijde, proč vás rovnou nevzít na výslech Angela. Třeba mu to pomůže se pořádně soustředit."

Tvl já jsem prostě VE VAZBĚ!

"Tak jako což o to, já tu klidně počkám až z toho ulhanýho mamrda vytáhnete deset různých verzí sraček, zatímco ta moje bude furt stejná, protože to je tak trochu výhoda toho, když člověk nelže," kouknu, jestli se tu dá aspoň někde sednout, když už budu tvrdnout ve vazbě. "Ale ne, že by se dal úplně poslat kouzelnej holub, kterej dá vědět ostatním, kde jsem. A jako upřímně, bojím se že budete do půl hodiny honit další zbytečný problémisty, kteří tady převrátí půl města vzhůru nohama, až mě budou hledat. Což zajebe zbytečně nás oba.

Jinak nechápu že si ten upocenej dement vymyslel zrovna ze všech zbraní co zná a měla jsem mu držet pod krkem, zrovna dýku. Dýku, kterou kurva ani nemám a to u sebe nosím zasranej arsenal," protočím očima. "Ale jak říkám, kdyby měl na to, bejt architekt..." Já prostě fakt nesnáším, když musím jednat s podlidmi, jako byl kovář Marco a asi to ze mě dost čiší všude do okolí. To povýšené pohrdání. "No, tak bude ta historka k večeři ještě o trochu veselejší. Kde si tu můžu sednout a jak dlouho to tak bude celý trvat? Máte tady u vás nějaký postihy za křivý obvinění? Urážku šlechtice? Tak něco? Upřímně to, že o mě prohlašoval, že jsem s ním smilnila mě extrémně uráží. A ponižuje, před všemi těmi lidmi. Jak obcovat s prasetem to pro mě je."

Hehe

"Děkuji, to je konečně nějaká kvalitní informace," řeknu a dojím klobásu. Kurva, klobásy jsou tak super.

"No, děkuji za informace a protože jsem slušný člověk, nabídnu ti nazpět taky nějakou. Tu hlavní, kterou tvůj šéf chce znát. Jenom projíždíme a hned vypadneme. Jak už jsi asi pochopil, někoho hledáme a tím pádem pro nás nemá cenu se tu zdržovat. Pravděpodobně se tu jenom najíme a pojedeme potěšit obsluhu v Sedícím králíku. Takže se nemusíte bát, že tu budeme dělat nějaký bordel či vám kazit kruhy."

Teda, snad něco neposral Luca. On je v tomhle dobrej.

"Což, chtěl bys mi ještě něco říct, můj nový, tajemný příteli, či už můžu jít se zlodějským požehnáním?"