Andor.cz - Dračí doupě online

Kozi jsou zase kozi no

Kovář si nachystá řemení, nůžky, kladivo i nýty a jen tak po očku kouká, jak sundáváš zbroj a je v něm ale vidět mírné zklamání, když to skončí.

"To jako není sranda, taková pokuta," zkusí ještě štěstí. "Je to des- patnáct stříbrných. Teď je válka a tak. Na zbrojíře jsou velký, velký nároky, víme?"

Ale zazubí se.

"Ale určitě by se případně šlo dohodnout, aby to bez placení. Hehe." A mávne rukou ke dveřím.

"Marco, běž ven a hlídej toho cigána. Ať blbě nečumí a neukradě květináče z okna! By nás máma zjebala, nechat jí je ukrást nějakým cigošem!"

Kovář se zazubí a sundá si zástěru.

"Tak, už jsme tu i sami. Hehe. A dodavatele změnit nemůžu. To je strejda. Ona je piča, ale rodina. By mě pak bába už nikdy nepozvala na rodinné oslavy a nikdo by se semnou nebavil. A Marco je můj syn a učeň. Učím ho na kováře. Ale být řezník asi taky není špatný povolání. Když koukám na tu vaši výstroj, platí vás fakt dobře. Pokud je nějaký máte na tom koni, jsem ochotný i dát nějakou slevu za klobásy."

A založí ruce na své holé hrudi, opět s vědoucí jirskou v jeho očích, schovaných pod masivními nadočnicovými oblouky.

"Já náhodou jako mlátím hlavně do věcí kladivem, ale nejsem jako debil nebo tak. Já poznal to kopí, co je na divočáky. A tu zbroj a tak. A nejste místní. Vy jedete do lesa pytlačit prasata. Což je taky zakázaný. Ale... možná se dohodneme, že vás neudám. Když budete... konečně milá!"

Tajný jed je furt jed!

"Merlota, děkuji," řeknu hostinskému. "Takže neblil a nesral, zajímavé." A znepokojivé.

Napiju si vína. "Dobré je, hmm. Jinak v Březnu tu není úplně zima."

Což, pokud chudák prostě onemocněl, tak to je fakt blbá smůla a náhoda.

"Zdravím," pozdravím nového příchozího. "Bastiano da Mezzo, ale to asi víš."

Vytáhnu na pult další minci a u toho natáhnu kohoutek na pistoli.

"Taky si dám klobásu!" zavolám na hostinského. "Když jsou tak domácí, tak to nemůžu nezkusit!"

Znovu se napiju vína a položím skleničku blíže ke zloději, abych ji případně mohl vylít na něj.

Mít alternativní plán, kdyby se věci pokazili je vždycky lepší, než ho nemít.

"Tak, co pro mě máš dobrého? Kromě rady, co si dát na snídani."

gold is gold

Jako ne, že bych se styděla svlíkat před cizíma, vlastně je mi to úplně v prdeli a kdyby sáhnul, kam by neměl, tak by prostě a jednoduše nedopadl dobře, ale co so budeme, z vrstev, co mám na sobě se mi svlíkat doslova nechce.

Smutně v duchu posmrknu nad tím, že úplně vyignoroval můj vtípek ohledně toho, že v Anconě jsou všichni hrozně civilizovaní. No, co se dá dělat, tak si najdu jiný ironický hovna, co do něj budu tlouct, protože to sice není stejná sranda, jako mu vařícíma kleštěma udělat značku na památku na prdeli, ale je to to jediné, co můžu, aniž bych vyburcovala stráže. No i když teď, když jsme tady za bukem, můžu dělat co chci a nikdo to nezjistí, dokud nebude pozdě. Nebo to tu nebude hořet.

"Pořád potřebuješ opravit tu zbroj, Alessandro."
~ Marcus Aurelius ~

Oh, už jsem zmiňovala, jak je mi proti srsti muset bejt na lidi milá, protože od nich něco potřebuju? Možná má Bastiano pravdu a opravdu by mi vyhovovalo žít v necivilizovaném světě nové Amerigy, kde platí právo silnějšího. Co si budem, já bejvám ten dravější z predátorů.

Začnu si zvolna odvazovat zbroj.
"Aha? Kolik je ta pokuta za to, že to jako slušnej a civilizovanej člověk odměříte od toho druhého nárameníku? Protože nevím jak u vás, ale u nás se zbroj nosí jakože na oblečení a ne na nahém těle, takže vás možná, i pro vaše dobro, protože můj manžel není zrovna klidnej člověk i když se tak rád občas tváří, ušetřím pohledu na své prádlo z Benátské krajky a pokutu vám zaplatím předem. Abyste neměl ty zbytečný problémy."

Přejdu k nejbližšímu stolu a začnu na něj zbroj postupně skládat.
Když je hotovo, tak nějakého ptaní a skurpulí vyskočím a posadím se na stůl vedle zbroje, kde provokativně přehodím nohu přes nohu a nakloním hlavu na stranu.

" No a taky, když vám tamten trapnej šašek venku tak blbě platí, proč ho prostě nevyměníte za jinej model? On jenom sedí u stánku a blbě čumí, to umí i cvičená opice. Vy tady děláte nějaký hodnoty. Teda s tutím klukem, asi. Taky mám učně, víte? Učím ho správně podřezávat krky.

Otrava jídlem

"Co?" zarazí se barman. "Proč se ptáte na takové věci, pane? Dal jste ho snad otrávit a chcete vědět jestli se jako zadařilo?" uchechtne se podezíravě, vezme si všechny mince, které mi nabízíš a podívá se na dva sudy. "Barbera nebo Merlot? Bílý sračky tu nemám." navzdory naprostý kýčovitosti to asi nebude úplně zlý podnik, když má na výběr ze dvou vín. Plus dole má i stáje, ze kterých beztak bere všechny ty parádní staré orezlé podkovy na zdech.

Ať si vybereš cokoliv, barman to bez prodlení nalije.
"No ale zklamu vás. Nevypadalo to jako otrava jídlem. Zvracení nebo ehm, jiné znečištění o kterém se nesluší mluvit na veřejnosti. Spíš byl prostě nemocnej, jako lidi v zimě bejvaj. Ten eruhej o něj měl starost, pochopil jsem, že jsou to bratři, i když tak moc nevypadali, no. Nikdy jste v zimě nebyl nemocnej? S horečkou a tak? Šťastný to člověče, pokud ne. My, co se živíme prací totiž někdy bejváme.

Co si dáte?" otočí se na hosta, který se usadil u stolu vedle, mezitím, co jste mluvili. 
"Snídani, tady s pánem. Myslím, že mám něco, co by ho mohlo zajímat. Máte klobásy?"
"Domácí!" Nadme se hrdě hostinský. "Sám jsem je v sobotu udil vzadu na dvoře!"

Pár věcí ti dojde. Zaprvé, poznáš kurva zloděje, když se mu koukáš do očí, protože nejen, žes jich už docela dost viděl, ale prakticky vzato jsi čestným členem mezi nimi. Zadruhé si domyslíš, kdo tě sledoval a proč jsi o něm nevěděl. Zatřetí, zloději tady opravdu něco ví, jak jsi tušil že beztak budou. Začtvrté, domácí klobáse se neříká ne. I když domácí v Anconě.

Heruéka buzny

Konečně nějaké štěstí. Trvalo to, ale přece! A tím pádem se případ prakticky vyřešil. Salvio byl otrávený. A nejspíš už na lodi. Pozoruhodné.

Vytáhnu další minci a posunu ji po pultu.

"To vypadá jako ti, co hledám. A docela dost informací, které se mi hodí. Děkuji vám dobrý muži. Tedy, ten zrzek byl zdravý celou tu dobu? Nevypadal sám vůbec nemocný, že? Jako hostinský, jste se již jistě setkal, samozřejmě, že ne u vás, ale u konkurence, s otravou jídlem. Co myslíte, nevypadal ten chudák, že je otrávený?" a přisunu třetí minci. "Dal bych si skleničku vína, když dovolíte."

Tak, máme stopu. Teď se však jenom nabízí taková ta řečnická otázka "A co teď?" Ale když nic, alespoň jsme se tu nezajebali a můžeme rovnou vyjet na cestu.

Gold is Gold

*No jo,* řekne nechotně Diego a položí vedle pistole na pult minci. *Vypadalo to, že si to možná můžeme vzít zadarmo...*


"No, já rád peníze. Tenhle škrt mi platí ani ne půlku toho, za kolik to prodá. Ale co tu má slušnej člověk dělat, že jo..." řekne Marco a natáhne ruku na peníze předem. "Špatná zkušenost a když jich máte hodně, tak vám to asi nevadí co? Hehe. Tak pojdmě."

A zavede vás do své kovárny. Teda Alessandru, protože Diego hlídá venku koně. V dílně je jeden tovaryš a pekelné horko.

"No, teď si vás musím změřit, aby ten popruh dobře seděl. Tedy nedá se svítit paninko. Já z toho taky nemám jako radost, ne a tak," drmolí, zatímco v ruce žmoulá provázek. "Ale musíte se svlíknout, abych to správně přeměřil a nikde vás to netlačilo. Nedá se svítit, takový je cechovní postup a kdybych ho nedodržel, dostal bych pokutu," dodá, s leskem v očích.

A zatímco tvoje manželka je někde jinde ve městě klasicky protivná kunda, ty řešíš případ! Akorátže...

Interiér třetího hostince je... No řekněme, že každé město má tu hospodu, která si myslí, že když navěsí na zdi chomouty a venkovskou zemědělskou techniku, případně nějaké to kolo, bude to tam "takový nějaký domáčtější." No, někdo by to mohl popsat taky jako "pěkný kýč," ale to už je na vkusu každého návštěvníka.

Za barem je tentokrát "dobrý muž," který leští sklenice na mise. Poslechne si tvůj požadavek, podívá se na minci, kterou k němu suneš a odpoví "Tak to bych pochopil i bez toho, máte mě za idiota?" Nechá svoje slova doznít, sklenici odloží na pult a vezme další.

"Ano, ty dva jsem tady viděl," pokývne automaticky ke dveřím, když vstoupí další člověk a jde se usadit k jednomu z bližších stolů, evidentně na snídani.
"Je to pár týdnů, byli tady dvě noci. Chtěli teda jen jednu, ale tomu jednomu nebylo úplně dobře, už když přijeli. Tomu klukovi, kterej nebyl zrzavej. Víte, byl bledej, smrkal a asi byl nemocnej, řekl bych, tak tady zůstali ještě jednu noc. I když ten nemocnej nechtěl. Ten druhej na tom trval, že má počkat, než ustoupí horečka, že se nic nestane, když se s tím spozdí o pár dnů, ale nevím, co bylo "to," pokrčí rameny a pokračuje. "Ale ten druhej nechtěl, tvrdil, že je mu dobře, že mají práci, kterou musí udělat a po druhé noci hned ráno vyjeli. No nechtěl se evidentně zdržovat. Ale kam spěchali, nebo aspoň jeden spěchal víc, než ten druhej, to nevím. Já se s nima moc nevybavoval, nechci nic chytit, no nedělá to dobře pro obchod, když hostinskýmu tečou snople. A taky se neptám lidí na zbytečný věci, pokud zaplatěj."

Tak já furt říkám že pistole jsou khovnu!

*To... jsem jako nemyslel nijak zle. Pardon, pokud to tak vyznělo.*
*Haha, vole, já mu na ten tyjátr řekla, že ji nechci koupit, ale dík za nabídku.*
No, nenapadlo mě, že mi možná nerozuměl.
*Každopádně, zaplať mu to kopí ať sklapne, nechci se tu shánět po dalším, přitahuju akorát průsery.*
Jo, je to prostě jeden z mých mnoha speciálních talentů.

"Když se nebudete chovat jako panovačná kunda a ten čmoud zůstane venku, aby nic neukradl, tak to klidně udělám na počkání." zkroutím rty do křivýho úsměvu. Panovačná kunda
Jako dostala jsem už dost přezdívek, dost z nich i sedí, ale tahle, tahle je něco, co bych si nechala vytesat na hrob. "Zde leží Alessandra da Mezzo, Panovačná kunda." To chci.

Na to, že ženský nebije se nadechnu, abych mu jako odsekla, že by mě stejně nesejmul ani ve vlhkým snu, ale radši to nechám bejt.
I Marcus Aurelius říkal, Alessandro, občas prostě musíš zatnout zuby a držet hubu, když po někom něco chceš.

"Tama se blížej halapartny, takže být váma přemýšlím rychle. Protože hádám, že je někdo nese. A to ve městě nebývá většinou nikdo jiný, než stráž,"
"Co mi je po stráži, já nic neu- nojo, kurva. Nojo. Hele," založím ruce v bok. "Možná jsem panovačná kunda, ALE jsem taky panovačná kunda se spoustou peněz," nabídnu mu několik mincí. "Tak co kdybychom se, jak s láskou říkával můj mistr, zase všichni uklidnili a šli jsme mi spravit moje brnění?"
*Diego, prosím podrž mi venku koně, zatímco mi to bude spravovat, budeš tak hodnej?*
"Apropo," otočím se zpátky na Marca a pokud jde do dílny, tak ho následuju, "Nechovat se jako Benátčan, to znamená přesně co, jako nemávat zákazníkům před xichtem starou pistolí?" zašklebím se a dodám tiché "Hehehe."

Hehe

*To je fakt vůl,* řekne Diego a popojde a sebere obchodníkovi pistoli. "Ty blb. Kdo myslet, my být," a položí pistoli na pult.

*Je to doutnákovka. Ta těžko bude střílet, když ji teď vytáhl z truhly. Byť chápu. že na nějakýho idiota co nikdy neviděl pistoli by to na zastrašení platit mohlo.* Na chvíli Diego stuhne. *To... jsem jako nemyslel nijak zle. Pardon, pokud to tak vyznělo.*

Kovář Marco to zaujatě pozoruje a přemýšlí, zda dostatečně placen, aby zasáhl či se vlastně nic neděje.

"Jo, to je mini píčovina. V dílně mám kokot řemení. Je pár minut. Když se nebudete chovat jako panovačná kunda a ten čmoud zůstane venku, aby nic neukradl, tak to klidně udělám na počkání." a pokrčí obrovskými rameny. "Já ženský nebiju a na cigány nešahám, tak prostě se chovejte jak lidi a ne jak Benátčani a bude to dobrý. Nerad bych žádný z těch pravidel dneska porušil. Kapiš?" a natáhne hnátou na obzor.

"Tama se blížej halapartny, takže být váma přemýšlím rychle. Protože hádám, že je někdo nese. A to ve městě nebývá většinou nikdo jiný, než stráž," řekne a založí spokojeně ruce na hrudi, jak kdyby objasnil nějakou tajnou záhadu lidstva.

Im gonna be...

"Děkuji, jak jsem řekl, někoho hledáme a docela spěchám. Nashledanou," a vydám se k odchodu.

Ale škoda, že jsem dal sraz za hodinu. Dal bych si fokáču sakra.

***
"Nic, tak zase popojedeme," řeknu Matteovi a nasednu na koně. "Ale tak, však jsme teprve začali, no ne?"

Kvalita života člověkem je jenom odrazem kvality jeho myšlenek.

***

Vejdu do hospody a rovnou zamířím k baru.

Zatím to 'relativně' fungovalo, není tedy důvod to měnit.

"Dobrý den, dobrý muži. Já a můj společník," a mávnu k oknu, kde stojí Matteo s koňmi, "se sháníme po našem příteli, který Anconou projížděl pár týdnů zpět. Černovlasý muž, vysoký a stavbou asi jako já. A doprovázel ho zrzek. Nebyla tu zhruba před měsícem ubytována taková dvojice?" a nenápadně posunu po baru směrem k hostinskému minci. "Je za informace, ne za nějaké další služby či jídlo."

No, poprvé se chytili na další indicii, proč ji nepřihodit rovnou, i když je asi zřejmá.

"A jeden měl Benátský přízvuk, druhý spíše Římský."