Andor.cz - Dračí doupě online

Moc velká sranda, haha

"Já ti vlastně nevím," řeknu popravdě Alessandře, "původně jsem počítal, že se ubytujeme a přespíme, ale to jsem taky počítal, že doplujeme trošku jindy, než nám události dovolili. Určitě musíme někde ubytovat Lorenza a jeho nové kamarády, než jim bude všem líp a budou si moct chytnout loď zpátky do Benátek. Jako je pravda, že my ostatní můžeme prostě rovnou vyrazit a nezdržovat se. Už i tak sledujeme docela vychladlou stopu."

No, snad jen vychladlou stopu a nehoníme se za přeludy. Někdy si připadám jako dirigent, který se snaží udržet melodii, ale každý nástroj v orchestru hraje jinou melodii. A hrajeme na lodi. Za bouře. A ta loď se potápí...

"Což, co se týče nárameníku, jako nejednoduší bude sehnat nový na trhu a nebo sehnat kožešníka, co ti spraví popruhy. Pochopil jsem, že to je hlavní 'problém' který s ním máš. Jó, být tu Rocco, ten by to nejspíš uměl spravit..." a dodám dramatickou pauzu.

"Což, když bude nejhůř, můžeš jet i bez toho. Co už. Není to nic, bez čeho nelze přežít, ne?" a pokrčím rameny.

"A co se týče koně pro Diega, tam je to už úplně jednoduché. Půjčí si toho, co by pro Lorenza. Stejně, by jim tu byl na obtíž. Není úplně legrace sehnat někoho, kdo ti převeze na lodi koně. My měli spíše jenom štěstí. Takhle se vyřeší rovnou DVA problémy. Diege bude mít na čem jezdit a Lorenzo se nebude muset o něj starat. Výhra pro všechny, no ne?"

ehehehe

Celou tu výměnu ohledně napodobování řeči se hihňám do ruky.
Ja mu říkala, že to nemá dělat, hehehe, to je prdel, prej neuctivý, hehe. Bastiano, hehe.
"Ale já to fakt nemyslel jako zle. Já jen chtěl, ať mi fakt rozumí... No...."
Ježíši, ale on je z toho smutnej, to by neměl bejt, chudáček, to najednou už není taková prdel. Achjo,
"Já vím, broučku," konejšivě ho obejmu a přitisknu k sobě.
"Ale on nám rozuměl i tak dost dobře, vůbec ses nemusel snažit," šťouchnu ho pro rozveselení do boku a pustím z objetí.

Bobeček můj, rychle nasranej, rychle smutnej. Snad se rychle zase rozveselí. I když teď nás čekají fakt otravné záležitosti, jako najít si nocleh a stáj, kde strčíme koně. Nebo... Potřebujeme nocleh?

"Budeme tam taky spát? Nebo nebudeme vůbec v Anconě spát a počítáš, že pojedeme hned dál po stopě? Pokud teda stopu hned objevíme, no. Moc nevím, jestli se tedy ubytovat, nebo ne a pak třeba nezůstat bez noclehu. Je nás docela dost, tak by bylo lepší to neshánět na poslední chvíli."
*Díky, Diego,* přeberu si koně.

"No, taky mu musíme sehnat něco, na čem pojede a opravit moji zbroj, trošku se nám ta rychlá akce komplikuje..."

Bruh

"Já z vás nadělala sranda! Já se snažit být uctivý!" zvolám ještě za kapitánem.

Ale, ale... já to fakt nemyslel zle. Vážně...

Pokrčím jen smutně rameny a podívám se na Alessandru.

"Ale já to fakt nemyslel jako zle. Já jen chtěl, ať mi fakt rozumí... No...." řeknu smutně a upravím si meč u pasu.
"Ale co se dá dělat no. Inu, kapitán co vezl Salvia do Ancony říkal, že se jeli ubytovat hned do prvního hostince u přístavu. Tedy, jedeme asi tam?" zeptám se konverzačně Alessandry, zatímco plácám Sicaria po krku.

Bastiano!

"Já možná mluvím trošku jinak než vy, pán da Mezzo, protože my v Galata mít jiný jazyk a moje italština trošku... Já jen málo ji potřebuji. Ale napodobovat to - neuctivé, můj přítel, neuctivé! Ještě že vy dobře platit, protože jinak já vás asi bych míň z lásky muckal!" zasměje se a ještě jednou Bastianovi dá hudlan na tvář. "A co se mě týká, pan da Mezzo, já vás nikdy neviděl. Ani vaší překrásnou, zlou ženu. Takovou pleť jako alabastr a oči jako nové stříbrné mince, to bych si rozhodně já pamatoval, to ano," omucká Alessandře aspoň ruku, když s tváří už mu na počtvrté uhne a rozladěně zavrčí. "Ale takovou ženu, ani muže s velký cop, jaký já v životě předtím u nikoho neviděl, nene. Takové já neznal. Ani mí bratři takové nevidět, nene. A teď mě omluvujte, já jdu probrat ty mouřeníny a tureky a připravit je na trh. Někteří turekové možná trošku posraný a pochcaný gatě, to muset se postarat, oni pak za míň. To já velmi nerad, " s těmito slovy odchází pryč, asi na inspekci čmoudů k prodeji.

Marcovi vojáci už každý drží svého koně, které si stihli mezitím ledabyle nasedlat a nabardovat, aby sedla a zbroje nemuseli tahat v rukou. Marco vede dva, jednoho od Lorenza.

Pepe drbe za ušima svého poníka a dává mu jakousi tvrdou sušenku z kapsy. Poník chňape po jeho ruce a pak i zobáku.

Luca zatím nasedlal svého koně u čehož Vladislavovi (říká mu prostě Slav, protože má to jméno problém vyslovit) , který se ho drží jako stín, odříkává co je co a ukazuje na sedlo a popruhy a teď to samé dělá se Sicariem. "Sedlo, třmen, kůň..." Vladislav to s otřesným a hrozným přízvukem lámaně opakuje. K Astoriovi, stejně jako Fiorella odmítá Luca jít, ale docela zdatně a bez většího sraní se toho ujme Diego, který chce svým novým chlebodárcům ukázat, že umí být taky ku prospěchu.

Na jedné úhledné kupce jsou pak batůžky a zbraně. Teda některé z nich, většinu už si jejich majitelé rozebrali.

Dobrodružství čeká! A možná i další hromada mrtvol.

Je dobře, že už se nic nestalo. I že jsme pomohli hromadě lidí k svobodě. Svět je prostě lepší místo. Ještě zbavíme svět Templářů a bude tu úplně krásně. A Turků teda. A Francouzů. A ti Španělové by se sem taky nemuseli furt tak cpát. Ani Němci. No... ne, že by většina Italů byla taky nějaká výhra. Zkurvení Italové. Zničili Itálii.

A ostentativně si odplivnu do moře.

***

"No, kapitáno, my nebýt žádní námořníci. My už mít i docela radost, že zase spočinout nohama na pevná zem. Stejně tak, jak vy jistě se těšila na to, až zase vyrazit někam na lodi. Ale já cítit v kosti, že my určitě ještě někdy potkáto. Jak pracovno, tak i třeba jen tak! Jak kdysi pravil anglický král Jindřich - kdo semnou prolije krev, je mým bratrem!" a ještě pomuckám kapitána. "Ať se váš bratr co nevidět uzdraví, když dostal tu ránu do palice. Není to nic příjemného, mít takový bolehlavo. Ale tak dopadl mnohem líp, než spousta lidí té noci."

Kapitán Vecoli je trošku... speciální, ale našemu účelu posloužil a nebýt jeho, možná bysme v Anconě ještě nebyli.

"A nezapomeňte kapitáno. Vy asasíno nikdy nevezlo, protože vy jinak maléro. Máme spoustu nepřátelo, kteří by vám mohli ublížit, když mi nebýt poblíž na to vás ochránit."

Ale musím se pochválilo. Ten galatský přízvuko už mi docela jít.

24. Dubna 1512 Gregoriánského kalendáře
Středa, velmi brzy ráno

Ancona!

A tak jste se, díky zdržení s osvobozováním galéry, ještě dvakrát vyspinkali a jste v Anconě. Váš příjezd nad středečním ránem doprovází drobný déšť a od moře vane poměrně nepříjemný vítr. Koně jsou při vykládce po dvou dnech v podpalubí neobyčejně protivní, vadí jim déšť, vadí jim vítr, vadí jim, jak to s nimi ve větru houpá. Astoriovi vadí zrovna i tuten námořník, protože má u toho pasování postroje provokativní xicht, tak ho vztekle nakopne.

Z podpalubí pomalu vycházejí po rampě lidi v různém stádiu zubožení. Vypadají trošku zmateně a přemýšlejí, co teď s nabytou svobodou. Námořníci pomáhají vykládat vaše věci a skládají je na suché místo pod nedalekou stříškou. "Počasí teda pěkně na vyližprdel," jak poznamenal Luca, čímž si od Bastiana vysloužil jeden varovně vztyčený prst na připomenutí toho, co mu před pár dny říkal o sprosťárnách a slušných mravech obecně.

Přístav v Anconě trošku smrdí, po čerstvém vzduchu na moři je to jako dostat facku. Směsice ryb, deštěm rozbředlých výkalů, lodního laku a několika dalších věcí.

"No, da Mezzovi," kapitán podává směnku na nemalou částku bratrovi, aby ji šel schovat před deštěm do jeho kajuty a oba dva vás naposledy objímá a mucká na obě tváře. "S vámi se člověk úplně nenudil, že?" pro jistotu vás pomucká ještě jednou. "V Ancona touhle dobou hodně pršet, ale vy nebojte, ono zítra zase určitě hezky. Možná už dneska odpoledne. Já tady tři dny kotvit budu, abychom doplnili zásoby a taky, pravda, si od vaší milé společnosti potřebuju odpočívat. Ale já vás rád, velmi rád." třetí pomuckání je už ze strany Alessandry komentováno ostrým "A dost už, kurva."
"No no no, Madonna, dopřejte unavenému člověku se s vámi dvěma rozloučit! Těším, až pojedu zase do Benátek a uskutečníme náš společný plán, jak zbavit svět jednoho zlý člověka! Janovana k tomu, tfuj tfuj tfuj!"

Inzer-MEZZO #Huehuehue

"Ah, dnešek byl náročný. Musel jsem řešit říšského vyslance, protože konečně by se už měla do bojů zapojit nová říšská armáda a pochodovat na Milán. Papež se dle všeho konečně plácl přes kapsu a zaplatil i nějaké Švýcary. Ale stejně se očekává od nás, že my jim i tak pomůžeme dobývat Milán s našimi vojáky. Prostě bez nás se nic neudělá. Zase tak štědrý papež ani císař není..." postěžuje si dóže Loredan svému komořímu, když se unaveně svalí do křesla po náročném dni vyjednávání s říšským poslem.

"Ale když nic, můžeme si za nového vévodu Milána dosadit mladého Maximiliana Sforzu, takže pro nás je to stále výhodné..."

"To rád slyším dóže, tady se nic nestalo. Tedy kromě toho, že jsem musel zkazit tu svatbu, tu byl klid," informoval dóžete jeho komoří.
"Proč jste museli kazit svatbu proboha?"
"Protože se zrovna vdávala dcera zámečníka Mazzantiho. A všechny tyto úkony v dóžecím paláci skrze kontrakt musí dělat Mazzanti. Takže jsem ho musel nechat předvolat. Samozřejmě jsem nevěděl, že zrovna byl na svatbě," pokrčí komoří rameny.
"A proč jste tu potřebovali Mazzantiho?"
"Protože jako na potvoru se mi zasekl klíč v zámku pokladnice pro tyhle náhodné výdaje."
"A jaké jste měli náhodné výdaje?"
"No, na toho koně."
"Jakého koně?"
"No přeci nového koně."
"Nového koně?"
"Pro kapitána Baresiho, když si jeho starý kůň zlomil nohu."

Třetí postava v místnosti se náhle otočilo a položila karafu s vínem, které si právě nalévala, na stůl.

"Biscottimu se něco stalo?"

Shrnutí plavby

Zbytek cesty se obejde bez větších obtíží. Žádní další piráti se již neobjevili (ono, přeci jen, jaká je šance na tak krátké cestě narazit na další) a nic zásadně hrozného se nestalo. Kapitánův bratr, zraněný v boji, se probral a je mu lépe.

Lorenzovi není hůř, rána se nezanítila a po nějakém tom odpočinku doma bude zase v pohodě. Jet dále ale bohužel nebude moct, protože nemůže momentálně ani střílet, ani bojovat mečem, možná ve finále i jízda na koni by mu byla po delším čase nepříjemná a jak bylo vyhodnoceno: "Lorenzo, máme tě rádi, ale proto, abys nám cestou vařil asi riskovat zánět nemusíš."

Nebude nicméně sám, dva osvobození Benátští otroci z pirátské galéry, Valfrido a Rufo, se ukázali být do budoucna poměrně milou společností. Jakmile se vyspali, umyli a najedli, zvedla se jim evidentně nálada a tak celý zbytek plavby sršeli vtipem. Ukázalo se taky, že Valfrido je vzdálený příbuzný hromotluka Mattea, protože oba zmiňovali stejnou tetu Marii. Skoro to vypadalo, že i Alessio bude z širší rodiny, ale jeho prateta Maria byla jiná Maria než jejich Maria, protože každej třetí nejen v Itálii se prostě jmenuje Maria.

Poslední, čtvrtý člen výpravy domů byl ze začátku trochu zmatený, i Pepe z něj byl zprvu trochu zmatený, protože jeho dialekt slovanské řeči nebyl úplně totožný s těmi, které běžně znal. Každopádně po dlouhém a urputném naklánění hlavy na jednu i druhou stranu se dobrali pomocí slov, které chlapci přišly povědomé nějakého alespoň trošku uspokojivého výsledku. Možná pomohlo i, že velmi občas kluk žbleptnul nějaké slovo fakt špatnou francouzštinou a latinou. Jak Pepe pak soukromě prohlásil, snad má nadání na to, být assassinem větší než na jazyky, protože to je opravdu tragédie.

Každopádně, chlapec se jmenuje Vladislav, je synem šlechtice z Bohemie a společně s hofmistrem byl poslán do Itálie na kavalírskou cestu. V Janově se nalodili na loď, která měla plout do Říma, ale ta byla cestou přepadena piráty, kteří přeživší posádku zajali a doplnili s ní prázdná místa u vesel, protože otroci byli poměrně spotřební a v podpalubí se tou dobou šířil jakýsi kašel.
Vladislavovi je šestnáct, jazyky neumí, díky čemuž je možná trochu ostuda rodiny, ale umí trochu číst a psát moc dobře ne.
Původně si myslel, že ho Luca chce na sexuální hrátky do postele, protože o zženštilých Italech, jako on již od hofmistra slyšel, ale usoudil, že je lepší oddávat se hříchu, než někde umřít. Vlastně je to taky docela pragmatický kluk. Domů nechce, protože cesta je dlouhá, on vlastně vzato kol a kolem nic moc nedědí a taky nemíní znovu upadnout do nějakého zajetí, takže nabídku na domov a učení u Lucy po chvilce přemýšlení a vyptávání se, které si Pepe dokázal přeložit díky tomi, že z tolika jazyků, které zná, už složí prakticky vzato vlastní slav esperanto, přijal. Není úplně jasné, jestli pochopil, co je to ten Templář, ale nějak si pamatoval, že je snad Francouzi kdysi upalovali, takže to asi budou obecně zlí lidi.
S Lucou se zatím moc nedomluví a Pepe taky nemá čas mezi nimi trčet a dělat jim překladatele, takže vlastně celou cestu ti dva chodili, ukazovali na věci a vyslovovali, jak se jim řekne v jejich jazyce. Fiorella, pro nedostatek jiných vjemů, chodila s nimi.

Diego toho moc sám od sebe nenamluví, ale ví toho evidentně víc o dobytku, než o zbraních. Vyrůstal jako čeledín a honák na farmě, kde se chovalo hovězí, takže toho ví dost o koních i kravách. Díky tomu nakonec musel mluvit hodně, protože Alessandru toho o dobytku i koních hodně zajímá. O to víc, když ji manžel slíbil zařídit navrácení jejich rodinných statků a pastvin na pevnině. Bastiano trávil nějaký čas s nimi, listujíc nějakou knihou z kapitánovy knihovny - která nebyla nic moc, ale pořád lepší, než řešit abscesy a záněty kopyt. Nakonec Diego byl upřímně fascinován Alessandřinou vášní pro korridu a s velkým zaujetím ze všech stran oplácával Astoria, Sicaria i Crisantemu s tim, že to jsou neobyčejně dobří koně a tak samozřejmě, že musejí být přímo ze Španělska, protože jinde se tak dobří koně nerodí. Pokud mi do té doby nedošlo, že cestuje s lidmi, kteří jsou doslova za vodou, tak po inspekci koní měl jasno.

Kapitán vypadal, že je po zbytek cesty v relativně dobré náladě. Občas si teda stěžoval, že ti otroci dole toho hodně snědí a vypijou a zkusil i, zda to nejsou ochotní zatáhnout jeho noví nejlepší přátelé, da Mezzovi. Ale nejsou a kapitán se musel smířit s tím, že prostě chtě nechtě udělá pro lidstvo dobrý skutek ze svojí kasy. Ne že by nebyla i tak v plusu, piráti měli na lodi značný obnos peněz, který mu tedy sice nepřipadl celý, ale velká poměrná část ano.

Zpátky k Diegovi

"Cože, učeň? Jako, že já mám...?" Luca překvapeně vydechne axje vidět, že přemýšlí, co se to stalo, jak do toho spadl a jestli by neměl třeba někoho z vás pro jistotu obejmout. A zároveň se tváří, že ho trošku ta zodpovědnost děsí - ale je ochotný to pro záchranu nevinného života risknout. 
"Já - děkuju? Asi? Budu se snažit to úplně neposrat, fakt." 
Zazubí se. 

*Tady toho kluka vedle mě? No, toho je nám líto všem, může mu bejt tak patnáct. Byl tak nějak na hranici toho, co Turci ještě zabili, že je jim k ničemu a co si nechali - a zrovna ten den umřel Teo, no moc jsem o Teovi nevěděl, i když sedával u vesla vedle mě, tady si úplně se sousedem nepokecáte, většinou má i jinou řeč. Tak ho posadili na to volný místo, místo aby ho hodili rybám. Někde tady byl snad i jeho táta, nebo starší bratr, nebo prostě starší rodinnej příslušník. Ten ale začal za pár dní kašlat a vypadal, že umře, no už jsem ho pak neviděl, takže asi umřel. Ten kluk tu zůstal. Ne, že by oproti umírajícímu Teovi byl moc extra ku pomoci, ale nebyl ani zas taková přítěž a já už si zvykl, že holt musím trochu víc zabrat, tak se toho moc nezměnilo. Ale vůbec nevím, jak mluví. Nikdo tady asi neví. Tak časem prostě přestal mluvit úplně. Jenom poslouchá. Ne, že bychom se teda mohli moc bavit, obecně.*

Luca se mezitím zkouší s chlapcem domluvit. Moc mu to nejde, nakonec nějak zvládne ukázat na sebe, na něj a na východ ven.
Řekněme, že chlapec se trochu vyděsí, protože netuší, proč ho chce odvést pryč, ale zjevně je zvyklý se podvolit příkazu, tak se zvedne a jde. Ještě naposledy se na odchodu zoufale ohlédne po Diegovi, jako by doufal v nějakou záchranu.