Andor.cz - Dračí doupě online

Cože? Já nemám deset deček!

"Ale jistě paní, já mám kromě stánku i dílnu, kde my pracují nejlepší zbrojíři nejen v Republice, ale možná i v Itálii, víte? Opravit nějaký popruh. Pche." A rozhodí rukama. "Nic není problém. Manžel neumí italsky? To nevadí, řekněte mu, ať podrží a já mu vezmu míry na ten popruh. Tak do týdne, dvou to budete mít!"

Diego si stále prohlíží kopí, až konečně si jedno vybere. Docela masivní, i dlouhé. S tenkou, ale dlouhou hlavicí. *Lehké nechci, ty se na koni při nárazu rády lámou.*

Kdopak z vaaaas, kde je Salvio viiiii...

"Che Cosa?" odpoví zmateně dívčí hlas. Za pultem totiž nestojí dobrý muž, ale dobrá žena. Teda dobrá dívka. Vypadá to asi na dceru majitele, no bude jí tak okolo sedmnácti.

Zaujatě sleduje minci, kterou k ní suneš.
"Eeeh... Chcete snídat?" vypadá tvým jednáním trošku zaskočená. "A coste to říkal, že lidi? Já to tady jenom hlídám per mio padre, jinak uklízím pokoje a... Eeeh... Neviděla jsem nikoho zrzavého a asi nepoznám Benátský ani Římský přízvuk, pane. Uhhh... Dáte - dáte si teda tu snídani? Nebo víno? Venku je zima, můžu vám ho i ohřát s kořením, to je specialita da mio padre. Když je zima, tak to udělá člověku dobře. No."

Ježíši, jakejch deset děcek

*Ne, že by jim to zrovna vadilo, co?*
*Astorio občas rád někoho zadupe, si myslím. Ale on je zlá hajtra, jak já.* zasměju se sama svýmu vtipu. *A samozřejmě nemám deset vlastních dětí, myslím tím učně. Jako jsou Fiorella a Luca. Uměj bejt trošku otravní a hlavně furt něco chcou.*

*****

Nechám tedy Diega vybírat a sama se podívám, co tady je. Když už nic, evidentně bude prodejce vědět, kde si to můžu nechat opravit.

"Zdravím," oslovím prodavače. "nevíte, kde bych si zde v Anconě mohla nechat opravit popruh od zbroje?" *Tadyto kopí, Diego, tadyto je pěkný. Vypadá, že bude i docela lehký, zkus si ho.* doporučím mu mimochodem, než se zase otočím zpátky na prodejce.

Dům holubííííííí!

"Tak všechno vypadá poklidně, než začnou k zemi padat těla..." prohodím tak spíš pro sebe, než pro Mattea.

***

Vejdu do hospody a rovnou zamířím k baru.

Poprvé to 'relativně' fungovalo, není tedy důvod cokoliv měnit.

"Dobrý den, dobrý muži. Já a můj společník," a mávnu k oknu, kde stojí Matteo s koňmi, "se sháníme po našem příteli, který Anconou projížděl pár týdnů zpět. Černovlasý muž, vysoký a stavbou asi jako já. A doprovázel ho zrzek. Nebyla tu zhruba před měsícem ubytována taková dvojice?" a nenápadně posunu po baru směrem k hostinskému minci.

No, minule se chytili na další indicii, proč ji nepřihodit rovnou, i když je asi zřejmá.

"A jeden měl Benátský přízvuk, druhý spíše Římský."

Možná má i Ubisoft brzo Black Friday!

*Deset děcek? Wow, na tolik bys vás netipoval seňora...* řekne překvapeně Diego. *Deset? Wow...*

Možná došlo k menšímu ztracení v překladu. A nejspíš asi ne prvnímu...

*Seňora, já jsem byl jízdní kopiník,* řekne pobavený Diego, *Nebyl bych dobrý pěšák, byl bych furt opruzený a pomalý při pochodování. Ale dejte mi dobrého koně... A váš muž má pravdu. Dneska už skoro každý nosí do války plátový kyrys. Válka se nám hodně rychle mění. Za chvíli s takovou už ani ty koně nebudou potřeba. Ne, že by jim to zrovna vadilo, co?* a poplácá svého oře po krku.

***

*Děkuji,* řekne slušně vychovaný Diego a začne si prohlížet vystavená kopí.

Vystavené zboží má na sobě víc výrobních značek, ale jedna docela převládá. Takže nejspíš má obchodník i nějakého svého vlastního výrobce.

Tak tedy o dům dál

"Hm," odpoví zamyšleně Matteo a rozhlídne se. "Já to teda průběžně sleduju i tak, ale nepřijde mi. Tak běžně lidi koukaj, no. Seš oháknutej jak pán, jedeš na parádním černým koni, s tebou jde jako osobní stráž žoldák. To prostě nezapadá do kategorie "běžnej soused," no, Matteo zjevně nevypadá úplně přesvědčeně o tom, že byste byli vyloženě sledovaní
Ale zároveň nevypadá, že by se nějak tvé paranoie vysmíval. Asi to i chápe, jen mu osobně evidentně nepřijde, že se zrovna teď něco děje. Ty taky nikoho vyloženě nevidíš, ale pocit přetrvává.

Další taverna je nedaleko. Podle vývěsky má zrovna dva volné pokoje - což znamená že součástí je i ubytování, i když to nevypadá, že tato by měla stáje. Na druhou stranu, koně jde odložit na více místech, kde nebytují lidi, takže není nemožné, že zde byli.
"Dei Piccioni Viola," hlásí štít.

Hehe, založená Reacher reference

Tak, bylo by příliš velké štěstí, hnedka objevit ten hostinec na první dobrou, že jo. Ale i tak se neubráním menšímu pocitu zklamání... Ale tak alespoň jsem zjevně štramák i v Anconě. I když pro takovou je fešák snad asi každej...

"Ne, děkuji, jak jsem řekl, hledáme našeho přítele a nemáme času na zbyt," hodím do sebe víno a rozloučím se.

***

"Tak, tu nic no," oznámím Matteovi a nasednu na koně. "Tak zase popojedeme to zopakovat o dům dál."

Mám mu to říct? Nemám... ale tak, asi tím nic nezkazím, že jo.

Nakloním se k němu a tiším hlasem mu povím: "Mám nějakej blbej pocit, jako by nás někdo sledoval. Nikoho nevidím, ale prostě se cítím nesvůj, jako by nás někdo sledoval. Buď připraven, kdyby se něco semlelo a dávej pozor. Možná to nakonec nebude tak pohodová cesta, jak jsme si mysleli..."

Ano, to byl sarkasmus! Protože na detailech při vyšetřování ZÁLEŽÍ!

"A to není vůbec hezký!"
"Aha, jsem myslel, že se ti to líbí, proč jinak byste spolu - proto ses ji zbavil a poslal ji na trh? Eeeh, co je mi do toho ostatně, za to mě neplatěj, abych todle řešil."

*****

"To máme ale štěstí, což Matteo?"
"Já trošku větší než ty. Mi na kabátu mrmel nepřistál, " ušklíbne se žoldák, zatímco si přebírá koně a staví se automaticky tak, aby byl zevnitř vidět.
"No tak hodně štěstí s vyšetřováním," popřeje ti ještě.
Zároveň se nemůžeš zbavit pocitu, jako by vás někdo pozoroval, ale po zevrubném prohlédnutí okolí usoudíš že se jedná jen o výplod tvojí přirozeně podezíravé představivosti. Nikdo nikde není.

*****

Lokál u Svatého Kryštofa není sice nic moc, ale ani se nejedná o vyloženě hrozný zážitek, když vejdeš za dveře. Minimálně je tu uklizeno. V prostoru pro stravování v přízemí sedí tři lidé na snídani. Majitel hostince, plešatějící chlapík ve středních letech, k tobě zvedne oči a odloží pohár, který myl.
"Malých černovlasých chlápků se tu za měsíc objeví hodně," odpoví trochu chladně a sjede tě hodnotícím pohledem od hlavy k pat- k pasu, protože dál zpoza baru asi úplně nevidí. Pak se podívá ba minci a asi aby si ji nevzal jen tak, nalije ti aspoň hezky ranní víno.

"Ale jen velmi málo má přízvuk, jako vy. Hm. Ale nevybavuju si, že bych takový viděl. MADDALENO!!!" zařve dozadu.
"COJEEEE?" Ozve se ječák z kuchyně.
"POCEM, JE TU BENÁTČAN A KOHOSI HLEDÁ!" skoro jako by před "BENÁTČAN" bylo neznělé "SMRADLAVEJ."
"TAK HO POŠLI V PRDEL, BENÁTČANY TU NECHC-ah dobré ráno," Maddalena je trošku na té ošklivější části ženského spektra, tak trojka maximálně, ale na tebe se zadívá pohledem, který má vyhrazený minimálně pro devítky.
"Koho že to hledá?"
"Chlápka, co vypadal jak von, ale měl černý vlasy."
"To ne, kdyby tady bydlel takový přepěkný mladý šlechtic, to bych si pamatovala!"
"NO ABY SES Z NĚHO NEPOSRALA MADDALENO!"
"ABY SES TY NEPOSRAL, IGNAZIO!"
"JEŠTĚ SE PTAL NA NĚJAKÝHO ZRZKA!"
"NE, NIKDO TAKOVEJ TU NEBYL! PROČ MĚ S TÍM VŮBEC VOTRAVUJEŠ? JAKBY SIS SÁM NEMOHL PAMATOVAT, KDO TI TU CHODÍ A KDO NE! JÁ MUSÍM VAŘIT OBĚDY! A TY TU DĚLÁŠ OUPLNÝ HOVNO!" pak se otočí na Bastiana, s mnohem láskyplnějším výrazem v očích. "Dáte si u nás snídani?"

No es nada raro, raro

"To je sarkasmus?" zeptám se Mattea. "Pff. Zníš PŘESNĚ jako Alessandra. A to není vůbec hezký!" řeknu Matteovi, zatímco mu podávám otěže, když v tom...

Stoik. Jsi stoik. Když nebudeš, bude se ti Matteo smát, stejně, jako se ti směje Alessandra. Klid Bastiano. Dýchej. Neprojevuj hněv nebo jiné emoce. Buď bez vášně, ale plný lásky. Nádech. Výdech.

"To máme ale štěstí, což Matteo?"

***

Vejdu do hospody a rovnou zamířím k baru.

"Dobrý den, dobrý muži. Já a můj společník," a mávnu k oknu, kde stojí Matteo s koňmi, "se sháníme po našem příteli, který Anconou projížděl pár týdnů zpět. Černovlasý muž, vysoký a stavbou asi jako já. A doprovázel ho zrzek. Nebyla tu zhruba před měsícem ubytována taková dvojice?" a nenápadně posunu po baru směrem k hostinskému minci.