Andor.cz - Dračí doupě online

Hehe

*To je fakt vůl,* řekne Diego a popojde a sebere obchodníkovi pistoli. "Ty blb. Kdo myslet, my být," a položí pistoli na pult.

*Je to doutnákovka. Ta těžko bude střílet, když ji teď vytáhl z truhly. Byť chápu. že na nějakýho idiota co nikdy neviděl pistoli by to na zastrašení platit mohlo.* Na chvíli Diego stuhne. *To... jsem jako nemyslel nijak zle. Pardon, pokud to tak vyznělo.*

Kovář Marco to zaujatě pozoruje a přemýšlí, zda dostatečně placen, aby zasáhl či se vlastně nic neděje.

"Jo, to je mini píčovina. V dílně mám kokot řemení. Je pár minut. Když se nebudete chovat jako panovačná kunda a ten čmoud zůstane venku, aby nic neukradl, tak to klidně udělám na počkání." a pokrčí obrovskými rameny. "Já ženský nebiju a na cigány nešahám, tak prostě se chovejte jak lidi a ne jak Benátčani a bude to dobrý. Nerad bych žádný z těch pravidel dneska porušil. Kapiš?" a natáhne hnátou na obzor.

"Tama se blížej halapartny, takže být váma přemýšlím rychle. Protože hádám, že je někdo nese. A to ve městě nebývá většinou nikdo jiný, než stráž," řekne a založí spokojeně ruce na hrudi, jak kdyby objasnil nějakou tajnou záhadu lidstva.

Im gonna be...

"Děkuji, jak jsem řekl, někoho hledáme a docela spěchám. Nashledanou," a vydám se k odchodu.

Ale škoda, že jsem dal sraz za hodinu. Dal bych si fokáču sakra.

***
"Nic, tak zase popojedeme," řeknu Matteovi a nasednu na koně. "Ale tak, však jsme teprve začali, no ne?"

Kvalita života člověkem je jenom odrazem kvality jeho myšlenek.

***

Vejdu do hospody a rovnou zamířím k baru.

Zatím to 'relativně' fungovalo, není tedy důvod to měnit.

"Dobrý den, dobrý muži. Já a můj společník," a mávnu k oknu, kde stojí Matteo s koňmi, "se sháníme po našem příteli, který Anconou projížděl pár týdnů zpět. Černovlasý muž, vysoký a stavbou asi jako já. A doprovázel ho zrzek. Nebyla tu zhruba před měsícem ubytována taková dvojice?" a nenápadně posunu po baru směrem k hostinskému minci. "Je za informace, ne za nějaké další služby či jídlo."

No, poprvé se chytili na další indicii, proč ji nepřihodit rovnou, i když je asi zřejmá.

"A jeden měl Benátský přízvuk, druhý spíše Římský."

Tak kurva moh říct hned!

Povytáhnu obočí, když na mě mezitím zamířil zbraň.
"To jako vážně?" zamumlám otráveně. V Anconě lidi prostě nemají žádné způsoby. Chcete u nich normálně nakoupit a oni na vás chtěj za to střílet, tak kde jsme? Někde na posraným Balkánu?
"Ježíši, děkuji za nabídku, ale todle vaše podpultový zboží koupit fakt nechci, vypadá, že zažilo lepší časy v době, kdy jsem byla ještě mimino,"
Prosím, já mu CHCI ROZBÍT HUBU! Tak moc chci prostě jít, vyrazit mu tu pistoli z ruky a ztřískat ho jak zmetka... Argh.
No ale nemůžu. Nemůžu, páč jsem na náměstí plném lidí, v cizí republice a mám tady koně. Já bych se z toho ještě nějak vymlátila ven, utekla a schovala se, než by přešla největší hysterie, to ostatně umím. Ale Astoria by mi asi někde zrekvírovali. No a to nechci. Takže se musím chovat. Takže zatnu zuby a přes zatnuté zuby se široce usměju.

A hele už je tady - a je to kurva kovář, tak je to takovej problém mi říct rovnou, že má kováře DOSLOVA ZA ROHEM??? Tak kurva dopíči kpíči zpíčen, mrdka! Proč jsme museli tímhletím procházet, když...?

*Co říkal? Myslím, že mluví na mě.*
*Sračky. Usmívej se.*

Co by tak udělal Bastiano? On tyhle píčoviny umí řešit, ne já!
"NO VIDA!"
VYMLUV JIM DÍRU DO HLAVY, ALESSANDRO!!!
Zazubím se na Marca a v uvítacím gestu široce rozpřáhnu ruce.
"Jako uznávám, že způsob byl poněkud nezvyklý, ale přeci jen jste mi nakonec dokázal zavolat někoho, kdo mi dovede upravit popruh na zbroji, který mi odstřelil, když jsem na moři lovila piráty! No víte, já totiž mám naspěch, tak jsem tady našemu novému žoldákovi chtěla koupit rychle kopí a sobě sehnat někoho, kdo mi opraví tu zbroj, ale tady pán se bojí tý legendy, že když prej opravíte ženský kyrys, tak vám na zádech naroste vagína, no tak jsme ohledně toho měli malou výměnu názorů a on se asi trošku posral!"

No prostě tu asi nebyl, hehe

Po ujištění, že mince je za informaci a nejsi nějaký vyděrač, nebo zločinec, se viditelně uklidní.
"Aha. Ne, ne pane. Nebyl tady nikdo takový. Jediný zrzavý člověk, kterého znám je Gino, bydlí u Santa Marie, je o rok mladší než já. No a jeho táta, ten je taky. No," upřímně vypadá, že by ti snad i ráda pomohla, ale tady ti pšenka asi moc nepokvete.

"A dva muži spolu zde bydlí zřídka, máme jen dva pokoje, v každém je jedna postel, většinou nebývají oba volné ve stejnou dobu, jen teď, ale to je málokdy. Většinou se střídají po jednom, někdo se zdrží dýl, nebo - ale, ale na obědy tady chodí spousta lidí, mia mamma vaří skvěle! Máme i pec na těsto a... " začne mlít o tom, jakou pizzu mají dnes a jakou zítra a jakou pozítří. Samý důležitý věci. A u toho si teda opatrně stáhne z pultu tu minci.
" Děkuju pane, je mi líto, že jsem vám asi nepomohla, ale... Ale date si alespoň to víno? Foccaciu se sýrem?" pořád je jí asi trošku zatěžko pochopit koncept platby za informace. "Máme tady pecorino..."

Mama Mia

"Ach, holka nešťastná..." řeknu polohlasem.

No, nejspíš tu asi nebyli. Ale jistota je jistota.

"Holka, pověz mi. Zapomeň na přízvuky a tak. Zamysli se. Dobře? Přemýšlej. Byl tu před měsícem nějaký zrzek s kamarádem? Spolu? Je to důležité. Tu minci máš za tu informaci. Pověz mi, byli či ne? Nevadí pokud ne, jen chci vědět, zda tu byli či nikoliv."

Alespoň chci mít jistotu, že můžeme jet v klidu pryč. Na jejího tátu na odpoledne tu čekat nehodlám.

Je to El Vtipálek

*Člověk v mém postavení se musí umět přizpůsobit. Já si nestěžuju, nebojte.* odvětí stále pobavený Diego. Je to asi z jeho strany veselejší, když je on ten, kdo má zbraň a ne naopak, jak poslední dobou zažíval.

"Co?" řekne nechápavě prodejce, který asi vnímá tak z půlky, ale slavnostně vytáhne z truhli pistoli. Ovšem, nebyl to výstřelek moderní technologie jako u Bastiana, ale stará, ošklivá pistole s doutnákovým zámkem. Obchodník jí rozklepaně namířil vaším směrem spolu s požadavkem: "Jestli mi něco zkusíte udělat, budu střílet!"

To už se však k místu činu hrnul Marco. Zjevně obchodníkův kovář, podle kožené zástěry a kladiva s klečtěmi, které držel v ruce. Kromě kalhot a zástěry neměl jiného oblečení. Díky tomu bylo vidět, že měl pracky a ramena... inu, jako kovář. Spolu s jeho dvěma metry vypadal jako člověk, kterého nechce nikdo potkat v hospodské rvačce. A protože byl celý zpocený, chudák byl nejspíše vyrušen od práce. Což mu také nepřidalo na náladě.

"Co je dopíči?!" zvolal, zatímco se sunul ke stánku. "Ses posral? To sem nedělal já. Ani omylem. To ať si jdou reklamovat někam do prdele." Zkušeně Marco zhodnotil Alessandřinu výzbroj. "A ty provokativně nečum hnědá píčo," zahlásí k Diegovi.

*Co říkal? Myslím, že mluví na mě.*

"U nás mluv po našem vole!"

Lula, vole, Diego

Protočím očima v sloup a shodím kapuci, abych případně líp viděla odkud vyleze volaný Marco. Po očku to sleduji.
Proboha, co je tohle za připosranýho imbecila, však jsem na něj nebyla ani tak moc zlá, jak jsem mohla, bejt! Hrabeš v truhlici, protože jako správnej posran hledáš pistolku? No tak prostě ne každýmu je shůry dáno, já to chápu. Ale znám takový, co to berou se ctí a neklepou se jim u toho kolena.

*Takže, už to vlastně byli ty dva dny co?*
*Haha, Diego, seš fakt vtipnej, ti po pár dnech docela otrnulo a z fatalisty ses stal solidním cynikem. Fakt se chceš do toho Španělska vrátit? Mohl bys s náma bejt kamarád...*

Přešlápnu z nohy na nohu a otočím se k prodejci. Nějaký Marco mě úplně nevzrušuje, kdyby se mě pokusil složit, jsem si dost jistá, že by zažil střet s realitou. Ale úplně tady nechci vyvolávat- no dobře, já už asi vyvolávám rozruch. Ale nemusí u toho bejt úplně mrtvoly a stráže a průser. Ježíši, Bastiana by jeblo, kdyby první, co tu udělám, byla kupa mrtvol a zatykač na moji hlavu.
"Tak řeknete mi, kdo mi opraví zbroj, nebo ne? Jo, to kopí, se kterým si tu hraje, to kupujem. Hádala bych se o tom, jestli je to nejlepší práce v celý Itálii," jemně klepnu u o zem tím svým zlatým, aby upoutalo pozornost, "Ale na Francouze stačit bude. No?"

Plot twist: Vždy si byla

"Heh? Ale ženy nemůžou být žoldáky..." se snažil obchodník říct, zatímco na něj Allesandra stále chrlí slova, jak kdyby byla Bastiano a problém se týkal Marca Aurelia.
"Nekřičte na mě!" řekne rozhodně obchodník, "Marcooo, Marcooo!!!" a začne taky křičet. "Problémy!"

Okolní oči se na vás začínají pomalu stáčet a obchodník začne něco hledat v truhle pod stolem.

*Takže, už to vlastně byli ty dva dny co?* dodá pobaveně Diego, zatímco si hraje s novým kopím a zkoumá okolí.

Bastiano, máš deset děcek? Zrovna je tady debata o tom, komu asi patřej, nebo co!

"No já -" dívka nervózně přešlápne, když přejdeš do trošku agresivnějšího tónu. "Víte, málo mi to není, to ne. Já... Ono totiž..." ne, evidentně nemá v hlavě žádnou kalkulaci na "nedám si svařené víno a snídani taky ne, jsem to pro informace a nocleh taky nepotřebuju."

"Já tady jsem, protože tu táta zrovna není. Ale... Ale bude tu odpoledne, tak když se zastavíte na oběd, tak vám to určitě všechno řekne, ale - ale my nic neudělali a nikomu nedlužíme peníze, na to věno sestry jsme normálně měli úspory, i na moje, říkala mia mamma, že mají!"

Jsem obklopena kokoty?

To je dobře, že nic není problém. Děkuji pěkně. O nejlepších zbrojířích v Itálii dost pochybuju, z toho, co tu vidím. Průměrná práce, řekla bych. Musí být přece od pohlexu jasné, že se prsí před člověkem, který má nejen na sobě, ale taky na svým koni ornameltální brnění, na jaký se tady na stánku jen těžko zmůže. To nemluvím o svojí schiavonně, ZLATÝM KOPÍ a nebo novém kladivu.
Tak kurva vypadám jako někdo, kdo nepozná nejlepší zbraně v Itálii? Tssss.

"Ah, to není můj manžel. Je to žoldák, kterého najímám," odbudu to. Jako už u tohoto mi asi mělo dojít, že ten obchodník není úplně bystrej člověk. Ale že to půjde dál, to jsem úplně nečekala.

"...a já mu vezmu míry na ten popruh. Tak do týdne, dvou to budete mít!"
Tak kurva vypadám jako někdo KDO BY TO ABSOLUTNĚ NEMOHL POTŘEBOVAT PRO SEBE? JAKO OD POHLEDU NA MĚ MI ŘEKNĚTE, MILEJ PANE, VOLE, KRETÉNE!!! MÁM NA SOBĚ ZBROJ A PŘIJELA JSEM NA VÁLEČNÝM KONI S MEČEM U PASU A KOPÍM V RUCE! Pan manžel potřebuje spravit brnění, vy si zatím milá dámo třeba támhle kupte nějaký parfém? Co říkáte?

"Já potřebuju spravit brnění," zavrčím protivně. "To, co mám na sobě a na počkání, protože válka na mě taky nečeká. Takže je tady v celý vaší slavný republice někdo, kdo TO DOKÁŽE?" cedím mezi zuby a dívám se mu zpříma do očí.