Andor.cz - Dračí doupě online

24. Dubna 1512 Gregoriánského kalendáře
Středa, velmi brzy ráno

Ancona!

A tak jste se, díky zdržení s osvobozováním galéry, ještě dvakrát vyspinkali a jste v Anconě. Váš příjezd nad středečním ránem doprovází drobný déšť a od moře vane poměrně nepříjemný vítr. Koně jsou při vykládce po dvou dnech v podpalubí neobyčejně protivní, vadí jim déšť, vadí jim vítr, vadí jim, jak to s nimi ve větru houpá. Astoriovi vadí zrovna i tuten námořník, protože má u toho pasování postroje provokativní xicht, tak ho vztekle nakopne.

Z podpalubí pomalu vycházejí po rampě lidi v různém stádiu zubožení. Vypadají trošku zmateně a přemýšlejí, co teď s nabytou svobodou. Námořníci pomáhají vykládat vaše věci a skládají je na suché místo pod nedalekou stříškou. "Počasí teda pěkně na vyližprdel," jak poznamenal Luca, čímž si od Bastiana vysloužil jeden varovně vztyčený prst na připomenutí toho, co mu před pár dny říkal o sprosťárnách a slušných mravech obecně.

Přístav v Anconě trošku smrdí, po čerstvém vzduchu na moři je to jako dostat facku. Směsice ryb, deštěm rozbředlých výkalů, lodního laku a několika dalších věcí.

"No, da Mezzovi," kapitán podává směnku na nemalou částku bratrovi, aby ji šel schovat před deštěm do jeho kajuty a oba dva vás naposledy objímá a mucká na obě tváře. "S vámi se člověk úplně nenudil, že?" pro jistotu vás pomucká ještě jednou. "V Ancona touhle dobou hodně pršet, ale vy nebojte, ono zítra zase určitě hezky. Možná už dneska odpoledne. Já tady tři dny kotvit budu, abychom doplnili zásoby a taky, pravda, si od vaší milé společnosti potřebuju odpočívat. Ale já vás rád, velmi rád." třetí pomuckání je už ze strany Alessandry komentováno ostrým "A dost už, kurva."
"No no no, Madonna, dopřejte unavenému člověku se s vámi dvěma rozloučit! Těším, až pojedu zase do Benátek a uskutečníme náš společný plán, jak zbavit svět jednoho zlý člověka! Janovana k tomu, tfuj tfuj tfuj!"

Inzer-MEZZO #Huehuehue

"Ah, dnešek byl náročný. Musel jsem řešit říšského vyslance, protože konečně by se už měla do bojů zapojit nová říšská armáda a pochodovat na Milán. Papež se dle všeho konečně plácl přes kapsu a zaplatil i nějaké Švýcary. Ale stejně se očekává od nás, že my jim i tak pomůžeme dobývat Milán s našimi vojáky. Prostě bez nás se nic neudělá. Zase tak štědrý papež ani císař není..." postěžuje si dóže Loredan svému komořímu, když se unaveně svalí do křesla po náročném dni vyjednávání s říšským poslem.

"Ale když nic, můžeme si za nového vévodu Milána dosadit mladého Maximiliana Sforzu, takže pro nás je to stále výhodné..."

"To rád slyším dóže, tady se nic nestalo. Tedy kromě toho, že jsem musel zkazit tu svatbu, tu byl klid," informoval dóžete jeho komoří.
"Proč jste museli kazit svatbu proboha?"
"Protože se zrovna vdávala dcera zámečníka Mazzantiho. A všechny tyto úkony v dóžecím paláci skrze kontrakt musí dělat Mazzanti. Takže jsem ho musel nechat předvolat. Samozřejmě jsem nevěděl, že zrovna byl na svatbě," pokrčí komoří rameny.
"A proč jste tu potřebovali Mazzantiho?"
"Protože jako na potvoru se mi zasekl klíč v zámku pokladnice pro tyhle náhodné výdaje."
"A jaké jste měli náhodné výdaje?"
"No, na toho koně."
"Jakého koně?"
"No přeci nového koně."
"Nového koně?"
"Pro kapitána Baresiho, když si jeho starý kůň zlomil nohu."

Třetí postava v místnosti se náhle otočilo a položila karafu s vínem, které si právě nalévala, na stůl.

"Biscottimu se něco stalo?"

Shrnutí plavby

Zbytek cesty se obejde bez větších obtíží. Žádní další piráti se již neobjevili (ono, přeci jen, jaká je šance na tak krátké cestě narazit na další) a nic zásadně hrozného se nestalo. Kapitánův bratr, zraněný v boji, se probral a je mu lépe.

Lorenzovi není hůř, rána se nezanítila a po nějakém tom odpočinku doma bude zase v pohodě. Jet dále ale bohužel nebude moct, protože nemůže momentálně ani střílet, ani bojovat mečem, možná ve finále i jízda na koni by mu byla po delším čase nepříjemná a jak bylo vyhodnoceno: "Lorenzo, máme tě rádi, ale proto, abys nám cestou vařil asi riskovat zánět nemusíš."

Nebude nicméně sám, dva osvobození Benátští otroci z pirátské galéry, Valfrido a Rufo, se ukázali být do budoucna poměrně milou společností. Jakmile se vyspali, umyli a najedli, zvedla se jim evidentně nálada a tak celý zbytek plavby sršeli vtipem. Ukázalo se taky, že Valfrido je vzdálený příbuzný hromotluka Mattea, protože oba zmiňovali stejnou tetu Marii. Skoro to vypadalo, že i Alessio bude z širší rodiny, ale jeho prateta Maria byla jiná Maria než jejich Maria, protože každej třetí nejen v Itálii se prostě jmenuje Maria.

Poslední, čtvrtý člen výpravy domů byl ze začátku trochu zmatený, i Pepe z něj byl zprvu trochu zmatený, protože jeho dialekt slovanské řeči nebyl úplně totožný s těmi, které běžně znal. Každopádně po dlouhém a urputném naklánění hlavy na jednu i druhou stranu se dobrali pomocí slov, které chlapci přišly povědomé nějakého alespoň trošku uspokojivého výsledku. Možná pomohlo i, že velmi občas kluk žbleptnul nějaké slovo fakt špatnou francouzštinou a latinou. Jak Pepe pak soukromě prohlásil, snad má nadání na to, být assassinem větší než na jazyky, protože to je opravdu tragédie.

Každopádně, chlapec se jmenuje Vladislav, je synem šlechtice z Bohemie a společně s hofmistrem byl poslán do Itálie na kavalírskou cestu. V Janově se nalodili na loď, která měla plout do Říma, ale ta byla cestou přepadena piráty, kteří přeživší posádku zajali a doplnili s ní prázdná místa u vesel, protože otroci byli poměrně spotřební a v podpalubí se tou dobou šířil jakýsi kašel.
Vladislavovi je šestnáct, jazyky neumí, díky čemuž je možná trochu ostuda rodiny, ale umí trochu číst a psát moc dobře ne.
Původně si myslel, že ho Luca chce na sexuální hrátky do postele, protože o zženštilých Italech, jako on již od hofmistra slyšel, ale usoudil, že je lepší oddávat se hříchu, než někde umřít. Vlastně je to taky docela pragmatický kluk. Domů nechce, protože cesta je dlouhá, on vlastně vzato kol a kolem nic moc nedědí a taky nemíní znovu upadnout do nějakého zajetí, takže nabídku na domov a učení u Lucy po chvilce přemýšlení a vyptávání se, které si Pepe dokázal přeložit díky tomi, že z tolika jazyků, které zná, už složí prakticky vzato vlastní slav esperanto, přijal. Není úplně jasné, jestli pochopil, co je to ten Templář, ale nějak si pamatoval, že je snad Francouzi kdysi upalovali, takže to asi budou obecně zlí lidi.
S Lucou se zatím moc nedomluví a Pepe taky nemá čas mezi nimi trčet a dělat jim překladatele, takže vlastně celou cestu ti dva chodili, ukazovali na věci a vyslovovali, jak se jim řekne v jejich jazyce. Fiorella, pro nedostatek jiných vjemů, chodila s nimi.

Diego toho moc sám od sebe nenamluví, ale ví toho evidentně víc o dobytku, než o zbraních. Vyrůstal jako čeledín a honák na farmě, kde se chovalo hovězí, takže toho ví dost o koních i kravách. Díky tomu nakonec musel mluvit hodně, protože Alessandru toho o dobytku i koních hodně zajímá. O to víc, když ji manžel slíbil zařídit navrácení jejich rodinných statků a pastvin na pevnině. Bastiano trávil nějaký čas s nimi, listujíc nějakou knihou z kapitánovy knihovny - která nebyla nic moc, ale pořád lepší, než řešit abscesy a záněty kopyt. Nakonec Diego byl upřímně fascinován Alessandřinou vášní pro korridu a s velkým zaujetím ze všech stran oplácával Astoria, Sicaria i Crisantemu s tim, že to jsou neobyčejně dobří koně a tak samozřejmě, že musejí být přímo ze Španělska, protože jinde se tak dobří koně nerodí. Pokud mi do té doby nedošlo, že cestuje s lidmi, kteří jsou doslova za vodou, tak po inspekci koní měl jasno.

Kapitán vypadal, že je po zbytek cesty v relativně dobré náladě. Občas si teda stěžoval, že ti otroci dole toho hodně snědí a vypijou a zkusil i, zda to nejsou ochotní zatáhnout jeho noví nejlepší přátelé, da Mezzovi. Ale nejsou a kapitán se musel smířit s tím, že prostě chtě nechtě udělá pro lidstvo dobrý skutek ze svojí kasy. Ne že by nebyla i tak v plusu, piráti měli na lodi značný obnos peněz, který mu tedy sice nepřipadl celý, ale velká poměrná část ano.

Zpátky k Diegovi

"Cože, učeň? Jako, že já mám...?" Luca překvapeně vydechne axje vidět, že přemýšlí, co se to stalo, jak do toho spadl a jestli by neměl třeba někoho z vás pro jistotu obejmout. A zároveň se tváří, že ho trošku ta zodpovědnost děsí - ale je ochotný to pro záchranu nevinného života risknout. 
"Já - děkuju? Asi? Budu se snažit to úplně neposrat, fakt." 
Zazubí se. 

*Tady toho kluka vedle mě? No, toho je nám líto všem, může mu bejt tak patnáct. Byl tak nějak na hranici toho, co Turci ještě zabili, že je jim k ničemu a co si nechali - a zrovna ten den umřel Teo, no moc jsem o Teovi nevěděl, i když sedával u vesla vedle mě, tady si úplně se sousedem nepokecáte, většinou má i jinou řeč. Tak ho posadili na to volný místo, místo aby ho hodili rybám. Někde tady byl snad i jeho táta, nebo starší bratr, nebo prostě starší rodinnej příslušník. Ten ale začal za pár dní kašlat a vypadal, že umře, no už jsem ho pak neviděl, takže asi umřel. Ten kluk tu zůstal. Ne, že by oproti umírajícímu Teovi byl moc extra ku pomoci, ale nebyl ani zas taková přítěž a já už si zvykl, že holt musím trochu víc zabrat, tak se toho moc nezměnilo. Ale vůbec nevím, jak mluví. Nikdo tady asi neví. Tak časem prostě přestal mluvit úplně. Jenom poslouchá. Ne, že bychom se teda mohli moc bavit, obecně.*

Luca se mezitím zkouší s chlapcem domluvit. Moc mu to nejde, nakonec nějak zvládne ukázat na sebe, na něj a na východ ven.
Řekněme, že chlapec se trochu vyděsí, protože netuší, proč ho chce odvést pryč, ale zjevně je zvyklý se podvolit příkazu, tak se zvedne a jde. Ještě naposledy se na odchodu zoufale ohlédne po Diegovi, jako by doufal v nějakou záchranu.

Ale já se o něj jako starat nebudu! Vy jste ho chtěli!

Pokud máš v Lucu dostatek důvěry - no to zní dost fatalisticky. Samozřejmě, že popravdě úplně nemám. Luca je malej vysírač, kterýho baví dělat bordel a chaos. Nemyslím si, že je připravený mít učně. Ale to je přesně to, no. My tehdy taky nebyli. A stejně jsme je dostali. Dostali jsme je a do určité míry jsme přestali být malí vysírači, co rádi všude tropí chaos. Takže tak.
"No možná ho spíš odsud vem a běžte spolu za Pepem. Ať ho prohlídne, jestli ještě není třeba nějak nemocnej, nebo nemá svrab, nebo něco. Nakrm ho a umyj. No a snad mu Pepe vysvětlí, že pojede do Benátek a tam na tebe počká. Protože sebou ho nebereme, to zapomeň."

Pak se otočím na Bastiana.
*Já vím že jsi,* láskyplně mu prohrábnu vlasy a pohladím ho po tváři. *Jsi v tomhle vpravdě hrozná měkota.*
No, kdybys nebyl tak nemusíš většinu svého dospělého života schovávat spálený obličej. Prostě bys odtama utekl a uhořela by nějaká náhodná nána, no. Zas bys tady asi nebyl s náma, kdybys nebyl takovej sebeobětavej dobrák. Nejspíš bys nakupoval v Tripolisu a hleděl si naplnit loď pořádně do kapacity, ať se to vyplatí převážet na trh do Benátek.
*No, přišlo mi to jako nejlepší řešení. Je mladej. Půjde vycvičit. Nejlíp to člověku jde, když moc jiných možností, než soustředit se na trénink, ani nemá,* pokrčím pragmaticky rameny.

Já si taky asi brzo něco dám

"Luco, nejsme školka, abysme sbírali každý opuštěný dítě."
No, přesně tak, ještě že mám alespoň u svýho manžela nějaké zastání, když nevěří teorii o krevetách!
Se spokojeným výrazem založím ruce na prsou. Ještě že jediná s nepopulárním názorem tady v týhle rozšířený rodině nejsem jen já!

" Leda, bysme si ho nechali nevím, jako pomocníka pro Rocca... "
Ale tak kurva už.
Bastiano se na mě opatrně podívá, Luca z toho evidentně taky pochopil, že to teď asi zčásti leží na mě a tak se na mě taky podívá, Diego na mě čumí, protože moc nechápe o co zrovna teď jde a přemýšlí beztak nad krevetama a to dítě rychle zděšeně uhne pohledem, když se na ně podívám a trochu se nakrčí, jako by čekalo že ho uhodím.

Zpruzele vzdychnu.
Jako já vím, že si občas stěžuju, že Rocco furt jenom mele hubou - ale opravdu musíme jít ode zdi ke zdi a místo toho si pořídit novýho, který nemluví naší řečí vůbec?

Ještě víc zpruzelý to je, když prostě docházím všemi směry, ať to vezmu z jakéhokoliv konce, že tohle je přesně něco, co by udělal můj starý mistr. On je totiž, stejně jak Luca, nenapravitelnej dobroser. Ne, že by mi to možná v mých třinácti nebylo vlastně ku prospěchu. No nic.
Nádech, výdech.
Přestaňte tak civět, zrovna jdu učinit důležité prohlášení, které Lucovi změní život.

"Ne," odpovím nakonec.
"Ne, takhle svět nefunguje," dodám rezolutně. "Je mladej, nejspíše bude mít z veslování i solidní základ," na lezení po zdech, "takže nebude žádný Roccův poskok. Bude to Lucův učeň, na jeho vlastní zodpovědnost. Pokud se ukáže, že je k ničemu," JAKO TA ŠLAPKA ROSARIE, teď jsem se akorát nasrala, jenom jsem si na ni vzpomněla! "Tak může poskoka dělat vždycky. Nebo prát povlečení v bordelu, co já vím. Ale je mladej, bez minulosti, bez budoucnosti, ideální člověk, kterýho chceš naverbovat. Jak se s ním domluvíš, to už není můj problém. Tys ho chtěl," pokrčím na Lucu rameny.

A pak se otočím na Bastiana a oznámím mu španělsky, protože tomu Luca evidentně nerozumí, *Rozmazluješ ho.*

Dal jsem si něco

"Luco, nejsme školka, abysme sbírali každý opuštěný dítě. Leda, bysme si ho nechali nevím, jako pomocníka pro Rocca a poslali ho zpátky s Lorenzem. Je takový řešení, co by mohlo fungovat?" a podívám se opatrně na Alessandru.

Jako, ten krk navíc by nás asi už nezruinoval a kdo ví, třeba by to děcko i nakonec v něco vyrostlo, že jo.

Pane bože, proč musíme všude sbírat lidi

*Ježíši, netrap chudáka tím, co všechno jsou či nejsou brouci. Už stačí, že mu lžeš o těch krevetách!*
*Já o krevetách nelžu! Však se pojďme zeptat doktora, jestli jsou to spíše ryby, nebo brouci! Určitě bude pro jednou prozměnu na mojí straně! I když co on o tom možná ví, když se bojí větších vodních ploch, žejo...*
No ale viděl jsi někdy krevetu? A tak má ploutve, nebo spoustu nožiček? Aha? A co jinýho má ještě spoustu nožiček? Ryby? Asi těžko!

"Přece mu můžeme nějak pomoct, žejo."
"Luco," otočím se na něj zprudka. "Co se tím snažíš jako naznačit? Vždyť ses doteď tvářil, že otroka nechceš a najednou tohoto jo, protože na tebe dělá smutný voči? A co s ním budeš dělat, vždyť nám ani nerozumí! Jako bys nějakýho potřeboval. A co jako po cestě s ním? To budeme shánět ne jednoho koně tadyhle pro Diega, ale dva? Umí vůbec jezdit? Umí vůbec mluvit? Umí vůbec něco? Je to od tebe naprosto nezodpovědné, jen tak si pořídit otroka, je to závazek na dlouho a musíš pro něj mít podmínky. To není jak Fiorelly slepice, Luco!"