Andor.cz - Dračí doupě online

Berany Berany duc!

"Chlapče, netřeba se urážet," usměje se na tebe starší zloděj
"Věhlas se holt nezískává tím, že říkáš lidem, jak se jmenuješ. Navíc my se do věcí v Benátkách moc nemícháme, nemáme se zlodějským cechem u vás nejlepší vztahy od té doby, co se ten mamlas od vás, Pietro, vyspal s dcerou našeho šéfa a utekl nad ránem zpátky do Benátek a ona z toho má děcko. Hehe. No, ne že by to byl můj problém."

Hostinský přinese dvě klobásy s pečivem, džbán vody, popřeje vám dobrou chuť a zase zmizí po svojí práci. Z jeho strany je to vyřízený.

"Každopádně, ty dva assassiny jsme sledovali, přijeli do Ancony, jeden z nich trochu pokašlával, ubytovali se a další den ten druhej lítal po městě a sháněl doktora. Vypadal jako upřímně znepokojenej tím, že tomu druhýmu je zle. Ale co se mu honilo v hlavě ani kam spěchali, to nevím. Nebyl to ten typ, co by si mumlal pro sebe. Pak po dvou nocích vyjeli, směrem na Řím. Původně to možná nebylo v plánu, nevím, ale ten zrzek oznámil něco jako v tom smyslu, že má tedy pravdu, že to nevezmou oklikou, ale že je to nebezpečný a že doufá, že to ten druhej, říkal mu Salvio? Zvládne. No, víc nevím, ale nejbližší hostinec po cestě na Řím je Sedící králík na hlavní cestě, asi půl dne koňmo odsud. No, předpokládal bych, že skončili tam? Dál by v jeho stavu asi nedojeli."

Chrmp

"Řekl jsem něco o té panovačné kundě!" odsekne kovář a dá se do práce.

*říz, říž, bum, bum*

"Tady to máte oooo paní zabiják s 2000 let starou historií," a podá ti tvůj spravený nárameník. Nutno říci, že docela obstojně. "Ooo, snad bude vás Benátčanů hoden, když to dělá jen nějaký kokot z Ancony, který nepřijel do Itálie s Ananasem z Troji. Ooo, já jenom pět tisíc let dělám zboje a popruhy, ooo. A včera jsem pobil tři armády a deset lodí. Tak snad vám to další prase neujebe."

A ukáže ti na dveře. "Tak si to sbalte a palte do piče z mojí dílny."

Z venku se do toho ozývá menší šramot a Diegovo zvolání.

*Možná máme problémy!*

Chceš snad otrkat?

"Kurva, to jsem hodně ze cviku, když si toho všimne i hostinský!" zavolám po něm.

Ale teda opravdu, jsem asi vyšel z toho sedění za stolem ze cviku.

"Pfff, Eliodoro, já jsem Bastiano da Mezzo, já jsem," a kouknu, jestli je hostinský mimo pro klobásy, "Velmistr benátských asasínů a Re degli Inferi v Serenissimě. Žil jsem v tom, že každý v téhle části Itálie v... našem byznysu to jméno zná. Jsem... překvapen a možná i trošku uražen. Pfff." a slyšitelně si odfrknu.

"A pan Auditore je teďka na výletě v Osmanské říši, honící se za přeludy... takže se má asi dobře. Inu, když máte takový přehled, víte i něco o mých kolezích?"

A zubi, zubi máte rád?

"Ale určitě by se případně šlo dohodnout, aby to bez placení. Hehe."
"No, už jsem vám zaplatila předem, takže to, že vám rozbiju hubu, nezaplatím a odejdu bych řekla, že úplně nehrozí. Jako vidím, že nejste úplně génius jo, ale ocenila bych, kdybyste si vzal tadytěch - kolikže? Dvacet stříbrných? A začal dělat na moji zbroji a pokud možno to úplně nedosral," ušklíbnu se a ukážu vedle sebe, kde leží moje odložené vybavení.

Jo, ty vylízaná kundo, určitě chodím s kopím ze zlata pytlačit do lesa! Pane bože, proč musím jednat s takovými pleby? ÚSMĚV ALESSANDRO! Jsou to dva posraný nýtky, to prostě přežiješ. Musíš. To a nebo se naučit to tam najebat sama a nemuset čichat tadyty smradlavý hnusáky, kteří si ještě snad myslí, že - heh. No, pane, zklamu vás. Velkej brut nikdy nebyl můj typ. Jsem odjakživa spíš na sladký herce s dlouhými vlasy.

"Takže taky rodinnej podnik? To znám můj děd byl nájemnej vrah, moje matka byla nájemnej vrah, můj manžel i já pokračujeme v rodinný tradici a naše děti budou taky nájemný vrazi. Je hezké mít rodinnou tradici, u nás se tohle řemeslo dědí už... Hm - dva tisíce let." zazubím se a zamrkám. " Ale teď jsme se rozhodli udělat něco pro bono, jak se říká. Takže jedeme trošku vypomoct ve válce, společně s žoldnéřskou kompanií, kterou vlastníme. Cestou jsme teda vzali ke dnu ještě dvě pirátský lodě, bohužel jen dvě, třetí nám utekla, no, tak co tedy bude? Mám tu těch dvacet stříbrnejch na vaši cechovní pokutu, ale byla bych ráda, kdybyste míň kdákal a víc mlátil kladivem, víte," mávnu směrem ven,
"Protože když se neobjevím na místě srazu, začne se po mně shánět můj muž. A ví, kam jsem šla, navíc takovej kůň jako je můj, je v Anconě jen jeden jedinej, takže jako první zamíří tady. No a pak bude nějaká pokuta, nebo bohuprosté šoustání cizích manželek, na který tak sprostě pomýšlíte, když máte evidentně svoji vlastní, váš poslední problém."

Tvl tak jsme na rodeu?

"Bych ocenil, kdybyste mi můj stylový interiér nerozstřílel, pokud možno!" křikne ještě hostinský, zatímco jde dozadu pro jídlo, když slyší zvuk nataženého zámku. "Todle je slušnej podnik a ne nějakej Španělskej bordel, pane!"

"Bastiano da Mezzo, ale to asi víš."
"To bych odkud asi věděl? Ne, že bys jako běhal okolo a vykřikoval svoje jméno. I když teď. Hm," povytáhne koutek v úsměvu. "Eliodoro." představí se taky.

"Vidím, že hledáš svoje kolegy. Věř tomu nebo ne, ale náš šéf chce mít přehled o tom, když do města zavítá kdokoliv - nám známý. Což zahrnuje i-" opatrně se rozhlédne, ale nikdo tady zrovna není, "I vás." nevypadá, že by byl nějak nepřátelský. Není to žádný mladík, bude o dost starší než ty, takže je dost pravděpodobné, že to nebude úplně běžný náhodný chmaták a kapsář.

"Vlastní bratrstvo nemáme, ale máme dobré vztahy s panem Auditorem, takovou dohodu o spolupráci, řekl bych - daří se mu dobře?"

Kozi jsou zase kozi no

Kovář si nachystá řemení, nůžky, kladivo i nýty a jen tak po očku kouká, jak sundáváš zbroj a je v něm ale vidět mírné zklamání, když to skončí.

"To jako není sranda, taková pokuta," zkusí ještě štěstí. "Je to des- patnáct stříbrných. Teď je válka a tak. Na zbrojíře jsou velký, velký nároky, víme?"

Ale zazubí se.

"Ale určitě by se případně šlo dohodnout, aby to bez placení. Hehe." A mávne rukou ke dveřím.

"Marco, běž ven a hlídej toho cigána. Ať blbě nečumí a neukradě květináče z okna! By nás máma zjebala, nechat jí je ukrást nějakým cigošem!"

Kovář se zazubí a sundá si zástěru.

"Tak, už jsme tu i sami. Hehe. A dodavatele změnit nemůžu. To je strejda. Ona je piča, ale rodina. By mě pak bába už nikdy nepozvala na rodinné oslavy a nikdo by se semnou nebavil. A Marco je můj syn a učeň. Učím ho na kováře. Ale být řezník asi taky není špatný povolání. Když koukám na tu vaši výstroj, platí vás fakt dobře. Pokud je nějaký máte na tom koni, jsem ochotný i dát nějakou slevu za klobásy."

A založí ruce na své holé hrudi, opět s vědoucí jirskou v jeho očích, schovaných pod masivními nadočnicovými oblouky.

"Já náhodou jako mlátím hlavně do věcí kladivem, ale nejsem jako debil nebo tak. Já poznal to kopí, co je na divočáky. A tu zbroj a tak. A nejste místní. Vy jedete do lesa pytlačit prasata. Což je taky zakázaný. Ale... možná se dohodneme, že vás neudám. Když budete... konečně milá!"

Tajný jed je furt jed!

"Merlota, děkuji," řeknu hostinskému. "Takže neblil a nesral, zajímavé." A znepokojivé.

Napiju si vína. "Dobré je, hmm. Jinak v Březnu tu není úplně zima."

Což, pokud chudák prostě onemocněl, tak to je fakt blbá smůla a náhoda.

"Zdravím," pozdravím nového příchozího. "Bastiano da Mezzo, ale to asi víš."

Vytáhnu na pult další minci a u toho natáhnu kohoutek na pistoli.

"Taky si dám klobásu!" zavolám na hostinského. "Když jsou tak domácí, tak to nemůžu nezkusit!"

Znovu se napiju vína a položím skleničku blíže ke zloději, abych ji případně mohl vylít na něj.

Mít alternativní plán, kdyby se věci pokazili je vždycky lepší, než ho nemít.

"Tak, co pro mě máš dobrého? Kromě rady, co si dát na snídani."

gold is gold

Jako ne, že bych se styděla svlíkat před cizíma, vlastně je mi to úplně v prdeli a kdyby sáhnul, kam by neměl, tak by prostě a jednoduše nedopadl dobře, ale co so budeme, z vrstev, co mám na sobě se mi svlíkat doslova nechce.

Smutně v duchu posmrknu nad tím, že úplně vyignoroval můj vtípek ohledně toho, že v Anconě jsou všichni hrozně civilizovaní. No, co se dá dělat, tak si najdu jiný ironický hovna, co do něj budu tlouct, protože to sice není stejná sranda, jako mu vařícíma kleštěma udělat značku na památku na prdeli, ale je to to jediné, co můžu, aniž bych vyburcovala stráže. No i když teď, když jsme tady za bukem, můžu dělat co chci a nikdo to nezjistí, dokud nebude pozdě. Nebo to tu nebude hořet.

"Pořád potřebuješ opravit tu zbroj, Alessandro."
~ Marcus Aurelius ~

Oh, už jsem zmiňovala, jak je mi proti srsti muset bejt na lidi milá, protože od nich něco potřebuju? Možná má Bastiano pravdu a opravdu by mi vyhovovalo žít v necivilizovaném světě nové Amerigy, kde platí právo silnějšího. Co si budem, já bejvám ten dravější z predátorů.

Začnu si zvolna odvazovat zbroj.
"Aha? Kolik je ta pokuta za to, že to jako slušnej a civilizovanej člověk odměříte od toho druhého nárameníku? Protože nevím jak u vás, ale u nás se zbroj nosí jakože na oblečení a ne na nahém těle, takže vás možná, i pro vaše dobro, protože můj manžel není zrovna klidnej člověk i když se tak rád občas tváří, ušetřím pohledu na své prádlo z Benátské krajky a pokutu vám zaplatím předem. Abyste neměl ty zbytečný problémy."

Přejdu k nejbližšímu stolu a začnu na něj zbroj postupně skládat.
Když je hotovo, tak nějakého ptaní a skurpulí vyskočím a posadím se na stůl vedle zbroje, kde provokativně přehodím nohu přes nohu a nakloním hlavu na stranu.

" No a taky, když vám tamten trapnej šašek venku tak blbě platí, proč ho prostě nevyměníte za jinej model? On jenom sedí u stánku a blbě čumí, to umí i cvičená opice. Vy tady děláte nějaký hodnoty. Teda s tutím klukem, asi. Taky mám učně, víte? Učím ho správně podřezávat krky.

Otrava jídlem

"Co?" zarazí se barman. "Proč se ptáte na takové věci, pane? Dal jste ho snad otrávit a chcete vědět jestli se jako zadařilo?" uchechtne se podezíravě, vezme si všechny mince, které mi nabízíš a podívá se na dva sudy. "Barbera nebo Merlot? Bílý sračky tu nemám." navzdory naprostý kýčovitosti to asi nebude úplně zlý podnik, když má na výběr ze dvou vín. Plus dole má i stáje, ze kterých beztak bere všechny ty parádní staré orezlé podkovy na zdech.

Ať si vybereš cokoliv, barman to bez prodlení nalije.
"No ale zklamu vás. Nevypadalo to jako otrava jídlem. Zvracení nebo ehm, jiné znečištění o kterém se nesluší mluvit na veřejnosti. Spíš byl prostě nemocnej, jako lidi v zimě bejvaj. Ten eruhej o něj měl starost, pochopil jsem, že jsou to bratři, i když tak moc nevypadali, no. Nikdy jste v zimě nebyl nemocnej? S horečkou a tak? Šťastný to člověče, pokud ne. My, co se živíme prací totiž někdy bejváme.

Co si dáte?" otočí se na hosta, který se usadil u stolu vedle, mezitím, co jste mluvili. 
"Snídani, tady s pánem. Myslím, že mám něco, co by ho mohlo zajímat. Máte klobásy?"
"Domácí!" Nadme se hrdě hostinský. "Sám jsem je v sobotu udil vzadu na dvoře!"

Pár věcí ti dojde. Zaprvé, poznáš kurva zloděje, když se mu koukáš do očí, protože nejen, žes jich už docela dost viděl, ale prakticky vzato jsi čestným členem mezi nimi. Zadruhé si domyslíš, kdo tě sledoval a proč jsi o něm nevěděl. Zatřetí, zloději tady opravdu něco ví, jak jsi tušil že beztak budou. Začtvrté, domácí klobáse se neříká ne. I když domácí v Anconě.

Heruéka buzny

Konečně nějaké štěstí. Trvalo to, ale přece! A tím pádem se případ prakticky vyřešil. Salvio byl otrávený. A nejspíš už na lodi. Pozoruhodné.

Vytáhnu další minci a posunu ji po pultu.

"To vypadá jako ti, co hledám. A docela dost informací, které se mi hodí. Děkuji vám dobrý muži. Tedy, ten zrzek byl zdravý celou tu dobu? Nevypadal sám vůbec nemocný, že? Jako hostinský, jste se již jistě setkal, samozřejmě, že ne u vás, ale u konkurence, s otravou jídlem. Co myslíte, nevypadal ten chudák, že je otrávený?" a přisunu třetí minci. "Dal bych si skleničku vína, když dovolíte."

Tak, máme stopu. Teď se však jenom nabízí taková ta řečnická otázka "A co teď?" Ale když nic, alespoň jsme se tu nezajebali a můžeme rovnou vyjet na cestu.